ECLI:CZ:NSS:2004:3.AZS.1.2004
sp. zn. 3 Azs 1/2004 – 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce
M. H., zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem Čelkovická 445, Tábor, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou
3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2003
č. j. OAM-12368/VL-19-P13-2001, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod
sp. zn. 10 Az 84/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 8. 10. 2003, č.j. 10 Az 84/2003-23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se n e p ř i z n ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice z důvodů nesplnění podmínek uvedených
v ustanoveních §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“)
s odůvodněním, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle ustanovení
§12 a §13 odst. 1 a 2 zákona o azylu a rovněž nebyl shledán důvod pro udělení
humanitárního azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu; současně bylo žalovaným
rozhodnuto podle §28 zákona o azylu, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2003
čj. 10 Az 84/2003 - 23 byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného
s odůvodněním, že žalovaný nepochybil, když žalobci neudělil azyl, neboť jeho rozhodnutí
vyšlo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, bylo shromážděno dostatečné množství
skutkových podkladů ve formě zpráv o celkové situaci na Ukrajině pro posouzení a
rozhodnutí o žádosti žalobce o azyl, rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu
se zákonem o azylu a bylo řádně odůvodněno, když žalovaný správní orgán podrobně uvedl,
na základě jakých skutečností a hodnocení bylo rozhodováno. Soud prvního stupně dále
poukázal na to, že pouhým tvrzením žalobce týkajícím se jeho obavy z pronásledování v zemi
původu za příspěvky sepsané pro Rádio S. E. nebyla splněna podmínka odůvodněného
strachu z pronásledování z některého z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, neboť podle
tohoto ustanovení musí k pronásledování docházet přímo ze strany státní moci a azylantem
podle tohoto ustanovení není ten, kdo toliko tvrdí, že má z perzekuce odůvodněnou obavu,
avšak tuto skutečnost nijak nedoložil. Toto tvrzení žalobce shledal soud nevěrohodným i
s ohledem na skutečnost, že stěžovatel od počátku řízení o azyl uvedl jako důvod odchodu ze
země rodinné důvody, a teprve v rámci přezkoumávání rozhodnutí žalovaného uvedl jako
důvod azylu pronásledování za uplatňování svých politických práv a svobod. Žalobce však
pracoval v České republice již od roku 1998, přičemž ještě v návrhu na udělení azylu ze dne
19. 11. 2001 uváděl stejně jako v předchozím řízení o udělení azylu náboženské důvody, když
byl údajně pronásledován z náboženských důvodů ze strany sekty, v níž působí jeho manželka
i dcery, tuto skutečnost však konkretizoval jako neshody s manželkou a dcerou z důvodu
rozdílného vyznání, což nelze podřadit pod pronásledování z náboženských důvodů.
K námitce žalobce týkající se jeho publicistické činnosti pro Rádio S. E. a následné údajné
návštěvy tajné policie v místě bydliště žalobce na území České republiky odkázal soud
prvního stupně na vyhodnocení Státu Ukrajina z roku 2002 vypracované Ministerstvem vnitra
Spojeného království, z něhož vyplývá, že toliko vedoucí organizátoři protivládních
demonstrací a profesionální novináři píšící protivládní články se mohou cítit pronásledováni.
Žalobce však neprokázal, že by za prezentování svých názorů perzekuován byl; i kdyby
k tomu v budoucnu došlo, měl by nejprve možnost obrátit se na státní orgány v zemi svého
původu. Soud prvního stupně závěrem poznamenal, že mezinárodní ochrana je poskytována
teprve v případě, že by byla žalobci odepřena ochrana země jeho příslušnosti, popřípadě by
tato ochrana byla neúčinná.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel vyslovuje své přesvědčení, že splnil
podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §12 písm. a) a b) zákona o azylu, případně
podle ustanovení §14 zákona o azylu, avšak žalovaný ani soud prvního stupně nezhodnotili
správně jeho osobní situaci na Ukrajině z hlediska pronásledování za uplatňování politických
práv a svobod ani z hlediska odůvodněnosti strachu z pronásledování z důvodu náboženství a
zastávání určitých politických názorů ve svém domovském státě. Žalobce znovu poukázal na
svou publicistickou činnost v politicky citlivých tématech a spolupráci s Rádiem S. E.. Za
tuto činnost žalobce před třemi měsíci navštívili příslušníci ukrajinské tajné policie, kteří
na něj naléhali, aby se vrátil domů, kde jej hodlali podrobit věznění popř. mučení. Z toho
žalobce dedukuje, že hrozba pronásledování se odvíjí přímo od státních orgánů Ukrajiny –
tedy od orgánů veřejné moci žalobcova domovského státu. Soud prvního stupně pak podle
sdělení žalobce neprovedl dokazování v patřičném rozsahu, když si nevyžádal žalobcem
navrhovanou zprávu ministerstva vnitra Ukrajiny ohledně aktivit jeho složek vůči osobě
žalobce. Dále žalobce namítá, že je pronásledován pro své řeckokatolické vyznání, přičemž
státní orgány Ukrajiny nejsou schopny ani ochotny mu nijak pomoci, proto má odůvodněný
strach i z pronásledování z důvodů náboženských. Tyto skutečnosti byly podle sdělení
žalobce dostačující pro udělení azylu podle §12 písm. a) i písm. b) zákona o azylu, případně
pro udělení humanitárního azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu, k čemuž přispívá i
kladné hodnocení žalobce ze strany zaměstnavatele i ze strany obce, v níž se v České
republice zdržuje. Ze shora uvedených důvodů žal obce navrhuje, aby byl kasační stížností
napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen; současně stěžovatel požádal soud o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Obdobné skutečnosti žalobce sdělil ještě přípisem
doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 1. 2004 doplněným o kopie listin, jež měly
zřejmě sloužit jako podklady v řízení o udělení azylu.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalobce popírá oprávněnost podané
kasační stížnosti s konstatováním, že rozhodnutí žalovaného i soudu prvního stupně byla
vydána v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti správní orgán plně
odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu
správního řízení a na vydané rozhodnutí. Žalovaný závěrem navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl a nevyhověl návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá
důvody odpovídající ustanovením §103 odst. 1 písm. a) a b), má tedy za to, že soud prvního
stupně nesprávně posoudil právní otázku a že skutková postata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu; rozsahem
a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Soud přezkoumal kasační stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový
stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je
však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí
Krajského soudu v Českých Budějovicích neshledal. Krajský soud v Českých Budějovicích
při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správního orgánu správně vyšel
ze skutkového a právního stavu, jenž existoval v době rozhodování žalovaného správního
orgánu, a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v rámci žalobních bodů.
S argumentem žalobce týkajícím se jeho perzekuce z důvodu publikace politicky zaměřených
příspěvků pro Rádio S. E. se žalovaný i soud prvního stupně vypořádali, přestože žalobce
tento důvod pro udělení azylu sdělil teprve v průběhu řízení o udělení azylu a toto své tvrzení
nepodpořil konkrétními důkazy o pronásledování ve svém domovském státě ani o tom, že by
požádal státní orgány ve svém domovském státě o pomoc. Podle názoru Nejvyššího správního
soudu Krajský soud v Českých Budějovicích právní otázku v předcházejícím řízení posoudil
správně a stejně tak je výrok rozhodnutí krajského soudu (obdobně jako předcházející
rozhodnutí žalovaného) dostatečně odůvodněn. Ve věci opětovného žalobcova tvrzení
týkajícího se vyhrožování ze strany tajné policie jeho domovské země a problémů
z rozdílným náboženským vyznáním manželky a dcery, Nejvyšší správní soud odkazuje na
rozhodnutí krajského soudu, jenž se s touto skutečností vypořádal v rámci odůvodnění svého
rozhodnutí.
Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. V souzené věci je však zřejmé,
že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. V této námitce
však Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem krajského soudu sděluje, že skutkový závěr
žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady a tyto skutečnosti vyplývají z tvrzení
žalobce v průběhu správního řízení o udělení azylu. Žalovaný správní orgán měl
pro rozhodnutí dostatek podkladů, se kterými měl žalobce možnost se seznámit a vyjádřit
se k nim a rozhodnutí žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Proto Nejvyšší správní soud ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl. Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační
stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o
návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením §56 s.
ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 věta
první s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. února 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu