ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.116.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 116/2012 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2012 o dovolání podaném M. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 382/2011 ze dne 11. října 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 180/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 1 T 180/2010 ze dne 25. 5. 2011 byl dovolatel uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
O odvolání M. Ch. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením sp. zn. 13 To 382/2011 ze dne 11. 10. 2011 tak, že je podle §265 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal M. Ch. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných, náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že byly prokázány pro právní hodnocení věci důležité skutkové okolnosti, a sice že je osobou s onemocněním cukrovkou, že celý předchozí den (9. 7. 2010) byl i klimaticky velmi nepříznivý, dovolatel namáhavě psychicky i fyzicky pracoval a po práci zašel do restaurace, kde vypil dvě až tři piva a asi 2 dcl bílého vína a při odchodu z restaurace na mostě zkolaboval a v době příjezdu policejní hlídky spal. Poukázal na skutečnost, že k posouzení vlivu cukrovky na jeho chování byla přibrána v této věci znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví interního lékařství a diabetologie, MUDr. Jitka Vlachová, která podávala znalecký posudek v související věci sp. zn. 22 T 39/2011 (trestní stíhání nstržm. J. M. pro těžké ublížení na zdraví dovolatele) a dále byl v rozsudku citován znalecký posudek MUDr. Jany Vostatkové, soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který podávala v téže uvedené související věci, i když v jeho (nyní projednávané věci) přibrána nebyla. Vyvodil, že byla nesprávně posouzena právní otázka v tom směru, zda byly skutečně naplněny znaky předmětného trestného činu, tj. zda se u něho jednalo o skutečný úmysl působit na výkon pravomoci úřední osoby nebo o nepříčetnost v důsledku krátkodobé duševní poruchy s nedostatkem rozpoznávací nebo určovací schopnosti, která byla zřejmě vyvolána kombinací nemoci dovolatele a požitím alkoholu (ovšem nikoli ve velkém množství), únavou po celodenní fyzické práci a především pak náhlého probuzení, jež samo o sobě mohlo být příčinou fyziologické, tzv. spánkové opilosti. Uvedl, že ačkoli je otázka nepříčetnosti otázkou právní a vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech, bylo v daném případě postupováno zcela opačně. To proto, že MUDr. Jana Vostatková v této věci přibrána nebyla a její znalecký posudek, který podávala sice v související věci, ale přece jen s odlišným zaměřením a tudíž jinak formulovanými otázkami, než by bylo třeba v této věci, tak uvedené nelze považovat za plnohodnotný důkaz o jeho příčetnosti či nepříčetnosti. Dovodil tedy, že otázka jeho příčetnosti je hodnocena laickou úvahou okresního soudu a odvolací soud toto akceptoval. Dalším nesprávným právním posouzením je dle dovolatele hodnocení postupu policejní hlídky na samém počátku celé věci, jako náležitého výkonu pravomoci úřední osoby. Dle jeho názoru vzhledem k okolnostem (jeho potrhané oblečení, viditelné poranění, jež mohlo být následkem dopravní nehody či přepadení), kdy policisté pouze zběžně zkontrolovali, jestli dýchá a vyzvali jej k předložení občanského průkazu, postupovali policisté mimo svá zákonná oprávnění, čímž byl vyvolán i celý další průběh událostí. Poukázal i na skutečnost, že nebyl přibrán znalec, který vypracoval znalecký posudek ohledně zranění poškozeného. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby „napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, bylo v dovolacím řízení zrušeno a věc mu přikázána k novému řízení.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 11. 1. 2012, avšak přípisem ze dne 13. 1. 2012 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že námitky týkající se posouzení jeho stavu v době spáchání trestného činu, nejsou způsobilé být podkladem pro dovolací přezkum, když jejich prostřednictvím se dovolatel pouze domáhá jiného hodnocení (ve věci provedených) důkazů, žádá provedení důkazů dalších a předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje. Takové námitky však nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny pod žádným, ze zákonem taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely, které skutečnosti vzaly za prokázané a proč považovaly za nadbytečné provedení dalších důkazů. Vycházely tak z výpovědí zasahujících policistů L. (poškozeného), M. a S., z výpovědi svědka H., listinných důkazů (prokazujícím alkohol v krvi dovolatele), lékařských zpráv, výslechu znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví interní lékařství a diabetologie MUDr. Vlachové, zvukového záznamu oznamovatelky P. S., skutkově souvisejícího spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 22 T 39/2011 (trestní stíhání policisty M.). Konečně zejména i soud prvního stupně pečlivě zdůvodnil, proč již provedení dalších (dovolatelem navrhovaných) důkazů se jeví jako nadbytečné. Je sice pravdou, že otázka příčetnosti je otázkou právní a podle §116 odst. 1 tr. ř. je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie. Nicméně soudy pečlivě zdůvodnily, proč duševní stav obviněného takto již zkoumat není nutné, když o jeho příčetnosti nebylo pochyb (s ohledem na svědecké výpovědi v kontextu se znaleckými posudky MUDr. Vlachové a MUDr. Vostatkové, který sice byl vypracován v jiné trestní věci, avšak věci, která se týká de facto časově stejné události v noci z 9. 7. na 10. 7. 2010, úzce související s nyní projednávanou věcí). Stejně tak se soud zabýval i možnou právní kvalifikací jednání dovolatele jako přečinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, vzhledem ke skutečnosti, že ač si byl dovolatel vědom kontraindikace jím užívaných léků s alkoholem, přesto tento vědomě požil, a to v nezanedbatelném množství (když ještě 5 hodin po incidentu měl v krvi prokazatelně 0,5 g/kg alkoholu), navíc (jak sám uvedl) po namáhavé práci a za nepříznivých klimatických podmínek, když vzhledem k jeho jednání před útokem na zasahujícího policistu, dospěl nakonec soud k závěru o jeho vině přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Též námitkou přiměřenosti policejního zákroku se zabýval v rámci odvolacího řízení i odvolací soud, který také na základě zjevně prokázaného skutkového děje k tomu, že policejní zákrok před popsaným jednáním dovolatele (kdy policisté zkontrolovali, zda-li dovolatel dýchá a má zjistitelný tep a následně jej vyzvali k předložení občanského průkazu), byl zcela v mezích zákona, přičemž popis skutkového děje tvrzený dovolatelem (před jeho útokem na zasahujícího policistu, kdy následná případná reakce ze strany policistů není předmětem tohoto řízení), nebyl nijak prokázán.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podané M. Ch. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka