ECLI:CZ:NSS:2010:3.AS.1.2010:140
sp. zn. 3 As 1/2010 - 140
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. č.
1 a 2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2007, č.j. 5506/2006 - Kr, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11.
2009, čj. 10 Ca 3/2008 – 124,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví
uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto,
že se řízení o návrhu žalobce na obnovu řízení zastavuje pro nezaplacení soudního poplatku.
Dne 27. 11. 2009 učinil žalobce podání, v němž vyjádřil zvláště nesouhlas s formou
doručování písemností, a to písemností na listě 113 a 119. Žalobce v závěru uvedl,
že „rozhodnutí na listě 124, doručované opět nevhodně na neudanou adresu a jen náhodně
dodané, je nezákonné“.
Krajský soud uvážil, že podání žalobce ze dne 27. 11. 2009 nelze ani podle jeho obsahu
vyhodnotit tak, aby bylo zřejmé, co žalobce požaduje či navrhuje. Podání žalobce vyhodnotil
jako obsahově i věcně nesrozumitelné. Vzhledem k tomu, že uvedené podání žalobce
nesplňovalo zákonem předepsané obecné náležitosti podání dle §37 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), krajský soud žalobce
přípisem ze dne 1. 12. 2009, č.j. 10 Ca 3/2008 – 131, vyzval, aby jednoznačným způsobem,
o němž nebudou důvodné pochybnosti, odstranil vytčené vady podání a opravené je obratem
podal krajskému soudu, nejpozději ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení.
Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 14. 1. 2010, doručeném krajskému soudu
dne 15. 1. 2010, v němž mj. konstatoval, že „nedává souhlas k projednání kasační stížnosti“,
dále uvedl, že „Podepsaný žádnou kasační stížnost proti usnesení na listě 124 nepodával, naopak
3. listopadu 2009 podal návrh na provedení procesního úkonu.“
Podle §37 odst. 3 s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí,
proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle odst. 3 věty první téhož ustanovení nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podání stěžovatele
ze dne 27. 11. 2009 nesplňuje podmínky pro to, aby na jeho základě bylo možné rozhodnutí
krajského soudu věcně přezkoumat. Z obsahu podání stěžovatele není především dostatečně
zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá předmětné rozhodnutí krajského soudu.
Nadto v podání ze dne 14. 1. 2010 stěžovatel výslovně uvedl, že „žádnou kasační stížnost
proti usnesení na listě 124 (pozn. soudu - usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 16. 11. 2009) nepodával“, a dle jeho vlastního tvrzení tak podání ze dne 27. 11. 2009
nepředstavuje kasační stížnost jako opravný prostředek, jímž by se domáhal přezkoumání
pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2009,
č. j. 10 Ca 3/2008 – 124, zároveň však uvedl, že „nedává souhlas s projednáním kasační
stížnosti“.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že stěžovatel zatížil podání vadou, která brání jeho
projednání. Krajský soud jej v souladu se zákonem vyzval k odstranění vad podání ve smyslu
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. Stěžovatel však výzvu soudu nerespektoval, vady podání
neodstranil, naopak přispěl dalším rozporuplným tvrzením k obsahové a věcné nesrozumitelnosti
jeho podání učiněného dne 27. 11. 2009. Chybějící náležitosti vymezené v ustanovení §106 odst.
1 s. ř. s. ve spojení s §37 odst. 3 s. ř. s. pak představují takový nedostatek, pro který není možné
v řízení o návrhu dále pokračovat. Návrhem se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat,
neboť v něm nebyl dostatečně určitým způsobem dán zejména rozsah a vymezeny důvody
přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani
oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší správní soud proto podání podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §106 odst. 3 s. ř. s.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl
návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu