ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1257.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1257/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2009 o dovolání obviněného T. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 9 To 225/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 270/2008 takto:
Podle §265i písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2009, sp. zn. 5 T 270/2008, byl obviněný T. M. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době, nejméně však od jara roku 2004 do 28. 9. 2007, ve společně obývaném domě v B., na ulici S., fyzicky a psychicky týral svoji matku K. M., trvale bytem S., B., vulgárními nadávkami a výhrůžkami, násilím v denní i noční době a to slovy „když jsem byl malý, mlátila jsi ty mě, teď to oplatím já tobě, abys viděla, jaké to je“, „nech mě na pokoji a zmiz už konečně z mého života“, „ty svině jedna, zmizni z mého života“, „ty sviňo, zmiz z mého života, já tě zabiju\". Uplatňoval i přímé fyzické násilí, kdy tuto opakovaně bil pěstí do obličeje i celého těla, kopal, smýkal s ní za vlasy po zemi, bil ji kovovou tyčí od vysavače, čímž jí způsoboval hematomy a podlitiny po celém těle, dále vyvolal u K. M. delší dobu trvající psychické obtíže a stres, který se odrážel v jejím zdravotním stavu, takže musela navštěvovat psychiatra, po útoku ze dne 26. 5. 2007 musela být hospitalizována v nemocnici se zlomeninou nosních kůstek a stěny vedlejší nosní dutiny horní čelisti vpravo, vícečetnými krevními výrony různého stáří na hlavě, hrudníku a na dolních končetinách, a dále tím, že po jejím návratu do domácího ošetření dne 13. 8. 2007, kdy obviněný odmítl její umístění v domově důchodců a přesvědčil ji k odmítnutí s tím, že se o ni řádně postará sám, což však neučinil, pokračoval ve svých výše popsaných verbálních a fyzických útocích vůči K. M., neposkytoval jí řádné a hygienicky přijatelné prostředí v situaci, kdy nemohla sama chodit a rovněž jí neposkytl důstojné zajištění základních životních potřeb s ohledem na její zdravotní stav (použití WC, popř. hygienických plen, umývání, koupání, čisté ošacení, ložní prádlo apod.) ani řádnou stravu, znemožňoval třetím osobám navštívit poškozenou v bydlišti, až v zanedbaném a nedůstojném stavu došlo k úmrtí K. M. z nezjištěných příčin ve společně obývaném domě bez přítomnosti třetí osoby.
Obviněnému byl podle §215a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Současně soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 2 T 24/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující jak proti výroku o vině, tak o trestu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 9 To 225/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §215a odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 2 T 24/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný T. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný nesouhlasí s právní kvalifikací svého jednání jako trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Má za to, že v popisu skutku ani v jeho odůvodnění není jednoznačně prokázán prvek násilí směřující vůči osobě blízké nebo jiné osobě žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, tak jak to předpokládá zákon.
Obviněný současně jednoznačně odmítá, že by se dopustil jakéhokoliv násilí či týrání vůči své matce. Matčina zranění byla podle něj způsobena její špatnou motorikou. Připouští, že mezi ním a matkou občas docházelo k neshodám - hádkám, přesto ale o matku ze všech sil pečoval.
V další části dovolání se obviněný vyjadřuje k těm svědeckým výpovědím, které vyzněly v jeho neprospěch. Například výpověď svědka V. P. považuje za nepravdivou, vedenou snahou se obviněnému pomstít. Výpovědi svědkyň S. a L. pak podle přesvědčení obviněného soudy nesprávně interpretovaly v jeho neprospěch. Naproti tomu k výpovědím svědků Ing. F., P. a M. P., které vyznívaly v jeho prospěch, soudy nepřihlédly. Obviněný je toho názoru, že soudy tímto vadným postupem dospěly na základě provedeného dokazování k závěrům, které v provedených důkazech nemají oporu. Vědom si účelu dovolacího řízení a omezených možnosti přezkumu skutkových zjištění pak namítá, že skutkový děj nebyl soudy správně právně posouzen.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
V úvodu svého vyjádření uvádí, že převážná většina argumentace obviněného neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se omezuje pouze na výhrady vůči způsobu hodnocení důkazů. Proto je podle ní dovolání nutno hodnotit jako podané z jiného důvodu, než jaké jsou definovány zákonem.
Ve vztahu k námitkám dovolatele má za to, že v rozsudku nalézacího soudu je expressis verbis uvedeno, že obviněný proti matce uplatňoval i přímé fyzické násilí, byť k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. plně postačuje i dlouhodobé psychické týrání, vyvolávající u týrané osoby obavy, stres a další psychické obtíže, když takového jednání se obviněný zcela nepochybně dopouštěl.
S ohledem na to nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem uváděné důvody lze považovat za některý z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Dovolatel prostřednictvím svého obhájce relevantně tento dovolací důvod naplnil, pokud namítal, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení zjištěného skutku jako trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť zde chyběl prvek násilí, tedy znak shora uvedené skutkové podstaty.
Tato námitka obviněného je ovšem zjevně neopodstatněná. Podle §215a odst. 1 tr. zák. se uvedeného trestného činu dopustí ten, „kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě“. V tomto ohledu lze dát plně za pravdu nejvyšší státní zástupkyni, která ve svém vyjádření uvedla, že pro naplnění skutkové podstaty trestného činu §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. postačí dlouhodobé týrání, které může být i pouze psychického rázu, vyvolávající u týrané osoby obavy, stres a další závažné psychické obtíže.
Nejvyšší soud v tomto ohledu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu publikované ve Sb. tr. rozh. Nejvyššího soudu pod č. T 832, z něhož plyne, že pod pojmem „týrání“ ve smyslu §215a odst. 1 tr. zák. je třeba rozumět takové jednání pachatele, které se vyznačuje zlým nakládáním buď s blízkou osobou (§89 odst. 8 tr. zák.), nebo i jinou osobou, s níž pachatel žije ve společném bytě či domě, a současně se vyznačuje i určitou mírou trvalosti a dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který pociťuje postižená osoba jako těžké příkoří, resp. psychické nebo i fyzické útrapy. Jinými slovy, zákon zde nevyžaduje, aby týrání mělo povahu fyzického násilí, popřípadě též spojeného s následky na zdraví týrané osoby. Nicméně je třeba uvést, že v posuzovaném případě obsahuje výrok rozsudku hned několik zjištění o fyzickém násilí obviněného vůči poškozené : „… ji opakovaně bil pěstí do obličeje i celého těla, kopal, smýkal s ní za vlasy po zemi, bil ji kovovou tyčí od vysavače…“. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že se obviněný opakovaně dopouštěl jak psychického, tak fyzického týrání své matky. Soudy tedy zcela opodstatněně jeho jednání kvalifikovaly jako týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Další námitky dovolatele se týkaly ryze skutkových zjištění a brojily proti hodnocení důkazů soudy dle §2 odst. 6 tr. ř. Námitkami tohoto typu dovolatel nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů, tak jak jsou taxativně vymezeny v §265b odst. 1 tr. ř. Judikatura Ústavního soudu ojediněle připouští průlom do tohoto pojetí dovolání v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé panoval extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci ze skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v projednávané věci zjevně nejednalo, městský soud všechny provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu, jak mu to ukládá §2 odst. 6 tr. ř., přičemž podrobně a logicky vysvětlil, proč má obhajobu obviněného za vyvrácenu (viz str. 10-12 odůvodnění rozsudku). I přesto, že poškozená z důvodu jejího úmrtí nemohla být k věci vyslechnuta, opřel soud prvého stupně své rozhodnutí o výpovědi informovaných svědků, které korespondovaly závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaného MUDr. K. S odvolacími námitkami obviněného se pak v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vypořádal krajský soud (viz str. 3-4). Závěry obou soudů shledal zcela logické a přesvědčivé i Nejvyšší soud.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného T. M. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr