ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1283.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1283/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2012 o dovolání obviněné M. O., nar., podanému proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 4 To 244/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 204/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 4 To 244/2012, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 3 T 204/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Teplicích
p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu z n o v u p r o j e d n a l
a r o z h o d l .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 3 T 204/2009, byla obviněná M. O. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, (zák. č. 140/1691 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákon“).
Podle skutkových zjištění okresního soudu se tohoto trestného činu dopustila tím, že:
„v době svých směn od 4. 11. 2009 do 5. 11. 2009 jako zaměstnanec herny a baru S. bar D., P., D., zpronevěřila finanční hotovost ve výši 9.163,- Kč, přičemž dne 6. 11. 2009 při inventuře, kdy došlo k přepočítávání hotovosti baru ze strany nově nastupující pracovnice, bylo zjištěno, že v tržbě za období služeb podezřelé chybí uvedená finanční hotovost ke škodě majitelky baru J. J., nar..“
Za to jí byl uložen podle §248 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené J. J., nar., trvale bytem v P., M., škodu ve výši 9.163,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 4 To 244/2012, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
II.
Rozhodnutí krajského soudu napadla obviněná M. O. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka je přesvědčena, že skutková věta popsaná ve výroku odsuzujícího rozsudku neobsahuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zákona. Zejména podle ní absentuje vyjádření, že jí finanční hotovost byla svěřena a dále, že by si ji přisvojila. Brojí proti použití slovesa zpronevěřit ve skutkové větě, které je odborným právním pojmem, a nemůže se podle jejího názoru ve skutkové větě použít. Má za to, že ze skutkové věty není zřejmé, co bylo obviněné kladeno za vinu a za co byla odsouzena.
Domnívá se, že krajský soud se nevypořádal s jejími odvolacími námitkami a vyhnul se jakémukoliv přezkumu. Obviněná zdůraznila, že v rámci hlavního líčení nebyl proveden ani jeden důkaz, který by prokazoval, že si přisvojila cizí věc. Z provedených důkazů podle ní nevyplynulo nic o tom, že by s penězi naložila v rozporu s účelem, ke kterému jí byly dány do dispozice. Podotkla, že jak svědkyně F., tak J., uvedly, že neví, co se s penězi, které chyběly v tržbě, stalo. Má za to, že vznikly pochybnosti také o tom, v jaké výši jí byly finanční prostředky svěřeny. Podle přesvědčení obviněné to, že „chyběla nějaká tržba“, nemůže nijak odůvodnit její trestní odpovědnost. Připustila jako možnou odpovědnost občanskoprávní, ale nikoliv trestněprávní, jelikož nebylo prokázáno, že si peníze přisvojila. Má za to, že s ohledem na charakter provozu baru peníze mohl ukrást někdo z hostů nebo mohla špatně některému z hostů při placení vydat.
Proto v závěru svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně a sám rozsudkem rozhodl, že se zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné písemně vyjádřil v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. řádu. Za neopodstatněnou považoval námitku, že soud ve skutkové větě nemohl využít slovo „zpronevěřit“, neboť se domnívá, že jde o ustálený výraz, který je bez výhrady akceptován i Nejvyšším soudem a odkázal v tomto ohledu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1238/2004. Rovněž je přesvědčen, že skutková věta obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona.
Další námitky obviněné podle nejvyššího státního zástupce spadají pod tzv. nesoulad mezi skutkovým zjištěním a skutkovým závěrem – totiž, zda závěr soudů o tom, že by si přisvojila cizí věc, vůbec vyplývá z nějakého důkazu. V rozsudku soudu prvního stupně postrádá jasné vysvětlení, o jaká zjištění soud opřel závěr o vině, není z něj zřejmé, proč soud přijal právě závěr o spáchání trestného činu, když ten se nejeví jako jediná možnost. Podle nejvyššího státního zástupce se nabízí celá řada jiných vysvětlení a alternativ, jak obviněné po směně „vzniklo v provozovně manko“. Proto má za to, že výrok o vině není opřen o skutečnosti, o kterých nejsou důvodné pochybnosti. Podotkl, že odvolací soud se dané pochybnosti ani nepokusil zhojit.
V další části svého vyjádření odmítá námitky obviněné dovolávající se subsidiarity trestní represe. Je přesvědčen, že trestní represi nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena vždy, kdy existuje paralelně nějaký jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost občanskoprávní. Není tedy podle něj vyloučeno souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti. Má za to, že v daném případě, bude-li závěr o vině ustálen v souladu se zásadami řádného procesu, rozhodně nepřichází v úvahu užití §12 odst. 2 trestního zákoníku, už jen z pohledu nutnosti represe a prevence. Možnost užití diskreční pravomoci podle nejvyššího státního zástupce přichází v úvahu v otázce náhrady škody, kdy je zřejmé, že obviněná pracovala „na černo“, čímž porušila poškozená zákon, přičemž úprava „pracovních“ povinností obviněné byla naprosto nejasná.
S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu napadené rozhodnutí a předcházející rozsudek podle §265k odst. 1 tr. řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu podle §265r odst. 1 písm. a), c) tr. řádu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněnou v jejím dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší soud přitom nezjistil žádný důvod pro odmítnutí podaného dovolání, a tak v souladu s ust. §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení, které mu předcházelo. Dospěl přitom k následujícím závěrům:
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo měl být posouzen jako jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Okresní soud dospěl k závěru, že obviněná se dopustila trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zákona, když naplnila znaky jeho skutkové podstaty tím, že si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Jedním z předpokladů správného právního posouzení skutku je, že jeho popis v tzv. skutkové větě rozsudku vykazuje všechny znaky skutkové podstaty vyjádřené ve větě právní.
Okresní soud popsal ve výroku svého rozsudku skutek tak, že obviněná „v době svých směn od 4. 11. 2009 do 5. 11. 2009 jako zaměstnanec herny a baru S. bar D., P., D., zpronevěřila finanční hotovost ve výši 9.163,- Kč, přičemž dne 6. 11. 2009 při inventuře, kdy došlo k přepočítávání hotovosti baru ze strany nově nastupující pracovnice, bylo zjištěno, že v tržbě za období služeb podezřelé chybí uvedená finanční hotovost ke škodě majitelky baru J. J., nar..“ Jinými slovy konstatuje se zde, že po službách obviněné chyběla v tržbě baru částka 9.163,- Kč ke škodě majitelky baru. Popis vzniku této škody je ve výroku koncentrován do jediného slova, a sice, že obviněná tuto částku „zpronevěřila“. Okresní soud zde využil názvu trestného činu podle §248 tr. zákona, který se však pro popis naplnění znaků skutkové podstaty jeví nedostatečný, neboť je příliš obecný. V tomto ohledu považuje Nejvyšší soud námitky uplatněné dovolatelkou za opodstatněné. Na podporu tohoto závěru lze argumentovat jinými obdobnými příklady. Tak např. v případě trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona, by nebylo možno popsat skutek tak, že obviněná někoho „podvedla a způsobila tak škodu ve výši 9. 163,- Kč“, bez příslušné specifikace podvodného jednání. Pokud pak nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1238/2004, Nejvyšší soud nepovažuje tento argument za případný. Dovolání v předmětné věci sice směřovalo proti odsuzujícímu rozsudku, který ve skutkové větě výroku rovněž obsahoval výraz „zpronevěřil“, avšak vzhledem k tomu, že námitky dovolatele v této věci byly výhradně skutkové povahy, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával. Nezabýval se tedy v žádném ohledu ani správností termínu „zpronevěřil“.
Nejvyšší soud ve shodě s námitkami dovolatelky konstatoval, že v popisu skutku schází skutečnosti vyjadřující fakt, že obviněné byly svěřeny finanční prostředky (tj. že byla poškozenou pověřena přebírat, inkasovat a posléze odevzdat tržbu vybranou během její směny) a zejména, že si tyto finanční prostředky přisvojila . Jak to zmiňují dovolatelka i nejvyšší státní zástupce, konstantní judikatura považuje za přisvojení, pokud pachatel se svěřenou věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do opatrování nebo dispozice, a to tak, že tím zmaří základní účel svěření (srov. např. č. 52/1996 Sb. rozh. tr.). Ze skutkové věty rozsudku okresního soudu ovšem není patrno, jak měla obviněná podle závěrů okresního soudu s vybranými finančními prostředky naložit. Konečně jak na to vedle dovolatelky poukazuje ve svém vyjádření i nejvyšší státní zástupce, není to zřejmé ani z odůvodnění tohoto rozsudku. Závěr okresního soudu (viz str. 3 odůvodnění), že „ani konzumace alkoholu ve větší míře, ani zanedbání pracovních povinností nebylo v hlavním líčení prokázáno, a tudíž soud úvahou a contrario dospěl k tomu, že obviněná se vytýkaného jednání dopustila“ je pro závěr o přisvojení si svěřených finančních prostředků obviněnou a tedy i závěr o její vině úmyslným trestným činem zpronevěry zcela nedostatečný. Navíc je v rozporu s výpověďmi svědkyň F. a J., podle nichž stav provozovny po odchodu obviněné vykazoval známky extrémního nepořádku (byly zde nedopité lahve, nebylo „zakódováno“, nazvraceno na toaletě atp.) svědčícího spíše pro opak. I sama obviněná ve své výpovědi uvedla, že její poslední směna se protáhla přes obvyklou pracovní dobu baru do časných ranních hodin, když zde zůstalo popíjet hned několik stálých zákazníků. Je tedy zřejmé, že provoz baru v průběhu této směny neprobíhal za zcela standardních podmínek.
Požadavek na zjištění skutečnosti opravňující soud k závěru o tom, že obviněná si svěřené prostředky přisvojila, musí být založen na vyloučení jiných, byť méně pravděpodobných, nicméně stále ještě reálných možností, které by vysvětlily rozdíl mezi finančními prostředky, které měla obviněná jednak převzít při nástupu do směny, jednak v průběhu směny inkasovat, a prostředky, které odevzdala po skončení směny (srov. č. 46/1963 Sb. rozh. tr.). Provedené důkazy nabízí možnost, že zjištěný schodek mohl být způsoben např. nesprávným vrácením při inkasování útraty hostů, resp. v důsledku toho, že hosté nezaplatili s tím, že tak učiní následujícího dne (tzv. konzumace „na sekeru“), jak se to i podle výpovědi shora uvedených svědkyň v baru běžně dělo. Nebude-li prokázáno přímo jednání, kterým si měla obviněná svěřené prostředky přisvojit, lze takový závěr učinit jen v případě, že budou spolehlivě vyloučeny jiné reálné možnosti vzniku schodku, které by nenaplňovaly znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Ostatně i svědkyně F. připouštěla (viz č.l. 74), že v minulosti sama hostům špatně vrátila a vzniklo tak manko, které musela doplatit ze svého.
Nejvyšší soud proto nemohl akceptovat hodnocení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, podle něhož se „námitkami obviněné náležitě zabýval, vyčerpávajícím způsobem se s nimi vypořádal“, takže na jeho „správnou a logickou argumentaci“ odkázal.
I když námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním nižších soudů v zásadě nelze naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, výjimku tvoří případ tzv . extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry nižších soudů na straně druhé, resp. zjištění, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O takovou situaci se jedná podle závěru Nejvyššího soudu v posuzovaném případě. Závěry učiněné okresním soudem na podkladě hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu jsou paušální, logicky rozporné a postrádají návaznost ve vztahu k závěrům o právní kvalifikaci. To se projevuje i v odůvodnění rozhodnutí, kterému v důsledku absence jeho náležitostí stanovených v §125 tr. řádu zcela chybí přesvědčivost. Rozhodnutí v důsledku takových vad vykazuje prvky libovůle, které vyžadují zásah Nejvyššího soudu, i když formálně by podmínky pro přezkum takového rozhodnutí podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu splněny nebyly (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
IV.
Nejvyšší soud tedy z důvodů rozvedených shora shledal dovolání obviněné M. O. důvodné, a proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 4 To 244/2012, i rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 3 T 204/2009. Podle §265k odst. 2 tr. řádu byl nucen zrušit také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1tr. řádu pak Okresnímu soudu v Teplicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na Okresním soudu v Teplicích bude, aby především zaměřil svou pozornost na to, zda provedené důkazy umožňují učinit spolehlivé zjištění vysvětlující vznik škody, kterou měla majitelka baru J. J. utrpět. Především musí být jednoznačně vyvrácena obhajoba obviněné, že si chybějící prostředky úmyslně nepřisvojila, nýbrž že schodek v odevzdané tržbě lze vysvětlit jednáním některého z hostů, případně nedbalostním jednáním samotné obviněné. Jedině tak by bylo možno uznat obviněnou vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zákona, kde se vyžaduje úmyslné zavinění. Bude na okresním soudu, aby zvážil, zda k odstranění vytýkaných nedostatků vystačí s novou analýzou již provedených důkazů, či za tímto účelem přistoupí k prohloubení dokazování například doplňujícím výslechem obviněné či některé ze svědkyň. Pokud pak okresní soud doplní svá skutková zjištění o způsob přisvojení si svěřených prostředků obviněnou, musel původně použitý výraz „zpronevěřila“ ve skutkové větě rozsudku adekvátně konkretizovat tak, aby byly eliminovány nedostatky, které Nejvyšší soud při přezkumu skutkové věty stávajícího rozsudku konstatoval (viz shora).
Při novém projednání věci bude okresní soud v souladu s ust. §265s odst. 1 tr. řádu vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným shora. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§265s odst. 2 tr. řádu). Nejvyšší soud ale zdůrazňuje, že případná precizace výroku naznačená shora by nebyla porušením zákazu reformace in peius (viz č. 38/2006-II Sb. rozh. trest.).
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr