ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.193.2019:15
sp. zn. 3 As 193/2019 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Mgr. F. Š., se sídlem
Praha 4, Soudní 988/1, proti žalované Vězeňské službě České republiky, se sídlem Soudní
1672/1a, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 6. 5. 2019, č. j. 6 A 64/2019-34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u městského soudu domáhal ochrany proti nečinnosti žalované. V žalobě
uvedl, že požádal Věznici Rýnovice dne 20. 6. 2018 o poskytnutí cca 10 informací v oblasti
stravování. Žalovaná se svým přípisem snažila převést informační povinnost povinného subjektu
na nadřízený orgán, tj. Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, s čímž žalobce
nesouhlasil. Dne 13. 8. 2018 podal žalobce stížnost, neobdržel však žádné rozhodnutí o této
stížnosti. Proto se domáhal nápravy žalobou u městského soudu. Společně s žalobou podal
žalobce také žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský
soud shora označeným usnesením zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků
i jeho návrh na ustanovení zástupce.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností.
Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. V kasační stížnosti uvedl, že „[j]en nelidská zrůda, může v sociální situaci žalobce, způsobenou
justičními zločiny, odepřít instituty zástupce a osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že se jedná
o ‚dobrodiní‘ “ .
[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že podáním kasační stížnosti proti
procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení
o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19; všechna citovaná
rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Napadené usnesení nepochybně
právě takovým procesním rozhodnutím je, zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
tudíž kasační soud nepožadoval.
[5] Z citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné zastoupení
stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních
podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech,
kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží
toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí
je i nyní napadené usnesení, jak je již výše uvedeno. V projednávané věci tak ani podmínka
povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna. Nadto je v případě stěžovatele
nutno konstatovat, že jde o osobu s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, jelikož dříve působil jako advokát, což bylo
ověřeno z webových stránek České advokátní komory.
[6] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané
osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[9] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí,
že „[i] když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků
(§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů,
které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi
množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným
okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek
či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí)“.
[10] V dané věci se stěžovatel domáhal poskytnutí souboru informací podle zákona
o svobodném přístupu k informacím. Požadované informace se týkaly mimo jiné kapacity
stravovacího provozu, stravovacích norem pro všechny druhy stravy včetně speciálních diet,
počtu civilních zaměstnanců a vězňů připravujících stravu, kontrol a stížností týkajících
se stravování, jakož i dodavatelů potravin. Požadované informace se přitom vztahovaly
k vězeňskému zařízení, v němž se stěžovatel nenacházel (a ani netvrdil, že by mu hrozilo
přemístění do takového zařízení). Svou žádost adresoval Věznici Rýnovice, sám se nacházel
ve Vazební věznici Praha - Pankrác.
[11] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti
neplyne, že by požadované informace měly jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem jeho života.
Naopak jde o spory zřejmě vyvolané stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování
veřejných institucí. Nadto je i zdejšímu soudu z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede
s žalovanou (respektive s různými vězeňskými zařízeními) množství sporů týkajících
se poskytování informací dle informačního zákona, které často pokračují před soudy.
Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti
tak činit (a nejde-li o šikanózní jednání nebo jiné zneužití veřejných práv). Není však důvod,
aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních
poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám
s nízkými příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti. Jeho úkolem je zajistit, aby osobám,
které nemají dostatek prostředků a u nichž je namístě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc
skutečně se dotýkající jejich životních okolností), nebránil nedostatek prostředků v účinné
soudní ochraně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019,
č. j. 10 As 88/2019-13). Takovou povahu však nyní vedené řízení nemá. Jelikož stěžovatel
„kupí “ správní a soudní řízení (například tím, že stále znovu napadá procesní rozhodnutí soudů
či postup správních orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně
vysloven závazný názor Nejvyššího správního soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého
postupu, je podle zdejšího soudu správné, aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím jeho
nákladů a aby uhradil soudní poplatek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/2012-11). Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání
vyžadované pro výkon advokacie.
[12] Vzhledem k popsaným okolnostem nepostupoval městský soud v rozporu s právními
předpisy, pokud učinil závěr, že je namístě stěžovateli výjimečně odepřít osvobození od soudních
poplatků, a to v plné výši.
[13] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních
poplatků, nemohl být mu ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 10 s. ř. s., v době
rozhodování městského soudu §35 odst. 9 s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení
advokátem povinné (pro úplnost srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015-19). Městský soud tedy nepochybil tím, že stěžovateli neustanovil
zástupce z řad advokátů.
[14] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[15] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení
o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží.
Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno,
že by jí v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady (přesahující rámec běžné úřední činnosti)
vznikly. Nejvyšší správní soud proto v jejím případě rozhodl tak, že se jí náhrada nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu