ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1129.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1129/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 dovolání obviněného I. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 5 To 171/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 57/2002, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr řádu se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 5 To 171/2003 z r u š u j e. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 7 T 57/2002, byl obviněný I. K. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §155 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla spolu s obviněným D. Č. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozenému J. B. škodu ve výši 20.000,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
1) obvinění I. K. a D. Č. dne 14. 1. 2001 kolem 09.55 hod. v B. na ul. V. fyzicky napadli údery pěstí a kopáním Jo. B. a Ja. B., poté co byli jmenovanými napomenuti pro nevhodné chování, jejich útokem utrpěl Ja. B. podlitinu a otok v oblasti temene hlavy, pohmoždění v oblasti pravého oka, otok horního rtu a oděrky na levé dlani, Jo. B. zhmoždění pravé tváře, zhmoždění pravé očnice a pravého oka, a dále fyzicky napadli J. L. a M. L., kteří vstoupili na obranu Jo. a Ja. B.,
2) obviněný I. K. sám dne 18.11.2001 kolem 08.30 hod. v B. na služebně Městské policie na Š. n., kam byl předveden pro projednávání přestupku, fyzicky napadl strážníka L. B., kterého udeřil pěstí do obličeje a utrhl mu kapsu služební košile.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali jak oba obvinění, tak státní zástupce odvolání, kterým se zabýval dne 28. 5. 2003 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 171/2003 podle §256 tr. řádu všechna podaná odvolání zamítl.
Prostřednictvím svém obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu v celém rozsahu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu. Z obsahu odůvodnění dovolání je pak zřejmé, že napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona a dále výrok o trestu. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, vznáší dovolatel námitku, že ve výroku odsuzujícího rozsudku, pokud jde o uznání viny trestným činem útoku na veřejného činitele, není nikterak vyjádřeno, v čem měl spočívat jeho úmysl působit na výkon pravomoci veřejného činitele. Připomíná, že tomuto znaku skutkové podstaty není věnována pozornost ani v odůvodnění odsuzujícího rozsudku a že tato vada nebyla odstraněna ani v řízení odvolacím. V rámci tohoto dovolacího důvodu vznáší obviněný i námitku proti výroku o trestu a vyslovuje názor, že soud prvního stupně měl provést hmotně právní posouzení z pohledu ustanovení §39 odst. 2 tr. zákona, měl obligatorně zvážit všechny možnosti uložení mírnějších alternativ k trestu odnětí svobody a jestliže mu i přesto soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, měl povinnost toto rozhodnutí zdůvodnit právě i z pohledu ustanovení §39 odst. 2 tr. zákona. Soudu vytýká, že toto neučinil.Dále v rámci výše uvedeného dovolacího důvodu obviněný oběma soudům vytýká jednostranné hodnocení důkazů s tím, že dle jeho názoru za podklad pro svá rozhodnutí vzaly oba soudy jen důkazy svědčící v jeho neprospěch.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, vyslovuje obviněný názor, že došlo k podstatnému procesnímu pochybení soudu prvního stupně, jehož se dopustil ve vztahu k ustanovení §251 odst. 3 tr. řádu. Toto pochybení spatřuje v tom, že soud prvního stupně nedostál své povinnosti doručit podané odvolání státního zástupce ani obviněnému, ani jeho obhájkyni, čímž bylo obviněnému odepřeno právo vyjádřit se k tomuto dovolání. Z této skutečnosti dovozuje, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který vyslovuje názor, že dovolání je zčásti důvodné. Námitky vztahující se k údajně jednostrannému hodnocení důkazů v neprospěch obviněného považuje za neslučitelné s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jde o námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu. Za neslučitelné s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jakož i s kterýmkoli jiným ze zákonných dovolacích důvodů považuje i námitky obviněného týkající se údajného porušení procesního ustanovení §251 odst. 3 tr. řádu.
Za souladné s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a důvodné však považuje námitky dovolatele ohledně obsahu skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a odůvodnění soudních rozhodnutí ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Konstatuje, že ani ze skutkových zjištění uvedených ve skutkové větě, ani z odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývá, že k napadení poškozeného došlo v souvislosti s výkonem některé pravomoci náležející mu jako strážníkovi Městské policie a že tedy nelze učinit jednoznačný závěr, že obviněný použil násilí vůči poškozenému v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebo pro tento výkon. Vzhledem k tomuto závěru navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod je v posuzovaném případě naplněn jen částečně. Námitky týkající se údajně jednostranného hodnocení důkazů oběma soudy uvedený dovolací důvod (ani jiný ze zákonných dovolacích důvodů) nenaplňují, protože spadají do oblasti skutkových zjištění soudu. Obviněný v nich tedy nevytýká primárně konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění. V této souvislosti je nutno připomenout, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Stejně tak námitky dovolatele vytýkající procesní pochybení spočívající v nedodržení povinnosti doručit podané odvolání státního zástupce obviněnému ani jeho obhájkyni, nelze považovat za námitky odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Za neslučitelné s použitými dovolacími důvody ani některým jiným ze zákonem stanovených dovolacích důvodů považuje Nejvyšší soud i námitky obviněného týkající se uloženého trestu. Námitky týkající se druhu a výměry trestu by bylo možno vznést v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, což jednak obviněný neučinil, jednak by muselo jít o námitky vůči takovému druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo pokud by mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitky vůči uloženému trestu v té podobě, v jaké je obviněný ve svém dovolání uplatnil, nejsou v řízení o dovolání přezkoumatelné, a to ani v rámci uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Za důvodné a slučitelné s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však Nejvyšší soud považuje námitky obviněného ve vztahu k použité právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Takového trestného činu se podle citovaného ustanovení zákona dopustí ten, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele. Z citovaného textu zákona je zřejmé, že znakem skutkové podstaty tohoto trestného činu je jednak užití násilí, jednak úmysl působit na výkon pravomoci veřejného činitele. K tomu, aby byl obviněný tímto trestným činem uznán vinným, musí být oba tyto znaky skutkové podstaty zjištěny a ve výroku odsuzujícího rozsudku popsány. V posuzovaném případě však byl znak skutkové podstaty úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele konstatován toliko v právní větě výroku odsuzujícího rozsudku, není však uveden ve skutkové větě téhož výroku. V posuzovaném případě je zjevné, že nejde pouze o „administrativní“ vadu napadeného rozsudku, ale že znak skutkové podstaty úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebyl Městským soudem v Brně v potřebném rozsahu zjištěn. V odůvodnění rozsudku tohoto soudu na str. 18 je konstatováno, že „dle názoru soudu není pochyb, že obžalovaný K. tím, že fyzicky napadl službukonajícího strážníka Městské policie, který jej nabádal ke klidu, dopustil se trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) trestního zákona.“ Kromě toho je zde formulován i závěr soudu že „je zřejmé, že obžalovaný jednal v úmyslu přímém ve smyslu ust. §4 písm. a) trestního zákona, neboť i přes vysokou hladinu alkoholu, zjištěnou v krvi obžalovaného, znalkyně vyslovila jednoznačný závěr, že obě schopnosti obžalovaného byly zcela zachovány.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že soud dospěl k názoru o naplnění obou znaků skutkové podstaty trestného činu dle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona toliko z formulovaných zjištění o užití násilí obviněným proti strážníkovi nabádajícím jej ke klidu a z pouhého konstatování přímého úmyslu, aniž by bylo zřejmé, k čemu měl tento úmysl směřovat, resp. k jakému výkonu a zejména na jaké konkrétní pravomoci veřejného činitele svěřené tomuto činiteli dle zákona měl obviněný v úmyslu působit. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že za této situace znak skutkové podstaty úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nejen absentuje v tzv. skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, ale nebyl nalézacím soudem ani náležitě zjištěn, natož prokázán, přičemž existenci tohoto znaku skutkové podstaty nelze ani dovodit z odůvodnění napadeného rozsudku. Je tedy nutno přisvědčit názoru dovolatele, že právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu útoku na veřejného činitele dle §155 odst. 1 písm. a) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Tuto vadu rozsudku soudu prvního stupně nenapravil ani Krajský soud v Brně, který plně přisvědčil závěrům soudu prvního stupně a v podrobnostech mimo jiné odkázal na „velmi podrobné odůvodnění napadeného rozsudku, kdy toto považoval za vyčerpávající a logické a plně se s ním ztotožnil.“
Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší soud má za to, že rozhodnutí Městského soudu v Brně v bodu 2) výroku ohledně uznání obviněného I. K. vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je jednak v tzv. skutkové větě tohoto výroku nedostatečně popsán z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu, jednak i nedostatečně zjištěn a popsán v odůvodnění rozsudku z hlediska téhož.
Protože jde o vadu rozsudku soudu prvního stupně, která mohla a měla být napravena Krajským soudem v Brně na základě odvolání obviněného I. K. a vzhledem k tomu, že v této části považuje Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného za důvodné, Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání zrušil usnesení Krajského soudu v Brně o zamítnutí odvolání obviněného I. K., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265k odst. 1 tr. řádu pak přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předmětná trestní věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení a Krajský soud v Brně jako soud odvolací se bude muset odvoláním obviněného I. K. znovu zabývat, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, jehož právním názorem, vysloveným v tomto rozhodnutí, bude vázán.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, neboť v posuzovaném případě je zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. listopadu 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h