ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.98.2013:50
sp. zn. 3 Ads 98/2013 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. R., zast.
JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou, se sídlem Jaselská 205/25, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2011, č. j. 2011/4063-421, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2013, č. j. 41 A 4/2013 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Blance Schöblové, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6.800 Kč. Tato částka bude jmenované
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto
usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 4. 2011, č. j. 2011/4063-421, Ministerstvo práce a sociálních věcí
zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce v Prostějově (dále též „správní
orgán prvního stupně“) ze dne 11. 11. 2010, č. j. 09/2010, kterým byla zamítnuta žádost žalobce
o obnovu řízení ze dne 26. 10. 2010.
Správní orgán prvního stupně vydal dne 5. 2. 2009 rozhodnutí č. j. PVA-816/2009 - 06,
kterým žalobci přiznal podporu v nezaměstnanosti od 18. 8. 2008 ve výši 6.528 Kč měsíčně po
dobu prvních tří měsíců a 5.876 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu s tím, že podpora
v nezaměstnanosti se přiznává po podpůrčí dobu 6 měsíců. Uvedené rozhodnutí vycházelo
z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Kroměříž (dále jen „OSSZ Kroměříž“)
ze dne 10. 10. 2008, kterým byl vyměřovací základ za rok 2007 pro výpočet výše podpory
v nezaměstnanosti stanoven částkou 52.222 Kč. Následně dne 20. 9. 2010 OSSZ Kroměříž
poskytla správnímu orgánu prvního stupně potvrzení, podle něhož za kalendářní rok 2007 činil
vyměřovací základ u žalobce 115.542 Kč. Dne 26. 10. 2010 proto žalobce podal žádost o obnovu
řízení o přiznání podpory v nezaměstnanosti s odůvodněním, že z důvodu dodatečné fakturace
vztahující se k 2. a 3. čtvrtletí roku 2007 souvisejícího s dodatečným vyúčtováním dříve
provedených prací žalobcem ve prospěch třetího subjektu – odběratele Klas o.v.d. Kaplanova
1763, Kroměříž jednak fakturou ze dne 7. 11. 2007 (vystavenou ve výši 345.980 Kč)
a dále doúčtování prací fakturou ze dne 29. 11. 2009 (ve výši 126.640 Kč), došlo z jeho strany
k podání opravných vyúčtování, a v důsledku toho i ke změně vyměřovacího základu,
z něhož byla v původním řízení před správním orgánem prvního stupně výše podpory
nezaměstnanosti stanovena. Správní orgán prvního stupně žádost o obnovu řízení
ze dne 26. 10. 2010 zamítl podle §100 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), s odůvodněním, že důvody obnovy
mohl žalobce uplatnit již v odvolacím řízení, což však neučinil, a proto se obnovy řízení
domáhat nemůže. K odvolání žalobce bylo napadené rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně potvrzeno a odvolání zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 4. 2011,
č. j. 2011/4063-421. V něm žalovaný uvedl, že nebyly naplněny podmínky podle §100 odst. 1 a 2
správního řádu, tedy nenastaly skutečnosti, jež by mohly být důvodem pro obnovu řízení, a navíc
nebyla dodržena lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení. Podle žalovaného není žádná ze
skutečností uvedených v žádosti o obnovu řízení podřaditelná pod důvody pro obnovu řízení
podle §100 odst. 1 správního řádu.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včas podanou žalobou. V ní namítal, že žalovaný
rozhodl účelově, nepřihlédl dostatečně ke skutečnostem, které žalobce v řízení před správním
orgánem prvního stupně i v odvolacím řízení namítal, totiž že v důsledku dodatečné fakturace
fakturou ze dne 7. 11. 2007, která však byla doplněna a upřesněna až fakturou vystavenou
dne 29. 11. 2009 nastala změna ve výši příjmů a výdajů, které by měly být při stanovení výše
podpory v nezaměstnanosti zohledněny, neboť na základě uvedených skutečností byl změněn
v potvrzení OSSZ Kroměříž ze dne 20. 9. 2010 nový vyměřovací základ pro rozhodné
období roku 2007 (vycházející z výsledku samostatné výdělečné činnosti žalobce v období
1. 9. 2007 - 31. 12. 2007). Správní orgán prvního stupně i žalovaný měli podle žalobce tuto
skutečnost zohlednit a obnovu řízení povolit. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem žalovaného,
že uváděné skutečnosti týkající se dodatečné fakturace měly a mohly být uplatněny dříve.
Poukázal v tomto směru na svůj vážný zdravotní stav, který mu neumožnil zjistit rozhodné
skutečnosti pro změnu vyměřovacího základu (uvedenou fakturací) dříve. Žalobce kromě toho,
že navrhl rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně zrušit a obnovu řízení
povolit, také požadoval, aby bylo rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně prohlášeno za nicotné.
Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne ze dne 9. 10. 2013,
č. j. 41 A 4/2013-72, žalobu zamítl. V odůvodnění poukázal na to, že podmínka vymezená
ust. §100 odst. 1 písm. a) správního řádu nebyla splněna, neboť žádné dříve neznámé
skutečnosti, které by existovaly v době původního řízení a které by byly ku prospěchu žalobci
a které nemohl v původním řízení uplatnit zde nejsou a také, že žádost o obnovu řízení byla
podána opožděně. O důvodech obnovy se podle krajského soudu žalobce dozvěděl nejpozději
dne 29. 11. 2009 (vystavením druhé faktury), žádost o obnovu řízení však podal až dne
26. 10. 2010. Žádost o obnovu řízení tedy podle krajského soudu nebyla podána ve lhůtě
3 měsíců ode dne, kdy se žalobce o důvodu obnovy dozvěděl. K otázce nicotnosti rozhodnutí
správních orgánů se krajský soud nevyjádřil.
Ve včasné kasační stížnosti se žalobce (dále jen „stěžovatel“) neztotožnil se závěrem
krajského soudu, že nebyly důvody pro obnovu řízení a že pozdní fakturace zapříčiněná
opomenutím žalovaného není relevantním důvodem obnovy řízení, když ji mohl stěžovatel zjistit
již v průběhu odvolacího řízení a naopak jde k jeho tíži, nýbrž podle stěžovatele „závěry správních
orgánů i soudu jsou vadné a proto vedly i k jejich vadným rozhodnutím“. Stěžovatel zdůraznil,
že podstatným je, že k dodatečnému zjištění chyby ve fakturaci a v důsledku tohoto i v žádosti
o podporu v nezaměstnanosti ze dne 18. 8. 2008 byl jeho velmi vážný zdravotní stav,
neboť prodělal několik záchvatů mozkové mrtvice, došlo u něj také k následným komplikacím
v podobě ortopedických potíží, postihujících hybnost pravé poloviny těla a v letech 2008 - 2012
byl postižen opakovanými ataky choroby, která mu zabránila v součinnosti se správními orgány
v příslušném čase. Stěžovatel zdůraznil, že na svůj zdravotní stav poukazoval již v předchozích
řízeních (u krajského soudu např. v podání ze dne 10. 6. 2013), avšak soud této skutečnosti
nevěnoval pozornost stejně jako skutečnosti, že žalobce není zastoupen advokátem,
jelikož na úhradu jeho odměny nemá prostředky. Přesto mu soud advokáta k ochraně jeho práv
neurčil. Stěžovatel nesouhlasil ani se závěrem krajského soudu o opožděnosti žádosti o obnovu
řízení, neboť „byl-li v tak neblahém zdravotním stavu, že si nebyl schopen uvědomit některé události svého
života a sled a tento stav měl dopad na jeho rozhodování, pak nemohl v předchozích řízeních před správními
orgány a před soudem uplatnit dříve neznámé skutečnosti a důkazy existující v době předchozích řízení“.
Závažný zdravotní stav po opakovaných atacích mozkové mrtvice by neměl být stěžovateli
přičítán k tíži. Stěžovatel tedy z uvedených důvodů požadoval, aby bylo rozhodnuto,
že: „rozhodnutí vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí ze dne 14. 4. 2011, č. j. 2011/4063-421,
jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Prostějově
z 11. 11. 2010, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení ukončeného pomocným rozhodnutím
Úřadu práce v Prostějově č. j. PVA 816/2009-06 ze dne 5. 2. 2009 se zrušuje a obnova se povoluje.“
Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že ze spisové dokumentace v řízení o nároku žalobce
na podporu v nezaměstnanosti jednoznačně plyne, že faktura ze dne 29. 11. 2009 na částku
126.640 Kč za služby provedené ve 2. - 3. čtvrtletí 2007 byla osobně stěžovatelem vystavena dne
29. 11. 2009. Tedy byl-li zdravotní stav stěžovatele dne 29. 11. 2009 dostatečný k vystavení
této faktury, ve shodě s krajským soudem má za to, že nejpozději tímto dnem se dozvěděl,
že nastala skutečnost, která může změnit výši jeho vyměřovacího základu, tedy může být
i důvodem obnovy řízení ve věci jeho nároku na podporu v nezaměstnanosti. Jelikož však žádost
na obnovu tohoto řízení podal až 26. 10. 2010, učinil tak opožděně, po uplynutí lhůty stanovené
v ust. §100 odst. 2 správního řádu. Proto žalovaný navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti a jejím doplnění.
Na tomto místě Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné zdůraznit, že stěžovatel
v řízení před krajským soudem dovozoval nicotnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů,
aniž však k této otázce krajský soud zaujal výslovné stanovisko. Ve smyslu ust. §76 odst. 2 s. ř. s.
je k takové vadě napadených rozhodnutí soud povinen přihlédnout ex offo, tedy i bez návrhu.
Jelikož soud žalobu stěžovatele věcně posoudil, lze implicitně dovodit, že se otázkou nicotnosti
rozhodnutí správních orgánů zabýval, i když svůj závěr o tomto žalobním bodě přímo
v rozsudku nevyjádřil. To lze považovat za nedůslednost, avšak vyplývající zjevně z věcné
rozpornosti tvrzení stěžovatele, který na straně jedné žádal zrušení napadených rozhodnutí
a povolení obnovy řízení před správními orgány a na straně druhé vyslovení nicotnosti těchto
rozhodnutí. Jelikož ani Nejvyšší správní soud při zkoumání důvodů kasační stížnosti dle §109
odst. 4, část věty první za středníkem, s. ř. s. v návaznosti ust. §77 odst. 1 a 2 správního řádu
nedovodil, že by některé z rozhodnutí správních orgánů (prvního stupně či odvolacího) trpělo
vadami, pro které by bylo některé z nich nicotným, a proto nepovažoval uvedený nedostatek
rozsudku krajského soudu za takový, který by měl zásadní vliv na jeho přezkoumatelnost
[§103 odst.1 písm. d) s. ř. s.] a který by sám o sobě měl vést k zrušení rozsudku krajského soudu
dle §110 odst. 1 s. ř. s.
Důvody, kasační stížnosti, k nimž Nejvyšší správní soud musí přihlédnout vždy z úřední
povinnosti dle §109 odst. 4, část věty první za středníkem, s. ř. s. proto nebyly shledány a soud
se zabýval stěžovatelem uplatňovaným důvodem kasačním stížnosti, že „závěry správních orgánů
i soudu jsou vadné a proto vedly i k jejich vadným rozhodnutím“.
Z uplatněného důvodu kasační stížnosti je zjevné, že stěžovatel implicitně uplatňuje
důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého „kasační stížnost lze podat pouze
z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“
Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento
je nesprávně interpretován. Podle obsahu výtek stěžovatele je v řízení namítán prvý z uvedených
důvodů nezákonnosti. Posouzením pro věc rozhodných skutečností však Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje za potřebné zdůraznit, že předmětem řízení byla žádost
stěžovatele o obnovu o řízení, kterou podal dne 26. 10. 2010 u Úřadu práce v Prostějově.
Podle §100 odst. 1 správního řádu „řízení před správním orgánem ukončené pravomocným
rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy,
které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení
uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí,
které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti,
důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.“
Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jehož účelem je dosáhnout
nápravy skutkových nesprávností v pravomocných správních rozhodnutích. To je však přípustné,
vzhledem k zájmu na zachování právní jistoty a stability účastníků správního řízení i dalších
subjektů veřejné správy pouze za zákonem taxativně stanovených podmínek vymezených
v citovaném §100 odst. 1 správního řádu. Nejvyšší správní soud již rozsudku ze dne 13. 5. 2010,
č. j. 6 As 39/2009 - 74, publikovaném pod č. 2144/2010 Sb. NSS judikoval, že „citované ustanovení
slouží k odstranění nedostatků ve zjištění skutkového stavu, které byly způsobeny tím, že nebyly známy všechny
skutečnosti a důkazy nutné pro náležité posouzení věci. Při uplatnění tohoto důvodu obnovy řízení je tedy nutné
označit skutečnosti a důkazy, které existovaly již v době původního správního řízení, avšak byly správním
orgánům neznámé, a které by vedly k takovému zjištění stavu věci, jež by vzbudilo pochybnost o správnosti
pravomocného rozhodnutí.“
Nejvyšší správní soud se dříve, než posuzoval, zda tyto „dříve neznámé skutečnosti“,
které uplatňoval v řízení před správním orgánem prvního stupně stěžovatel, existovaly a byla
tak dána podmínka, za které je možno obnovu správního řízení povolit, zabýval otázkou,
zda je správný závěr krajského soud ohledně opožděnosti podání žádosti o obnovu řízení,
když právě to bylo stěžejním důvodem, pro který krajský soud žalobu stěžovatele zamítl.
Správní řád v §100 odst. 2 správního řádu stanoví pro podání žádosti o obnovu řízení
jednak lhůtu subjektivní v délce 3 měsíců, která běží ode dne, kdy se účastník (stěžovatel)
dozvěděl o důvodu obnovy řízení, a dále lhůtu objektivní, která běží ode dne právní moci
rozhodnutí, jehož obnova se žádá, a která trvá 3 roky. Krajský soud přitom posuzoval onu lhůtu
subjektivní a uzavřel, že v daném případě dodržena nebyla, jelikož o důvodu obnovy řízení,
kterým je podle krajského soudu dodatečná fakturace fakturou ze dne 29. 11. 2009, věděl
stěžovatel nejpozději v den vystavení faktury, avšak žádost o obnovu řízení podal teprve
dne 26. 10. 2010.
Nejvyšší správní soud musel nejprve uvážit, zda důvodem obnovy řízení je právě
dodatečně provedená fakturace ze dne 29. 11. 2009, tedy zda právě tato skutečnost je tou,
která je dle §100 odst. 1 písm. a) považována za skutečnost dříve neznámou.
Nejvyšší správní soud již dříve k vymezení obsahu pojmu „dříve neznámé skutečnosti“
dovodil, že je třeba je „chápat v objektivním smyslu, tedy jako skutečnosti, které účastník správního řízení
skutečně znát nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2010-113). Není tedy rozhodné, zda tato „dříve neznámá
skutečnost“ nebyla známa účastníku, který ji jako důvod žádosti o obnovu řízení uplatnil,
nýbrž podstatné je, že jde o skutečnost, která nově vyšla najevo až po právní moci rozhodnutí,
jehož se obnova řízení týká, kterou stěžovatel bez své viny nemohl dříve uplatnit, avšak současně
objektivně vzato tato skutečnost existovala již v době vydání rozhodnutí, k němuž se obnova
řízení vztahuje, nehledě na subjektivní vnímaní stěžovatele.
Na rozdíl od krajského soudu Nejvyšší správní soudu má za to, že oním důvodem
obnovy, k němuž se váže počátek běhu subjektivní 3 měsíční lhůty k podání žádosti o obnovu
řízení, je nikoliv skutečnost spočívající ve vystavení faktury, nýbrž změna vyměřovacího základu,
který je rozhodný pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti dle §50 odst. 2 zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Vystavení faktury působí změnu výše příjmů, které
se zohledňují při stanovení výše vyměřovacího základu dle §5b zákona č. 589/1992 Sb.,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku nezaměstnanosti. Vystavení
faktury a změna vyměřovacího základu mají mezi sebou vztah příčiny a následku, a teprve onen
následek je rozhodný pro výši nároku stěžovatele (výši podpory v nezaměstnanosti).
Právě vyměřovací základ je onou skutečností, k níž §50 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti upíná určení výše podpory v nezaměstnanosti, jejíž změny se stěžovatel hodlal
domáhat v obnoveném řízení u správního orgánu.
V projednávaném případě je najisto postaveno, že změnu (zvýšení) vyměřovacího základu
stěžovatel zjistil poté, co dne 17. 9. 2010 podal z roku 2007 opravný přehled o příjmech
a výdajích osoby samostatně výdělečně činné za rok 2007 u OSSZ Kroměříž, na což došlo
dne 20. 9. 2010 k vystavení potvrzení o nové výši vyměřovacího základu za rok 2007 v rozsahu
115.542 Kč. Právě stanovení nové výše vyměřovacího základu, jak již výše uvedeno,
nikoliv pouhé vystavení faktury, je oním důvodem obnovy řízení, tedy onou skutečností dříve
neznámou. Jelikož o nové výši vyměřovacího základu se stěžovatel dozvěděl až dne 17. 9. 2010,
v návaznosti na opravný přehled o příjmech a výdajích, která byla následně deklarována
potvrzením vystaveným OSSZ Kroměříž ze dne 20. 9. 2010 a žádost o obnovu řízení podal
dne 26. 10. 2010 u správního orgánu prvního stupně, byla podle Nejvyššího správního soudu tato
žádost podána včas, tedy v subjektivní lhůtě stanovené v §100 odst. 2 správního řádu.
S ohledem na uvedený závěr o včasnosti žádosti o obnovu řízení před správními orgány
se Nejvyšší správní soud dále zabýval otázkou, zda změna vyměřovacího základu,
který se v důsledku dodatečné fakturace a podání opravného přehledu příjmů a výdajů za rok
2007 zvýšil, je také relevantním důvodem obnovy řízení, tedy zda se jedná o dříve neznámou
skutečnost, která existovala v době původního řízení (které má být obnoveno) a zda je tato
skutečnost stěžovateli ku prospěchu a přitom ji nemohl v původním řízení uplatnit.
Z povahy věci je zřejmé, že pokud stěžovatel provedl dodatečnou fakturaci fakturou
ze dne 29. 11. 2009, tedy v době, kdy již správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí
o přiznání podpory v nezaměstnanosti ze dne 6. 2. 2009, které téhož dne nabylo právní moci,
pak ani změna vyměřovacího základu jako relevantní skutečnost nemohla být v řízení
před správním orgánem prvního stupně uplatněna. Současně je však také zjevné, že tato
„dříve neznámá skutečnost“, tedy změna vyměřovacího základu, neexistovala v době původní
řízení, neboť v původním řízení správní orgán prvního stupně vycházel z potvrzení OSSZ
Kroměříž ze dne 10. 10. 2008, který určil vyměřovací základ částkou 52.222 Kč. Změna
vyměřovacího základu, z něhož se výše podpory v nezaměstnanosti stanoví, by tedy byla
skutečností dříve neznámou, a v případě jeho zvýšení i skutečností ku prospěchu stěžovatele
jako účastníka správního řízení (neboť by zakládala nárok na vyšší podporu v nezaměstnanosti),
avšak tato skutečnost nesplňuje další podmínku ust. §100 odst. 1 písm. a) správního řádu; nejde
totiž o skutečnost, která existovala již v době původního rozhodnutí, tedy ke dni 6. 2. 2009.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že s těžovatelem uplatněný důvod
pro obnovu řízení nesplňuje podmínky ustanovení §100 odst. 1 správního řádu,
neboť skutečnost, která má být důvodem obnovy řízení (změna výše vyměřovacího základu)
v době, kdy správní orgán prvního stupně rozhodoval, vůbec neexistovala, nýbrž představuje
úplnou skutkovou novotu nastalou teprve poté, co již správní orgán prvního stupně pravomocně
o podpoře v nezaměstnanosti rozhodl. Tuto skutečnost tedy stěžovatel vůbec nemohl uplatnit
v původním pravomocně skončeném řízení, a p roto nemohla odůvodňovat jiné řešení otázky,
jež byla předmětem rozhodování před správními orgány, než jaké bylo ve správním řízení přijato.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že krajský soud sice nesprávně posoudil otázku
včasnosti žádosti o obnovu řízení, avšak zcela správně vyhodnotil, že skutečnost,
kterou stěžovatel uvedl v žádosti o obnovu řízení, není relevantním důvodem obnovy řízení.
Je sice novou, dříve neznámou skutečností, kterou stěžovatel bez své viny nemohl v původním
řízení uplatnit, avšak současně skutečností neexistující (objektivně vzato) již v době původního
správního řízení.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud obiter dictum dodává následující:
Podle ustanovení §54 odst. 1, věta první, zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,
„zjistí-li se dodatečně, že podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci byla uchazeči o zaměstnání
neprávem odepřena nebo přiznána anebo poskytována v nižší částce, než v jaké náležela, anebo přiznána
od pozdějšího dne, než od kterého náležela, dodatečně se přizná nebo zvýší a doplatí.“
Podle §54 odst. 3 téhož zákona „o dodatečném přiznání nebo zvýšení podpory v nezaměstnanosti
nebo podpory při rekvalifikaci vydá úřad práce rozhodnutí.“
Z výše uvedeného je zřejmé, že při dodatečném zjištění nových skutečností, které mohou
výši podpory v nezaměstnanosti ovlivnit, lze výši dávky přepočítat, procesně se přitom nabízí
postup předpokládaný v §101 písm. e) správního řádu. Zde je nutno zdůraznit, že právě citované
ustanovení §54 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je tím odkazem, na který citované ustanovení
správního řádu míří. Správní orgán prvního stupně tedy může provést nové řízení a vydat nové
rozhodnutí, byť bylo řízení o téže dávce již pravomocně skončeno, a to s ohledem na dodatečně
zjištěné relevantní skutečnosti. Uvedené však platí pouze v případě, že je možno žádost účastníka
správního řízení podle jejího obsahu jako návrh na provedení nového řízení a vydání nového
rozhodnutí dle §101 správního řádu vůbec posoudit. V projednávaném případě, vzhledem
ke zcela jednoznačné žádosti stěžovatele, kterou se výslovně dovolával obnovy pravomocně
skončeného správního řízení, však takový postup správního orgánu prvního stupně nepřicházel
v úvahu.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, věta první s. ř. s.
a §120 s. ř. s. Jelikož v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly a stěžovatel nebyl účastníkem úspěšným, bylo o nákladech řízení rozhodnuto
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odměna soudem ustanovenému zástupci stěžovatele a náhrada jeho hotových výdajů byla
stanovena podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů. Zástupce stěžovatele učinil v řízení o kasační stížnosti dva úkony právní služby podle
§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (vyjádření ze dne 19. 1. 2014 a doplnění kasační stížnosti
ze dne 9. 2. 2014), za které mu náleží odměna ve výši 3.100 Kč podle §9 odst. 4 písm.
d) a §7 advokátního tarifu a dva režijní paušály podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši
300 Kč. Zástupci stěžovatele bude vyplacena částka 6.800 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele,
který je osvobozen od soudních poplatků, nese stát (srov. §35 odst. 8 s. ř. s. a §60 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu