ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1108.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1108/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2003 dovolání podané obviněným Ing. D. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 6 To 85/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 28/2000, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného Ing. D. B. se podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 8 T 28/2000, byl obviněný Ing. D. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle §224 odst. 1, odst.2 tr. zákona a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky dle §201 písm. d) tr. zákona, za které byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 roků. Součástí výroku odsuzujícího rozsudku bylo i rozhodnutí o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 13. 7. 1999 kolem 14.20 hod. v O. – P. v podnapilém stavu, kdy u něj bylo zjištěno 1,58 promile alkoholu v krvi, řídil osobní automobil Hyundai Lantra nepřiměřenou a nedovolenou rychlostí kolem 75 km/h, při zapnutém autorádiu na hlasitost, která mu znemožňovala registrovat zvukové signály a plynule vjel do křižovatky na zelené světlo v době, kdy z levé strany na červené světlo přijíždělo sanitní vozidlo typu Mercedes 312 D, se zapnutým výstražným zvukovým a světelným zařízením, kterému neumožnil bezpečný průjezd křižovatkou, v důsledku čehož došlo ke střetu obou vozidel, k následnému převrácení sanitního vozu, k nárazu do sloupku světelného signalizačního zařízení a do stojícího osobního automobilu typu Škoda Felicia přičemž řidič sanitky J. M., utrpěl zranění, kterému na místě podlehl, jeho spolujezdec Ing. M. H. utrpěl krevní kolekci mezi tvrdou plenou mozkovou a lbí ve spánkové a temenní oblasti vpravo odtlačující významně mozkovou tkáň včetně kmene mozkového, zlomeninu spánkové kosti vpravo, rozsáhlé plošné odřeniny na pravé horní končetině s defekty kožního krytu, což si vyžádalo neurochirurgický zákrok a léčení do 27. 2. 2000, E. P. pak utrpěla subluxaci akromioklavikalárního skloubení vpravo, toto zranění si vyžádalo dva operativní zákroky s léčením do 31. 12. 1999, další převážené osoby v sanitním voze MUDr. D. S., Š. H. a M. S. pak utrpěli lehká zranění, jejichž léčení trvalo po dobu asi 1 týdne, na sanitním vozidle vznikla M. z. s. O. škoda ve výši 1.435.007,-Kč, na osobním vozidle Škoda Felicia vznikla majiteli T. G. škoda ve výši 72.495,-Kč, na světelném signalizačním zařízení pak vznikla O. k. a. s. škoda ve výši 69.739,10 Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 21. 8. 2002 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 85/2002 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu při stejném popisu skutku obviněného Ing. D. B. nově uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zákona, a sám mu uložil podle §224 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 let. Součástí výroku rozsudku odvolacího soudu bylo i rozhodnutí o náhradě škody. Ve vztahu k výroku o vině vzal soud druhého stupně za prokázané, že obviněný dne 13. 7. 1999 kolem 14.20 hod. v O. – P. v podnapilém stavu, kdy u něj bylo zjištěno 1,58 promile alkoholu v krvi, řídil osobní automobil Hyundai Lantra nepřiměřenou a nedovolenou rychlostí kolem 75 km/h, při zapnutém autorádiu na hlasitost, která mu znemožňovala registrovat zvukové signály a plynule vjel do křižovatky na zelené světlo v době, kdy z levé strany na červené světlo přijíždělo sanitní vozidlo typu Mercedes 312 D, se zapnutým výstražným zvukovým a světelným zařízením, kterému neumožnil bezpečný průjezd křižovatkou, v důsledku čehož došlo ke střetu obou vozidel, k následnému převrácení sanitního vozu, z něhož vypadl bezpečnostním pásem nepřipoutaný řidič sanitky J. M., přičemž tento řidič sanitky utrpěl přimáčknutím sanitního vozu k vozovce zranění, kterému na místě podlehl, dále k nárazu do sloupu světelného signalizačního zařízení a do stojícího automobilu typu Škoda Felicia, a jeho spolujezdec Ing. M. H. utrpěl krevní kolekci mezi tvrdou plenou mozkovou a lbí ve spánkové a temenní oblasti vpravo odtlačující významně mozkovou tkáň včetně kmene mozkového, zlomeninu spánkové kosti vpravo, rozsáhlé plošné odřeniny na pravé horní končetině s defekty kožního krytu, což si vyžádalo neurochirurgický zákrok a léčení do 27. 2. 2000, E. P. pak utrpěla subluxaci akromioklavikalárního skloubení vpravo, toto zranění si vyžádalo dva operativní zákroky s léčením do 31. 12. 1999, další převážené osoby v sanitním voze MUDr. D. S., Š. H. a M. S. pak utrpěli lehká zranění, jejichž léčení trvalo po dobu asi 1 týdne, na sanitním vozidle vznikla M. z. s. O. škoda ve výši 1.435.007,-Kč, na osobním vozidle Škoda Felicia vznikla majiteli T. G. škoda ve výši 72.495,-Kč, na světelném signalizačním zařízení pak vznikla O. k. a. s. škoda ve výši 69.739,10 Kč.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovoláním napadá výrok o vině obsažený v rozsudku odvolacího soudu a výrok o náhradě škody.Ve zdůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se vztahuje i na hmotně právní posuzování skutkových otázek a že je nutno připustit dovolání i tam, kde je napadáno nesprávné skutkové zjištění, neboť podle jeho mínění hmotně právním posouzením je i vyvozování skutkových zjištění ze soudem aprobovaných důkazů. Je přesvědčen, že zatímco posuzování legality důkazů je otázkou procesně právního posuzování, dovozování skutkových zjištění z těchto důkazů je otázkou hmotně právní. Ačkoli je si vědom, že Nejvyšší soud České republiky nemůže být považován za třetí instanci v trestním řízení, tvrdí, že dovolání je přípustné a nelze připustit restriktivní výklad dikce zákona. K věci samotné vznáší dovolatel námitky proti posouzení skutkových okolností případu soudem, především k otázce vlivu množství požitého alkoholu na vznik dopravní nehody, rychlosti jízdy, reakce na zvukové podněty. Zejména namítá, že ve skutkové větě napadeného rozsudku není uvedeno, že alkohol, zjištěný v krvi odsouzeného, měl vliv na vznik a průběh nehodového děje a dokonce není uvedeno, že by nedovolená rychlost byla příčinou vzniku dopravní nehody a že tedy ve skutkové větě chybí údaj o tom, že tato porušení řidičských povinností jsou příčinou dopravní nehody. Absenci tohoto údaje považuje za překážku k použití právní kvalifikace podle ustanovení §224 odst. 2 tr. zákona. K tomu doplňuje, že odvolací soud dovodil příčinnou souvislost se vznikem nehody pouze z okolnosti příliš hlasitě puštěného autorádia, což ovšem dle mínění dovolatele není takovým porušením řidičských povinností, které by opravňovalo použití kvalifikované skutkové podstaty. Obdobné námitky týkající se absence vyjádření příčinné souvislosti vznáší i vůči kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zákona.
Za nedostatečný a nesprávný označuje i závěr odvolacího soudu o spoluzavinění poškozeného M., kde vytýká, že soudem nebyly náležitě zhodnoceny jeho povinnosti ve vztahu k právu přednosti v jízdě. V návaznosti na to vznáší výhradu i vůči výroku o náhradě škody, když tvrdí, že soud rozhodl o uspokojení některých uplatněných nároků bez jejich krácení v důsledku spoluviny poškozeného. K tomu dodává, že tento nesprávný názor se projevil i ve výroku o trestu a nelze vyloučit, že i v použité právní kvalifikaci.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Především konstatuje, že obviněný v převážné části svého mimořádného opravného prostředku cíleně nerespektuje skutečnost, že dovoláním uplatněným z důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze vytýkat jen právní vady rozhodnutí a nelze dovoláním domáhat změny samotných skutkových zjištění, a to ani námitkami směřujícímu proti způsobu získání důkazů, proti postupu při provádění důkazů, proti hodnocení důkazů a podobně, což obviněný ve značné části svého dovolání právě činí. Za souladnou s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však označuje námitku obviněného spočívající v tom, že soud druhého stupně neuvedl, jakou konkrétní povinnost uloženou zákonem jako řidič motorového vozidla porušil a proč právě tímto způsobem byl zapříčiněn vznik dopravní nehody s tragickými následky. V této části tedy považuje dovolání obviněného za odpovídající dovolacímu důvodu podle citovaného ustanovení tr. řádu, nicméně k uvedené námitce dále zevrubně vysvětluje, proč ji považuje za zjevně neopodstatněnou. V závěru svého vyjádření navrhuje, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na rozdíl od názoru dovolatele z toho tedy vyplývá, že Nejvyšší soud nemůže v rámci řízení o dovolání přezkoumávat postup soudu podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu a z toho vyplývající skutková zjištění, popsaná ve výroku odsuzujícího rozsudku. Podáním dovolání, jako mimořádného opravného prostředku se tak nelze domáhat přezkoumání případných nesprávných skutkových zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. V opačném případě by řízení o dovolání bylo skrytou formou řízení ve III. instanci, což zákon nepřipouští.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Jak vyplývá z odůvodnění dovolání obviněného Ing. D. B., jsou jím z části napadána právě skutková zjištění soudu, postup při provádění a hodnocení důkazů, včetně přijatých skutkových závěrů. Obviněný se tak domáhá odlišného hodnocení provedených důkazů. Nezbývá tedy než uzavřít, že v této části je podané dovolání podáno zjevně z jiných důvodů, než které jsou sledovány konkrétně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Pokud jde o námitky, v nichž obviněný vytýká v souladu s uplatněným dovolacím důvodem právní vady rozsudku, shledal Nejvyšší soud tuto část dovolání jako zjevně neopodstatněnou. V rozporu se skutečností je totiž tvrzení dovolatele, že ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku není vyjádřena příčinná souvislost mezi porušením povinností řidiče a nehodovým dějem, resp. se vznikem dopravní nehody a jejími následky. Použil-li odvolací soud ve svém výroku formulace „v důsledku čehož došlo“, jde nepochybně právě o vyjádření příčinné souvislosti , i když bylo možno příčinnou souvislost formulovat i jiným slovním vyjádřením. Rozhodně se však o absenci vyjádření příčinné souvislosti nejedná. O tom svědčí i odůvodnění rozsudku, z něhož je patrné, že i otázce příčinné souvislosti byla věnována soudem náležitá pozornost, a to jak pokud jde o množství požitého alkoholu, tak pokud jde o rychlost jízdy obou vozidel, vlivu hlasitosti autorádia na vnímání zvukového signálu, jakož i otázce spoluzavinění poškozeného. Námitkám dovolatele, vztahujícím se k výroku o vině, trestu i náhradě škody podle názoru Nejvyšší soud přisvědčit nelze.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dále Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání zčásti nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a zčásti je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. D. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h