ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1213.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1213/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2009 o dovolání obviněného Z. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 10 To 188/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 115/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 4 T 115/2008, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod A výroku o vině), dalším trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod B), pod bodem C pak jednak trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., pod bodem D jednak trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. a konečně pod bodem E trestným činem útisku podle §237 tr. zák.
Těchto se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
A) v přesně nezjištěné době v prosinci 1998 v T. v ulici K. vyhrožoval D. M. zlámáním rukou a zabitím, aby jej takto přiměl ke splacení směnky na částku 120.000,- Kč znějící na jeho jméno,
B) dne 20. 6. 2000 v T. na n. Č. r. u OD H. v úmyslu vymoci si na D. M. uhrazení své pohledávky jej fyzicky napadl úderem pěstí do obličeje, čímž mu způsobil roztržení obočí a zničení dioptrických brýlí, a následně mu vyhrožoval skopáním, zastřelením a zahrabáním; tyto vyhrůžky pak opakoval i během svých následných telefonických kontaktů s D. M.,
C) v průběhu letních měsíců roku 2001 opakovaně nutil D. M. k uhrazení svých pohledávek, když konkrétně
a) kolem 15. 6. 2001 pod smyšlenou záminkou obchodní schůzky vylákal D. M. do objektu hotelu U j. n. B., kde jej vtáhl do kanceláře, kterou pak uzamkl (čímž po dobu nejméně jedné půlhodiny bránil D. M. v odchodu z kanceláře); v kanceláři pak D. M. nutil k úhradě svých pohledávek údery pěstmi do obličeje, hlavy, zad, a kopáním do celého těla, přičemž na umocnění svých výhrůžek měl u sebe pistoli;
b) dne 26. 6. 2001 v T. v kanceláři své výrobny lahůdek poté, co od D. M. převzal splátku dluhu ve výši 12.000,- Kč, vyhrožoval D. M. fyzickým napadením, pokud mu dluh urychleně nesplatí,
c) v přesně nezjištěné době v červenci roku 2001 v objektu ČD v T. v úmyslu vymoci na D. M. svou pohledávku jej uchopil za krk a vyhrožoval mu újmou na zdraví, pokud jej nebude každý den telefonicky či SMS kontaktovat, zda již sehnal potřebné peníze,
d) dne 9. 8. 2001 v M. v objektu své nové výrobny při příležitosti přebírání od D. M. splátky ve výši 10.000,- Kč v úmyslu vymoci svoji pohledávku mu vyhrožoval zastřelením (maje přitom svoji pistoli položenou nedaleko sebe), rovněž vyhrožoval i zastřelením M. K. (který však na místě nebyl přítomen), a v následujícím období ještě telefonicky opakovaně vyhrožoval D. M. zastřelením,
D) zejména v roce 2002, ale i v letech následujících, a to až do roku 2004
a) dne 17. 4. 2002 v M. před objektem své nové výrobny při přebírání splátky ve výši 20.000,- Kč od D. M. mu vyhrožoval usmrcením (střelením do hlavy), pokud do měsíce nepřinese celou dlužnou částku, a obdobným způsobem mu vyhrožoval i v následující době namísto pozdravu, když jej někde potkal,
b) v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu roku 2002 v T. v objektu ČD přinutil D. M. pod pohrůžkou usmrcení pistolí (kterou měl údajně dle svých slov u sebe) k jízdě M. autem po silnici směrem na H. nad obec B. na lesní cestu, na níž zhruba po ujetí 150-ti metrů přikázal M. zastavit; tam pak bránil D. M. v opuštění vozidla a dále mu vyhrožoval usmrcením, zastřelením a upálením ve vozidle, pokud neuhradí dlužnou částku; D. M. pak v nestřeženém okamžiku z automobilu uprchl,
c) v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu roku 2002 v obci T. v objektu své výrobny poté, co do objektu pozval D. M., mu nabídl vrácení všech věcí z auta, které D. M. zanechal při útěku na lesní cestě u obce B., a to postupně vždy po složení nejméně dvacetitisícové splátky, a poté maje u sebe na stole položenou pistoli a vyhrožuje D. M. zabitím jej přinutil k podpisu směnky na částku 1.215.000,- Kč, jejíž úhradu si následně zajistil prostřednictvím směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Hradci Králové dne 8. 11. 2004 pod sp. zn. 34 Sm 175/2004, kterýžto směnečný platební rozkaz nabyl právní moci dne 28. 12. 2004,
d) v přesně nezjištěné době na jaře roku 2002 v B. u T. v úmyslu vymoci na D. D. úhradu své pohledávky u jemu náležejícímu domu čp. rozbil skleněnou výplň dveří sousedících s výlohou a následně vymohl na D. D. prostřednictvím výhrůžek zabitím a podpálením objektu čp. okamžitou úhradu splátky ve výši 10.000,- Kč,
e) v přesně nezjištěné době v měsíci červnu roku 2002 v B. u T. v objektu čp. v úmyslu vymoci na D. D. svůj dluh jej fyzicky napadl ranou pěstí do brady a následně využiv obav D. D. z dříve pronášených výhrůžek jeho fyzickou likvidací jej přinutil k podpisu kupní smlouvy datované dnem 14. 6. 2002 na polovinu domu čp. a celou zemědělskou stavbu s pozemkem (vklad do katastru proveden dne 30. 7. 2002) za výrazně podhodnocenou cenu 200.000,- Kč, když jen hodnota poloviny domu čp. 39 činila 553.790,- Kč a hodnota zemědělské stavby s pozemkem činila 423.510,- Kč,
f) v přesně nezjištěné době od poloviny roku 2002 v B. u T. poté, co na něho přešlo vlastnické právo k polovině objektu čp., uzavřel s D. D. nájemní smlouvu na dobu určitou na užívání objektu čp. se stanoveným měsíčním nájmem 12.000,- Kč, a když D. D. nebyl schopen takto dohodnuté nájemné platit, v úmyslu vymoci své finanční požadavky a poté i požadavek na vyklizení předmětné nemovitosti Dlaskovou rodinou vyhrožoval D. D. fyzickou likvidací; rovněž v uvedeném období nutil D. D. k provádění různých prací, které mu však neplatil,
g) v přesně nezjištěné době na začátku roku 2002 v T. v provozovnách Z. nejprve v N. a posléze v T. ulici, kdy obě byly provozovány L. Č., jej nutil k úhradě svých předchozích pohledávek popisováním násilí užitého vůči svým jiným dlužníkům, a dále L. Č. opakovaně vyhrožoval (kdy ve více případech míval i u sebe svoji pistoli) ublížením na zdraví či povoláním ukrajinské mafie, a takto nutil L. Č. k opakovanému každoměsíčnímu placení penále ve výši 20.000,- Kč a ke zhotovování různých zakázek pro sebe, aniž by mu je platil,
h) v přesně nezjištěné době na podzim roku 2002 v M. ve svém objektu poté, co se doň se svou dílnou přestěhoval L. Č., jej za pomoci obdobného jednání jako uvedeno pod bodem g) shora nutil k vykonávání různých zakázek, k dávání různých finančních částek na umoření svého dluhu; rovněž v řadě případů L. Č. v dílně zamykal a nenechával jej odejít, případně naopak mu znemožňoval vstup do dílny,
i) v přesně nezjištěné době na jaře roku 2003 v M. za účelem vymožení svých finančních požadavků L. Č. fyzicky napadl tak, že jej udeřil opakovaně pěstí do obličeje a poškodil mu dioptrické brýle, a když L. Č. pro něho odmítl zadarmo další práce vykonávat, uplatnil vůči němu u Krajského soudu v Hradci Králové směnku znějící na částku 880.000,- Kč, na podkladě čehož byl tímtéž soudem dne 15. 12. 2004 vydán pod sp. zn. 39 Sm 175/2004 směnečný platební rozkaz nabyvší právní moci dne 26. 4. 2005,
j) v přesně nezjištěné době na podzim roku 2003 a poté v průběhu roku 2004 ve svém objektu v M., ale i na jiných místech opakovaně nutil J. B. k úhradě dluhu tak, že mu vyhrožoval usmrcením jeho i jeho rodinných příslušníků, ublížením na zdraví i za pomoci ukrajinské mafie (kdy v jednom případě měl u sebe svoji pistoli), a takto jej přinutil dne 25. 11. 2003 k podpisu smlouvy o půjčce částky 900.000,- Kč a k podpisu bianko směnky,
E) v průběhu let 2001 a 2002 na různých místech okresu S. zneužívaje finanční tísně Z. Š., který v důsledku platební neschopnosti a dluhů ukončil své podnikání, nutil Z. Š. pod pohrůžkou uplatnění směnky znějící na částku 3.000.000,- Kč, kterou měl údajně odkoupenou, aby pro něho zdarma vykonával práce na jeho domě a přenechával mu tržbu ze svých zakázek, Z. Š. posléze odmítl pro něho další práce zdarma vykonávat a z obav před důsledky svého odporu se z místa svého tehdejšího bydliště raději odstěhoval.
Za to byl obviněný Z. V. odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. za shora uvedené trestné činy a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 4 T 594/2006, k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Semilech a dále všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 10 To 188/2009, toto odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Naplnění deklarovaného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že hlavní líčení dne 16. 3. 2009 se konalo bez jeho přítomnosti. Poukazuje přitom na to, že v protokolu o hlavním líčení na č.l. 609 je uvedeno: „obžalovaný - nikdo, omluvu předložila jeho obhájkyně, výslovně žádá, aby se hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti.“ Na č.l. 621 je pak založena žádost obviněného o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti s podpisem, o kterém obviněný prohlašuje, že není v žádném případě jeho podpisem. Rozhodně popírá, že by tuto listinu podepsal, přičemž obsah této listiny mu není znám. Podle jeho tvrzení pouze s obhájcem telefonicky diskutoval nemožnost účastnit se hlavního líčení dne 16. 3. 2009 a obhájce jej ujistil, že se hlavního líčení zúčastnit nemusí. To, že podpis na výše zmiňované listině není shodný s jeho pravým podpisem, lze podle něj snadno zjistit porovnáním s dalšími listinami ve spise. Obviněný dále uvádí, že obhájkyni Mgr. N., která předložila jeho žádost, nezná a nikdy jí žádost nepředával. Rovněž také tuto žádost netlumočil JUDr. S. a nezmocnil ho k výše zmíněnému prohlášení, neboť nikdy nežádal, aby se hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti.
Dovolatel v další části dovolání vysvětluje, že tuto argumentaci nepoužil již v odvolacím řízení, jelikož mu nebyl znám konkrétní dopad ust. §202 odst. 4 a odst. 5 tr. ř. To zjistil až po poradě s nově zvoleným obhájcem. Obviněný prohlašuje, že kdyby to věděl, měl by zájem využít svého práva být přítomen celému průběhu hlavního líčení.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek okresního soudu a přikázal soudu prvého stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Poukazuje v něm na to, že obviněný k věci vypovídal při hlavním líčení, které se konalo 30. 6. 2008. K porušení ust. §202 odst. 2 tr. ř. podle jejího názoru nedošlo, neboť podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti byly splněny. Navíc Nejvyšší soud podle ní není oprávněn hodnotit způsob a kvalitu obhajoby. I způsob komunikace obviněného s jeho obhájcem je mimo dosah dovolacího řízení. Vyjádření obhájce, resp. jeho koncipientky v substituci, je možno považovat za relevantní, resp. za vyjádření samotného obviněného, takže byly splněny i podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti uvedené v §202 odst. 4, 5 tr. ř.
Své vyjádření shrnuje tak, že dovolání obviněného považuje za zjevně neopodstatněné a navrhuje je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným Z. V. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatněný obviněným je dán v případě, dojde-li k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, tj. že se hlavní líčení nebo veřejné zasedání konalo v rozporu se zákonem v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Pro posouzení tohoto dovolacího důvodu je relevantní, zda projednáním věci soudem bez přítomnosti obviněného nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto právo plyne i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, podle níž jde o jeden ze základních atributů práva na spravedlivý proces vyplývající z čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že námitky obviněného jsou nepodložené.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obžalovaného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného a přitom mu byla řádně a včas doručena obžaloba a k hlavnímu líčení byl řádně a včas předvolán. Současně musí být splněno, že o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.
Podle §202 odst. 4 tr. zák. hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze mimo jiné konat, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Podle §202 odst. 5 tr. ř. se ustanovení odstavce 4 neužije, pokud obžalovaný požádá, aby bylo hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti.
Nejvyšší soud shledal, že hlavní líčení dne 16. 3. 2009 bylo konáno v nepřítomnosti obviněného V. za splnění podmínek §202 odst. 5 tr. ř., když soudu byla předložena žádost obviněného, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Toto hlavní líčení bylo dne odročeno za účelem závěrečných řečí a vyhlášení rozhodnutí na 6. 4. 2009. K tomuto hlavnímu líčení se obviněný, ač včas a řádně obeslán, opět nedostavil, přičemž obhájce obviněného JUDr. S. sdělil soudu, že stanovisko obviněného trvá, tj. že obviněný žádá jako minule, aby se hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti.
Pokud by ovšem obviněný s takovým postupem nesouhlasil, bylo by konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti takovým procesním pochybením, které by naplňovalo dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a vedlo by ke zrušení napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud však nezjistil nic, co by svědčilo o nekorektním jednání obhájce obviněného. Vztah mezi JUDr. S. a obviněným byl po celou dobu řízení prost jakýchkoli konfliktů.
Jak plyne z protokolů, JUDr. S. vystupoval v průběhu hlavního líčení aktivně a řádně hájil práva obviněného. Je logické, že obviněný nemohl znát Mgr. N., která v hlavním líčení dne 16. 3. 2009 zastoupila JUDr. S. na základě substituční plné moci. Ze spisu rovněž nelze dovodit, že by se obviněný přes svou indispozici chtěl účastnit hlavního líčení dne 16. 3. 2009. Rovněž k hlavnímu líčení dne 6. 4. 2009 byl obviněný včas a řádně předvolán, mohl se jej zúčastnit, případně se omluvit a požádat o odročení, pokud o to měl zájem. Nejvyšší soud nezjistil žádný důvod, proč by obhájce JUDr. S. jednal v rozporu s pokyny svého klienta. K tomuto závěru vede i fakt, že obviněný se následně osobně zúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu dne 25. 6. 2009, kde byl v rámci podané zprávy o stavu věci zopakován i průběh předchozího řízení, a přesto nevznesl žádné námitky proti své neúčasti na hlavním líčení, ani proti postupu svého obhájce. Námitka tohoto typu vznesená až v dovolacím řízení se proto jeví jako ryze účelová.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že v posuzovaném případě nedošlo k porušení práva obviněného na účast v hlavním líčení, neboť to proběhlo v jeho nepřítomnosti za dodržení všech zákonných podmínek.
Nejvyšší soud sdílí názor nižších soudů, že věc bylo možno spravedlivě rozhodnout i dosáhnout účelu trestního řízení i bez jeho přítomnosti. Šlo totiž o hlavní líčení po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem, jehož účelem bylo dílčí doplnění dokazování. Obviněný byl o skutcích, které byly předmětem obžaloby, obsáhle vyslechnut v předcházejícím hlavním líčení.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedeného důvodu posoudil dovolání obviněného Z. V. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr