ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.156.2005
sp. zn. 3 Azs 156/2005 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce: T. A. N.,
zast.AC JUDr. Pavlou Kubičovou, advokátkou, se sídlem Ostrava - Poruba, Gen. Sochora
6176, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2004, č. j. 61 Az
82/2004 – 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce JUDr. Pavle Kubičové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 7. 2004, č. j. 61 Az 82/2004 - 10 odmítl
žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2004,
č. j. OAM-1351/VL-11-05-2004, kterým byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta jako
zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci
(dále jen „zákon o azylu“).
V odůvodnění usnesení krajský soud zejména uvedl, že žalobce podal v zákonem
stanovené lhůtě žalobu, která je datována dnem 6. 4. 2004 a psána v cizím jazyce. Usnesením
ze dne 22. 4. 2004, č. j. 61 Az 82/2004 - 7 byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce
odstranil vady svého podání, a to tak, že předloží překlad svého podání do českého jazyka,
který je úředním jazykem, a zároveň uvede žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné. Uvedenou výzvu dle soudu žalobce prokazatelně převzal oproti vlastnoručnímu
podpisu dne 17.5.2004, avšak vůbec na ni nereagoval. Podle ustanovení §64 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen “s. ř. s.“) ve spojení
s ustanovením §18 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen
“o. s. ř.“) účastník řízení má právo jednat před soudem ve své mateřštině, což znamená,
že svůj mateřský jazyk má právo používat při jednání soudu, a proto k jeho žádosti soud
ustanoví tlumočníka. Z uvedeného zákonného ustanovení však dle názoru krajského soudu
nelze dovodit, že účastník řízení může mateřský jazyk používat v písemných podáních, včetně
podání žaloby. Protože žalobce neodstranil vady svého podání ve lhůtě k tomu stanovené,
a pro tento nedostatek není možno v řízení pokračovat, soud řízení ve smyslu ustanovení §37
odst. 5 věty druhé s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě včas kasační
stížnost, ve které uplatňuje důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Na rozdíl
od krajského soudu se stěžovatel domnívá, že právo účastníka řízení jednat před soudem
ve své mateřštině v sobě zahrnuje nejen právo používat při jednání soudu svůj mateřský
jazyk, ale zahrnuje v sobě i právo činit soudu podání ve svém mateřském jazyce, právo,
aby soud písemnosti doručované účastníku opatřil překladem do jeho mateřského jazyka,
a dále právo, aby soud přibral tlumočníka, prostřednictvím kterého bude jednat s účastníkem,
který bude tlumočit průběh jednání a pořizovat potřebné překlady. Stěžovatel namítá,
že krajský soud jej písemně vyzval k odstranění vad podání pouze v českém jazyce, aniž
by byl přibrán tlumočník, stěžovatel však předmětné výzvě vůbec neporozuměl, takže jí ani
při sebelepší vůli nemohl vyhovět. Dále stěžovatel uvádí, že ani usnesení krajského soudu
o odmítnutí řízení nebylo opatřeno překladem do vietnamského jazyka, obdržel je opět pouze
v českém jazyce. Stěžovatel se domnívá, že byla porušena práva daná mu ustanovením §18
odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s., a že usnesení krajského soudu, kterým
bylo odmítnuto jeho podání učiněné ve vietnamském jazyce, je nezákonné. Stěžovatel
navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízeni, zároveň
navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené
usnesení Krajského soudu v Ostravě a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z předloženého soudního spisu ve věci vyplývá, že dne 9. 4. 2004 byla Krajskému
soudu v Ostravě doručena žaloba ze dne 6. 4. 2004 podaná stěžovatelem proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 4. 2004, č. j. OAM-1351/VL-11-05-2004 o neudělení azylu, která byla
z větší části sepsána v jazyce patrně vietnamském. Protože krajský soud nemohl dostatečně
posoudit obsah této žaloby, vyzval stěžovatele usnesením ze dne 22. 4. 2004,
č. j. 61 Az 82/2004 - 7 (vyhotoveným v jazyce českém), aby ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení odstranil vady podání ze dne 6.4.2004, a to aby předložil překlad podání
do českého jazyka, který je úředním jazykem, a uvedl žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné. V usnesení byl stěžovatel také poučen, že nebude-li jeho podání ve stanovené
lhůtě doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání odmítne. Stěžovateli bylo usnesení s výzvou doručeno dne 17. 5. 2004,
přičemž on na něj ve stanovené lhůtě ani později nijak nereagoval. Krajský soud v Ostravě
tak měl za to, že v daném případě nelze v řízení pokračovat, a usnesením ze dne 9. 7. 2004,
č. j. 61 Az 82/2004 - 10 žalobu stěžovatele odmítl.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že byla porušena práva daná mu ustanovením
§18 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s. tím, že mu byla doručena
výzva k odstranění vad jeho podání a následně usnesení o odmítnutí řízení pouze v českém
jazyce, proto považuje usnesení krajského soudu za nezákonné.
Podle ustanovení §18 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s. mají
účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem
ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle
ustanovení §18 odst. 2 o. s. ř. účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud
ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li
o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak, než znakovou řečí.
Z posledně citovaného ustanovení tedy vyplývá, že ustanovení tlumočníka není automatickým
úkonem soudu, jehož účastníkem je cizinec. Potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí
z řízení vyplynout sama, tedy bez toho, aby soud aktivně zjišťoval, zda jsou naplněny
podmínky stanovené v §18 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší správní soud především odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu
České republiky sp. zn. Pl.ÚS – st.20/05 ze dne 25. 10. 2005 o tom, že základní právo
garantované čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (kdo prohlásí, že neovládá jazyk,
jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka) nedopadá na písemný styk soudu s účastníky
řízení a naopak. Nejvyšší správní soud také považuje za vhodné k výkladu ustanovení §18
občanského soudního řádu v souladu se svou ustálenou judikaturou uvést, že účastník, který
neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka v případě nařízení ústního
jednání před soudem, aby byl informován o obsahu jednání, které se za jeho přítomnosti vede,
nemá však právo obracet se písemně na soud v cizím jazyce, proto je třeba písemnosti
zasílané soudu v cizí řeči opatřit překladem do českého jazyka.
Pokud tedy stěžovatel nepodal žalobu sepsanou v českém jazyce či opatřenou
překladem do českého jazyka, krajský soud jej zcela správně vyzval k překladu žaloby
do českého jazyka, přičemž nebylo jeho povinností předmětnou výzvu překládat
do mateřského jazyka stěžovatele. Stejně tak postupoval krajský soud správně, když doručil
usnesení o odmítnutí řízení stěžovateli vyhotovené v českém jazyce, neboť pouze rozhodnutí
soudu v českém jazyce je zněním autentickým. Není povinností soudu zasílat účastníkovi
řízení překlad takového rozhodnutí do jeho mateřského jazyka. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že ze strany krajského soudu nedošlo k namítanému porušení práv stěžovatele.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným
stěžovatelem uplatněný důvod podání kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. spočívající v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, proto kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Jelikož stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají
v odměně za dva úkony právní služby v částce 2000 Kč (§7, §9 odst. 3 písm. f/ a §11 odst. 1
písm. b/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a v náhradě hotových výdajů
v částce 150 Kč (§13 o dst. 3 téže vyhlášky), celkem 2150 Kč. Tato částka bude zaplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně JUDr. Pavly Kubičové do 1 měsíce
od právní moci rozsudku
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu