ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.105.2021:76
sp. zn. 3 Azs 105/2021 - 76
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Z. E., zastoupený Mgr.
Václavem Klepšem, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 10. 2020, č. j. OAM-75/LE-BA02-ZA20-2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2021, č. j. 20 Az 22/2020 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 10. 2020. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(dále jen „zákon o azylu“).
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce podal
žádost o azyl dne 1. 8. 2020 poté, co byl dne 29. 7. 2020 zadržen cizineckou policií,
protože se pohyboval po České republice bez příslušného oprávnění. Stěžovatel původně odletěl
ze země původu - Gruzie do Francie za účelem léčení. Z důvodu koronaviru zde však
byly uzavřeny nemocnice, a proto odjel za kamarádem do Prahy. Žádost o mezinárodní ochranu
podal z toho důvodu, aby se mohl léčit alespoň zde. K původu svých zdravotních potíží uvedl,
že byl v roce 2015 v Gruzii přepaden, když převážel peníze z banky, utrpěl přitom bodné rány
do břicha a rok a půl se poté léčil. Jednoho z útočníků poznal, byl to soused, policie
mu však nemohla nic dokázat. Poté mu rodina útočníka vyhrožovala a v roce 2017 byl znovu
přepaden a dvakrát udeřen do hlavy. Po napadení byl tři měsíce v nemocnici.
Na policii již nic nehlásil. Obavy z útočníků, kteří jej přepadli, označil za další důvod
pro poskytnutí mezinárodní ochrany.
[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je v plném rozsahu zákonné. Gruzie je považována za bezpečnou zemi
původu, její právní řád poskytuje dostatek možností ochrany před soukromými osobami ze strany
gruzínských orgánů, žalobce tyto prostředky v plné míře nevyužil. Pokud jde o kvalitu zdravotní
péče v Gruzii za situace, kdy žalobce jako druhý důvod pro udělení azylu uvedl potřebu léčby
v České republice, žádné konkrétní nedostatky nezmínil, ohledně svých zdravotních potíží
neuvedl ostatně nic, co by odůvodňovalo závěr, že se nachází ve vážném zdravotním stavu.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodů podřaditelných
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V souhrnu je stěžovatel toho názoru, že správní orgán
nezjistil s ohledem na jeho tvrzení řádně skutkový stav ohledně toho, zda je Gruzie skutečně
bezpečnou zemí původu a jaká je úroveň zdravotní péče v zemi.
[5] Přijatelnost kasační stížnosti pak dle jeho názoru vyplývá „z potřeby vymezení nároků tvrzení
žadatele o mezinárodní ochranu v kontextu §116 odst. 2 zákona o azylu, tedy tvrzení o nebezpečnosti země
původu v individuálním případě.“ S odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, má stěžovatel za to, že „otázka nebyla v daném kontextu
judikaturou řešena, přičemž vykazuje odlišnosti od tvrzení v řízení o mezinárodní ochraně obecně.“ Dále má
za to, že krajský soud se svým postupem, zejména „popřením existence tvrzení na straně žalobce“,
dopustil pochybení, které může mít dopad do jeho hmotně-právního postavení.
[6] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání kasačních námitek, musel
posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. „jestliže kasační stížnost
ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“
[7] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39,
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je - kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce - pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[8] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky přijatelnosti kasační stížnosti nejsou splněny. Stěžovatelem uváděné důvody
ve prospěch přijatelnosti jeho návrhu nejsou příliš srozumitelné a není zřejmé, jakou otázku
by měl Nejvyšší správní soud vlastně posuzovat. V této souvislosti je třeba jen připomenout,
že podle §16 odst. 2 zákona o azylu (stěžovatel mylně uvádí §116 odst. 2, takové ustanovení
však zákon nemá) „jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel
o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu,
neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat
nelze.“ O kvalitu tvrzení stěžovatele tedy v tomto případě primárně nejde.
Okolnosti projednávané věci pak nesvědčí ani žádným jiným důvodům přijatelnosti kasační
stížnosti, svojí povahou se jedná o standardní, ničím nevybočující věc, jež byla také krajským
soudem standardně posouzena a rozhodnuta. Nejvyšší správní soud tak nenalezl nic,
co by vyžadovalo jeho zásah v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku, proto kasační
stížnost podle výše citovaného §104a odst. 1 s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.
[9] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 1. září 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu