ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1135.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1135/2016 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2016 o dovolání podaném R. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 To 135/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 211/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 1 T 211/2015, byl R. H. uznán vinným přečinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle §277 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců.
V předmětné věci podal příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 To 135/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že R. H. uložil trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti roků.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal R. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný R. H. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně podotkl, že nerozporuje zjištěný skutkový stav a naplnění skutkové podstaty přečinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle §277 odst. 1 tr. zákoníku. Soudu druhého stupně však vytkl, že ačkoli ve svém rozhodnutí výslovně uvedl, že k naplnění skutkové podstaty obecného ohrožení nedošlo, tak zároveň dále zmiňuje, že ke vzniku obecného ohrožení v daném případě došlo. Obviněný tedy v tomto ohledu namítl, že ač byl fakticky odsouzen za přečin podle ustanovení §277 odst. 1 tr. zákoníku, tak rozhodné okolnosti byly hodnoceny z pohledu naplnění skutkové podstaty obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, z čehož soud druhého stupně vycházel při úvaze o výši trestu, který obviněný považuje za nepřiměřeně přísný. Pokud dále soud druhého stupně rozvedl úvahy stran potenciálního následku, tak tyto nemají oporu v provedeném dokazování. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v namítaném rozsahu zrušil, a dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl a uložený trest (zejména trest zákazu činnosti) snížil.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 24. 8. 2016 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Obviněnému lze sice přisvědčit v tom, že soud druhého stupně mohl jednoznačněji formulovat některé své (právní) závěry, přesto z napadeného rozhodnutí zcela zřetelně vyplývá, proč byl obviněný uznán vinným přečinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle §277 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli obecným ohrožením z nedbalosti ve smyslu ustanovení §273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dle Nejvyššího soudu přitom nelze dovodit, že by při úvaze o trestu soud druhého stupně vycházel právě z ustanovení §273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jak namítá obviněný, který v této skutečnosti spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud však v tomto ohledu předně musí připomenout, že k výroku o trestu se vztahují dva dovolací důvody, a to podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.
Zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnil obviněný, by byl naplněn např. takovými námitkami, kterými by bylo vytýkáno, že skutek zjištěný soudem byl chybně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli se o trestný čin nejednalo, anebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V každém případě se musí jednat o námitky vůči tomu, jak byl právně kvalifikován skutek, jímž byl obviněný uznán vinným. Takový druh námitek však obviněný ve svém dovolání neuplatnil a jeho námitky tak nemají žádný vztah k právní kvalifikaci skutku, kterým byl uznán vinným. „Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jak jej uvádí §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se poté nevztahuje na výrok o trestu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Dále je namístě uvést, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015).
Nejvyšší soud tedy nemohl námitkám obviněného přisvědčit, neboť obviněnému byl uložen trest podle zákona přípustný a ve výměře v rámci trestní sazby stanovené pro jednání, jímž byl uznán vinným. Ostatně soud druhého stupně veškeré úvahy stran délky trvání uložených trestů (odnětí svobody, jeho podmíněného odkladu a zákazu činnosti) podrobně rozvádí ve svém rozhodnutí.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 9. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu