ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1184.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1184/2011 -15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch I. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 55 To 20/2011 ze dne 14. února 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 56/2010, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 55 To 20/2011 ze dne 14. února 2011 zrušuje .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 56/2010 ze dne 6. 12. 2010 byl obviněný I. G. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byli obvinění I. G. a N. G. zproštěni podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) obžaloby pro skutek vymezený v tomto výroku, v němž byl spatřován jednak trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon účinný do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a jednak trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
O odvolání I. G. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem sp. zn. 55 To 20/2011 ze dne 14. února 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. z podnětu I. G. zrušil ohledně tohoto obviněného napadený rozsudek v celé odsuzující části a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu uznal I. G. vinným, že „v době od 5. 12. 2009 do 9. 4. 2010, kdy byl na základě příkazu k dodání do výkonu trestu vydaného Okresním soudem v Olomouci dne 21. 1. 2010 pod sp. zn. 4 T 247/2008 zatčen Policií ČR, ačkoli mu v tom nebránily žádné objektivní důvody, nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody do Vazební věznice v Olomouci, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2009 pod č. j. 4 T 247/2008-221, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2009 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 2. 9. 2009 pod č. j. 55 To 267/2009-264 a k jehož výkonu byl vyzván usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2009 pod č. j. 4 T 247/2008-285, které převzal dne 27. 11. 2009“, tedy trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. a za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti výše uvedenému rozsudku podal dovolání nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných, náležitostí, když za důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, pokud se týká právní kvalifikace skutku. To s tím, že již z vymezení trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, ať již podle nového trestního zákoníku nebo podle předchozího trestního zákona vyplývá, že podstata trestného jednání v nich vymezeného nespočívá v samotném nedodržení soudem určeného termínu pro nástup výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž se jedná o trestný čin (přečin) trvající, kdy pachatel svým jednáním navodil protiprávní stav tím, že nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, když tento udržuje svým dalším protiprávním pobytem na svobodě. Dále poukázal na skutečnost, že pro posuzování časové působnosti trestních zákonů je u trestného činu trvajícího dobou jeho spáchání doba ukončení trestného činu, tedy moment, kdy bylo trvání protiprávního stavu ukončeno. To s tím, že jestliže byl protiprávní stav odstraněn za účinnosti nového zákona, kvalifikuje se trestný čin podle tohoto zákona i v případě, že protiprávní stav byl vyvolán a jeho udržování po určitou dobu trvalo za účinnosti zákona dřívějšího a pokud byl čin trestný podle dřívější i nové úpravy, kvalifikuje se trvající trestný podle novější právní úpravy, i kdyby dřívější právní úprava byla v některých směrech pro pachatele příznivější. Poukázal na skutečnost, že v daném případě pro účely posuzování časové působnosti trestních zákonů z hlediska §2 tr. zákoníku je dobou spáchání trestného činu den 9. 4. 2010. Jednání obviněného G. tak dle jeho přesvědčení mělo být posouzeno jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, jak správně posoudil nalézací soud. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ad 1. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. 2. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad 2., aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a ad 3., aby v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému, který jej obdržel dne 8. 7. 2011 a jeho obhájci JUDr. Skalkovi, který jej obdržel dne 27. 6. 2011. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu jsou tak námitky uvedené nejvyšším státním zástupcem pod deklarovaným dovolacím uplatněny nejenom právně relevantně, ale lze jim přiznat i opodstatnění a lze k nim uvést následující:
Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.
Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán .
V případě trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí se skutečně jedná o trestný čin trvající, jak (zřejmě) správně posoudil soud prvního stupně, i když tyto právní úvahy v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, avšak je nepochybné, že správně aplikoval nový trestní zákoník v souladu s pravidly časové působnosti trestních zákonů. To proto, že trvající trestný čin je takový, kterým pachatel vyvolá protiprávní stav a pak jej udržuje anebo udržuje protiprávní stav, aniž zákon vyžaduje, aby jej také vyvolal. U trvajícího trestného činu tedy musí trvat jednání, kterým je udržován protiprávní stav. Trestné činy trvající se posuzují jako jediné jednání, a to jak z hlediska trestního práva hmotného, tak i z hlediska trestního práva procesního. Je více než zřejmé, že nenastoupením výkonu trestu odnětí svobody dne 5. 12. 2009 obviněný G. navodil protiprávní stav, který trval až do doby jeho zadržení Policií ČR dne 9. 4. 2010, kdy bylo páchání tohoto trestného činu ukončeno. Za dobu rozhodnou pro aplikaci příslušného právního předpisu je tedy skutečně nutno považovat den 9. 4. 2010, přičemž jednání obviněného bylo trestné i za dřívější právní úpravy, tedy na daný případ lze takto aplikovat pouze nový trestní zákoník a případná otázka příznivější právy úpravy již není namístě.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženo takovými vadami, že dovolacímu soudu v rámci řízení o dovolání nezbylo, než vyhovět dovolání nejvyššího státního zástupce a napadený rozsudek zrušit podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy se znovu zabýval odvoláním obviněného. Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednáno odvolání I. G., přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka