ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1068.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1068/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 o dovolání Ing. M. R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 6 To 22/2006 ze dne 6. 2. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 6 T 101/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 6 T 101/2003 ze dne 18. 10. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
O odvolání Ing. M. R. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 6 To 22/2006 ze dne 6. 2. 2006 a to tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, podal Ing. M. R., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (dále jen tr. ř.). V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil nejprve přesvědčení, že v jeho případě nebyl úplně a správně zjištěn skutkový stav věci, což mělo za následek nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Ačkoliv ví, že předmětem dovolání nemůže být přezkoumávání skutkových zjištění, v daném případě hmotně právní posouzení se skutkovým zjištěním souvisí. Již od počátku trestního řízení uvádí, že poškozeným byl on, ale manipulací s důkazy a křivými výpověďmi svědků je nakonec pravomocně odsouzen. Žádný ze soudů se neztotožnil s tím, že byl fyzicky napaden dvěma muži, a to D. G. a A. K. a na svou obranu použil výstřely ze zapůjčené pistole ráže 7,65 mm. Skutek nebyl posouzen soudy jako nutná obrana, když ani jeden soud řádně nevysvětlil a nezdůvodnil, jak je možné, že byla nalezena i nábojnice ráže 9 mm, kterou policii dobrovolně vydala svědkyně I. T., která navíc uvedla, že si myslí, že došlo ke třem výstřelům, což potvrdila i svědkyně B. Má za to, že ani jeden ze soudů tyto skutečnosti nijak nevyvrátil ani nezhodnotil. Celé řízení bylo podle něj od začátku zmanipulováno policií, neboť před tímto incidentem si stěžoval u ministra vnitra se žádostí o zásah jeho inspekce proti nezákonnosti policie, která se děje na úseku vnější služby v L. Svědek P. B. uvedl, že nic neviděl, že v daném okamžiku na místě činu nebyl a výpověď (trestní oznámení) mu byla dána policií pouze k podpisu s tím, že někdo dovolatele obvinit musí a že se jedná o formalitu. Hlavní svědkyně P. F., je dle něj osobou značně citově labilní, dříve měla zájem o jeho osobu, on ji ale bohužel odmítl, a tak považuje její svědeckou výpověď za zcela nevěrohodnou s cílem poškodit jej. Daný případ byl tak jednoznačně veden proti dovolateli bez ohledu na důkazní situaci, kdy dovolatel sám navrhoval provedení některých důkazů, a to detektor lži pro křivou výpověď jmenované svědkyně, balistickou zkoušku zbraní přítomných svědků a přítomné policie, když dále uvedl, že nebyli vyslechnuti před soudem svědci Z. Š. a D. G. a byl zamítnut i vyšetřovací pokus. Výpis volání z pevné linky, který by prokázal časovou souvislost jeho výpovědi a tím i nevěrohodnost ostatních svědků o jeho přítomnosti ve vinárně, si musel opatřit sám, když soud tento důkaz neshledal podstatným pro jeho obhajobu. Má za to, že pokud by policie i soud postupovaly řádně a v souladu se zákonem, a měly zájem případ řešit, bylo by zřejmé, že jeho obhajoba je pravdivá, že se pouze bránil útočníkům, a tudíž z jeho strany se jednalo pouze o nutnou obranu ve smyslu §13 tr. zák., což potvrzuje i lékařská zpráva, v níž se uvádí, že zranění, které utrpěl, neodpovídá jen pádu na zem, ale byla mu způsobena další osobou. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i citovaný rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích zrušil a současně věc vrátil tomuto okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že konkrétní výhrady uvedené v dovolání vyhovují deklarovanému dovolacímu důvodu pouze zdánlivě. Dovolatel totiž brojí proti způsobu, jímž bylo provedeno přípravné řízení, a proti hodnocení důkazů v řízení před soudem. Tímto se domáhá jiných skutkových zjištění, než jaká definoval nalézací soud ve skutkové větě výroku o vině. Skutek tak, jak je popsán v rozsudku, nemůže být posouzen jako jednání obviněného v nutné obraně, neboť z něho jednoznačně plyne zjištění, že to byl právě on, který ve stavu zřetelného ovlivnění alkoholem vyprovokoval incident v restauraci, a že to byl pouze on, kdo v ní střílel. Právní posouzení skutku soudem je tedy správné. Hodnocení důkazů v řízení před soudem není právním posouzením skutku ani jiným hmotně právním posouzením, nýbrž jde o fázi, kdy je dokazováním (prováděním a hodnocením důkazů) stabilizován skutečný stav věci, tedy definován skutkový základ výroku o vině. Námitky v dovolání Ing. R. tak nevyhovují ani žádnému jinému ze zákonem definovaných dovolacích důvodů, nehledě na to, že jsou vesměs nedůvodné, jak naprosto srozumitelně a správně vyložil odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Domnívá se proto, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by shledal pak podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku polemizuje především se soudy provedenými důkazy a jejich hodnocením. Nutno uvést, že převážně jde ovšem o opakování obhajoby, jak ji dovolatel uplatnil již v rámci svého odvolání jako řádného opravného prostředku a se kterou se odvolací soud zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal. K jeho námitce, že z výpovědí některých svědků nevyplývá skutkový děj tak, jak ho soudy zjistily, když není jasné, kolik výstřelů a z jaké zbraně (ráže) na místě činu padlo, ani v jakou dobu mělo k takovému jednání dojít, odkazuje dovolací soud na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí jak prvního, tak především druhého stupně. Soudy vzaly za prokázaná skutková zjištění, z nichž nepochybně vyšlo najevo, že dovolatel nejméně dvakrát vystřelil z pistole ráže 7,65 mm, přičemž z výpisu telefonních hovorů je patrné, že v inkriminovanou noc uskutečnil hovory v 00:46 hod. a poté v 02:36 hod. Toto zjištění nevylučuje, že se incident nemohl odehrát v mezidobí. Z výpovědí žádného svědka nelze dovodit, že by jednoznačně mělo dojít ke třem výstřelům, ani to, že by kdokoliv střílel z pistole ráže 9 mm. Nutno také upozornit na to, že k důkazním návrhům jím učiněným se vyjádřil ve svém rozhodnutí odvolací soud, který jejich provedení zamítl, neboť na základě učiněných skutkových zjištění bylo možno správně dospět k hmotně právnímu posouzení skutku tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel tak ve svém podání polemizuje se závěry, které soudy vyjádřily ve svých rozhodnutích a ze kterých také při svých dalších úvahách vycházely. Ze soudy nepochybně učiněných skutkových zjištění tak jednoznačně vyplývá, že jednáním dovolatele byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zák. a současně nebyly zjištěny okolnosti umožňující posoudit počínání dovolatele v kritické době jako takové, které vykazovalo znaky nutné obrany. Z provedených důkazů totiž zcela jednoznačně nutno dovodit, že to byl právě dovolatel, kdo zavdal příčinu ke střetu s ostatními osobami, a tím vyprovokoval celý incident. Tuto jím uplatněnou námitku lze proto označit sice jako právně relevantní, avšak jako zjevně neopodstatněnou.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka