ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.23.2006
sp. zn. 3 Azs 23/2006 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
CH. F., zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem I. P. Pavlova 3,
Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 12. 2004, čj. OAM-45/VL-10-HA08-2004, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 14 Az 10/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 22. 9. 2005, č. j. 14 Az 10/2005 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů; současně na něj nebyla vztažena
překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti
žalobce o udělení azylu byla jeho snaha vydělat v zahraničí peníze, neboť se v zemi původu
potýkal s ekonomickou nouzí. O udělení azylu požádal také z důvodu legalizace pobytu,
aby mohl v České republice žít a pracovat. V případě návratu do země původu má obavu
z kontaktu s policií proto, že jeho bratr praktikoval cvičení Falun Gong a žalobce jej dva dny
před opuštěním vlasti skrýval ve svém domě. Podle žalovaného není možné s tím související
obavy žalobce z návratu do vlasti považovat za odůvodněný strach z pronásledování
ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, neboť výpověď žalobce ohledně hnutí Falun Gong
se žalovanému jevila nevěrohodná a označil ji za snahu žalobce vyvolat představu
o pronásledování své osoby z politických důvodů. Skutečným důvodem byly podle
žalovaného ekonomické potíže žalobce, jež však v daném případě nesouvisely s jeho rasou,
náboženstvím, národností, příslušností k určité sociální skupině ani se zastávanými
politickými názory. Proto žalovaný dospěl k závěru, že není dán důvod pro udělení azylu
podle §12 písm. a) a b) zákona o azylu. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu i k neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona
o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2005, č. j. 14 Az
10/2005 - 22, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl, že je
zřejmé, že u žalobce nejsou dány důvody pro udělení azylu podle §12 písm. a) a b) zákona
o azylu, tedy že u něj nebylo možné konstatovat pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání politických názorů; tomu
podle soudu nasvědčuje i skutečnost, že žalobce mohl legálně vycestovat ze země původu.
Žalovaný rozhodl o neudělení azylu žalobci na základě dostatečně zjištěného skutkového
stavu a v souladu s §12 zákona o azylu. Podle soudu žalovaný při rozhodování vycházel také
z objektivních zpráv Ministerstva zahraničních věcí České republiky, o nichž soud nemá
pochybnosti a neshledal námitky žalobce v tomto směru za důvodné. Soud se ztotožnil
i s výroky o neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu i s výrokem
o neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu a žalobu jako nedůvodnou
zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel namítl, že se krajský soud nezabýval tím,
zda žalovaný postupoval v souladu s platnými právními předpisy o správním řízení.
Stěžovatel je přesvědčen, že byl ve vlasti pronásledován státními orgány z důvodu
náboženského vyznání svého bratra, který vyznával Falun Gong, a žalobce mu poskytl pomoc
před policií, pročež se v případě návratu do země původu obává pronásledování ze strany
státních úřadů. Stěžovatel upozornil na skutečnost, že byl v zemi původu pronásledován
ze strany státních orgánů, což bylo jeho motivací k odchodu z vlasti. Soud nezohlednil,
že žalovaný vycházel pouze z oficiálních zpráv Ministerstva zahraničí o dodržování lidských
práv v Číně, ačkoliv měl podle stěžovatele přihlédnout i ke zprávám jiným, např. ke zprávám
dostupným na internetové adrese http://www.flghrwg.net, neboť z těchto zpráv lze usoudit,
že by stěžovatel mohl být v Číně pronásledován, mučen a možná i vězněn. Proto je stěžovatel
přesvědčen o naplnění podmínek podle §12 písm. b) zákona o azylu a o tom, že krajský soud
měl posoudit jeho situaci se zřetelem ke všem skutečnostem, které jej vedly k opuštění vlasti.
Soud však pouze konstatoval závěry, k nimž došel žalovaný; proto je jeho rozhodnutí
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2005, č. j. 14 Az 10/2005 - 22, byl zrušen
a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména
na vlastní podání a výpovědi stěžovatele během správního řízení, a na vydané rozhodnutí.
Žalovaný uvedl, že při posuzování důvodů pro udělení azylu vycházel výslovně z údajů
sdělených stěžovatelem v řízení o udělení azylu. Bylo tedy na stěžovateli, aby věrohodně
doložil, že je pronásledován ve smyslu §12 zákona o azylu; žalovaný však neshledal tvrzení
stěžovatele v řízení o udělení azylu azylově relevantními; přitom nezpochybnil možnost
pronásledování členů náboženského hnutí Falun Gong, avšak nedospěl k závěru, že by toto
pronásledování hrozilo přímo žalobci. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti
a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Prvním důvodem kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle
něhož je možné kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského
soudu pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné
posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována
nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však
nesprávně vyložena. Stěžovatel namítl, že nebylo zohledněno jeho tvrzení týkající se obav
z pronásledování ze strany státních orgánů v souvislosti s členstvím svého bratra
v náboženském sdružení Falun Gong. Stěžovatel u sebe svého bratra jednou ukryl a nyní se
obává, že bude po návratu do země původu z tohoto důvodu vystaven pronásledování. S tímto
tvrzením se již ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal žalovaný, který objevil ve výpovědi
žalobce ohledně této skutečnosti nepřesnosti a dospěl k závěru, že sice příslušníci hnutí Falun
Gong za určitých okolností pronásledováni být mohou, to však není případ stěžovatele, neboť
ten v pohovoru k důvodům pro udělení azylu výslovně sdělil, že sám se se cvičením Falun
Gong nikdy nesetkal a neprovozoval jej. Důvody pro udělení azylu však nelze bez dalšího
odvozovat od jiné osoby, v daném případě od údajných problémů bratra stěžovatele z důvodu
jeho náboženského vyznání. Se skutečností, že žalobci nehrozilo v zemi původu
pronásledování podle §12 písm. b) zákona o azylu, se žalovaný ve svém rozhodnutí
dostatečně vypořádal a krajský soud postupoval správně, když konstatoval zákonnost tohoto
rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.
Dalším důvodem kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle
něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo
je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit. Tvrzení stěžovatele o tom, že žalovaný měl jako podklad pro rozhodnutí použít
kromě informací pocházejících od Ministerstva zahraničních věcí České republiky
např. zprávy z internetové adresy http://www.flghrwg.net, však nebylo stěžovatelem
uplatněno v rámci žalobního řízení. Proto se tímto tvrzením nemohl ve svém rozhodnutí
zabývat krajský soud, což vylučuje i možnost přezkumu této námitky vztahující
se ke správnímu řízení nyní v řízení o kasační stížnosti, neboť předmětem přezkumu v řízení
o kasační stížnosti je napadené rozhodnutí krajského soudu, jenž se však, jak již bylo uvedeno
výše, s touto námitkou nemohl vypořádat. Proto se tímto tvrzením uplatněným poprvé
až v kasační stížnosti nemohl zabývat ani Nejvyšší správní soud.
Poslední důvod kasační stížnosti je vymezen v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle
něhož lze podat kasační stížnost z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského
soudu spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné
vadě řízení před soudem, mohla-li mít tato vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé. Stěžovatel vytkl rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelnost pro nedostatek
důvodů, jíž se měl soud dopustit tím, že toliko konstatoval závěry žalovaného.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 2 Ads 58/2003,
založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění
soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá
své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací
důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo
případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny. Podle názoru
zdejšího soudu se Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi
tvrzeními žalobce uvedenými v žalobě; z pouhé skutečnosti, že se krajský soud ztotožnil
s právními názory žalovaného uvedenými v napadeném rozhodnutí, nelze dovozovat
nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu