ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1044.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1044/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2003 dovolání podaná obviněnými G. P. a T. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 5 To 187/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 53 T 12/2001, a rozhodl takto:
Dovolání G. P. a T. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 53 T 12/2001, byli obvinění uznání vinnými, a to G. P. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, T. M. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona.
Za to byli odsouzeni obviněný G. P. – podle §187 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, obviněný T. M. podle §187 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona byl oběma obviněným uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
I. oba obžalovaní společně s osobami sídlícími a působícími ve Š. k., D. k. a N. k., v době od října 1999 do 10. 11.1999 se podíleli na odeslání zásilky s obsahem 3,035 g látky, v níž bylo zjištěno 33% až 36% heroinu, jenž je zařazen do seznamu IV. podle jednotné úmluvy o omamných látkách, přílohy č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů v platném znění jako omamná látka, z České republiky do Š. k., a to tak, že G. P. v přesně nezjištěný den předcházejícím dni 7. listopadu 1999 v České republice, bez povolení opatřil od nezjištěné osoby tuto látku, určenou pro odběratele, sídlící ve Š. a D., jejichž totožnost se nepodařilo zjistit a osobu zvanou „B.“, sídlící a působící v N. a T. M. pak za blíže nezjištěných okolností tuto látku nechal uložit do speciálního úkrytu vybudovaného v mostu zadní nápravy osobního automobilu tovární zn. Mercedes Benz 230, švédské imatrikulace, G. P. a T. M. pak dne 7. listopadu 1999 v 15.29 hod. na benzínové čerpací stanici OMV v O., předali toto motorové vozidlo s uloženou zásilkou omamné látky S. N. a N. P., kteří ji dopravili přes území P. r. do Š. k., kde byla dne 10. 11. 1999 švédskými policejními a celními orgány zajištěna,
II. obžalovaný G. P. v přesně neustanovené době od neustanovené osoby si opatřil bez příslušného povolení revolver americké provenience, zn. Smith and Wesson, ráže 357 Magnum, model 66-4, 48 ks nábojů ráže 357 Magnum a 33 ks nábojů ráže 9 mm Luger, které přechovával až do 7. 3. 200 jednak u sebe, jednak ve svém bydlišti.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu oba obvinění podali odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání dne 8. 1. 2003 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 187/2002 odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dovolání, ve kterých oba napadají výrok o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž obviněný G. P. se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a obviněný T. M. se odkazuje jak na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. řádu, tak na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Obviněný G. P. v odůvodnění svého dovolání argumentuje především tím, že v rámci trestního řízení nebyli svědci poučeni dle příslušných ustanovení trestního řádu, a to zejména o právu odepřít výpověď, dále že nebyly zjišťovány jejich poměry k obviněným atd. Z toho vyvozuje, že takové výslechy svědků byly absolutně neúčinné. Čtení protokolů o výslechu svědků za těchto okolností označuje za porušení práva na spravedlivý proces a za obcházení českého právního řádu tím, že byl částečně použit cizí právní řád. S ohledem na tyto okolnosti vyslovuje názor, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, přičemž neuvádí žádný další návrh na další rozhodnutí. Z obsahu dovolání však lze dovodit, že obviněný má za to, že by měl být rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky zproštěn obžaloby.
Obdobnou argumentaci včetně odkazu na Úmluvu o ochraně lidských práv, Ústavu ČR i na odbornou literaturu obsahuje i odůvodnění dovolání obviněného T. M. I v tomto dovolání je poukazováno na nepoučení svědků dle českého právního řádu a je v něm vysloven názor, že v důsledku chybných a neúplných závěrů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Dovolatel je přesvědčen, že při respektování příslušných ustanovení trestního řádu by soud musel konstatovat absenci objektivní i subjektivní stránky trestného činu a s ohledem na důkazní situaci by jej musel zprostit obžaloby. Tuto námitku vznáší proti postupu obou soudů, přičemž v postupu odvolacího soudu spatřuje i naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a aby sám rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.Obviněný T. M. své dovolání doplnil ještě dopisem ze dne 8. 10. 2003.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Vzhledem k tomu, že obě dovolání shledává jako podané z jiného důvodu než z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, navrhuje jejich odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a odvolacím soudem byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod oba dovolatelé spatřují v neprovedení náležitého poučení svědků v průběhu trestního řízení v souladu s předpisy procesního práva platného v rámci českého právního řádu a vznášejí tedy námitky ryze procesně právního charakteru, jejichž povaha neodpovídá použitému druhu mimořádného opravného prostředku. Z odůvodnění obou dovolání je zcela zjevné, že uplatněné námitky se zcela míjí s použitým dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst.1 písm. g) tr. řádu, jakož i s kterýmkoli jiným z dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu §265b tr. řádu. Obvinění tedy fakticky nevytýkají konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž vznášejí námitky procesně právního charakteru, na jejichž podkladě zcela nesprávně docházejí k závěru, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Zcela mimo možnost jakéhokoli posouzení je i uplatnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v dovolání obviněného T. M. Podle citovaného ustanovení trestního řádu v platném znění lze totiž tento dovolací důvod uplatnit tehdy, jestliže v dovolání obviněný tvrdí, že „v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný“. Nic takového ovšem obviněný ve svém dovolání netvrdí a existenci tohoto dovolacího důvodu zdůvodňuje pouze tvrzením, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku. Takové tvrzení, pokud by ovšem bylo náležitě specifikováno, by spíše odpovídalo dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm.l) tr. řádu, který ovšem jednak nebyl dovolatelem uplatněn, jednak by výše uvedený charakter námitek obviněného nebyl v souladu ani s tímto dovolacím důvodem.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že žádné z dovolání obou obviněných nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněných G. P. a T. M. odmítají. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. listopadu 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h