ECLI:CZ:NS:2001:3.ND.316.2001.1
sp. zn. 3 Nd 316/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců Mgr. Josefa Hendrycha a JUDr. Blanky Roušalové v právní věci žalobkyně JUDr. V. Z., správkyně konkursní podstaty úpadce T., a. s., proti žalované Č. o. a v. s., a. s., zastoupené zmocněncem JUDr. J. O., o určení neúčinnosti kupní smlouvy a smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o zřízení věcných břemen ze dne 10. 7. 1998 a na vrácení nemovitostí do konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 Cm 13/2000, o návrhu žalované na přikázání této věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Návrhu na přikázání věci se n e v y h o v u j e .
Odůvodnění:
U Krajského soudu Ostravě je pod sp. zn 35 Cm 13/2000 vedena právní věc žalobkyně JUDr. V. Z., správkyně konkursní podstaty úpadce T., a. s., proti žalované Č. o. a v. s., a. s., o určení neúčinnosti kupní smlouvy a smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o zřízení věcných břemen ze dne 10. 7. 1998 a na vrácení nemovitostí do konkursní podstaty.
Podáním, jež bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 27. 9. 2001, žalovaná navrhla, aby předmětná věc byla z důvodu vhodnosti delegována Městskému soudu v Praze. V odůvodnění tohoto návrhu na přikázání věci bylo poukázáno na skutečnost, že žalovaná má nové sídlo v Praze, a bylo by proto vhodné, aby věc rozhodoval Městský soud v Praze.
Žalobkyně vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas. Namítla, že v posuzovaném případě se jedná o tzv. výlučnou místní příslušnost založenou ustanovením §88 písm. g) o. s. ř., kdy důvody případné delegace z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) je nutno zkoumat především s přihlédnutím k výše uvedené skutečnosti. Podle názoru žalobkyně by bylo možno navrhovanému postupu přisvědčit pouze za existence okolností umožňujících závěr, že delegovaným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. To ovšem v daném případě dovodit nelze, když v obvodu Krajského soudu v Ostravě se nacházejí nejen předmětné nemovitosti, ale nachází se zde i sídlo úpadce a též sídlo správkyně konkursní podstaty (žalobkyně). U stejného soudu je vedeno rovněž konkursní řízení proti úpadci. Skutečnost, že administrativní sídlo žalované se nachází v obvodu Městského soudu v Praze, se podle přesvědčení žalobkyně za konstatovaného stavu nejeví jako dostatečně opodstatňující k tomu, aby věc mohla být z důvodu vhodnosti delegována k výše uvedenému soudu. Proto navrhla, aby návrhu na delegaci věci nebylo vyhověno.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. (o tzv. delegaci vhodné) může být věc z důvodu vhodnosti přikázána jinému soudu téhož stupně. O přikázání věci rozhoduje podle §12 odst. 3 o. s. ř. soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Protože Krajský soud v Ostravě se nachází v obvodu Vrchního soudu v Olommouci, kdežto Městský soud v Praze, jemuž má být věc přikázána, v obvodu Vrchního soudu v Praze, je nejblíže společně nadřízeným, tj. delegujícím soudem v tomto případě Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud).
Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh na delegaci věci a shledal, že není důvodný. Především je zapotřebí uvést, že ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představuje zákonem dovolený průlom do ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu), vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Lze tedy dovodit, že delegace věci přichází v úvahu pouze výjimečně, zvláště pak ve specifických případech tzv. výlučné místní příslušnosti. Přitom skutečnosti uváděné žalovanou v návrhu na delegaci se v soudní praxi nevyznačují žádnou mimořádností, neboť v průběhu řízení může dojít a v řadě případů dochází ke změně sídla právnických osob, jež jsou účastníky řízení. Uvedená okolnost se proto může stát významnou jedině tehdy, je-li v konkrétním případě možno např. dovodit, že jiný (nepříslušný) soud může věc projednat podstatně hospodárněji a rychleji než soud, jehož příslušnost je stanovena zákonem. Takové skutečnosti však z předmětného návrhu nevyplývají a nelze je dovodit ani z obsahu spisu. Naproti tomu námitky uplatněné žalobkyní proti případnému postupu podle §12 odst. 2 o. s. ř. je nutno považovat za důvodné a Nejvyšší soud k nim přihlédl. Navíc i samotný nesouhlas jednoho z účastníků řízení s přikázáním věci je již sám o sobě významný pro posuzování podmínek (vhodnosti) navrhované delegace, neboť použití zákonné výjimky z principu tzv. zákonného soudce by se nemělo dít k tíži některého účastníka.
Po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání předmětné právní věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze a proto podanému návrhu na delegaci nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler