ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.85.2010:22
sp. zn. 3 Ads 85/2010 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. L.,
zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Politických vězňů 98, Kolín 3,
proti žalovanému: Velitel Vojenského útvaru 2802 v Olomouci, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 12. 2009, č. j. 9-140/2009-2802/OsŠ, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2010, č. j. 38 Ad 12/2010 – 7,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal osobně dne 11. 3. 2010 u Krajského soudu
v Ostravě žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto
jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí velitele VÚ 7214 Čáslav ze dne 5. 10. 2009 čj. 250-
25/2009-7214 o zamítnutí návrhu žalobce na vykázání služby od 1. 12. 1999 do 31. 12. 2006
pro účely výsluhových náležitostí zvýhodněně (jedenapůlnásobkem). Řízení o tomto návrhu bylo
zahájeno dne 7. 7. 2006, odvolacím orgánem bylo několikrát zrušeno a vráceno k dalšímu řízení.
Krajský soud usnesením ze dne 15. 4. 2010 č. j. 38 Ad 12/2010 - 7 žalobu odmítl
jako opožděně podanou podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že napadené
rozhodnutí žalovaného bylo žalobci (resp. jeho zástupci) doručeno dne 11. 1. 2010. Podle §151
zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon č. 221/1999 Sb.“), návrh
na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem je možno podat do 30 dnů ode dne
nabytí právní moci rozhodnutí. Řízení probíhalo podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
Krajský soud z ustanovení správního řádu dovodil, že napadené rozhodnutí žalovaného nabylo
právní moci dne 11. 1. 2010 a lhůta pro podání žaloby uplynula dne 10. 2. 2010. Vzhledem
k tomu, že žaloba byla podána až dne 11. 3. 2010, byla podána opožděně a byla odmítnuta.
Stěžovatel kasační stížnost opřel o §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrdil nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí žaloby.
Stěžovatel uvedl, že zákon č. 221/1999 Sb. se vztahuje na služební poměr vojáků
z povolání. Stěžovatel však již není vojákem z povolání, jeho služební poměr zanikl propuštěním.
Nemohou se proto na něj vztahoval procesní ustanovení zákona č. 221/1999 Sb.; vztahují
se na něj obecné procesně právní předpisy, které upravují jeho přístup k soudu a lhůty, v nichž
je povinen činit příslušná podání. Zákona č. 221/1999 Sb. nelze použít v oblasti mimo služební
poměr. Přezkoumání rozhodnutí služebních orgánů nevojáka je nutno posuzovat pouze a zcela
podle s. ř. s., a to i v otázce lhůty pro přezkoumání rozhodnutí soudem. Kratší lhůta pro přezkum
správního rozhodnutí u vojáků může být dobře odůvodněna právě existencí zvláštního poměru,
pro který je přiměřené, aby přezkum probíhal rychleji, než v obecných případech. Jinak by nebylo
důvodu vytvářet zvláštní skupinu občanů, pro které platí jiné lhůty než pro ostatní.
Stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný (zastoupen Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany,
nám. Svobody 471, Praha 6) ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí.
Žalovaný uvedl, že s účinností do 30. 9. 2009 bylo v §158 zákona č. 221/1999 Sb.
výslovně uvedeno, že v řízení ve věcech služebního poměru se postupuje podle části deváté
tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl. I kdyby se však postupovalo
podle zákona č. 221/1999 Sb. účinného po tomto datu, nic by to nezměnilo na skutečnosti,
že podle §151 tohoto zákona návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem
je možno podat do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Podle §152 věty poslední tohoto
zákona se v řízení ve věcech služebního poměru postupuje podle části deváté tohoto zákona
i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl. Žalovaný proto nepovažuje argumentaci stěžovatele,
že jako na nevojáka je na něj třeba namísto procesních ustanovení zákona č. 221/1999 Sb.
vztáhnout ustanovení s. ř. s., za správnou, nemající oporu v právní úpravě. Žalovaný rovněž
připomněl §72 odst. 1 s. ř. s., podle něhož lze žalobu podat do dvou měsíců, nestanoví-li
zvláštní zákon lhůtu jinou. V tomto případě stanoví zákon č. 221/1999 Sb. lhůtu třicetidenní,
kterou stěžovatel zmeškal.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), posoudil kasační stížnost
takto:
Jedinou stížní námitkou stěžovatele je tvrzení, že v době řízení před správním orgánem
již nebyl vojákem z povolání, takže se na něj zákon č. 221/1999 Sb. nevztahuje a nevztahuje
se na něj ani třicetidenní lhůta, v níž je třeba podat žalobu o přezkoumání rozhodnutí soudu.
Stěžovatel vyslovil názor, že se na něj vztahuje obecná dvouměsíční lhůta k podání žaloby,
jak je stanovena v §72 odst. 1 s. ř. s.
Podle §152 poslední věty zákona č. 221/1999 Sb. v řízení ve věch služebního poměru
se postupuje podle části deváté tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl.
Podle §151 tohoto zákona návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem
je možno podat do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
Z těchto ustanovení je třeba dovodit, že zákon č. 221/1999 Sb. v řízení ve věcech
služebního poměru nečiní rozdíl mezi tím, kdo je v době tohoto řízení vojákem, a tím, jehož
služební poměr v té době již skončil. V obou případech služební orgán postupuje podle části
deváté zákona a v obou případech je třeba návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu
soudem podat ve lhůtě třiceti dnů. Ze zákona č. 221/1999 Sb. nelze dovodit stěžovatelem
tvrzené rozlišování délky lhůty k podání žaloby podle toho, zda žalobce je v té době ještě
vojákem nebo zda jeho služební poměr již zanikl. Podkladem pro stanovení jiné (kratší) lhůty
zvláštním zákonem je §72 odst. 1 s. ř. s., podle něhož žalobu lze podat do dvou měsíců poté,
kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem
stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
Krajský soud se tedy v projednávané věci nedopustil nezákonnosti a Nejvyšší správní
soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel ve věci úspěch neměl a žalovanému nevznikly náklady, které by převyšovaly
jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu