ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1075.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1075/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2012 dovolání obviněného M. S. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 To 248/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 27/2012, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 To 248/2012, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 12 T 27/2012.
II. Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu Brno-venkov přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 12 T 27/2012 , byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“).
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„v době výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., ulice B., konzumoval návykovou látku – marihuanu, která obsahuje psychotropní látky tetrahydrocannabinoidy – THC, kdy dne 9. 12. 2011 mu byl ve Zdravotním středisku Vězeňské služby ČR Věznice K. proveden kontrolní odběr vzorku moči, v níž následným imunochemickým rozborem v Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice U svaté Anny v Brně, ulice Tvrdého 2a, byla zjištěna přítomnost výše uvedených psychotropních návykových látek (vyhláška č. 62/1989), přílohy č. 5 k zákonu č.167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž tímto jednáním porušil základní povinnosti odsouzeného podle §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů.“
Za tento přečin byl obviněnému podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 To 248/2012, podle §256 tr. řádu toto odvolání jako nedůvodné zamítl.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný především namítá, že jeho jednání s ohledem na všechny okolnosti nenaplnilo skutkovou podstatu přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Podle dovolatele jeho jednání nedosáhlo potřebné intenzity, aby je bylo možno označit jako závažné jednání směřující ke zmaření účelu trestu. Dovolatel připouští, že popsaný skutek je v rozporu s povinností odsouzeného uloženou mu v ust. §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Zdůraznil však, že se u něj jednalo o první porušení povinností, navíc nebyl látkou THC nijak zásadně ovlivněn, když nebylo ani zjištěno, v jaké koncentraci se THC v jeho organismu nacházelo. Zdůraznil dále, že látka THC byla u něj zjištěna namátkovou kontrolou, nikoli na podkladě nějakých vnějších projevů v jeho chování. Kontrole se podrobil dobrovolně, a když z této skutečnosti nebyla dovozena absence jeho úmyslného zavinění, měl mu podle jeho názoru být uložen toliko kázeňský trest v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Poukázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 6 Tdo 1266/2007, které zaujalo stanovisko k výkladu znaku „závažné jednání“ ve smyslu §171 odst. 1 písm. f) trestního zákona (zákon č. 140/1961, platný do 31. 12. 2009, dále jen „tr. zák.“) v případě nedovolené konzumace návykové látky odsouzeným ve věznici. Z tohoto pohledu se však podle přesvědčení obviněného nižší soudy právním posouzením jeho jednání nezabývaly.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu, včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících, a věc vrátil soudu první instance k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil písemně podle §265h odst. 2 tr. řádu a konstatoval, že s námitkami dovolatele lze souhlasit. S ohledem na závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (zde odkázal na rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 1266/2007, 6 Tdo 1300/2007 a 5 Tdo 701/2012) nelze podle jeho názoru ze skutkových zjištění soudů učiněných v předmětné věci dospět k závěru o existenci závažného jednání mařícího výkon nebo účel trestu a tedy ani naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Podotkl, že obviněný vykonával trest odnětí svobody za jednání nesouvisející s užíváním návykových látek, ve výkonu trestu neměl nikdy kázeňské problémy, na drogy byl již dvakrát testován a vždy s negativním výsledkem. Vyzdvihl, že obviněný se výzvě k odebrání vzorku moči podrobil dobrovolně, když v této souvislosti mohl toxikologické vyšetření odmítnout a hrozil by mu pouze kázeňský postih, nikoliv trestní stíhání. To by jistě udělal, kdyby věděl, že test dopadne pozitivně.
Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a podle §265 l odst. 1 tr. řádu věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně dal výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání M. S. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Nejvyšší soud nezjistil žádný důvod pro odmítnutí dovolání, přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, a to v rozsahu a z důvodů v něm uvedených, jakož i řízení, které mu předcházelo. Dospěl poté k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . To znamená, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek tak, jak byl soudem zjištěn. O takovou situaci se jednalo v posuzovaném případě, neboť Nejvyšší soud přisvědčil námitce dovolatele, že skutek zjištěný nižšími soudy popsaný ve výroku odsuzujícího rozsudku nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.
Tohoto přečinu se podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu. Konzumace drogy je obecně nepochybně jednáním, jež může u osoby ve výkonu trestu vést k maření jeho účelu, kterým je komplexní působení na něj se záměrem jeho převýchovy. V praxi si lze ovšem představit rozsáhlou škálu případů užití drogy, jejichž negativní dopad na výkonu trestu se bude individuálně lišit v závislosti na typu drogy, četnosti jejího užití, jejím množství a koncentraci.
Předpoklady naplnění znaku „závažné jednání“ skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, vymezila poměrně četná judikatura. Nejvyšší soud se naplněním uvedeného znaku v konkrétních případech zabýval v rozhodnutích, na které ve svém vyjádření odkazoval i nejvyšší státní zástupce (např. 5 Tdo 701/2012, 6 Tdo 21/2010 nebo 6 Tdo 1266/2007.) Právě poslední uvedené rozhodnutí obsahující určité zevšeobecnění přístupu k řešení posuzovaného problému bylo schváleno trestním kolegiem Nejvyššího soudu a publikováno pod č. 40/2008 Sb. rozh. trest. Podle právní věty tohoto rozhodnutí k naplnění znaku „závažného jednání“ ve smyslu ust. §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., které je totožné s ust. §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, se vyžaduje jednání, které vykazuje výraznější intenzitu a je zpravidla soustavnější, a jehož důsledkem bude maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí ve smyslu znemožnění, případně znesnadnění dosažení účelu trestu či vazby. Za splnění těchto předpokladů může být takovým závažným jednáním i nedovolená konzumace návykové látky odsouzeným ve věznici, pokud s ohledem na soustavnost či opakovanost konzumace, povahu a charakter požívané látky, její množství a vliv na chování odsouzeného v důsledku toho dochází alespoň k znesnadnění dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody. Za závažné jednání proto v tomto smyslu nelze považovat ojedinělý méně intenzivní akt, který není způsobilý zmařit či podstatně ztížit výkon trestu odnětí svobody. Uvedené rozhodnutí současně v konkrétním případě konstatovalo, že jednorázová nedovolená konzumace návykové látky (např. Diazepamu) je sice porušením ust. §28 odst. 3 písm. b) zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, není však závažným jednáním ve smyslu §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. Judikatura se rovněž shoduje v tom, že kriteria posouzení intenzity a návazně závažnosti jednání odsouzeného přitom nelze posuzovat izolovaně s akcentem na jediný znak, ale právě naopak – právnímu posouzení každého takového jednání by mělo předcházet komplexní posouzení všech kriterií, aby neunikl trestní odpovědnosti pachatel, který se zjevně rozhodl závažným způsobem nerespektovat rozhodnutí soudu, ignorovat pravidla stanovená pro výkon trestu a tím zmařit jeho účel. Při výkladu znaku „závažné jednání“ nutno brát v úvahu i to, že zjištěná konzumace návykové látky by musela být svým charakterem a povahou natolik závažná, aby nepostačoval její postih jako kázeňského přestupku podle §46 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
Z odůvodnění rozsudku okresního soudu je však zřejmé, že se ve svých úvahách omezil jen na obecné konstatování, že obviněný konzumoval ve výkonu trestu návykovou látku – marihuanu, aniž by blíže zkoumal kritéria závažnosti tohoto jednání zmíněná výše. Obdobně krajský soud označil toto jednání za vysoce společensky škodlivé, což v obecné poloze nepochybně platí, nezabýval se však konkrétními okolnostmi posuzovaného případu.
Z nich považuje Nejvyšší soud za nutné vyzdvihnout, že i podle závěru obou zmíněných soudů nebyla koncentrace tetrahydrocannabinodu (TZC) u obviněného zjištěna, takže nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že se do jeho těla dostala po požití j e d i n é c i g a r e t y . Při hodnocení závažnosti jednání obviněného nelze pomíjet ani fakt, že přítomnost uvedené látky byla u obviněného zjištěna namátkovou kontrolou, které se dobrovolně podrobil, nikoli tedy na podkladě vnějších příznaků, které by jeho chování vykazovalo. Z obsahu spisu neplyne nic, co by svědčilo pro závěr, že zjištěná konzumace ovlivnila chování obviněného tak, že by tím bylo narušeno výchovné působení na jeho osobu či výkon jeho povinností v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Nebylo rovněž prokázáno, že ojedinělá konzumace jedné cigarety marihuany by u něj mohla vytvořit riziko škodlivého návyku. Dále pak bylo zjištěno, že obviněný vykonával trest odnětí svobody za jednání nesouvisející s užíváním návykových látek či jinou drogovou trestnou činností, v minulosti neměl ve výkonu tohoto trestu žádné kázeňské problémy a byl již dvakrát na drogy testován, vždy s negativním výsledkem. Jeho hodnocení Věznicí K. (viz č. l. 62 spisu) vyznívá jednoznačně kladně (chování vždy v souladu s vnitřním řádem, dvakrát kázeňsky odměněn, žádné kázeňské tresty, nekonfliktní, vzorně plní pracovní povinnosti) a naznačuje, že výkon trestu u něj díky jeho přístupu plní zamýšlený účel. Podle tvrzení obviněného za jednání, pro které byl odsouzen, již byl ve věznici fakticky (byť ne kázeňsky) potrestán - byl vyřazen z pracovního zařazení, přeřazen do 3. diferenciační skupiny.
Na základě shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud v souladu s vyjádřením nejvyššího státního zástupce k závěru, že námitky dovolatele proti posouzení jeho jednání jako přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku jsou opodstatněné. I když rozhodně nelze rezignovat na nutnost dodržování povinností odsouzenými ve výkonu trestu, v případě jejich porušení platí stejně jako u jiných deliktů zásada subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku v závislosti na četnosti a závažnosti jejich porušení. Nejvyšší soud, jenž se na rozdíl od nižších soudů zabýval i kritérii, které charakterizují závažnost jednání obviněného a jeho dopadem na účel trestu, jemuž se podrobuje, dospěl k závěru, že znak skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku „dopustí ze závažného jednání“ v posuzovaném případě naplněn nebyl.
IV.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání podaného obviněným M. S. podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Okresního soudu Brno-venkov. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přitom nebyl nucen rozhodovat o vazbě obviněného ve smyslu §265 l odst. 4 tr. řádu, neboť obviněný je sice v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak uloženého mu jiným rozsudkem (rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 4 T 33/2010). K nástupu výkonu trestu v nyní posuzované věci by mělo dojít až dne 15. 3. 2016.
Okresnímu soudu Brno-venkov pak Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na okresním soudu bude, aby své úvahy rozhodné pro právní posouzení zjištěného jednání obviněného rozšířil o kritéria vyžadovaná judikaturou, zmíněná Nejvyšším soudem v předchozí pasáži jeho rozhodnutí. Bude přitom vázán ve smyslu §265s odst. 1 tr. řádu právním názorem Nejvyššího soudu, že za stávající důkazní situace se nemůže jednat o přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst.1 písm. f) tr. zákoníku. V souladu s ust. §265s odst. 2 tr. řádu bude muset respektovat zákaz změny k horšímu, když napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným. Po vyhodnocení všech relevantních kritérií na něm bude, aby zvážil, zda částečný postih obviněného, o němž se zmiňuje ve svém dovolání (vyřazení z pracovního zařazení, přeřazení do 3. diferenciační skupiny), lze mít i vzhledem k jeho veskrze kladnému hodnocení orgány věznice ve smyslu §172 odst. 2 písm. b) tr. řádu za dostatečný. V takovém případě by mohl postupovat podle §223 odst. 2 tr. řádu. Pokud bude mít za to, že je třeba, aby bylo jednání obviněného znovu formálně projednáno ředitelem věznice jako kázeňský přestupek podle §46 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, pak bude namístě postup podle §222 odst. 2 tr. řádu. V každém případě v zájmu přesvědčivosti takového rozhodnutí bude třeba doplnit popis skutku v souladu s učiněnými zjištěními, tj. zejména doplnit jej o zjištění, že nepovolená konzumace spočívala ve vykouření jediné cigarety marihuany, aby bylo zřejmé, že znaky přečinu, které v jednání obviněného spatřoval návrh na potrestání, nebyly naplněny.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr