ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1036.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1036/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného P. N. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 6 To 198/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 T 175/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 6 To 198/2010, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 32 T 175/2008, zrušují.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se současně zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 32 T 175/2008, bylo trestní stíhání obviněného P. N. D. pro skutek spočívající v tom, že společně s obviněným V. X. Q. po předchozí vzájemné dohodě dne 14. května 2004 kolem 9.45 hodin v prostoru benzínové čerpací stanice P. O. v obci D. Z., v pronájmu obchodní společnosti H. – GPH, a. s., ku škodě této obchodní společnosti odcizili celkem 8 ks kuponů GO á 350,- Kč a 3 ks kuponů GO á 550,- Kč, tedy 11 kuponů GO v celkové hodnotě 4.450,- Kč a ku škodě poškozené L. Š., bytem L., Ch., odcizili mobilní telefon zn. Samsung SGH 500 v hodnotě 5.000,- Kč tím způsobem, že zatímco V. X. Q. vylákal prodavačku L. Š. mimo prodejní pult, D. P. N. využil nestřeženého okamžiku a z neuzamčené přihrádky umístěné pod prodejním pultem, bez užití násilí, odcizil zde odložený mobilní telefon a 11 nových kuponů GO a poté ihned z čerpací stanice odjeli vozidlem Škoda Favorit, přičemž krátce po činu byli zadrženi hlídkou Policie ČR, odcizené věci byly u nich nalezeny, zajištěny a vráceny oběma poškozeným, podle §231 odst. 1, §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno, neboť soud shledal, že trestní stíhání bylo promlčeno.
Proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné lhůtě stížnost státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 6 To 198/2010, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění usnesení uvedl, že rekapitulace dosavadního nalézacího řízení ze strany okresního soudu je správná a jako správný musel být potvrzen i jeho závěr, že pro obviněného je příznivější nový zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinný od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), než zákon účinný v době spáchání skutku. Podle ustanovení §34 odst. 4 tr. zákoníku je pak nutno za poslední relevantní úkon považovat podání návrhu na potrestání a při tříleté promlčecí době, tak účinky promlčení nastaly dnem 28. 5. 2007.
II.
Proti usnesení krajského soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť má za to, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvého stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí (dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. f/ tr. ř. ), a dále uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu nalézacího, spočívají na nesprávném právním posouzení.
Poté, co nejvyšší státní zástupkyně zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a argumenty soudů obou stupňů, kteréžto vedly k zastavení trestního stíhání obviněného, uvedla, že právní závěr, k němuž soudy obou stupňů dospěly, nemůže obstát. V předmětné trestní věci za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), byly činěny úkony upravené v ustanovení §67 odst. 3 písm. a) tr. zák., kterými došlo k přerušení promlčecí doby, když poté začala běžet nová promlčecí doba (celá od počátku). Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že posledním takovým úkonem za účinnosti dosavadního trestního zákona bylo nařízení hlavního líčení na 7. 12. 2009, které bylo téhož dne odročeno na 29. 3. 2010. Tímto tedy započala běžet původní promlčecí doba, která doběhne za účinnosti nového trestního zákoníku po 1. 1. 2010, a to po případné modifikaci její délky podle §2 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spojení s §34 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázala na Komentář k Trestnímu zákoníku, Šámal, P. a kol., Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 382, který uvádí, že nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby a její nový běh nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo ještě podle dřívější právní úpravy. Podpůrně poukázala také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2004, sp. zn. 6 Tdo 584/2004. Dovolatelka shrnula, že změna trestněprávních předpisů nemá vliv na délku dříve započaté promlčecí doby, stejně tak takový vliv nemá ani změna (omezení) úkonů způsobujících přerušení promlčecí doby podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve srovnání s ustanovením §67 odst. 3 písm. a) tr. zák.
S ohledem na uvedený právní názor se nejvyšší státní zástupkyně domnívá, že soudy mohly v předmětné trestní věci ustanovení §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku aplikovat až na úkony realizované od 1. 1. 2010, po nabytí účinnosti tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. Má za to, že tedy nemohlo dojít k zániku trestní odpovědnosti obviněného P. N. D. pro stíhaný skutek.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozhodnutí krajského soudu a jemu předcházející rozhodnutí okresního soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný se do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu dle §265h odst. 2 tr. ř. k dovolání nevyjádřil.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa).
Dovolatelka jej ve svém podání uplatnila v druhé alternativě maje za to, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení trestního stíhání, tedy proti rozhodnutí uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., a to i přesto, že v řízení předcházejícím uvedenému usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání zakotvený jednak v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., jelikož soudem prvního stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a jednak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože již usnesení soudu prvního stupně o zastavení trestního stíhání obviněného vydané podle §231 odst. 1 tr. ř., s poukazem na ustanovení §223 odst. 1 tr. ř. a z důvodu deklarovaného v ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které spatřuje v otázce hodnocení skutečností, zda stíhaný skutek je nebo není promlčen podle §34 tr. zákoníku.
Podle §265b odst. 1 písm. f), g), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání , o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí ;
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ;
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) .
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. U rozhodnutí o zastavení trestního stíhání se jedná o případy, kdy soud učinil rozhodnutí podle §11 odst. 1 tr. ř, ačkoliv zde nebyl důvod pro zastavení trestního stíhání. Nebo soud posuzující tento případ použil nesprávně ust. §172 odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) tr. ř. Dovolání podle tohoto dovolacího důvodu je možné rovněž podat v situaci, kdy soud zastavil trestní stíhání z některého fakultativního důvodu podle §172 odst. 2 tr. ř., ačkoli by zde nedošlo k naplnění některého z nich. Dikci zákona, že nebyly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, je třeba vykládat tak, že obecně nebylo možné dané rozhodnutí vydat, nevztahuje se tedy na případy, kdy dané rozhodnutí vydáno být mohlo, ale mělo tak být učiněno z jiného důvodu, než se stalo.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotně právního posouzení – která spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale významnou v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy neumožňuje napadnout postup podle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí.
Podle ustanovení §34 odst. 4 tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje
a) zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo
b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Dle odstavce 5 §34 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.
Podle právní úpravy platné do 31. 12. 2009 (zákon č. 140/1961 Sb.) se v souladu s ustanovením §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. promlčení trestního stíhání přerušuje
a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele , nebo
b) spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Odvolací soud se v předmětné věci ztotožnil s postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem, který úkony trestního řízení zrealizované za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. posoudil z hlediska jejich vlivu na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu podle právní úpravy s účinností od 1. 1. 2010, tj. trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.
Podle §314b odst. 1, věta druhá tr. ř. se trestní řízení zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu. V předmětné věci nastaly účinky sdělení obvinění pro skutek spáchaný dne 14. 5. 2004 ještě za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb., neboť návrh na potrestání byl doručen soudu dne 28. 5. 2004 (č. l. 42 spisu sp. zn. 1 T 144/2004). Věc byla u Okresního soudu v Ústí nad Labem vedena pod sp. zn. 1 T 144/2004. Dne 10. 6. 2004 byl vydán trestní příkaz, č. j. 1 T 144/2004 (č. l. 44). Proti tomuto trestnímu příkazu podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem odpor (č. l. 46).
Obviněný byl stíhán pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. [resp. §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], jehož trestnost zaniká uplynutím promlčecí doby v délce tří let [viz ustanovení §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. a §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku]. Z obsahu spisu se podává, že po podání návrhu na potrestání Okresní soud v Ústí nad Labem činil opakovaně úkony ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák., které směřovaly k trestnímu stíhání obviněného.
Dne 31. 10. 2005 bylo v předmětné věci Okresním soudem v Ústí nad Labem nařízeno hlavní líčení na den 1. 2. 2006, které bylo téhož dne z důvodu onemocnění předsedkyně senátu odročeno na neurčito za účelem nařízení hlavního líčení novým předsedou senátu (č. l. 52). Dne 11. 5. 2006 bylo nařízeno nové hlavní líčení v předmětné věci, a to na den 21. 8. 2006, které bylo téhož dne z důvodu pracovní neschopnosti předsedkyně senátu odročeno na neurčito za účelem nařízení hlavního líčení novým předsedou senátu (č. l. 59). Dne 26. 4. 2007 byla předmětná věc přidělena v souladu s ustanovením §2a odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992, o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, jinému předsedovi senátu (č. l. 64). Dne 25. 1. 2008 bylo v předmětné věci nařízeno hlavní líčení na den 10. 4. 2008 (č. l. 67), které bylo zahájeno sdělením věci, která bude projednána, a po zjištění, že se obviněný nedostavil, předseda senátu líčení odročil na den 26. 6. 2008 za účelem předvolání obviněného (č. l. 71 – 72).
Dne 16. 4. 2008 vydal samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem podle ustanovení §69 odst. 1 tr. ř. příkaz k zatčení obviněného (č. l. 74). Téhož dne pak bylo nařízeno hlavní líčení v předmětné věci na den 26. 6. 2008 (č. l. 75). V rámci tohoto hlavního líčení bylo usnesením vyhlášeno, že věc proti obviněnému se podle §23 odst. 1 tr. ř. vylučuje ze společného řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 144/2004 k samostatnému projednání a rozhodnutí (č. l. 91, 98). Nadále je věc vedena u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 T 175/2008.
Dne 10. 11. 2008 nařídil předseda senátu Okresního soudu v Ústí nad Labem hlavní líčení na den 22. 1. 2009 (č. l. 3 spisu sp. zn. 32 T 175/2008). V rámci hlavního líčení dne 22. 1. 2009 bylo podle §219 odst. 1 tr. ř. hlavní líčení bez jednání odročeno na 16. 3. 2009, neboť ke dni jednání nebyl realizován příkaz k zatčení obviněného vydaný ke dni 16. 4. 2008 (č. l. 7). Dne 16. 3. 2009 bylo nařízené hlavní líčení odročeno na 29. 6. 2009, neboť ke dni jeho konání nebyl realizován příkaz k zatčení vydaný na obviněného, a nebyl ani vypátrán jeho pobyt, a to ani na základě pořízeného záznamu Schengenského informačního systému (č. l. 9). Hlavní líčení nařízené na den 29. 6. 2009 bylo téhož dne odročeno na den 24. 9. 2009, neboť ke dni jeho konání nebyl stále realizován příkaz k zatčení obviněného vydaný dne 16. 4. 2008, přičemž pobyt obviněného nebyl vypátrán ani na základě záznamu v Schengenském informačním systému (č. l. 11). Z důvodu nerealizace příkazu k zatčení obviněného bylo nařízené hlavní líčení na 24. 9. 2009 odročeno na den 7. 12. 2009 (č. l. 12). Hlavní líčení nařízené na 7. 12. 2009 bylo následně odročeno na 29. 3. 2010, neboť ke dni jeho konání stále nebyl realizován příkaz k zatčení obviněného vydaný již dne 16. 4. 2008 (č. l. 13).
Nařízení hlavního líčení není podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., resp. dle jeho ustanovení §34 odst. 3 písm. a) nadále úkonem způsobujícím přerušení promlčecí doby. S přihlédnutím k ustanovení §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, podle něhož činí promlčecí doba tři roky, proto Okresní soud v Ústí nad Labem došel k závěru, že ohledně stíhaného skutku došlo při jeho posouzení v intencích trestního zákoníku jako celku k promlčení trestního stíhání, a to dnem 28. 5. 2007 (návrh na potrestání byl doručen soudu dne 28. 5. 2004), tedy ještě předtím, než dne 16. 4. 2008, vydal samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem příkaz k zatčení obviněného podle §69 odst. 1 tr. ř.
Se závěry nalézacího soudu, z nichž vycházel i soud odvolací, však souhlasit nelze.
Podle důvodové zprávy k trestnímu zákoníku v případě důvodů přerušení promlčecí doby nebyl z hlediska právní jistoty shledán jako vhodný pojem „úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřující k trestnímu stíhání pachatele“ [§67 odst. 3 písm. a) tr. zák.], protože ani v praxi nebylo vždy zcela jasné , které úkony orgánů činných v trestním řízení skutečně směřují k trestnímu stíhání pachatele a které nikoli. Proto byl zmíněný pojem nahrazen podstatně přesnější a jednoznačnější úpravou, podle níž se promlčecí doba přerušuje kromě zahájení trestního stíhání i po něm následujícími výslovně vyjmenovanými úkony. Taková formulace má lépe odpovídat nejen požadavku právní jistoty, ale je též v souladu se zásadou rychlosti řízení , neboť vede orgány činné v trestním řízení k rychlejšímu projednávání trestních věcí tak, aby nedošlo k promlčení trestní odpovědnosti pachatele v mezidobí od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby (návrhu na potrestání) a od jejího podání do vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) soudem (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník 1. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 394).
Trestní stíhání se zahajuje po novele trestního řádu provedené s účinností od 1. 1. 2002 zákonem č. 265/2001 Sb. usnesením policejního orgánu [resp. usnesením státního zástupce v případech podle §161 odst. 3, 4 a §174 odst. 2 písm. c), e) tr. ř.] o zahájení trestního stíhání. Usnesení o zahájení trestního stíhání má účinky – včetně přerušení promlčecí doby podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku – již od jeho vydání , resp. přesněji řečeno od okamžiku, kdy bylo vydáno a vyhotovený opis usnesení byl následně rozeslán všem oprávněným osobám. Zahájením trestního stíhání (resp. dříve sdělením obvinění) se tak přerušuje běh promlčecí doby a ohledně stíhaného činu počíná běžet nová promlčecí doba [§34 odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku].
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1114/2008, vyslovil [lze aplikovat i ve vztahu k úpravě účinné od 1. 1. 2010 v ustanovení §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku] právní názor, že zahájením trestního stíhání (sdělením obvinění) se přerušuje běh promlčecí doby a ohledně stíhaného činu počíná běžet nová promlčecí doba [§67 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., nyní §34 odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku]. Jestliže pouze v důsledku změny trestního zákona dojde v průběhu trestního stíhání ke změně právní kvalifikace (k jejímu zmírnění) již stíhaného činu, pak tato okolnost, i když se vzhledem k ustanovení §67 odst. 1 tr. zák. (§34 odst. 1 tr. zákoníku) promítne do jiné (kratší) promlčecí doby, je podle §16 odst. 1 tr. zák. (§2 odst. 1 tr. zákoníku) významná jen pro konec této kratší promlčecí doby, jejíž počátek vyplývá z ustanovení §67 odst. 4 tr. zák. (§34 odst. 5 tr. zákoníku). Změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby. Došlo-li tedy k zahájení trestního stíhání před uplynutím dřívější (delší) promlčecí doby, pak změna právní kvalifikace činu vyvolaná jen změnou trestního zákona již nemá vliv na délku této dřívější promlčecí doby a na skutečnost, že již byla přerušena zahájením trestního stíhání.
Obdobně platí, že došlo-li v době do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. takovými úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku nejsou zde vyjmenovanými úkony způsobujícími přerušení promlčecí doby (byl-li běh promlčecí doby přerušen např. právě nařízením hlavního líčení), s ohledem na ustanovení §67 odst. 4 tr. zák. již došlo k tomu, že začala znovu běžet původní promlčecí doba, která doběhne za účinnosti nového trestního zákoníku po 1. 1. 2010, a to po případné modifikaci její délky podle §2 odst. 1, 3 a §34 odst. 1 tr. zákoníku. Nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby a její nový běh totiž nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo ještě podle dřívější právní úpravy (srovnej Šámal, P. a kol., Trestní zákoník 1. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 382).
Z výše uvedeného vyplývá, že omezení úkonů způsobujících přerušení promlčecí doby podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve srovnání s ustanovením §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. nemá vliv na délku této dřívější promlčecí doby. V předmětné trestní věci mohl Okresní soud v Ústí nad Labem a Krajský soudu v Ústí nad Labem jako soud odvolací, aplikovat ustanovení §34 odst. 1 písm. e) tr. zák. až na úkony realizované od 1. 1. 2010.
S ohledem na výše uvedené důvodu Nejvyšší soud shledal, že soudy v předmětné věci pochybily, neboť po nabytí účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb., nemohlo dojít z důvodu promlčení k zániku trestní odpovědnosti obviněného pro skutek spáchaný dne 14. 5. 2004, pro který byl na obviněného podán dne 28. 5. 2004 návrh na potrestání.
IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně, podle §265k odst. 1, 2 věta prvá tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 6 To 198/2010, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 32 T 175/2008.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata