ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.68.2020:15
sp. zn. 3 As 68/2020 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti žalovanému
Krajskému soudu v Ostravě, se sídlem Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2020, č. j. 25 A 16/2020-
11,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 24. 2. 2020 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla
odmítnuta jeho „správní žaloba“ proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 5. 11. 2019, č. j. 25 A 226/2019-8, pro nedostatek pravomoci soudu podle
§46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“).
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ‚správní orgán‘).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Ostravě „žalobu“ proti
rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení o žalobě podané stěžovatelem v jiné věci. Soudní
řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí správního
soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné
u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího
obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo
„způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této
skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský
soud o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní
„nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu