ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.30.2005
sp. zn. 3 As 30/2005 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S., s. r. o., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem 1. máje 398, Třinec,
proti žalovanému Policie ČR – Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2003, čj. SCPP-
2310/C-207-2003, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 95/2004, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, čj. 11 Ca
95/2004 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo změněno
rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Oddělení
cizinecké policie Karviná, ze dne 28. 2. 2003, čj. SCPP-17-2/OV-I-14-2003, jímž byla žalobci
uložena pokuta ve výši 20 000 Kč za správní delikt podle §156 odst. 1 písm. b) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tak, že pokuta byla žalobci
uložena ve výši 15 000 Kč. Uvedeného správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že dne
11. 11. 2002 v ubytovacím zařízení h. P., ul. N. 18, Č. T., neumožnil policistům vstup do
ubytovací části hotelu za účelem kontroly, čímž porušil povinnost ubytovatele podle §100
písm. b) zákona o pobytu cizinců.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 16. 4. 2004 správní žalobu,
doručenou Městskému soudu v Praze dne 19. 4. 2004. Usnesením ze dne 24. 3. 2005,
čj. 11 Ca 95/2004 - 30, byla žaloba jako opožděná odmítnuta. Soud uvedl, že napadené
rozhodnutí žalovaného bylo zástupci žalobce doručeno dne 16. 7. 2003, správní žaloba byla
podána k poštovní přepravě dne 16. 4. 2004. Soud uvedl, že podle §172 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců, jenž jako zvláštní zákon ve smyslu §72 odst. 1 s. ř. s. stanoví lhůtu
pro podání žaloby, musí být žaloba proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona podána
do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Posledním dnem
zákonné lhůty pro podání žaloby v souzené věci byl tedy 16. 8. 2003. Žaloba však byla
podána k poštovní přepravě až dne 16. 4. 2004, proto ji soud jako opožděnou odmítl
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítl
nesprávný postup Městského soudu v Praze. Stěžovatel uvedl, že nesouhlasil s rozhodnutím
věci bez nařízení jednání a soud nařídil jednání na 24. 3. 2005 v 11:00 hodin. Den předem byl
stěžovatel telefonicky vyrozuměn o odročení tohoto jednání na neurčito, následujícího dne –
24. 3. 2005 – byla jeho žaloba odmítnuta. Stěžovatel spatřuje pochybení v tom, že soud
v dané věci nejednal za jeho přítomnosti, navíc v situaci, kdy již bylo nařízeno jednání,
poukázal dále na to, že při jednání za jeho účasti by se vysvětlily okolnosti svědčící
pro včasnost podání žaloby. Stěžovatel uvedl, že usnesením Okresního soudu v Karviné
ze dne 23. 9. 2003, čj. 25 C 60/2003 - 10, bylo řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí
žalovaného zastaveno a stěžovatel byl poučen o možnosti podání žaloby ve správním
soudnictví do jednoho měsíce od právní moci usnesení. Dne 30. 3. 2004 bylo zástupci
stěžovatele doručeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2003,
čj. 8 Co 700/2003 - 17, kterým bylo na základě odvolání žalobce výše uvedené usnesení
Okresního soudu v Karviné potvrzeno. Žalobou ze dne 16. 4. 2004 podanou téhož dne
k poštovní přepravě se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí soudem rozhodujícím
ve správním soudnictví. Stěžovatel je přesvědčen o včasném podání své správní
žaloby a proto navrhuje, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005,
čj. 11 Ca 95/2004 - 30, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k námitkám obsaženým v kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem kasační stížnosti byl důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy stěžovatelem tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Stěžovatel
je přesvědčen o tom, že Městský soud v Praze pochybil, když rozhodl bez jednání, při němž
by se prokázalo, že s ohledem na proběhnuvší řízení před soudy rozhodujícími v občanském
soudním řízení byla správní žaloba stěžovatele podána včas. K tomu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že po přezkoumání věci dospěl k závěru, že zrušení rozhodnutí Městského soudu
není na místě, jelikož jeho výrok o opožděném podání žaloby byl správný, byť – jak vyšlo
najevo v řízení o kasační stížnosti – z jiných důvodů, než které Městský soud v Praze uvedl
v odůvodnění svého rozhodnutí.
V souzené věci vydal žalovaný své rozhodnutí dne 4. 7. 2003, zástupci stěžovatele
bylo doručeno dne 16. 7. 2003. Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti rozhodnutí správního
orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením
písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno podle zákona o pobytu cizinců,
jenž jako lex specialis v §172 odst. 1 stanoví pro podání žaloby lhůtu 30 dnů ode dne
doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Žaloba tedy měla být s ohledem na
citované ustanovení podána nejpozději dne 16. 8. 2003, aby lhůta pro její podání byla
zachována. Zmeškání lhůty nelze prominout.
Stěžovatel podal dne 15. 9. 2003 žalobu k Okresnímu soudu v Karviné. Tento soud
poté usnesením ze dne 23. 9. 2003, čj. 25 C 60/2003 - 10, v souladu s §104b odst. 1 o. s. ř.
řízení zastavil, neboť se jednalo o věc, kterou měl rozhodnout soud ve správním soudnictví.
Soud současně stěžovatele poučil o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci
rozhodnutí podat správní žalobu k věcně a místně příslušnému soudu rozhodujícímu věci
správního soudnictví (§72 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatel se proti tomuto usnesení odvolal
a Krajský soud v Ostravě rozhodnutím ze dne 16. 12. 2003, čj. 8 Co 700/2003 - 17, usnesení
okresního soudu potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 3. 2004, stěžovatel
podal správní žalobu k poštovní přepravě dne 16. 4. 2004. Městský soud v Praze se tedy
mýlil, pokud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že opožděně byla podána žaloba
k Městskému soudu v Praze. Žaloba k Městskému soudu v Praze byla podána v průběhu lhůty
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení,
tato lhůta byla tedy zachována. Při posuzování včasnosti správní žaloby podané u správního
soudu poté, kdy bylo soudem v občanském soudním řízení pravomocně rozhodnuto
o zastavení řízení, je však nezbytné kromě toho, zda byla správní žaloba podána ve lhůtě
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu, zkoumat i skutečnost,
zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby
stanovená soudním řádem správním, případně zvláštním zákonem. Pokud by nebyla
tato zásada uplatňována, bylo by možno „zhojit“ opožděné podání podáním žaloby
u nepříslušného obecného soudu a nikoliv u příslušného správního soudu.
Odmítnutí žaloby v dané věci je však namístě proto, že opožděné bylo již podání
žaloby k Okresnímu soudu v Karviné. Podle §72 odst. 3 s. ř. s. platí, že v případě zastavení
řízení soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení a následném podání správní žaloby
ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu platí, že žaloba byla
podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Smyslem
tohoto ustanovení je umožnit projednání jinak bezvadné správní žaloby, u níž došlo toliko
k nesprávnému podání u nepříslušného soudu, ovšem za toho předpokladu, že ostatní
podmínky pro projednání žaloby – mimo jiné i včasnost jejího podání – žalobce splnil.
Nejvyšší správní soud, vzhledem k tomu, že tento postup Městský soud v Praze opomenul,
musel posoudit, zda žaloba podaná sice nesprávně u Okresního soudu v Karviné byla podána
včas z hlediska příslušných ustanovení soudního řádu správního, resp. v daném případě
též z hlediska zvláštního zákona. Jak již bylo výše uvedeno, posledním dnem pro podání
žaloby byl den 16. 8. 2003. Žaloba však byla podána u Okresního soudu v Karviné až dne
15. 9. 2003, tedy po uplynutí třicetidenní lhůty pro podání žaloby, jež je stanovena v §172
odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí Městského soudu v Praze tedy obstojí,
byť z jiného důvodu, než soudem uvedeného.
K námitce stěžovatele, že Městský soud v Praze pochybil, když v dané věci odročil
nařízené jednání a o odmítnutí žaloby rozhodl bez jednání, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že tato skutečnost nemohla mít v dané věci vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí,
neboť ani jednání konané za přítomnosti stěžovatele by již nemohlo zvrátit skutečnost,
že správní žaloba nebyla věcně projednatelná, protože byla k Okresnímu soudu v Karviné
podána opožděně.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. není dán a soud proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu