ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.95.2013:22
sp. zn. 3 As 95/2013 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. H., zast.
Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem se sídlem Tř. T. Bati 1560, Zlín, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Tř. T. Bati 21, Zlín, o přezkum rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 6. 2013, č. j. KUZL-19656/2013, sp. zn. KUSP 19656/2013/DOP/Ze, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2013, č. j. 22 A
57/2013 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení Krajského
soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 20. 8. 2013, č. j. 22 A 57/2013 - 31 (dále
jen „napadené usnesení“), jímž krajský soud zastavil řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 6. 2013, č. j. KUZL-19656/2013, sp. zn. KUSP 19656/2013/DOP/Ze
(dále jen „napadené rozhodnutí“) z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Ze spisu krajského soudu vyplývá, že soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne
19. 7. 2013, č. j. 22 A 57/2013 - 29 k zaplacení soudního poplatku za žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ve výši 3.000 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení (dále též „výzva“).
V poučení tohoto usnesení bylo uvedeno, že pokud nebude poplatek ve stanovené lhůtě
zaplacen, soud řízení zastaví ve smyslu ustanovení §47 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení
s ustanovením §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím jeho zástupce ve smyslu
ustanovení §50 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jako jiná písemnost tzv. obálkou typu III. vhozením do schránky
adresáta dne 30. 7. 2013.
Z pokynu vyšší soudní úřednice k tomuto usnesení vyplývá, že mělo být doručováno
„právnímu zástupci žalobce do datové schránky; není-li to možné, obálkou typu III.“. Vedle toho je ve spise
založen výstup ze softwarového prostředí Lotus Notes vztahující se ke konverzi označené výzvy
k zaplacení soudního poplatku, z něhož vyplývá, že konverze v důsledku chyby nemohla být
provedena.
Jelikož stěžovatel nezaplatil na tuto výzvu soudní poplatek za podanou žalobu
ve stanovené lhůtě, krajský soud napadeným usnesením po uplynutí lhůty (dne 20. 8. 2013) řízení
zastavil. Napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím zástupce do datové
schránky dne 27. 8. 2013. Téhož dne bylo napadené usnesení doručeno i žalovanému a nabylo
tak právní moci. Dne 28. 8. 2013 bylo krajskému soudu doručeno podání zástupce stěžovatele
s vylepenými kolkovými známkami o hodnotě 3.000 Kč.
Krajský soud poté vydal usnesení o vrácení soudního poplatku ze dne 11. 9. 2013, v němž
uvedl, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci dne
27. 8. 2013 a žalobce splnil dodatečně svou poplatkovou povinnost zaplacením poplatku
v kolkových známkách, které došly soudu a byly znehodnoceny až dne 28. 8. 2013, tedy po nabytí
právní moci usnesení o zastavení. Poplatková povinnost stěžovatele za podanou žalobu
tedy zanikla, a proto krajský soud rozhodl o vrácení soudního poplatku.
V kasační stížnosti proti napadenému usnesení opřené o kasační důvody uvedené v §103
odst. 1 písm. d), e) s. ř. s. stěžovatel uvedl, že soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3.000 Kč
byl zaplacen a důvod pro vydání usnesení o zastavení řízení odpadl. Z tohoto důvodu stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení
řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §47 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon
S účinností od 1. 7. 2012 (srv. přechodné ustanovení §31 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů)
musí aktivně činní advokáti coby specifické podnikající fyzické osoby mít zprovozněnou datovou
schránku. Podle ustanovení §17 odst. 1 věty druhé téhož zákona platí, že umožňuje-li to povaha
dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou
schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje
veřejnou vyhláškou nebo na místě. Zákonem stanovenou prioritu doručování písemností do datové
schránky reflektuje i ustanovení §42 odst. 1 s. ř. s., podle něhož soud doručuje písemnosti do datové
schránky, není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním
doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím
veřejné datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat o doručení i jiný státní orgán. Tento postup
se přitom vztahuje nejen na písemnosti doručované do vlastních rukou, ale i další soudní
písemnosti, u nichž tento režim doručování zákon výslovně nevyžaduje.
Nejvyšší správní soud ve vztahu k doručování soudních písemností zástupcům účastníků
ve skutkově obdobné věci již dříve dovodil, že datová schránka představuje preferovaný způsob
doručování, přičemž pokud soud tento způsob doručování nezvolí, může se jednat o procesní
pochybení, které nelze zhojit ani tím, že bylo doručeno do sídla zástupce stěžovatele jiným
způsobem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. 7 Afs 73/2012 - 36,
přístupný na www.nssoud.cz). Na straně druhé z tohoto právního názoru vyplývá, že jiné způsoby
doručování soudních písemností advokátům jako zástupcům účastníků řízení jsou přípustné
tehdy, existují-li pro takový postup překážkové důvody objektivní povahy (např. dočasná
nefunkčnost systému datových schránek, nefunkční datová schránka adresáta apod.).
V předmětné věci krajský soud nedoručoval výzvu k zaplacení soudního poplatku
do datové schránky stěžovatelova zástupce advokáta Mgr. Martina Chrásteckého, i když tato byla
nepochybně zřízena (její identifikační číslo je uvedeno jak v záhlaví kasační stížnosti a krajský
soud do ní doručoval samotné usnesení o zastavení řízení), v důsledku vykázané chybovosti
v použití softwarového vybavení pro obsluhu převodu dokumentů do formátu, který umožňuje
doručování do datové schránky. Ze spisu krajského soudu vyplývá (viz založený výstup
ze softwarového prostředí Lotus Notes vztahující se ke konverzi označené výzvy k zaplacení
soudního poplatku na č.l. 30a), že konverze nemohla být provedena v důsledku chyby systému,
a tento byl tedy v dané době, tj. v době elektronického doručování, nefunkční. Za tohoto stavu
věci potom krajský soud postupoval správně, když v zájmu toho, aby nedošlo k prodlení
s doručením výzvy, výzvu zaslal poštovní přepravou, a to obálkou typu III.
Z doručenky přiložené k výzvě k zaplacení soudního poplatku je patrné, že si ji zástupce
stěžovatele osobně nepřezval, nýbrž byla vhozena do schránky. Jednalo se přitom o přípustný
zákonný způsob doručování jiných soudních písemností, u nichž zákon nevyžaduje doručení
do vlastních rukou (§50 odst. 1 o. s. ř.).
Stěžovatel, jak bylo výše uvedeno, poplatkovou povinnost splnil den po nabytí právní
moci napadeného usnesení. Učinil tak přitom vylepením příslušných kolkových známek na rubu
výzvy, která mu byla zaslána poštovní přepravou. Na titulní straně této výzvy je přitom vyznačen
otisk hranatého razítka příjemce s údajem „došlo 30. 7. 2013“ (viz výzvu založenou ve spisu
krajského soudu na č.l. 55). To potom dokládá, že příjemce (zástupce stěžovatele) si danou
zásilku s výzvou vyzvedl ze schránky ještě tentýž den, kdy byla do schránky vhozena, a tudíž není
sporu o tom, že výzva k uhrazení soudního poplatku byla adresátu nejen doručena, ale byla
mu také doručena nejdříve, jak to bylo možné. Ostatně to, že by mu předmětná výzva nebyla
doručena, nebo nebyla doručena natolik včas, aby mohl poplatek uhradit ve stanovené lhůtě
a současně ještě před datem vydání napadeného usnesení, stěžovatel v kasační stížnosti výslovně
neuvádí a ani nijak jinak nenaznačuje.
Stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, a proto krajský soud přistoupil
v souladu se zákonem k zastavení řízení. Soudní poplatek nebyl uhrazen ani do nabytí právní
moci napadeného usnesení, čímž předmětné řízení skončilo a poplatková povinnost zanikla.
To, že byl soudní poplatek uhrazen dodatečně po nabytí právní moci napadeného usnesení,
na souladu zastavení předmětného řízení se zákonem v daném případě nic nemění.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou dle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který ve věci úspěch měl, žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu