ECLI:CZ:NSS:2008:3.APS.2.2007:69
sp. zn. 3 Aps 2/2007 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce Ing. M.
G., zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Masná 8, Ostrava, proti
žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Třebíč, se sídlem
Jungmannova 2, Třebíč, za účasti AGSTAV TŘEBÍČ a. s., se sídlem Hrotovická 1184, Třebíč, v
řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 29 Ca 77/2005
- 41, ze dne 31. 8. 2007,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně, č. j. 29 Ca 77/2005 - 41, ze dne 31. 8. 2007
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým mu bylo na základě žaloby žalobce v řízení o ochraně
před nezákonným zásahem zakázáno pokračovat v zasahování do vlastnického práva žalobce
u nemovitostí zapsaných na LV č. 685 pro k.ú. Martínkov, obec Martínkov, okres Třebíč,
u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, a to prostřednictvím zmenšení původní celkové výměry
pozemků o 1 m 2 po rozd ělení parcely p.č. 2391/7 o výměře 4015 m2 na parcelu p.č. 2391/7
o výměře 3845 m2 a parcelu p.č. 203/1 o v ýměře 169 m 2, současn ě krajský soud přikázal
žalovanému obnovit stav týkající se vlastnictví žalobce před zásahem.
Žalobou u krajského soudu se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného a uváděl, že je vlastníkem pozemku p.č. 2391/7 v k.ú. Martínkov, část této parcely
je zastavěna nemovitostmi ve vlastnictví třetí osoby. Žalobce z výpisu z katastru nemovitostí
zjistil, že žalovaný neoprávněně zasáhl do jeho vlastnického práva tím, že pozemek p.č. 2391/7
byl bez jeho souhlasu žalovaným rozdělen na dvě pozemkové parcely, a to na parcelu p.č. 2391/7
o výměře 3845 m2 a na parcelu st. p.č. 203/1 o výměře 169 m2 . Do vlastnického práva žalobce
bylo zasaženo tak, že po rozdělení pozemku p.č. 2391/7 byla bez zákonného důvodu
jeho původní výměra 4015 m2 zmenšena na výměru 4014 m2. Žalovaný zasáhl do práv žalobce
bez právního důvodu, žalobce nebyl účastníkem předmětného řízení a nemohl hájit svá práva.
K záznamu do katastru nemovitostí došlo bez řádného geometrického plánu, kolaudační
rozhodnutí č.j. 4466/1977 a č.j. 4347/1972 nesplňují dle žalobce předpoklady pro zápis
vlastnického práva ke stavbám na cizím pozemku. Podle žalobce byl 1 m2 jeho pozemku
vyvlastněn, a to z důvodu jiných, než ve veřejném zájmu.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že obdržel žádost společnosti AGSTAV TŘEBÍČ
a. s. o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí ke stavbám na pozemku ža lobce, jednalo
se o zápis vlastnického práva, které vzniklo rozhodnutím stavebního úřadu, přičemž takové právo
se zapisuje do katastru nemovitostí záznamem na základě listiny vyhotovené státním orgánem,
žádost splňovala ve smyslu ust. §8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostem (dále „zákon o zápisech“), §36 a §37 vyhlášky
č. 190/1996 Sb. a §5 odst. 5 a 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(dále „katastrální zákon“) veškeré zákonem stanovené náležitosti, a proto žalovaný provedl
záznam do katastru nemovitostí. Z technických důvodů musel být vyhotoven neměřičský náčrt
č. 158, aby číselným označení parcel bylo označeno rozdílné vlastnictví pozemku pod stavbou
sociálního zařízení. Předložená kolaudační rozhodnutí jsou dostačující pro zápis vlastnického
práva ke stavbám (§38 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb.). Žalovaný splnil ohlašovací povinnost
ve smyslu ust. §37 odst. 4 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Neboť v dané věci nebylo zahájeno správní
řízení a nebyl založen spis, předložil žalovaný krajskému soudu listiny vztahující se k provedení
záznamu do katastru nemovitostí, jejichž soupis je obsažen v rozhodnutí krajského soudu.
Krajský soud shodně s žalovaným předně naznal, že vznikne–li právo na základě
rozhodnutí státního orgánu, v daném případě na základě povolení k uvedení stavby do trvalého
provozu a kolaudačního rozhodnutí, zapíší se tyto údaje do katastru záznamem, který sám o sobě
již nemá vliv na vznik předmětného práva. Přest o posouzení listin vyhotovených státními orgány
a nezbytných pro provedení záznamu zůstává podle §8 odst. 2 zákona o zápisech na žalovaném.
Ten v souzené věci zřejmě povolení k uvedení stavby-betonárny do trvalého provozu
a kolaudační rozhodnutí k povolení užívání stavby sociálního zařízení posoudil jako listiny
schopné zápisu a provedl záznam do katastru nemovitostí, přičemž zkoumání podmínek
stanovených kolaudačním rozhodnutím přísluší toliko stavebnímu úřadu.
Za podstatné v souzené věci označil krajský soud z právního i skutkového hlediska
to, že došlo ke zmenšení vlastnictví žalobce o 1 m2 jeho pozemk ů, a to bez vysvětlení
žalovaného. Žalobce oprávněně namítal, že se tak stalo bez jeho souhlasu, kdy nebyl účastníkem
řízení, dokonce bez jakéhokoli řízení a řádného geometrického plánu. Krajský soud dále uvedl,
že o údajích zaznamenaných do katastru nemovitostí na podkladě listin vyhotovených státními
orgány se nevydává žádné rozhodnutí a provede se pouze jejich záznam, který nemá vliv
na vznik, změnu nebo zánik práva (§7 odst. 1 a §14 odst. 2 zákona o zápisech). O provedení
záznamu pak žalovaný vyrozumí dopisem osoby uvedené v ust. §37 odst. 4 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Ačkoliv provedení záznamu není rozhodnutím, přesto se provedený záznam v posuzovaném
případě dotýká veřejných subjektivních práv a právem chráněných zájmů žalobce. Krajský
soud uvedl, že nebylo prokázáno doručení dopisu žalovaného ze dne 29. 1. 2004, kterým měl
žalovaný vyrozumět žalobce o zápisu práv do katastru záznamem (nebyla doložena d odejka),
o nezákonném zásahu se žalobce dozvěděl až dne 24. 8. 2004 z výpisu z katastru nemovitostí,
lhůta pro podání žaloby proti nezákonnému zásahu byla zachována.
Krajský soud naznal, že postup žalovaného odpovídá definici uvedené v ust. §82 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní rád správní (dále „s. ř. s.“). Do práv žalobce bylo přímo zasaženo
zkrácením jeho vlastnického práva o 1 m2 pozemku, tento zásah trvá.
Krajský soud v souladu s ust. §87 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval na základě skutkového stavu
zjištěného ke dni svého rozhodnutí a konstatoval, že na základě žádosti zúčastněné osoby
společnosti AGSTAV TŘEBÍČ a. s. došlo v důsledku zaznamenání staveb betonárky a sociálního
zařízení (vlastník AGSTAV TŘEBÍČ a. s.) do katastru nemovitostí k rozdělení parcely
p.č. 2391/7 o výměře 4015 m2 na parcelu p.č. 2391/7 o výměře 3845 m2 a parcelu p.č. 2391/7
o výměře 169 m2. Součet výměr obou nově vzniklých parcel však dává dohromady pouze výměru
4014 m2, nikoli původních 4015 m2. Krajský soud ozna čil tento stav jako ne zákonný zásah.
Žalovaný uvedený postup žalobci nevysvětlil a pokud má být zasahováno do vlastnického práva
žalobce, pak to jistě nelze učinit touto formou.
Krajský soud dále vyslovil, že není oprávněn ani povinen dodatečně dohledávat
zákonnost postupu správního orgánu z předložených listin. Žalovaný ani blíže nezdůvodnil
použití neměřičského náčrtu, který, jak žalobce oprávněně tvrdí, není řádným geometrickým
plánem, na jehož podkladě dochází k rozdělení jedné parcely na dvě parcely. Krajský soud
tedy neposuzoval způsobilost jednotlivých listin k provedení předmětného záznamu do katastru
nemovitostí, přičemž toto ponechal na správní úvaze správního orgánu.
Skutkovými zjištěními ke dni rozhodnutí vzal krajský soud za prokázané, že došlo
k žalobcem tvrzenému nezákonnému zásahu – zmenšení původní celkové výměry pozemků
o 1 m2, a to po rozd ělení původní parcely p.č. 2391/7 na dvě nové parcely. Proto krajský soud
ve smyslu ust. §87 odst. 2 s. ř. s. zakázal žalovanému pokračovat v porušování tohoto žalobcova
práva a současně mu přikázal, aby obnovil stav před uvedeným zásahem.
Kasační stížností napadl žalovaný rozsudek krajského soudu z důvodu uvedeného
v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že krajský soud pochybil, když spatřuje nezákonný
zásah do vlastnického práva v tom, že došlo ke zmenšení pozemku žalobce o 1 m2. Reáln ě
existující pozemek v terénu je v evidenci katastru nemovitostí popsán též údajem o evidované
výměře pozemku, která je podle způsobu jejího určení evid ována s přesností danou metodou
jejího zjištění. Rozsah reálného vlastnictví k pozemku v terénu se v případech změn výměr
pozemku podle ust. §29 odst. 1 písm. b), c) a d) vyhlášky č. 26/2007 Sb. (Pozn. soudu: vyhláška
nabyla účinnosti 1. března 2007) nijak nemění, i když se mění hodnota evidované výměry
v důsledku změny výpočtu evidované výměry tento pozemek popisující. Předmětem vlastnictví
před změnou a po změně evidované výměry pozemku je stále tentýž pozemek vymezený
totožnou částí zemského povrchu. Hodnota evidované výměry pozemku v katastru nemovitostí
není dogmatickým údajem, a proto není vyjmenována mezi závaznými údaji katastru nemovitostí
v §20 katastrálního zákona. Stěžovatel dále poukazuje na ust. §27 písm. g) katastrálního zákona,
dle nějž výměra parcely je evidována s přesností danou metodami, kterými byla zjištěna,
jejím zpřesněním nejsou dotčeny právní vztahy k pozemku a dále odkazuje na rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2271/2006 ze dne 27. 6. 2007.
Listiny předložené k zápisu předmětných staveb do katastru movitostí splňovaly všechny
zákonem stanovené náležitosti, a protože budova postavená na pozemku parcela č. st. 203
zasahovala svým umístěním na pozemky ve vlastnictví dvou různých subjektů, vyhotovil
stěžovatel neměřičský náčrt č. 158, kterým z důvodu evidence v katastru nemovitostí označil
vlastnictví těchto subjektů samostatnými parcelními čísly č. st. 203/1 a č. st. 203/2.
Stěžovatel o změně evidování nemovitostí vyrozuměl žalobce v souladu s ust. §37 odst. 4
vyhlášky č. 190/1996 Sb., žádný právní předpis mu však neukládal formu pro doručování , a proto
zvolil formu obyčejného psaní, které odeslal dne 3. 2. 2004 pod číslem OP -35/2004-710
zaznamenaným v informačním systému katastru nemovitostí, stěžovatel však ne může prokázat,
kdy bylo žalobci vyrozumění doručeno.
Stěžovatel má tedy za to, že žádným způsobem nezasáhl do práv žalobce
tím, že vyhotovil neměřičský náčrt, zmenšil matematickým zaokrouhlováním v souladu
s §77 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky 26/2007 Sb. (Pozn. soudu: vyhláška nabyla účinnosti
1. března 2007) výměru předmětného pozemku o 1 m 2 a nedotkl se vlastnického práva žalobce.
K povinnosti obnovit stav týkající se vlastnictví žalobce před nezákonným zásahem
stěžovatel uvádí, že žalobce převedl předmětné pozemky v jeho vlastnictví, které jsou relevantní
v souzené věci, na společnost AGSTAV TŘEBÍČ, a. s., právní účinky vkladu vznikly dnem
8. 2. 2006. Z tohoto důvodu zanikl v k.ú. Martínkov list vlastnictví č. 685, protože žalobce podle
evidence katastru nemovitostí není v tomto katastrálním území evidován jako vlastník žádných
nemovitostí a výmazem předmětné stavby z evidence katastru nemovitostí by došlo k zásahu
do vlastnického práva vlastníka stavby – společnosti AGSTAV TŘEBÍČ a. s.
Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám ne shledal vady uvedené v odstavci 3
citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Předně je třeba uvést (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ans 1/2004),
že žalobou proti nezákonnému zásahu se může podle ustanovení §82 s. ř. s. bránit každý,
kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem
nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen
přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, trvá -li takový zásah
nebo jeho důsledky, a nebo hrozí-li jeho opakování. Soudní řád správní zavedl ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu jako institut ochrany před nezákonným jednáním
správního orgánu. Definici „zásahu“ zákon výslovně neobsahuje, zásah vymezuje velmi obecně
a široce. Přesná definice ostatně ani není možná, protože pod pojem zás ahu spadá velké množství
faktických činností správních orgánů, k nimž jsou různými zákony oprávněny.
V souzené věci považoval krajský soud jednání žalovaného, tedy provedení záznamu,
za nezákonný zásah. Zdejší soud konstatuje, že pro naplnění pojmového vymezení nezákonného
zásahu musí být mimo jiné shledáno, v jakém právu byl žalobce přímo zkrácen a popsány skutkové
okolnosti, z nichž se dovozuje příčinná souvislost mezi zásahem a přímým zkrácením práv
žalobce. Dále je třeba vyslovit, v čem je spatřována nezákonnost zásahu.
V předmětné věci žalobce v petitu žaloby doručené dne 27. 8. 2004 krajskému
soudu navrhoval zrušit zápis žalovaného týkající se nemovitostí spol. AGSTAV TŘEBÍČ a. s.
na jeho pozemku, dále zrušit zápis žalovaného týkající se rozdělení p ozemku p.č. 2391/7
v k.ú. Martínkov ve vlastnictví žalobce a dále zakázat žalovanému, aby zasahoval do vlastnického
práva žalobce ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. 685 v k.ú. Martínkov prostřednictvím
zmenšení původní celkové výměry o 1 m 2 a souča sně žalovanému přikázat, aby obnovil stav zápisu
na LV č. 685 před zásahem.
Při hodnocení otázky, v jakém právu byl žalobce přímo zkrácen, krajský soud dovodil,
že do práv žalobce bylo přímo zasaženo zkrácením jeho vlastnického práva o 1 m2 pozemku,
tento zásah trvá, v důsledku čehož bylo zakázáno žalovanému pokračovat v zasahování
do vlastnického práva žalobce, a to prostřednictvím zmenšení původní celkové výměry pozemků
o 1 m2 po rozd ělení parcely p.č. 2391/7 o výměře 4015 m 2 na parcel u p.č. 2391/7 o vý měře
3845 m2 a na parcelu p.č. 203/1 o výměře 169 m2, současně krajský soud přikázal žalovanému
obnovit stav týkající se vlastnictví žalobce před zásahem.
Nejvyšší správní soud shledal, že v souzené věci nedošlo ke zkrácení vlastnického práva
žalobce o 1 m2 pozemku v důsledku tvrzeného nezákonného zásahu – provedení záznamu;
vycházel přitom z následujících úvah.
Podle §1 odst. 2 katastrálního zákona je katastr soubor údajů o nemovitostech v České
republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geomet rické a polohové určení. Součástí katastru
je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem podle zvláštního předpisu
a dalších práv k nemovitostem podle tohoto zákona. Pozemek je ve smyslu §27 katastrálního
zákona část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky
nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků,
popř. rozhraním způsobu využití pozemků, parcelou je pozemek, který je geometricky
a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem .
Podle §20 katastrálního zákona údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení
nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území, jsou závazné pro právní úkony
týkající se nemovitostí vedených v katastru.
V katastru nemovitostí je výměra parcely chápána jako odvozený údaj z geometrického
určení pozemku. Tzn., že výměra parcely není závazným údajem pro právní úkony týkající
se nemovitostí, rozhodující je závazné geometrické určení hranice pozemků. Výměrou parcely
se rozumí vyjádření plošného obsahu průmětu pozemku do zobrazovací roviny v plošných
metrických jednotkách; velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku a zaokrouhluje
se na celé čtvereční metry. Výměra parcely je tedy ev idována s přesností danou metodami,
kterými byla zjištěna; jejím zpřesněním nejsou dotčeny právní vztahy k pozemku.
Zápis záznamem se neprovádí ve správním řízení, nerozhoduje se o něm a není
ani osvědčením, jedná se o evidenci práv vzniklých rozhodnutím jiných orgánů či na základě
právních skutečností, aniž by se tomu mohl katastrální úřad vzepřít. Katastrální úřad pouze zjistí
podle §8 zákona o zápisech, zda jsou předložené listiny bez chyb v psaní nebo počtech
a bez jiných zřejmých nesprávností. Jsou-li listiny vyhotovené státním orgánem nebo jiné listiny
způsobilé k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí listiny tomu,
kdo je vyhotovil.
Stěžovatel namítal, že listiny předložené k zápisu předmětných staveb do katastru
movitostí splňovaly všechny zákonem stanovené náležitosti. Krajský soud k hodnocení
způsobilosti listin k provedení záznamu vyslovil, že není oprávněn ani povinen dodatečně
dohledávat zákonnost postupu stěžovatele z předložených listin, neposuzoval způsobilost
jednotlivých listin k provedení předmětného záznamu do katastru nemovitostí, přičemž
toto ponechal na správní úvaze stěžovatele. Krajský soud jen obecně naznal, že stěžovatel
nezdůvodnil použití neměřičského náčrtu, který jak žalobce oprávněně tvrdí , není řádným
geometrickým plánem, na jehož podkladě dochází k rozdělení jedné parcely na dvě parcely.
Z postupu stěžovatele při zápisu záznamem vyplývá, že provedl zápis stavby sociálního
zařízení do katastru nemovitostí (sp. zn. Z 308/2004-741) na základě žádosti společnosti
AGSTAV TŘEBÍČ a. s., jehož přílohou byl geometrický plán č. 101 -3351/93 ze dne 20. 9. 2003,
tímto geometrickým plánem byla zaměřena budova na pozemku parc. č. st. 203 a došlo
k rozdělení pozemku žalobce p.č. 2391/7 na dvě parcely.
Ze záznamu podrobného měření změn č. 158 pro k.ú. Martínkov vypracovaným
stěžovatelem vyplývá, že budova stojící na pozemku p.č. st. 203, takto zaměřená geometrickým
plánem, zasahovala svým umístěním do vlastnictví dvou různých subjektů, proto pro účely zápisu
do katastru nemovitostí byla část pozemku p.č. 2391/7 označena jako pozemek p.č. 203/1.
Výměra původního pozemku p.č. 2391/7 byla o 1 m2 vyšší než součet výměr u nově vzniklých
pozemků p.č. 2391/7 a p.č. 203/1. Rozdíl výměr vznikl zaokrouhlováním, velikost výměry
určoval stěžovatel dle digitální katastrální mapy. Velikost výměry vyplývá z geometrického určení
pozemku a zaokrouhluje se na celé čtvereční metry. Zdejší soud konstatuje, že tento postup
při určení výměr provedl žalovaný v souladu s ust. §27 katastrálního zákona a §68 vyhlášky
č. 190/1996 Sb. Krajský soud se v napadeném rozsudku s úpravou evidence výměr v katastru
nemovitostí nevypořádal, omezil se na konstatování zmenšení vlastnického práva žalobce.
Předmětem vlastnictví před změnou a po změně evidované výměry pozemku byl však
stále tentýž pozemek, byť nově tvořený parcelami p.č. 2391/7 a p.č. 203/1, který je vymezený
totožnou částí zemského povrchu. Postupem stěžovatele po rozdělení pozemku došlo
k zpřesnění toliko evidenčních údajů katastru nemovitostí, a to bez přímého zásahu
do vlastnických práv žalobce. Nelze tedy shledat příčinnou souvislost mezi provedením záznamu
do katastru nemovitostí a přímým dopadem do vlastnických práv žalobce ve smyslu jejich
zkrácení o 1 m2 pozemku, naopak vlastnická práva žalobce po zásahu ve smyslu záznamu
do katastru nemovitostí byla totožná s jeho vlastnickými právy před zásahem. Spatřoval-li
tedy žalobce a krajský soud postup stěžovatele jako přímé zkrácení práv žalobce nezákonným
zásahem, nelze se s tímto hodnocením ztotožnit, neboť ke změně jeho vlastnického práva
nedošlo. Postup stěžovatele neměl hmotněprávní, nýbrž jen evidenční účinky a nezasahovalo
se jím do soukromoprávních vztahů žalobce.
Shledal-li tedy žalovaný způsobilost předložených listin k zápisu vlastnického
práva záznamem podle §8 zákona o zápisech, tento záznam provedl. V důsledku zápisu
záznamem došlo k rozdělení pozemkové parcely žalobce na dvě parcely a zmenšení evidované
výměry po součtu výměr nových parcel o 1 m2 z důvodu zaokrouhlení výměry u jedné parcely,
to vše při zachování hranic původní parcely žalobce. Daný postup stěžovateli umožňovala
zákonná úprava, jak bylo konstatováno výše. Zdejší soud uvádí, že na tomto hodnocení
nic nemění skutečnost, že jakkoliv stěžovatel poukazoval na splnění dikce ust. §37 odst. 4
vyhlášky č. 190/1996 Sb., doručení vyrozumění žalobci o záznamu do katastru nemovitostí
neprokázal.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že zásah tvrzený žalobcem nesplňuje tzv. definiční znaky
nezákonného zásahu uvedené v ust. §82 s. ř. s., neboť žalobce nebyl přímo zkrácen na svých
právech, zásah správního orgánu nelze hodnotit jako nezákonný, nebyly tak kumulativně
naplněny znaky nezákonného zásahu vyslovené např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, publikovaném pod č. 603/2005 Sb. NSS .
K námitce stěžovatele, že žalobce převedl pozemky v jeho vlastnictví, které jsou relevantní
v souzené věci, na společnost AGSTAV TŘEBÍČ, a. s., přičemž právní účinky vkladu vznikly
dnem 8. 2. 2006, zdejší soud s ohledem na výše uvedené uvážil následovně.
V již citovaném petitu žaloby žalobce navrhoval zrušit zápis stěžovatele týkající
se nemovitostí spol. AGSTAV TŘEBÍČ a. s. na pozemku v jeho vlastnictví, dále zrušit zápis
stěžovatele týkající se rozdělení pozemku p.č. 2391/7 v k.ú. Martínkov ve vlastnictví žalobce
a dále zakázat stěžovateli, aby zasahoval do vlastnického práva žalobce ve vztahu k nemovitostem
zapsaným na LV č. 685 v k.ú. Martínkov prostřednictvím zmenšení původní celkové výměry
o 1 m2 a současně stěžovateli přikázat, aby obnovil stav zápisu na LV č. 685 před zásahem.
Je tedy zřejmé, že se žalobce žalobou domáhal poskytnutí ochrany před údajným zásahem
ve vztahu k uvedenému pozemku, který v době podání žaloby vlastnil.
Zákonný požadavek trvání tvrzeného nezákonného zásahu, jeho důsledků či hrozby
jeho opakování v době podání žaloby, podmiňující samotnou žalobní legitimaci (§82 s. ř. s.)
byl naplněn. O žalobě však krajský soud rozhoduje podle skutkového stavu, zjištěného ke dni
svého rozhodnutí - §87 odst. 1 s. ř. s., přičemž zkoumá, zda zásah proti žalobci či jeho důsledky
trvají, nebo hrozí, že (bez prosazení soudní ochrany) bude opakován - §86 s. ř. s. V projednávané
věci doručil žalobce žalobu ke krajskému soudu dne 27. 8. 2004, předmětné pozemky p.č. 2391/7
p.č. 203/1 dotčené tvrzeným nezákonným zásahem prodal společnosti AGSTAV TŘEBÍČ a. s.
na základě kupní smlouvy ze dne 7. 2. 2006, právní účinky vkladu vznikly dnem 8. 2. 2006.
Krajský soud vydal rozhodnutí, ve kte rém zakázal stěžovateli pokračovat v nezákonném zásahu
vůči žalobci, dne 31. 8. 2007.
Nejvyšší správní soud se vypořádal s napadeným rozsudkem krajského soudu z hlediska
uplatněných stížních bodů. Krajský soud se však nevypořádal se skutkovým stavem z toho
hlediska, že rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§87
odst. 1 s. ř. s.), přičemž ke dni rozhodnutí krajského soudu žalobce již nebyl vlastníkem sporného
pozemku. Krajský soud tedy v dalším řízení posoudí, zda žalobce vůbec má věcnou legitimaci
a zda má být řízení zastaveno podle §86 s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně je nezákonný ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Tento rozsudek proto zrušil a věc vrátil jmenovanému soudu k dalšímu řízení. V něm
je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu