ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1182.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1182/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 8 To 182/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 510/2002, a rozhodl takto:
Dovolání P. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 6 T 510/2002, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona, za které byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 45 měsíců. Podle §39 odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému J. G. škodu ve výši 12.250,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
1) obvinění L. U. a P. K. dne 18. 10. 2002 kolem 20,15 hodin, na ulici V. – U. v B., po předchozí vzájemné domluvě kontaktovali pod záminkou hledání ulice kolemjdoucí A. D., kterou obviněný L. U. bezprostředně nato uchopil za oděv a smýkl s ní na zem, přičemž se jí současně snažil vytrhnout dámskou kabelku přes rameno s peněženkou s celkovou finanční částkou 13.153,10 Kč, Max kartou, průkazkou VZP, občanským průkazem, pouzdrem na brýle, stravenkami Sodex PAASS 46 kusů po 60,- Kč a 4 kusy po 55,- Kč, deštníkem, mobilním telefonem Alcatel a dalšími osobními věcmi a písemnostmi v celkové hodnotě nejméně 16.133,10 Kč, kterou A. D. pevně svírala v levé ruce, což se mu podařilo až poté, kdy jí překroutil prsty na ruce za současného jejich podvrtnutí, načež z místa i s obžalovaným P. K., který po celou dobu hlídal okolí vědom si záměrů i jednání obžalovaného L. U., utekli, kabelku vysypali, prohledali a část jejího obsahu si ponechali a vydali orgánům Policie ČR poté, co byli v blízkosti místa činu zadrženi,
2) obviněný P. K. sám v době od 18, 30 hodin dne 17. 7. 2002 do 14, 30 hodin dne 18. 7. 2002 v chatové oblasti na ulici T. v k. ú. B. – M., po přestřižení petlice vstupních dveří vnikl do zahradní chatky majitele J. G., v níž pak ke škodě jmenovaného odcizil 35 metrů čtverečních dlaždic v hodnotě 12.250,- Kč, jejichž odvoz pak provedl prostřednictvím autodopravce M. S., kterému uvedl, že chatka i dlažba jsou jeho vlastnictví, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 7 T 162/2001, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2002, byl také pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu 30 měsíců.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný L. U. i obviněný P. K. odvolání, kterým se zabýval dne 19. 5. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 182/2003 podle §256 tr. řádu obě odvolání zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný P. K. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku s tím, že podle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Odkazuje se výslovně na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Z odůvodnění jeho dovolání je zjevné, že napadá výrok odsuzujícího rozsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona. Obviněný tvrdí, že v průběhu dokazování nebyla prokázána subjektivní stránka jeho jednání jako znak skutkové podstaty tohoto trestného činu. Z toho vyvozuje, že jeho jednání mělo být posouzeno jako nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zákona. Svůj názor blíže specifikuje tvrzením, že o úmyslu obž. U. předem nevěděl, že tento úmysl pochopil až z jeho následného chování a že jeho vědomost o záměrech obž. U. nebyla prokázána žádnou z výpovědí slyšených svědků. Své chování vysvětluje mimo jiné svou povahou, zdravotními handicapy, vadou své osobnosti a také jistou závislostí na jiných osobách. Vyslovuje tedy názor, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin loupeže, že nebyla správně posouzena subjektivní stránka jeho jednání a nesprávné právní posouzení spatřuje i v tom, že byl zamítnut jeho návrh na vyhotovení znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie.V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výrok odvolacího soudu, dále výrok o vině a trestu pod bodem 1 předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně, jakož i všechna navazující rozhodnutí, která by zrušením pozbyla podkladu, a aby jeho jednání kvalifikoval jako nepřekažení trestného činu dle §167/1 tr. zákona a uložil mu úhrnný trest při spodní hranici zákonné trestní sazby, eventuelně aby zrušené napadené rozhodnutí přikázal Krajskému soudu v Brně nebo Městskému soudu v Brně k novému projednání. Dále navrhuje, aby současně bylo rozhodnuto o tom, že nebude vzat do vazby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v neprovedení všech důkazů, v nesprávném hodnocení důkazů provedených, a tedy že podle jeho názoru nebyla jeho vina náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný sice vytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci, ale činí tak až na základě zpochybnění skutkových zjištění obou soudů týkajících se subjektivní stránky jeho jednání, tedy na podkladě zpochybnění již stabilizovaného skutkového základu. Prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu, do kterého pochopitelně spadají i zjištění ohledně součinnosti obou pachatelů včetně subjektivní stránky jejich jednání. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že jak výrok odsuzujícího rozsudku, tak odůvodnění rozhodnutí obou soudů konstatují jednoznačně subjektivní stránku jednání obviněného P. K. a že právní kvalifikace tohoto jednání odpovídá učiněným skutkovým zjištěním. Skutečnost, že obviněný P. K. tato skutková zjištění zpochybňuje a v důsledku toho se domáhá i jiné právní kvalifikace, nelze považovat za naplnění uplatněného dovolacího důvodu, ostatně ani jiného z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu.
V souladu se zákonným dovolacím důvodem nejsou ani výtky obviněného vůči procesnímu postupu soudu (nevyhovění žádosti o vyhotovení znaleckého posudku), neboť i zde se jedná o námitky vůči skutkovým zjištěním soudu, která jsou dle názoru dovolatele nedostatečná, leč která v řízení o dovolání nelze přezkoumávat.
Nejvyšší soud je toho názoru, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. listopadu 2003
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h