ECLI:CZ:NSS:2010:3.AS.2.2010:50
sp. zn. 3 As 2/2010 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: I. M.,
zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem se sídlem Ruská 2887/101, Ostrava –
Vítkovice, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117,
Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2009, č. j. MSK 61937/2009, o k asační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2009,
č. j. 22 Ca 203/2009 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátu žalobce JUDr. Jaroslavu Piterkovi se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Nákl ady
právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto, že se řízení o žalobě zastavuje
pro nezaplacení soudního poplatku. Touto žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 5. 2009, č. j. MSK 61937/2009 o nevyhovění žádosti žalobce o vydání
průkazu profesní způsobilosti řidiče.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce při podání žaloby proti napadenému rozhodnutí žalovaného nezaplatil soudní
poplatek. Byl proto krajským soudem vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě pěti dnů. Výzva
k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne 14. 8. 2009, žalobce však ve stanovené
lhůtě ani později soudní poplatek nezaplatil.
Krajský soud v odůvodnění nyní přezkoumávaného usnesení o zastavení řízení
konstatoval, že v důsledku nezaplacení soudního poplatku ani dodatečně ve lhůtě stanovené
krajským soudem podle ust. §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále „s. ř. s.“) s poukazem na ust. §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních po platcích,
řízení zastavil.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2009 napadl žalobce (dále „stěžovatel“)
kasační stížností. V podání stěžovatel mj. namítl, že ve stejném období byly posuzovány další
jeho podání a žaloby u Krajského soudu v Ostravě, dokonce stejnou soudkyní, ve kterých byl
jeho případ shledán jako důvodným k osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního
zástupce ve věci. Stěžovatel má tedy za to, že splňoval podmínky pro osvobození od soudních
poplatků a nesprávnost posouzení této věci spatřuje v přílišném formalismu na straně soudu,
když mu bylo známo, že je nemajetný, nemá právní vzdělá ní a tudíž splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Navíc nebyl krajským
soudem poučen, že může v rámci řízení o žalobě požádat o zproštění od soudních poplatků
a ustanovení advokáta, taktéž nebyl poučen o následcích nezaslání potvrzení o majetkových
a výdělkových poměrech.
Stěžovatel vznesl námitku podjatosti směřující k soudkyni JUDr. Javorové, neboť podle
jeho mínění již v jiných sporech došlo k nespravedlivým rozhodnutím (např. odebrání registrace
autoškoly). Stěžovatel na „nepřístojné jednání vůči jeho osobě“ upozorňoval i dříve
a dle jeho názoru nemůže soud v jeho věci postupovat spravedlivě, a to z důvodu antipatie
soudkyně vůči jeho osobě.
Stěžovatel dále poukazuje na nezákonnost samotného napadeného rozhodnutí
žalovaného, neboť ostatní žadatelé o profesní průkaz uspěli, on sám měl stejné postavení
jako tito žadatelé a splňoval všechny zákonné podmínky. Žalovaný v jeho kauze nic řádně
neprošetřil a rozhodnutí vydal jen na základě své domněnky, kterou nadřad il nad zákon.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovanou podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Neshledal přitom vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po posouzení věci dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud připomíná, že je -li kasační stížností napadeno usnesení o zastavení
řízení, přichází pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod dle §103 odst . 1
písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení.
U kasačního důvodu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tedy Nejvyšší správní
soud přezkoumává, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když zastavil řízení
o podané žalobě či návrhu. Jako nepřípustné tak zdejší soud hodnotil námitky nezákonnosti
napadeného rozhodnutí žalovaného vznesené v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se musel nejdříve zabývat stížnostním důvodem spočívajícím
v tvrzené podjatosti soudce, neboť pokud by shledal, že rozhodoval vyloučený soudce,
byl by to důvod pro zrušení napadeného usnesení bez dalšího a jinými námitkami stěžovatele
by se již Nejvyšší správní soud zabývat nemohl.
Zdejší soud ze soudního spisu zjistil, že námitka podjatosti vůči předsedkyni senátu
Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice Javorové, jenž se týkala jejího rozhodování
v minulosti (blíže neurčené pravomocné rozsudky), byla stěžovatelem prvně vznesena
v jeho podání – doplnění kasační stížnosti ze dne 29. 9. 2009. Výzva k zaplacení soudního
poplatku, z níž mohl stěžovatel seznat, že v řízení o jeho žalobě ze dne 20. 7. 2009
bude jako předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě rozhodovat jmenovaná soudkyně,
však byla stěžovateli doručena již dne 14. 8. 2009.
Nejvyšší správní soud odkazuje ve vztahu k této námitce především na ustanovení §8
odst. 5 s. ř. s., podle nějž účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne
ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí- li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodně na
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Se zřetelem k výše uvedeným
ustanovením je třeba poukázat na to, že námitka podjatosti vznesená stěžovatelem dne
29. 9. 2009, byla podána po zákonem stanovené lhůtě a podle ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s.
k ní nelze přihlížet.
K námitce nezákonnosti zastavení řízení o žalobě zdejší soud uvádí, že p odle §9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplace n, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví “. Podle odstavce 3 téhož ustanovení
„soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen“.
Předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je tak nejen to,
že poplatek nebyl zaplacen, ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen
o následcích nesplnění výzvy a že marně uplynula lhůta k zap lacení.
Z obsahu soudního spisu je doloženo, že krajský soud v souladu s dikcí citovaného
ustanovení §9 zákona o soudních poplatcích stěžovatele vyzval dne 31. 7. 2009 k zaplacení
soudního poplatku za podaný návrh. Uvedená výzva byla stěžovateli řádně doručena dne
14. 8. 2009 a obsahovala obligátní poučení o negativním důsledku nezaplacení soudního poplatku
v podobě zastavení řízení i o možnosti podat návrh na osvobození od soudních poplatků.
Ačkoli byla stěžovateli stanovena dostatečná lhůta 5 dnů od doručení předmětné výzvy,
ten soudní poplatek ve lhůtě ani později neuhradil.
Ve vztahu k poučovací povinnosti zdejší soud podotýká, že podle rozsudku téhož soudu
ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ans 5/2005 - 59 z ustanovení §36 odst. 1 s. ř. s., které ukládá soudu
povinnost poskytnout účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout
jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení
neutrpěli újmu, je třeba dovodit, že soud je povinen poučit účast níka i o tom, že může požádat
o osvobození od soudních poplatků; nesplní-li soud tuto svou povinnost a účastníka jen vyzve
k zaplacení soudního poplatku a následně pro nezaplacení soudního poplatku řízen í zastaví
postupem podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a podle §47 písm. c) s. ř. s.,
je jeho rozhodnutí o zastavení řízení nezákonné. Tak tomu však v projednávané věci nebylo,
neboť krajský soud v citované výzvě stěžovatele poučil, že pokud má za to, že jsou u něj splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, aby podal žádost s příslušným potvrzením
ve lhůtě pro zaplacení poplatku.
Měl-li stěžovatel na mysli, že o osvobození od soudních poplatků zažádal ve lhůtě,
tedy ve svém podáním ze dne 20. 9. 2009, a to jak ve vztahu k žalobnímu řízení tak i ke kasační
stížnosti, přičemž se poznamenává, že napadené usnesení krajského soudu o zastavení řízení
nabylo právní moci dne 14. 9. 2009, odkazuje zdejší soud na své rozhodnutí ze dne 22. 10. 2008,
č. j. 1 As 31/2008 - 41. V uvedeném rozhodnutí učinil kasační soud závěr, že pokud účastník
doručí krajskému soudu návrh na osvobození od soudních poplatků před tím, než usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci, aplikuje se obdobně
§9 odst. 7 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; krajský soud proto usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruš í a roz hodne o návrhu na osvobození
od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud na tomto místě opětovně uvádí, že před nabytím
právní moci usnesení o zastavení řízení stěžovatel o osvobození od soudních poplatků krajský
soud nepožádal.
Co se týče přesvědčení stěžovatele o jeho nároku na osvobození od soudních poplatků
Nejvyšší správní soud upozorňuje, že k otázce individuálního osvobození od soudních poplatků
pro řízení před správními soudy se opakovaně již vyjádřil v řadě svých rozhodnutích.
Např. ve svém rozsudku ze dne 30. 3. 2004, č. j. 1 Afs 5/2003 - 54, publikovaném
pod č. 311/2004 Sb. NSS, zdejší soud ve vztahu k ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. především
zdůraznil, že při podání návrhu na individuální osvobození od soudních poplatků
podle tohoto ustanovení musí žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků
jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek,
a jednak toto tvrzení doložit. Ke stejnému závěru dos pěl Nejvyšší správní soud taktéž v usnesení
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS,
když připomněl, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení,
který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“. Z uvedeného vyplývá,
že v případě, že se žalobce domáhá osvobození od soudního poplatku pro příslušné řízení,
vyžaduje soudní řád správní aktivní přístup na jeho straně, a to nejenom pokud jde o vlastní
žádost o osvobození od soudního poplatku, ale zejména povinnost tvrzení a s ní neoddělitelně
spjatou povinnost doložit nedostatek prostředků. V nyní projednávané věci však tento aktivní
přístup na straně stěžovatele jakožto žalobce uplatněn nebyl. Stěžovatel nesplnil ani svou základní
povinnost tkvící v podání vlastní žádosti o osvobození, přičemž v předpokladu podání samotné
žádosti jistě nelze spatřovat výraz přepjatého formalis mu soudu. Jde o základní projev vůle
stěžovatele osvobození od poplatkové povinnosti po soudu vůbec požadovat, aniž by bylo
na krajském soudu, aby tento úkon za stěžovatele s ohlédnutím na jeho jiné souzené věci
domýšlel a nahrazoval.
Ve shodě se závěry krajského soudu tak Nejvyšší správní soud uvážil, že v souzené věci
byly splněny podmínky pro postup podle §47 písm. c) s. ř. s., dle kterého soud řízení usnesením
zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. V postupu krajského soudu tedy nelze spatřovat
nezákonnost, a proto námitky stěžovatele ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu
považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodné.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Krajského soudu v Ostravě netrpí nezákonností podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správn í soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti,
proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s §11 písm. a) a b) ve spojení s §9
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti,
tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 2 x 2100 Kč a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za dva úkony právní služby podle §13 odst. 3 cit.
vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele
nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 19. února 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu