ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1069.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1069/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2003 dovolání podaná obviněnými J. K ., a Ing. Z. K . , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 4 To 29/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 29 T 10/95, a rozhodl takto:
Dovolání obviněných J. K. a Ing. Z. K. se podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 29 T 10/95, byli obvinění J. K. a Ing. Z. K. uznáni vinnými trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona ve znění zák. č. 290/93 Sb., účinného od 1. 1. 1994, a byli odsouzeni, J. K. podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr.zákona zařazen do věznice s ostrahou a Ing. Z. K. podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění J. K., Ing. Z. K. a Ing. K. K. z popudu obž. K., po vzájemné domluvě s obž. Ing. K., tito vylákali za pomoci obž. Ing. K. dne 26. 11. 1992 v P. v objektu M. p. a. s. P., jako půjčku pro třetí osobu celkem částku 20.000.000,-Kč se splatností do jednoho měsíce včetně 10% úroku, když podle pokynů obž. Ing. K.a vystavil obž. K. účelově fakturu č. 116/92/JK z 19. 10. 1992 znějící na částku 7.000.000,- Kč splatnou 2. 11. 1992, fakturu č. 119/92/JK z 21. 10. 1992 znějící na částku 3.800.000,- Kč splatnou 4. 11. 1992, fakturu č. 125/92/JK z 26. 10. 1992 znějící na částku 6.200.000,- Kč splatnou 9. 11. 1992 a fakturu č. 128/92/JK z 27. 10. 1992 znějící na částku 3.000.000,- Kč, za údajně provedené práce pro M. p. a. s. P., které nebyly a neměly být provedeny, na základě těchto faktur dal obž. Ing. K. na popud obž. Ing. K. příkaz k jejich proplacení na účet obž. K. u K. b. V. a. s., přičemž vzhledem k okolnostem celé půjčky musel být obž. K. přinejmenším srozuměn s tím, že tuto půjčku nebude schopen ve sjednané době a patrně ani později vrátit, obžalovaní Ing. K. a Ing. K. byli přinejmenším srozuměni s tím, že obž. K. ve sjednané lhůtě a patrně ani později nebude schopen tuto půjčku vrátit.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali obvinění J. K. a Ing. Z. K. odvolání, kterým se zabýval dne 7. 5. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 29/2002 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to ohledně jmenovaných obviněných v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu Vrchní soud v Olomouci znovu rozhodl tak, že obviněné J. K. a Ing. Z. K. uznal při stejném popisu skutku vinnými tím, že společným jednáním s obviněným Ing. K. K. ke škodě cizího majetku sebe a jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu a tím spáchali trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb., ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zákona. Oba obvinění byli za tento trestný čin odsouzeni podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazeni do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jim byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené a. s. PMS P., škodu ve výši 20.000.000,- Kč.
Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění J. K. a Ing. Z. K. ve lhůtě uvedené v §265e dovolání proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. Obě dovolání se odkazují na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu.
Obviněný J. K. v dovolání napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně, tedy výroky o vině, trestu i náhradě škody, a vyslovuje názor, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu spatřuje v tom, že orgány činné v trestním řízení nebyly schopny v přiměřené lhůtě věc skončit pravomocným meritorním rozhodnutím a poukazuje přitom na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve zdůvodnění svého dovolání rekapituluje průběh dosavadního řízení a konstatuje, že on sám průtahy v řízení nezavinil, naopak sám výrazně přispěl k objasnění skutkových okolností, především svou pravdivou výpovědí od počátku jeho trestního stíhání. Vzhledem ke svému postoji v průběhu řízení je přesvědčen, že nešlo o věc skutkově ani právně složitou a že jestliže orgány činné v trestním řízení nebyly schopny v přiměřené lhůtě věc skončit pravomocným rozhodnutím, mělo být trestní stíhání proti němu i proti spoluobviněným zastaveno podle §231 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu, neboť další řízení bylo v rozporu s ustanovením již zmíněného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána. Hodnocení této uplatněné námitky odvolacím soudem označuje obviněný za nepřiměřeně shovívavé k pochybení a průtahům ze strany soudu a za jednoznačně neobjektivní. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje v tom, že právní závěr odvolacího soudu o naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle jeho názoru neobstojí, neboť není důsledně založen na skutkových zjištěních vyplývajících z provedeného dokazování, vůči kterému ve zdůvodnění svého dovolání vznáší výhrady týkající se především dokazování úmyslu, kde závěr odvolacího soudu označuje za spekulaci nemající oporu v provedených důkazech.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky oba napadené rozsudky zrušil a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej podle §226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby a poškozená a. s. PMS P. se odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Z důvodu §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný Ing. Z. K. napadá výrok o vině i trestu včetně výroku o náhradě škody, neboť je přesvědčen, že trestní stíhání bylo podle zákona nepřípustné, a to pro nepřiměřeně dlouhou dobu tohoto trestního stíhání. Odkazuje přitom na ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle jeho názoru mělo být trestní řízení proti němu zastaveno pro nepřípustnost a v této souvislosti odkazuje na judikát Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 4/2002. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje v tom, že podle jeho názoru došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť jeho účast na trestné činnosti nebyla taková, aby se jednalo o spolupachatelství ve smyslu ust. §9 odst. 2 tr. zákona, neboť jeho činnost nebyla ani článkem řetězu, který by na svém konci představoval naplnění zákonných znaků trestného činu, z něhož byl uznán vinným. Ve zdůvodnění dovolání uvádí vlastní hodnocení provedených důkazů, které je odlišné od hodnocení soudu a popisuje své jednání tak, že z něj nedovozuje naplnění ani znaků skutkové podstaty trestného činu podle §255 tr. zákona, přestože podle jeho názoru by takové posouzení mohlo být přiléhavější.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil a s odkazem na ust. §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu a §2 odst. 4 tr. řádu trestní stíhání zastavil, popřípadě aby dle §265 písm. k) odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatuje, že obě dovolání jsou ze základních obecných hledisek přípustná, avšak že v obou případech dovolateli uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu směřuje výlučně do oblasti odlišného způsobu hodnocení důkazů soudy. V této části dovolatelé opakují argumenty uplatněné již v odvolání, přičemž odvolací soud se jimi jednoznačně vypořádal. Stejně tak upozorňuje na skutečnost, že se odvolací soud podrobně vypořádal i s námitkou obou obviněných týkající se nepřiměřené délky trestního stíhání a ztotožňuje se s odůvodněním odvolacího soudu, že mimořádná délka řízení neměla příčiny výlučně a převážně v subjektivních průtazích, či objektivních skutečnostech na straně soudů, které se na rozhodování podílely.
Dovolání obou obviněných tedy považuje za zčásti podané z jiného důvodu, než který je stanoven v §265b tr. řádu, zčásti za zjevně neopodstatněné. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky obě dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Oba obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod oba dovolatelé spatřují v tom, že podle jejich názoru nebyla jejich trestná činnost náležitě prokázána v průběhu dokazování, resp. že provedené důkazy nebyly správně oběma soudy zhodnoceny. Námitky směřují ryze proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obvinění tedy nevytýkají konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazují odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Pokud jde o oběma dovolateli uplatněnou námitku nepřiměřené délky trestního stíhání a z toho plynoucí závěry, že trestní stíhání mělo být z tohoto důvodu zastaveno, považuje Nejvyšší soud tyto námitky obviněných za zjevně neopodstatněné. Celková délka řízení se sice v posuzovaném případě jeví jako značná, nicméně z přiloženého trestního spisu nevyplývá, že by došlo k neoprávněným či nezdůvodněným průtahům ze strany orgánů činných v trestním řízení. S ohledem na rozsah, charakter a průběh řízení nelze dovozovat, že by tato doba byla zjevně nepřiměřená. V podstatě shodnými námitkami se již zabýval soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení. V tomto směru se proto dovolací soud ztotožnil se závěry, obsaženými v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu tak učiní, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obě dovolání zčásti nebyla podána z důvodů uvedených v zákoně a zčásti jsou zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona tak, že se dovolání obviněných J. K. a Ing. Z. K. odmítají. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 4. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y ch