ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.414.2004
sp. zn. 3 Azs 414/2004 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
R. L., zastoupeného JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova
třída 16/737, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 Az 118/2003 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 12. 11. 2003 č. j. OAM-5708/VL-20-15-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2004 č. j. 59 Az 118/2003–17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Jiřímu Marvanovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 4. 2004 č. j. 59 Az 118/2003 - 17 zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 11. 2003 č. j. OAM-5708/VL-20-15-2003, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení
azylu jako zjevně nedůvodná dle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že skutečnosti
uváděné žalobcem jednoznačně svědčí o tom, že žalobce neopustil vlast z důvodu
pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo z důvodu odůvodněného
strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo politického přesvědčení. Žalobce
sám jako jediný důvod uvedl tu skutečnost, že ve vlasti měl potíže ekonomického charakteru,
o udělení azylu požádal, aby legalizoval svůj pobyt v České republice. Jde o důvody
nerozhodné z hlediska řízení o udělení azylu. Podle názoru krajského soudu měl žalovaný
správní orgán dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žádosti žalobce
o udělení azylu v České republice. Z hlediska výkladu ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu v souvislosti s ustanovením §12 zákona o azylu se krajský soud plně ztotožnil
s názorem vysloveným žalovaným v napadeném rozhodnutí.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžovatel včas kasační
stížnost, ve které uplatňuje důvody uvedené v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“). Stěžovatel namítá, že krajský
soud posoudil jeho případ v rozporu s platným právním řádem, a to zejména v rozporu
se zákonem o azylu. Krajský soud vycházel při svém rozhodování pouze z napadeného
rozhodnutí žalovaného správního orgánu a tím dospěl k nesprávnému právnímu názoru
o důvodu k neudělení azylu. Kdyby se krajský soud podrobně zabýval důvody stěžovatelovy
žádosti o udělení azylu, musel by dle názoru stěžovatele dospět k závěru, že problémy
s pobytem v jeho vlasti vážně existují a mají politický podtext. Vzhledem k tomu,
že stěžovateli hrozí vězení a nelze vyloučit i ohrožení jeho života, není možné o tomto
předložit důkazy, které by osobně obstaral, neboť domů se vrátit nemůže. Stěžovatel se dále
domnívá, že neměl v řízení o žalobě náležité právní zastoupení a krajský soud
se ani nepokusil získat z Ukrajiny důkazy ohrožení stěžovatelova života vězněním, případně
i fyzickým násilím, a to v důsledku jeho politických názorů, a rovněž se nepokusil zjistit,
zda by nepřicházela v úvahu možnost udělit stěžovateli humanitární azyl dle §14 zákona
o azylu. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu
se zákonem, a odkazuje na správní spis ve věci. Stěžovatelem v kasační stížnosti uváděné
důvody politického charakteru shledává žalovaný účelovými a navíc uplatněnými nově,
ač je stěžovatel mohl uplatnit již v předchozích fázích řízení ve věci. Žalovaný navrhuje
kasační stížnost zamítnout a nepřiznat jí odkladný účinek.
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal dne 30. 10. 2003
žádost o udělení azylu, ve které uvedl, že Ukrajinu opustil, protože si chtěl vydělat peníze
a podívat se do České republiky, na Ukrajině je práce velmi špatně placená. Stěžovatel dále
uvedl, že není a nikdy nebyl členem žádné politické strany ani jiné organizace, o azyl žádá,
aby si zde legalizoval pobyt. V pohovoru k žádosti o udělení azylu dne 4. 11. 2003 stěžovatel
popsal svá zaměstnání na Ukrajině, přičemž uvedl, že měl finanční problémy a neviděl
tam žádnou budoucnost, se státními orgány ve vlasti problémy neměl a v případě návratu
se ničeho neobával. Stěžovatel rovněž zopakoval, že žádá o azyl, protože chce v České
republice nadále žít a pracovat legálně.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště. Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou
v případech taxativně vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu. Podle §16
odst. 1 písm. g) téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná,
jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 téhož zákona.
Stěžovatel v kasační stížnosti především namítá nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky krajským soudem. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma, popř. je sice
vybrána správná právní norma, ale je nesprávně vyložena nebo aplikována. Právní otázkou,
kterou se soud v předcházejícím řízení zabýval, je otázka, zda skutečnosti, které stěžovatel
v rámci řízení o udělení azylu uváděl, svědčí tomu, že by ve vlasti mohl být vystaven
pronásledování ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu. Ze správního spisu jednoznačně
vyplývá, že v rámci správního řízení o udělení azylu nevyšlo najevo, že by se stěžovatel
ve státě původu musel důvodně obávat pronásledování za uplatňování politických práv
a svobod nebo pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité
sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má,
neboť stěžovatel jako důvody pro udělení azylu uváděl toliko ekonomické potíže,
které jej provázely ve vlasti, snahu pracovat v České republice a legalizovat si zde pobyt.
Je zřejmé, že žalovaný zcela správně aplikoval ve věci ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu, přičemž krajský soud správně projevil s jeho postupem souhlas. Vzhledem
k uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal stěžovatelem uplatněný důvod kasační stížnosti
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. oprávněným.
V kasační stížnosti stěžovatel nově tvrdí, že měl ve vlasti problémy politického
charakteru, že mu hrozí vězení a nelze vyloučit i ohrožení jeho života, a že krajský soud
se ani nepokusil získat z Ukrajiny důkazy ohrožení stěžovatelova života vězněním, případně
i fyzickým násilím. Z předloženého správního spisu ve věci však plyne, že v žádosti o udělení
azylu ani v následném pohovoru se stěžovatel o citovaných skutečnostech vůbec nezmínil,
naopak uváděl, že ve vlasti žádné problémy se státními orgány neměl a v případě návratu
do vlasti se ničeho neobával. Uvedené skutečnosti stěžovatel nenamítal ani v rámci řízení
o žalobě u krajského soudu. Jelikož Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 4
s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené
rozhodnutí, nelze k citovaným skutečnostem, uplatněným teprve v kasační stížnosti, přihlížet.
Co se týče námitky stěžovatele, že krajský soud se ani nepokusil zjistit, zda by nebylo
možné udělit mu humanitární azyl dle §14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že pokud je žádost o azyl zamítnuta správním orgánem jako zjevně nedůvodná dle ustanovení
§16 zákona o azylu, nelze současně rozhodovat o splnění podmínek dle §12 zákona o azylu,
neboť správní orgán rozhodl konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení zjišťoval existenci
některého ze zákonných důvodů pro udělení azylu. Pro rozhodování o udělení azylu
z některého z důvodů předvídaných v ustanovení §13 a §14 zákona o azylu je však určující
závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Pokud tedy žádost
stěžovatele o udělení azylu byla žalovaným zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) téhož zákona, žalovaný vůbec nerozhodoval o možnosti udělení
humanitárního azylu dle §14 téhož zákona, a proto tuto možnost správně nezvažoval
ani krajský soud v rámci přezkumu rozhodnutí žalovaného.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti výslovně uplatnil rovněž důvody dle ustanovení
§103 odst. 1 písm. b), c) a d) s. ř. s., citované důvody podání kasační stížnosti však dále nijak
blíže nespecifikoval, proto se jimi v tomto rozsahu a za uvedené situace nemohl Nejvyšší
správní soud zabývat.
Na závěr Nejvyšší správní soud upozorňuje, že právní institut azylu nelze
směšovat s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky,
které jsou vymezeny například v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR,
v platném znění.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají
v odměně za dva úkony právní služby v částce 2000 Kč (§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a v náhradě hotových výdajů
v částce 150 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 2150 Kč. Tato částka bude zaplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Jiřího Marvana do 1 měsíce
od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu