ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.83.2012:40
sp. zn. 3 As 83/2012 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci: M. N., zastoupen
JUDr. Petrem Doležalem, advokátem, se sídlem Mazovská 476, Praha 8 – Trója, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2012, č. j. OAM-51/ZA-ZA14-ZA04-2010, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2012, č. j. 33 Az
5/2012 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci JUDr. Petru Doležalovi, advokátu, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 2.400 Kč, která mu bude
vyplacena do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 12. 7. 2012, č. j. 33 Az 5/2012 – 28 (dále jen „napadené usnesení“), jímž Krajský
soud v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítl stěžovatelovu žádost o ustanovení právního
zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2012, č. j. OAM-51/ZA-
ZA14-ZA04-2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že vyzval stěžovatele,
aby ve lhůtě 15 dnů předložil vyplněný formulář potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech. Zároveň stěžovatele poučil, že v případě nesplnění této procesní
povinnosti soud návrh na ustanovení zástupce zamítne. Tuto výzvu krajský soud doručil
stěžovateli fikcí podle ustanovení §50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění platném ke dni 14. 6. 2012 tohoto dne. Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě
(do 29. 6. 2012) na výzvu soudu nereagoval a neprokázal, že jsou u něho dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce, soud rozhodl tak, že jeho
návrh zamítl.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovateli nebyla napadeným
rozhodnutím udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdních předpisů. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného stěžovatel podal žalobu ke krajskému
soudu, v níž zároveň požádal o ustanovení právního zástupce.
Krajský soud za účelem rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce zaslal stěžovateli
přípis ze dne 2. 4. 2012, jehož přílohou bylo „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech
pro rozhodnutí o žádosti o ustanovení právního zástupce“. Krajský soud stěžovatele poučil, že je povinen
tento formulář ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení přípisu pravdivě vyplnit a pokud tak v této
lhůtě neučiní, soud návrh na ustanovení zástupce zamítne. Dne 2. 4. 2012 zároveň krajský
soud prověřil adresu pobytu stěžovatele v evidenční kartě žadatele: B001096, z něhož zjistil,
že se stěžovatel do 20. 2. 2012 zdržoval v Přijímacím středisku Zastávka u Brna a od 28. 3. 2012
do 27. 4. 2012 měl propustku na adresu K. X, P. Přípis ze dne 2. 4. 2012 byl tedy na základě
těchto zjištění zaslán na adresu K., P., dne 5. 4. 2012 byl však vrácen zpět soudu. Dne 17. 4. 2012
krajský soud obdržel od stěžovatele oznámení o změně korespondenční adresy, v němž
stěžovatel uvedl, že od 10. 4. 2012 bydlí na nové adrese, a to K. X, P., a zároveň zažádal
o doručování korespondence na tuto adresu. Krajský soud se proto pokusil o doručení přípisu
ze dne 2. 4. 2012 znovu na stěžovatelem uvedenou adresu, přičemž písemnost byla vložena
do domovní schránky dne 25. 4. 2012, neboť adresát nebyl zastižen. Posléze stěžovatel zaslal
krajskému soudu druhé oznámení o změně korespondenční adresy ze dne 25. 4. 2012, v němž
stěžovatel požádal soud o doručování písemností na adresu L. X, P. Soud se tedy pokusil výše
uvedenou výzvu doručit na posledně jmenovanou adresu, avšak obálka i s doručovanou
písemností se vrátila soudu zpět s poznámkou, že na uvedené adrese je stěžovatel neznámý
a jelikož nemá domovní schránku, nebylo možno písemnost vložit do schránky, ale bylo možno
zanechat písemné oznámení v místě doručení. Výpis z evidenční karty žadatele ze dne 22. 5. 2012
založený ve spisu dokládá, že stěžovatel měl propustku na adresu L. X až do data 24. 5. 2012.
Krajský soud tedy následně vyvěsil dne 4. 6. 2012 obsah písemnosti na úřední desce.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou, je včasná a je proti označenému usnesení přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu i řízení, jež jeho
vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a neshledal přitom vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti. Vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Podle ustanovení §50 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §42 odst. 5 s. ř. s. platí,
že pokud doručující orgán nezastihl adresáta písemnosti a písemnost nelze doručit vhozením
do schránky, doručující orgán písemnost vrátí odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá
písemné oznámení. Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední desce soudu; písemnost se považuje
za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Stejně se postupuje, nelze-li v místě doručení zanechat oznámení; §49
odst. 7 se použije obdobně.
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že stěžovateli byla výzva k vyplnění tiskopisu
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech doručena na doručovací adresu L.
X, P. (kterou si nota bene stěžovatel uvádí i v kasační stížnosti jako adresu svého pobytu), a to
náhradním způsobem podle citovaného ustanovení §50 odst. 2 o. s. ř. Jelikož písemnost
nemohla být vhozena do schránky, postupoval krajský soud správně, pokud ji vyvěsil na dobu 30
dnů na úřední desce. V souladu s citovaným ustanovením §50 odst. 2 in fine byla předmětná
výzva spolu s tiskopisem potvrzení doručena stěžovateli uplynutím lhůty deseti dnů, a to ve
čtvrtek dne 14. 6. 2012. Následně stěžovateli plynula lhůta 15 dnů ke splnění uložené procesní
povinnosti osvědčit své osobní, výdělkové a majetkové poměry a skončila v pátek dne
29. 6. 2012. Ze spisu dále vyplývá, že stěžovatel nesplnil svou procesní povinnost ani ve
stanovené lhůtě, ani do data vydání napadeného usnesení.
Jelikož stěžovatel na výzvu soudu nesplnil svou povinnost osvědčit své osobní, výdělkové
a majetkové poměry rozhodné pro osvobození od soudních poplatků a pro rozhodnutí o návrhu
na ustanovení zástupce, krajský soud postupoval naprosto správně, pokud tento návrh zamítl
(viz k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009
- 88, přístupný na www.nssoud.cz).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel,
který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
žádné náklady nevznikly. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádnému
z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal s §11 odst. 1 písm. d),
§7 a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění s účinností
do 31. 12. 2012 (dále jen „advokátní tarif“), odměna za jeden úkon právní služby ve výši
2.100 Kč, tj. za doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 12. 2012, a dále mu přiznal k tomuto úkonu
náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za jeden úkon,
dohromady tedy 2.400 Kč. Jelikož ustanovený advokát nepřiložil k doplnění kasační stížnosti
osvědčení o registraci k placení DPH, soud vycházel z toho, že plátcem této daně není. Celkem
tedy ustanovenému zástupci přísluší odměna ve výši 2.400 Kč, která mu bude vyplacena
do 60 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu