ECLI:CZ:NSS:2009:3.APS.7.2008:56
sp. zn. 3 Aps 7/2008 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952, České
Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2008,
č. j. 10 Ca 28/2008 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto, že se žádost žalobce
o osvobození od soudních poplatků zamítá.
V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že žalobce podal dne 13. 2. 2008
žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného a současně požádal o osvobození
od soudních poplatků. Krajský soud usnesením ze dne 6. 3. 2008, č. j. 10 Ca 28/2008 - 12, zamítl
žádost žalobce o osvobození od placení soudních poplatků a usnesením ze dne 22. 4. 2008,
č. j. 10 Ca 28/2008 - 17, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku (kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu ze dne 6. 3. 2008 Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem
ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 Aps 3/2008 - 29). Krajský soud usnesením ze dne 17. 9. 2008,
č. j. 10 Ca 28/2008 – 35, žalobce opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku, na což žalobce
reagoval podáním ze dne 6. 10. 2008, ve kterém znovu požádal o osvobození od soudních
poplatků. Žalobce k této žádosti přiložil nové čestné prohlášení a potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech. Poukazem na obsah ustanovení §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), krajský
soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil zákonnou povinnost doložit, že nemá dostatečné
prostředky. Krajský soud konstatoval, že žalobce doložil, že je příjemcem dávky v hmotné nouzi.
Toto potvrzení bylo však využitelné pouze do konce měsíce července 2008 pro účely zdravotního
pojištění. Podle krajského soudu z této písemnosti neplyne, jaká dávka je žalobci poskytována.
Tuto částku žalobce neuvedl a nedoložil v potvrzení o svých majetkových poměrech a rubriku
vztahující se k sociálním dávkám proškrtl. Z písemností doložených žalobcem není zřejmé,
zda žalobci nejsou poskytovány další dávky sociální povahy. Krajský soud uzavřel, že založením
potvrzení Městského úřadu v Poličce v dalším řízení vedeném k návrhu žalobce pod
sp. zn. 10 Ca 49/2008, podáním proškrtaného potvrzení o majetkových poměrech a tvrzením
o tom, že žalobce má sníženou schopnost pracovního zařazení, žalobce nedoložil,
že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku. Krajský soud zároveň poučil
žalobce o tom, že pro vyhovění jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků není žalobcem
předložené čestné prohlášení dostatečným důkazním prostředkem prokazujícím nemožnost
soudní poplatek uhradit.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2008 napadl žalobce
(dále jen „stěžovatel“) kasační stížností. V obtížně srozumitelném podání stěžovatel předně
namítl, že krajský soud svým postupem odejmul stěžovateli právo na soudní ochranu kladením
nezákonných podmínek pro osvobození od soudních poplatků, i ve zbavování se povinnosti
rozhodnout ve věci samé hospodárně a včas. Zákon vyžaduje od žadatele jen doložení
nedostatku prostředků. Stěžovatel je přesvědčen, že nelze mít za to, že dostatečnost
a hodnověrnost doložení je předmětem soudního jednání, má-li soud oprávnění kdykoliv
odejmout osvobození i vynést výrok o náhradě nákladů. „Soud svým výrokem zřejmě nezná
při aplikaci jediný cíl zákona: rovný přístup k soudu.“ Podle stěžovatele se ani úsudek soudu
nezakládá na skutkovém stavu. Stěžovatel v prohlášení přiznal veškeré rozhodné skutečnosti
svědčící o nedostatku prostředků, včetně toho, že není příjemcem jiných důchodů. „Už sama
listina u správy soudu je doložením nedostatku.“ Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud
proti právní logice ztotožňuje doložení s prokázáním nemožnosti uhradit soudní poplatky
s nedostatkem prostředků. Nesouhlasí s názorem soudu, že živobytí ve stavu hmotné nouze není
dokladem nejméně nedostatku prostředků, natož při plnění poplatkové povinnosti. Rozporuje
i závěr soudu, že osvědčení skutečnosti přijímání státního příspěvku nepovažuje za doložení
nedostatku, není-li doložena ještě další okolnost přijímání státní podpory. Podle stěžovatele
je právní závěr soudu, že čestné prohlášení, jímž je vyplněný a podepsaný předtisk vzoru 060,
není důkazem prokazujícím nemožnost uhradit soudní poplatky, v rozporu s poučením
a názorem Nejvyššího správního soudu, neboť ten upozornil, že ne každá jeho podoba
je důkazním prostředkem. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené
usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby mu osvobození od soudních
poplatků bylo přiznáno.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovaným podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po posouzení věci
dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu z důvodu vymezeného v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle nějž lze kasační stížnost podat z důvodu nesprávného posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
obecně buď v tom, že správně zjištěný skutkový stav je subsumován pod nesprávnou právní
normu nebo je sice vybrána správná právní norma, ale následně je nesprávně vyložena
či aplikována. Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného soudního rozhodnutí v tom,
že krajský soud nesprávně posoudil splnění zákonem stanovených předpokladů pro přiznání
osvobození stěžovateli od soudních poplatků.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je kromě jiného uvedeno, že účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, takovou žádost zamítne. Při zkoumání existence předpokladu doložení nedostatku
prostředků je potřebné zdůraznit, že účastníka „zatěžuje“ jak břemeno tvrzení, tak i břemeno
důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních
poplatků procesně úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků,
který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale také takové tvrzení
řádně doložit. Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku neukládá
soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával další skutečnosti, které mají charakterizovat
jeho nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku. K otázce dokládání nedostatku
prostředků samotným žadatelem o osvobození od poplatků se zcela jednoznačně vyjádřila
již judikatura Nejvyššího správního soudu, kdy zdejší soud v usnesení ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil právní názor:
„Povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 6. 10. 2008
v pořadí druhou žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení zahájeném správní žalobou
u krajského soudu ze dne 13. 2. 2008, vedené pod sp. zn. 10 Ca 28/2008. K této žádosti přiložil
nové potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků – formulář vzor 060, které sám nazval čestným prohlášením a bez dalšího
v něm proškrtl kolonky II. (příjmy z pracovního-obdobného poměru) - v bodu 11. ve znění
Žadatel není zaměstnán z důvodu: doplnil „dočasně a výrazně snížené schopnosti výdělečné činnosti“,
III. (příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), IV. (příjmy z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti), V. (příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení),
VI. (další příjmy), VII. (osobní majetek), VIII. (výdělkové a majetkové poměry manžela žadatele),
dále proškrtl kolonku IX. (závazky), v bodě 28. Mám tyto dluhy: dopsal „nesděluje“, a posléze
v kolonce X. (jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození) – bod 29. uvedl, že “jediný
příjem – doložený listinou u správy adresovaného soudu – státního příspěvku“. Takto vyplněné potvrzení
pak stěžovatel opatřil datem 6. 10. 2008 a vlastnoručním podpisem. Jiný doklad stěžovatel
o svých příjmových a majetkových poměrech nedoložil.
Krajský soud si v této souvislosti opatřil další podklady, týkající se majetkových poměrů
stěžovatele, jím předložených pro účely jiných řízeních vedených u Krajského soudu v Českých
Budějovicích obdobného předmětu, bezprostředně přecházejících nyní posuzované věci. Ve věci
vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Ca 218/2007 stěžovatel
k prokázání nedostatku prostředků pro přiznání osvobození od soudních poplatků přiložil čestné
prohlášení ze dne 28. 6. 2008, ve kterém uvedl, že je „dlouhodobým adresátem státního příspěvku
v hmotné nouzi, výši maximálně stanovené příslušným předpisem, nemá oprávnění k nakládání s žádným
nemovitým či zpeněžitelným majetkem, nemá hmotnou oporu v rodinném zázemí, ani nepobírá příjmy či bonusy
při nevýdělečné činnosti“. Součástí spisového materiálu Krajského soudu v Českých Budějovicích
(sp. zn. 10 Ca 49/2008, č.l. 39) je dále kopie Potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné
nouzi – příspěvku na živobytí ze dne 1. 7. 2008, v němž Městský úřad Polička, odbor sociálních
věcí a zdravotnictví, potvrzuje, že stěžovatel je ode dne 1. 7. 2008 příjemcem příspěvku
na živobytí č. j. 4952/2007/POL, dávky pomoci v hmotné nouzi, jenž se vydává
pro zdravotnická zařízení v souvislosti s hrazením regulačních poplatků podle předpisů
o veřejném zdravotním pojištění. Pro účely veřejného zdravotního pojištění má takové potvrzení
omezenou platnost po dobu 30 dnů.
Na podkladě shora uvedených skutečností Nejvyšší správní soud uvážil, že stěžovatel
sice splnil své břemeno tvrzení, avšak naproti tomu neunesl své břemeno důkazní v tom smyslu,
že by krajský soud na základě předložených důkazů mohl dospět k právnímu závěru
pro stěžovatele příznivému, tj. výroku o splnění zákonných podmínek pro osvobození stěžovatele
od soudních poplatků. Krajský soud správně posoudil stěžovatelem předložené písemnosti
jako nedostatečné důkazní prostředky, jenž by prokazovaly nemožnost stěžovatele soudní
poplatky uhradit ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
Co se týče stěžovatelem doloženého potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků, nutno konstatovat, že v něm stěžovatel
jednak řádně neuvedl, v čem spatřuje nedostatek prostředků, který podle jeho názoru
vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit a jednak toto své neurčité tvrzení ničím
nedoložil. Pokud se stěžovatel domnívá, že krajský soud fakticky vymáhá vyplnění tiskopisu
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků“ ačkoliv i jeho obsahem jsou prohlášení žadatele o pravdivosti všeho,
co je tam uvedeno, neodpovídá tato jeho domněnka skutečnosti, protože např. k bodům II. a III.,
pokud je žadatel vyplňuje, je třeba i potvrzení zaměstnavatele, a k bodům IV. až VI.
je třeba doložit přílohy, kterými jsou rozhodnutí daňová a rozhodnutí o přiznání dávky
z hmotného a sociálního zabezpečení. Právě ty byly v případě stěžovatele aktuální,
a přesto byla tato kolonka proškrtnuta. Krajský soud nemohl presumovat finanční potíže
stěžovatele, stejně jako existenci dluhů, byť by jinak tyto okolnosti mohly objektivně naplňovat
podmínky k úplnému nebo částečnému osvobození od soudních poplatků.
Z předmětném potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatele
i z jeho čestného prohlášení sice vyplývá, že je stěžovatel adresátem určitého státního příspěvku,
ale stěžovatel v nich minimálně neuvedl zásadní údaje, a to v jaké výši měsíčně pobírá tento státní
příspěvek, o jaký příspěvek se vlastně jedná, z jakého titulu a rozhodnutím kterého úřadu mu byl
vyměřen. Stěžovatel zároveň ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků jen velmi stroze
uvedl, že nemá prostředky k tomu, aby mohl dostát svým poplatkovým povinnostem. Za takové
situace pak krajský soud zcela důvodně dospěl k závěru, že pro rozhodnutí o osvobození
od soudních poplatků nepostačuje ani Potvrzení o poskytnutí příspěvku na živobytí
ze dne 1. 7. 2008, které toliko dokládá, že stěžovatel je poživatelem určité dávky
v nespecifikované výši.
V odůvodnění napadeného usnesení se tak krajský soud dostatečně vypořádal s tím,
že stěžovatelem předložené písemnosti nejsou ani ve svém souhrnu relevantním dokladem
nedostatku prostředků stěžovatele pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že stěžovatel v souzené věci přes výzvu krajského soudu
nedoložil, resp. neprokázal, že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku.
Krajský soud proto postupoval v souladu se zákonem, jestliže stěžovateli osvobození
od soudních poplatků nepřiznal.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti,
proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 15. ledna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu