ECLI:CZ:NSS:2010:3.AS.14.2010:75
sp. zn. 3 As 14/2010 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy J UDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: CET 21, spol.
s r.o., se sídlem Praha 5, Kříženeckého nám. 1078/5, zast. JUDr. Vladimírem Kroupou,
advokátem se sídlem Praha 6, Zavadilova 1925/15, proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o přezkoumání rozhodnutí žalované
ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 2009/107/HOL/CET, č. j. hol/3900/09, o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2010, č. j. 11 Ca 193/2009 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutí žalované
Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 2009/107/HOL/CET, č. j. hol/3900/09, uložila
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“ nebo „stěžovatelka“) žalobkyni pokutu
ve výši 50 000 Kč za porušení §48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb.“),
neboť označením sponzora DERMACOL, produkt Gold Elixír (sponzor pořadu), vysílaným
premiérově dne 14. září 2008 ve 20:44:02 hodin na programu Nova porušil povinnost zajistit,
aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné, u provozovatele televizního vysílání zřetelně
zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Zároveň žalovaná
rozhodla o lhůtě splatnosti, místě plnění a o nákladech řízení. Své rozhodnutí odůvodnila
takto:
Celkový charakter spotu má podle žalované vybízející charakter s cílem pře svědčit diváka
o koupi výrobků společnosti Dermacol, která je výrobcem produktu Gold Elixír, přičemž
se zdůrazňují kvalitativní možnosti tohoto výrobku, a je tedy ve smyslu §2 odst. 1 písm. n)
zákona č. 231/2001 Sb. reklamou. Spot má podbízivý charakter a obsahuje příběh, který navozuje
divákovi pocit kvality výrobku. Příznačný je dynamický charakter spotu. Podle Rady zvolil
sponzor pro svou prezentaci výrobek určený jako omlazující krém na pleť. Pro prezentaci využil
veřejně známé osoby – herečky J. P., což je charakteristickým prvkem většiny reklamních spotů.
Známá osobnost v označení sponzora výrazně zesílila jeho reklamní sdělení. Výrobek je
prezentován tak, aby bylo zřetelné, že je dostatečně „omlazující“, tudíž že po použití výrobku
pleť omládne, jelikož obsahuje kaviár nebo výtažek z něj, přičemž vůbec nezáleží na věku osoby,
která jej použije; jakož i „citlivý“, tedy vhodný i pro hypoalergenní, tj. citlivou, jemnou pokožku.
Rovněž slogan „s věkem si můžete pojistit i krásu – omlazující kaviárový krém Dermacol Gold
Elixír“ je jednoznačně sloganem reklamním, jenž má podpořit prodej výrobku.
Divákovi je tak prezentován nejenom samotný výrobek, ale také jeho účinky, vlastnosti
a kvalita. V důsledku takové prezentace pak označení sponzora vybízí k nákupu výrobku,
resp. podporuje jeho prodej. Takovou prezentaci proto Rada shledala jako reklamní. Vzhledem
k tomu, že spot nebyl zřetelně zvukově, obrazově či zvukově -obrazově oddělený od ostatních
částí programu, došlo k porušení zákona č. 231/2001 Sb., a to je ho ustanovení §48 odst. 4
písm. a).
Při rozhodování o výši pokuty se Rada vyjádřila k povaze vysílaného programu, postavení
provozovatele na mediálním trhu, typu závadného vysílání, závažnosti věci, míře zavinění,
rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a finančnímu prospěchu.
II.
Rozsudek Městského soudu v Praze
Na základě podané žaloby Městský soud v Praze rozhodnutí Rady zrušil a věc jí vrátil
k dalšímu řízení. Soud se ztotožnil se závěrem Rady, že namítaný spot je svou povahou
reklamním sdělením. Důvodnou však shledal námitku žalobkyně, podle níž výrok rozhodnutí
dostatečným způsobem nespecifikuje delikt, za který byla uložena sankce. V této souvislosti
odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je nezbytné, aby výrok rozhodnutí
vydaného při správním trestání obstál vůči účastníkům řízení i třetím osobám sám o sobě,
nikoliv společně s odůvodněním rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008,
č. j. 2 As 34/2006 - 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS ). V dalším pak soud vycházel z rozsudku
zdejšího soudu ze dne 12. 8. 2009, č. j. 4 As 9/2009 - 68, www.nssoud.cz, jenž se podrobně
zabýval otázkou identifikace skutku ve výroku rozhodnutí, a to přímo ve vztahu k rozhodnutím
Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Částečně důvodnou pak soud shledal námitku, podle níž žalovaná nepostupovala
při stanovení výše pokuty v souladu se zákonem, neboť při hodnocení rozhodných kritérií
opomenula posoudit kritérium podle §61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., totiž hodnocení
postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho zodpovědnosti vůči
divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle soudu chybí
v odůvodnění správního rozhodnutí důvod, proč právě předmětné konkrétní deliktní jednání
žalobkyně bylo zohledněno při stanovení konkrétní výše ukládané pokuty v částce 50 000 Kč.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není – přes podrobně členěné odůvodnění z hlediska
požadavků zákona o vysílání – zcela zřejmé spojení mezi zjištěným jednáním žalobkyně
a následkem, s nímž zákon č. 231/2001 Sb. spojuje splnění znaků skutkové podstaty správního
deliktu, a zejména s následkem, který postihl žalobkyni uložením pokuty právě ve výši 50 000 Kč.
Žalovaná tak – aniž by specifikovala konkrétní skutkové okolnosti daného případu –
uložila žalobkyni pokutu za správní delikt, přičemž konkrétní důvody, které ji vedly k uložení
sankce právě ve výši 50 000 Kč dostatečně v odůvodnění rozhodnutí neuvedla. Soud proto
přisvědčil žalobkyni, že žalovaná nepostupovala v souladu se zákonem, konkrétně s §68 odst. 3
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu . Z výroku a odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty
musí být zcela nepochybně zřejmé, že došlo k porušení konkrétního právního ustanovení zcela
konkrétním jednáním účastníka řízení, které se konkrétně odrazilo spolu s dalšími zákonem
formulovanými kritérii ve zcela konkrétní výši ukládané pokuty. Tato kritéria napadené správní
rozhodnutí podle soudu nesplňuje zcela dostatečně, omezuje -li se pouze na tvrzení, že žalobkyně
odvysíláním předmětného spotu porušila §48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb.
Městský soud v Praze proto rozhodnutí žalované zrušil s tím, že v dalším řízení
je žalovaná povinna provést hodnocení důkazů způsobem předepsaným zákonem č. 231/2001 Sb. Vydané rozhodnutí musí splňovat všechny náležitosti stanovené správním řádem a zákonem
č. 231/2001 Sb. V souladu s §68 odst. 3 správního řádu bude žalovaná postupovat
tak, aby v odůvodnění rozhodnutí byly uvedeny shora citované náležitosti i důvody výroku
nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil
při jejich hodnocení a při výkladu právních norem a informace o tom, jak se správní orgán
vypořádal s návrhy a námitkami žalobkyně a s její m vyjádřením k pokladům rozhodnutí.
III.
Kasační stížnost
Rozsudek Městského soudu v Praze napadla žalovaná kasační stížností z důvodů
vymezených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Porušení §48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. spočívá v porušení
povinnosti zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele televizního
vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově -obrazově oddělené od ostatních částí programu.
Tedy nikoli v tom, že byly spoty reklamou, ale že byly nerozeznatelné a neoddělené. Soud naproti
tomu konstatoval, že porušení uvedeného ustanovení vidí v nedostatcích obsahu odvysílaných
spotů. S tímto nesprávným právním názorem stěžovatelka důrazně nesouhlasí, neboť
tyto nedostatky slouží pouze k vysvětlení, proč stěžovatelka došla k závěru, že se jedná o reklamu
a nikoliv o označení sponzora. Fakt, že se jednalo o reklamu a ne o označení sponzora, nečiní
z odvysílání spotu správní delikt, tento je spáchán jeho neoddělením a nerozeznatelností.
Stěžovatelka nesouhlasí s názorem soudu, že výrok rozhodnutí není dostatečně
specifikován. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí výrok obsahovat popis skutku
uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba
k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Stěžovatelka je toho názoru, že výrok napadeného
rozhodnutí je s těmito požadavky v souladu. Obsahuje místo; čas; způsob spáchání (označením
sponzora porušil účastník povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné
a oddělené od ostatních částí programu); jiné skutečnosti, kterých je třeba, aby nemohlo dojít
k záměně s jiným (v dané datum a čas byl spot Dermacol odvysílán premiérově).
Odůvodnění:
rozsudku, ve kterém soud částečně přisvědčil námitce, podle
níž stěžovatelka nezhodnotila kritérium postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu,
je pak podle stěžovatelky nepřezkoumatelné. Formulace této části odůvodnění je podle
stěžovatelky nesrozumitelná a matoucí, zejména pak z věty „zcela chybí uvedení, proč právě předmětné
konkrétní deliktní jednání žalobce bylo zohledněno při stanovení konkrétní výše ukládané pokuty“ není zřejmé,
co měl soud na mysli.
Nepochopitelná se stěžovatelce jeví rovněž výtka, podle které není z rozhodnutí zřejmý
kauzální nexus. Stejně obecný je i názor, že žalovaná uložila žalobci pokutu za správní delikt,
přičemž konkrétní důvody, které ji vedly k uložení sankce dostatečně neodůvodnila.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
IV.
Vyjádření ke kasační stížnosti
Ke kasační stížnosti se žalobkyně vyjádřila přípisem ze dne 12. 4. 2010. Plně se ztotožnila
se závěry soudu. Napadený rozsudek je podle ní věcně správný, soud vyšel z úplných skutkových
zjištění a dospěl ke správnému právnímu závěru. Odůvodnění je podle žalobkyně dostatečně
podrobné, srozumitelné a přesvědčivé, a to ve vztahu k oběma stěžejním žalobním nám itkám.
Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
V.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
V. a)
Nedostatky výroku rozhodnutí
Co se týká nedostatků výroku napadeného správního rozhodnutí, lze v plném rozsahu
odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 8. 2009, č. j. 4 Ads 9/2009 - 68, www.nssoud.cz,
kde Nejvyšší správní soud řešil totožnou právní otázku, totiž co je třeba považovat za dostatečný
popis skutku odpovídající formálním znakům správního deliktu vymezeným v hypotéze sankční
normy, který je nutno zahrnout do výrokové části správního rozhodnutí Rady. Stejně jako
v této věci, o kterou Městský soud v Praze zejména opřel své rozhodnutí, je i v projednávaném
případě z odůvodnění rozhodnutí Rady zřejmé, že naplnění skutkové podstaty správního
deliktu nespočívalo v samotném odvysílání spotu, nýbrž v jeho obsahu, resp. jeho neoddělení
od ostatních částí programu.
V nyní souzené věci tedy bylo reprobovaným jednáním odvysílání spotu, jenž obsahuje
reklamní příběh, jakož i jednoznačně reklamní slogan , aniž by byl tento náležitě oddělen od ostatních částí
programu. Právě tímto jednáním žalobkyně porušila povinnost stanovenou v §48 odst. 4 písm. a)
zákona č. 231/2001 Sb. Právní názor Městského soudu v Praze, podle kterého je třeba do výroku
rozhodnutí Rady popis skutku doplnit, je tedy správný a v tomto ohledu není napadenému
rozsudku čeho vyčíst.
V. b)
Nedostatky odůvodnění výše sankce
Jinak je tomu v případě druhé žalobní námitky, které dal Městský soud v Praze rovněž
(částečně?) za pravdu. Zde je podle názoru Nejvyššího správního soudu nutno přisvědčit
stěžovatelce, že formulace odůvodnění napadeného rozsudku, v nichž soud hodnotí způsob
stanovení výše sankce, nejsou zcela pregnantní a není z nich úplně zřejmé, co se stěžovatelce
vytýká. Zejména v souvislosti s posléze formulovaným závazným právním názorem je celkové
vyznění této části odůvodnění poněkud matoucí. Přesto je podle Nejvyššího správního soudu
zřejmé, že úmyslem Městského soudu v Praze bylo vytknout stěžovatelce nedostatek důvodů
pro stanovení sankce právě ve výši 50 000 Kč.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu není tato výtka oprávněná. Rada se při úvaze
o výši pokuty vyjádřila ke všem zákonným kritériím a z textu odůvodnění lze vyčíst důvody, které
ji vedly k uložení sankce ve stanovené výši – srov. závěr, podle kterého má Rada za to, že udělená
pokuta bude účastníka řízení vést k plnění právních povinností vyplývajících ze zákona
č. 231/2001 Sb. a zároveň je dostačující k dosažení zamýšleného zabraňujícího a preventivního
účinku. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je odůvodnění výše sankce tak, jak je uvedeno
v napadeném rozhodnutí, dostačující a není třeba jej jakkoli doplňovat.
V. c)
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v situaci, kdy krajský soud správný výrok
o zrušení rozhodnutí správního orgánu opřel o zčásti nesprávné důvody
Z toho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že Městský soud v Praze opřel v daném případě
správný výrok o zrušení rozhodnutí stěžovatelky o zčásti nesprávné důvody. Vzhledem
k tomu, že základní nedostatek správního rozhodnutí, tj. nedostatek výroku, byl posouzen
správně, dospěl nicméně Nejvyšší správní soud k závěru, že důvody, o které se napadený
rozsudek opírá, v převážné míře obstojí, a jsou tedy dostatečným podkladem pro výrok, jímž bylo
rozhodnutí stěžovatelky zrušeno. Nebylo proto na místě rozsudek Městského soudu v Praze rušit
a věc mu vracet k dalšímu řízení, rozsudkem Nejvyššího správního soudu dojde pouze k dílčí
modifikaci právního názoru, jímž bude Rada pro další řízení ve věci vázána (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č . j. 8 Afs 15/2007 - 75,
publ. pod č. 1865/2009 Sb. NSS).
VI.
Závěr
Vzhledem ke shora uvedeným důvodům dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že napadený rozsudek netrpí vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) ani d) s. ř. s., a proto kasační
stížnost zamítnul podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou. Závazný právní názor Městského
soudu v Praze se tímto rozsudkem omezuje pouze na povinnost stěžovatelky doplnit výrok
o popis skutku tak, jak bylo naznačeno výše.
VII.
Náklady řízení
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalobkyně měla v řízení
před Nejvyšším správním soudem úspěch, náhradu nákladů řízení však nepožadovala, Nejvyšší
správní soud jí proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu