ECLI:CZ:NSS:2016:3.AS.77.2015:37
sp. zn. 3 As 77/2015 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. Ch.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti
žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Pardubice, Komenského náměstí
125, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2014, č. j. KrÚ 42297/2014/ODSH/8,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 25. 2. 2015, č. j. 61 A 25/2014 – 68,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
ze dne 25. 2. 2015, č. j. 61 A 25/2014 – 68, se zrušuje a věc se vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jímž byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2014, č. j. KrÚ 42297/2014/ODSH/8. Krajský
soud ze správního spisu zjistil následující:
V oznámení přestupku ze dne 30. 8. 2013 se uvádí, že stěžovatel překročil dovolenou
rychlost mimo obec na sil. I/35, kde je dovolena rychlost 90 km/h. V úředním záznamu o
podezření z přestupku ze dne 22. 8. 2014 se dále uvádí: „Pro měření rychlosti byl použit silniční radarový
rychloměr RAMER 10 C v.č. 12/0020 ve služebním vozidle PČR VW Passat X v civilním provedení.
Silniční radarový rychloměr RAMER 10 C byl použit v souladu s návodem k obsluze. Vozidlo bylo po celou
dobu od zjištění přestupku v dohledu hlídky.“ Je zde uvedeno číslo obsluhy radarového rychloměru
308010. Z fotodokumentace je zřejmé, že bylo měřeno vozidlo X s rychlostí 133 km/h, dle
záznamu se jednalo o vozidlo tovární značky AUDI A8, šedé barvy. Je zde uvedeno č. zařízení:
2012/0020, měření provedl „M. P.,“ svědek pprap. D. K.. Dále jsou zde uvedeny souřadnice
GPS a poznámka, že měření bylo provedeno mimo obec, na sil. č. I/35 u obce Koclířov.
Podle ověřovacího listu č. 28/13 ze dne 18. 2. 2013 má měřidlo výr. č. 12/0020,
vyrobeno bylo v roce 2012, konec platnosti ověření je stanoven na den 17. 2. 2014, rychloměr má
požadované metrologické vlastnosti s tím, že jej lze používat k měření rychlosti za dodržování
Návodu k obsluze. Podle potvrzení o proškolení ze dne 25. 6. 2013 byli k užívání silničního
radarového rychloměru RAMER 10C proškoleni pprap. D. K. a pprap. Bc. M. P. (č. 308010).
Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně Městského úřadu Svitavy ze dne 5. 12.
2013, č. j. 58964-13/OD-bim/7349-2013, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku
podle 125c odst. 1 písm. f) bod 3) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změně některých zákonů, jehož se měl dopustit tím, že dne 22. 8. 2013 ve
13:59 hod. jako řidič motorového vozidla reg. zn. vozidla X, překročil na silnici I/35, mimo
obec Koclířov, nejvyšší dovolenou rychlost o 39 km/h (po odečtu povolené odchylky), tedy
překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 30 km/h a více. Podle §125c odst. 4
písm. e) zákona o silničním provozu a podle §11 odst. 1 písm. b) zák. č. 200/1990 Sb., o
přestupcích, byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 3000 Kč a dále mu byla podle §79 odst. 1
zákona o přestupcích uložena povinnost paušální náhrady nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
Podle odůvodnění rozhodnutí bylo přestupkové jednání stěžovatele prokázáno listinnými
důkazy, a to záznamem o přestupku - fotodokumentací, kdy rychlost byla změřena silničním
radarovým rychloměrem RAMER 10C v. č. 12/0020, který byl obsluhován proškolenými
policisty D. K. a M. P..
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný zamítl.
Krajský soud v rámci řízení o žalobě pak nepřisvědčil žalobní námitce, že měření rychlosti
vozidla stěžovatele nebylo provedeno ověřeným silničním rychloměrem. Odlišné uvedení
výrobního čísla rychloměru na fotodokumentaci a ověřovacím listu je dle krajského soudu pouze
dílčím pochybením bez vlivu na zákonnost napadeného rozhodnutí. V úředním záznamu, ve
sdělení obvinění, v protokolu o ústním jednání a ve výroku rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně bylo totiž výrobní číslo silničního rychloměru uvedeno shodně (12/0020),
odchylku uvedenou na fotodokumentaci (2012/0020) lze objasnit tím, že rok 2012 byl rokem
výroby rychloměru (tedy bylo uvedeno plné znění roku výroby - výr. č. 2012/0020).
Nezákonnost správního rozhodnutí podle krajského soudu nezakládá ani chybný údaj o
GPS souřadnicích místa skutku ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Nepřesnost GPS je totiž způsobena určením polohy na základě měření tranzitního času od čtyř
družic. GPS souřadnice byly navíc ve výroku rozhodnutí při určení místa skutku použity toliko
podpůrně, uvedením v závorce, místo bylo dostatečně identifikováno číselným označením silnice
a blízkostí obce Koclířov.
Uvedeným vysvětlením nepřesnosti GPS souřadnic je dle krajského soudu vysvětleno i to,
že se dle přesného přenesení souřadnic GPS na mapu mělo měřicí policejní vozidlo nacházet
mimo vozovku a měření rychlosti vozidla mělo být provedeno v zatáčce, z čehož stěžovatel
dovozoval neplatnost celého měření. Podle krajského soudu nebyl důvod pochybovat o tom, že
měření bylo provedeno v souladu s návodem, nebyly shledány žádné skutečnosti, které by
nasvědčovaly podjatosti policistů, kteří provedli měření a uvedli, že vozidlo měli celou dobu
měření na dohled. Nezmínili přitom, že by vozidlo předjíždělo jiné vozidlo, což netvrdil
v odvolání či v žalobě ani stěžovatel. Rovněž ze spisové fotodokumentace nevyplývá, že by bylo
měřeno v zatáčce, úřední záznam potvrzuje, že bylo měřeno na úseku, který k tomu byl
způsobilý. Krajský soud proto uzavřel, že v projednávané věci nevznikly důvodné pochybnosti o
správnosti měření a že tudíž bylo na místě vycházet plně z tzv. privilegovaného důkazu, tj.
z výstupu z provedeného měření. Žalobu zamítl jako nedůvodnou ve smyslu §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočka v Pardubicích z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Uvedl, že se
krajský soud nevypořádal s jeho žalobní námitkou, že policisté měřili rychlost vozidla v zatáčce, v
důsledku čehož nebyl zachován úhel odklonu radarové hlavy od osy měřeného vozidla dle
Návodu k obsluze, tj. 22°. V takovém případě nelze považovat naměřenou rychlost za správnou,
neboť měřící zařízení nemá schopnost samostatně detekovat nesprávný úhel radarové hlavy a
vypočítá rychlost z údajů, které má k dispozici i v případě, že tyto neodpovídají skutečnosti.
Stěžovatel v posudku, který předložil ve správním řízení, vyznačil místo, kde bylo měření dle
GPS údajů ve spise provedeno, citoval příslušné části Návodu k obsluze, provedl konkrétní
výpočet. Krajský soud však jeho výpočty a argumenty odmítl s tím, že vychází z pozice měřícího
vozidla určené dle GPS záznamu na výstupu z rychloměru. Podle stěžovatele však naopak měření
v rovném úseku komunikace neprokazuje úřední záznam, na který krajský soud odkázal.
Skutečnost, že policisté v úředním záznamu zaškrtli kolonku „Bylo měřeno v souladu s Návodem
k obsluze“ totiž nezpochybňuje tvrzení stěžovatele o opaku. Ani slovní určení polohy měřícího
zařízení, tedy silnice I/35, mimo obec Koclířov, nevyvrací jeho tvrzení, že měření proběhlo v
zatáčce, neboť silnice I/35 mimo obec Koclířov obsahuje též zatáčky.
Stěžovatel dále namítl, že pokud krajský soud považoval GPS údaje za nedostatečné pro
stanovení místa skutku, měl zrušit rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost. V takovém
případě by totiž bylo místo spáchání skutku určeno pouze jako „silnice I/35, mimo obec
Koclířov“, tento úsek silnice je dlouhý několik desítek kilometrů. Z výše uvedených důvodů
navrhl stěžovatel zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočka v Pardubicích z hlediska uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu §109 odst. 4
s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Co se týče určení místa spáchání přestupku, Nejvyšší správní soud připustil, že souřadnice
GPS místa měření zaznamenané přístrojem jsou zpravidla nepřesné, v rozsudku ze dne 6. 3.
2014, č. j. 4 As 2/2014 – 26, konstatoval více než 200 metrový rozdíl mezi souřadnicemi místa
měření zaznamenanými uvedeným přístrojem a skutečným místem, z něhož bylo měření
prováděno. I při zohlednění této skutečnosti však považuje určení místa spáchání přestupku ve
výroku prvoinstančního rozhodnutí jako „silnice I/35, mimo obec Koclířov“ s doplněním
souřadnic GPS za dostatečně konkrétní.
Za důvodnou je však nutno považovat námitku stěžovatele, že se krajský soud dostatečně
nevypořádal s jeho námitkou, že měření rychlosti bylo provedeno v zatáčce v rozporu s návodem
k obsluze rychloměru, v důsledku čehož byla nesprávně určena rychlost vozidla. Nejvyšší správní
soud zdůrazňuje, že „odborný posudek“, který stěžovatel předložil v rámci správního řízení a na
který odkázal ve své žalobě, nebyl ve skutečnosti ničím jiným než jeho tvrzením o průběhu
skutkového děje a o tom, jak byl skutkový děj zaznamenán policií a vyhodnoceny jeho rozhodné
parametry (rychlost vozidla stěžovatele). Svoji argumentaci založil na prima facie nikoli
nesmyslných fyzikálních argumentech opírajících se o obecně známý princip fungování
dopplerovského radarového rychloměru. I laik v oboru fyziky, disponující jen běžnou orientací
ve způsobech měření rychlosti, z „posudku“ pochopí, že úhel, který svírá měřicí radarový
paprsek s osou jízdy měřeného vozidla, by mohl mít vliv na výsledek měření, neboť čím ostřejší
tento úhel je, tím bližší skutečné rychlosti vozidla by měl být výsledek přístrojem naměřený. Jistě
i proto je v návodech k obsluze měření určeno, že měřit je třeba jen v určitém rozsahu
uvedených úhlů, aby bylo možno výsledek měření považovat za spolehlivý, neboť s účinky tímto
způsobem vyvolaného zkreslení výsledku měření je nutno počítat a příslušným nastavením
přístroje je eliminovat.
Nejvyšší správní soud na tomto místě nehodlá žádným způsobem spekulovat, zda se
tvrzení stěžovatele o chybném měření rychlosti zakládají na pravdě ohledně přesné polohy
měřeného a měřícího vozidla v časovém intervalu, v němž proběhlo měření, a na fyzikálně
korektních úvahách, anebo nikoli. Prima facie se však „přiměřeně inteligentnímu laikovi“, kterým
je v tomto ohledu nutně i soudce, nejeví být absurdními, vymykajícími se racionalitě a
současnému stavu poznání.
Krajský soud může s tvrzeními toho typu, jaká přednesl stěžovatel v žalobě, naložit
v zásadě jen dvěma způsoby. V první řadě, pokud jsou již prima facie i z pohledu „přiměřeně
inteligentního laika“ absurdní, nesmyslná, vymykající se současnému stavu poznání, je může bez
toho, aby se jimi dále zabýval, odmítnout jako irelevantní. V takovém případě není třeba ani
nařizovat jednání a provádět dokazování, neboť soud se toliko vypořádává s tvrzením účastníka a
říká o něm, že z povahy svého obsahu nemůže vést ke skutkovým závěrům relevantním pro
řízení.
Pokud však – jako je tomu i v případě stěžovatele – jeho tvrzení uvedenou „nekvalitou“
netrpí, musí se jimi zabývat hlouběji, a to případně i za pomoci odborného vyjádření
(například výrobce rychloměru) či znalce. V první řadě je vhodné ujasnit, z jakých skutkových
předpokladů tvrzení účastníka vycházejí a jak tyto skutkové předpoklady lze ověřit. Dále je nutno
uvážit, zda ze skutkových předpokladů jsou činěny racionální závěry, resp. zda jsou tyto závěry
fyzikálně korektní. Konečně je třeba posoudit, zda tyto závěry nějakým způsobem mění či
zpochybňují skutkové závěry, k nimž správní orgán dospěl.
Uvedeným způsobem však krajský soud nepostupoval. Samotné konstatování, že určení
pozice měřícího vozidla dle GPS záznamu na výstupu z rychloměru je nepřesné, nevyvrací
námitky stěžovatele, že měření bylo provedeno v zatáčce. Z fotky pořízené měřícím vozidlem
není úhel měření zřejmý. Za této situace nepostačí zaškrtnutí předtištěného údaje v úředním
záznamu, že rychloměr byl použit v souladu s návodem k obsluze. Ani poukaz na to, že měření
provedli proškolení policisté, neodpovídá na výtku stěžovatele, že rychloměr byl v daném
konkrétním případě použit nesprávně. Krajský soud se měl zabývat tím, zda je povaha
rychloměru taková, že umožňuje změření rychlosti jedině při správném nastavení, zatímco
jakékoli nesprávné nastavení vede samo o sobě k tomu, že se měření neprovede, či zde k takové
situaci dojít nemůže.
Kasační stížnost tedy je s ohledem na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. důvodná,
neboť krajský soud se nevypořádal s tvrzeními stěžovatele o nesprávném měření rychlosti
dostatečným způsobem. Nejvyšší správní soud proto rozsudek krajského soudu podle
§110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení je
krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto
rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.). Je tedy povinen se náležitě vypořádat s námitkou stěžovatele, že
měření rychlosti bylo provedeno v zatáčce v rozporu s návodem k obsluze rychloměru.
V případě, že bude zjištěno, že skutečně nebyl dodržen přípustný odklon radarového svazku od
osy pohybu měřeného vozidla, je třeba uvážit, zda toto vybočení mohlo vůbec mít vliv na
změřenou rychlost v neprospěch obviněného z přestupku, a tudíž na zákonnost napadeného
rozhodnutí.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 16. března 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu