ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.136.2016:21
sp. zn. 3 Azs 136/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: O. M.,
zastoupený opatrovníkem Mgr. Petrem Fouskem, advokátem se sídlem Purkyňova 372, Bělá pod
Bezdězem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2015, č. j. OAM-31/LE-BE02-P16-2015, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 49 Az
65/2015 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému opatrovníkovi žalobce Mgr. Petru Fouskovi se p ři zn áv á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 800 Kč. Tato částka bude
jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Praze, jímž bylo podle §33 písmeno b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zastaveno řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany. Tímto rozhodnutím byla
žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany posouzena jako nepřípustná a správní řízení bylo
podle §25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Soud zjistil, že posledním známým místem pobytu
žalobce bylo Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, kde byl evidován do 23. 6. 2015. Jeho
současný pobyt nebyl Ředitelství služby cizinecké policie (zpráva ze dne 3. 7. 2015) ani Správě
uprchlických zařízení Ministerstva vnitra (zpráva ze dne 2. 7. 2015) znám, místo pobytu nesdělil
též ustanovený opatrovník žalobce (vyzván dne 14. 4. 2016). Jak vyplývá ze soudního spisu, nové
skutečnosti nebyly zjištěny ani z databáze Ministerstva vnitra dne 14. 4. 2016.
Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) prostřednictvím opatrovníka z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písmeno e) s. ř. s. Konkrétně namítal, že soud nesplnil
povinnost učinit všechny potřebné úkony ke zjištění stěžovatelova pobytu, neboť údaje obou
úřadů pocházely z počátku července roku 2015 a nebyly tedy v době jeho rozhodování aktuální.
Soud se také nepokusil stěžovateli doručovat na jeho poslední známou adresu v zařízení
pro zajištění cizinců. Přijatelnost kasační stížnosti spatřoval stěžovatel v tom, že ze strany
krajského soudu došlo k zásadnímu pochybení a nerespektování ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu, konkrétně rozsudků ze dne 16. 3. 2004, č. j. 2 Azs 41/2003 – 42,
ze dne 15. 7. 2004, č. j. 3 Azs 58/2004 – 57a ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 – 58. Navrhl
proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena krajskému soud k dalšímu řízení.
Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení uplatněné kasační námitky,
musel se zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti.
Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006. č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je nepřijatelná. V projednávané věci nenalezl žádnou zásadní otázku, jež
by svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele a o níž by bylo nutné
pojednat v zájmu sjednocování judikatury. Nezjistil také takové pochybení krajského soudu
při zjišťování rozhodných skutečností a při aplikaci ustanovení §33 písmeno b) zákona o azylu,
že by si vyžadovalo použití mimořádného opravného prostředku, jímž kasační stížnost je. Krajský
soud ke zjištění stěžovatelova pobytu provedl standardní úkony a jejich aktuálnost před vydáním
rozhodnutí ještě ověřil (byť to nezmínil ve svém rozhodnutí). Adresu pobytu stěžovatele pak
neuvedl ani jeho opatrovník na výzvu krajského soudu, případně v kasační stížnosti podané
proti usnesení o zastavení řízení. Vyžadovaný pokus o doručování do Zařízení pro zajištění
cizinců Bělá- Jezová za situace, kdy byl stěžovatel z tohoto zařízení již propuštěn, pak postrádá
smyslu. K nerespektování judikatury Nejvyššího správního soudu ze strany krajského soudu tedy
nedošlo.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Ustanovený opatrovník stěžovatele učinil ve věci jeden úkon právní služby
(sepis kasační stížnosti), za nějž mu náleží odměna podle §7 a §9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.,
advokátní tarif ve výši 500 Kč. K němu náleží náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 2
citované vyhlášky ve výši 300 Kč, celkově tedy bylo přiznáno 800 Kč. Tato částka bude
jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese podle §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u přípustné opravné prostředky (§53 odst.
3 s. ř. s.).
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu