ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1314.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1314/2014 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2014 o dovolání, které podal Z. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2014, č. j. 4 To 243/2014-114, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 0 Dt 7/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 1 Dt 2/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 13 To 364/2013, bylo Z. D. podle §99 odst. 5 tr. zákoníku přeměněno ochranné sexuologické ústavní léčení, které mu bylo uloženo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 24 T 150/2008, na zabezpečovací detenci.
O žádosti obviněného o přeměnu zabezpečovací detence na ochranné léčení ústavní rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 5. 6. 2014, č. j. 0 Dt 7/2013-86, jímž tuto žádost podle §355 tr. ř. zamítl. Proti předmětnému usnesení Městského soudu v Brně podal obviněný stížnost, o které rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 7. 2014, č. j. 4 To 243/2014-114, jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 8. 7. 2014 (§140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Posledně citované rozhodnutí napadl Z. D. následně dovoláním , jež zároveň směřuje i proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil nesouhlas se závěrem stížnostního soudu, že u něj za dobu pobytu v zabezpečovací detenci prozatím nedošlo k žádné změně jeho postoje a náhledu na svou předchozí trestní minulost a nadále u něj přetrvává riziko recidivy. Připomněl, že soudy vycházely jednak ze stanoviska komise odborných zaměstnanců ústavu pro výkon zabezpečovací detence a dále ze závěrů znalce MUDr. Jaroslava Zvěřiny, který jeho propuštění nedoporučil. Nesprávné hmotně právní posouzení předmětné otázky ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak dovolatel spatřuje v tom, že stížnostní soud především nepřezkoumal nepodložené a neodborné závěry obsažené v příslušném znaleckém posudku, které pouze formálně převzal za podklad pro svou argumentaci. Pro jeho umístění do ústavu pro výkon zabezpečovací detence přitom podle dovolatele nebyl dán důvod již v původním trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 Dt 2/2012. Již tehdy totiž podle jeho názoru nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení takového ochranného opatření; tzn. že tím je dán i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel závěrem alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2014, č. j. 4 To 243/2014, v celém rozsahu, dále aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2014, č. j. 0 Dt 7/2013, a stížnostnímu soudu, popřípadě soudu prvního stupně uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly, nebo aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. rozsudkem o přeměně výkonu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně je sice rozhodnutím soudu druhého stupně, ovšem nikoli ve věci samé, jak má na mysli ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno k návrhu Z. D. o změně výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení ve smyslu §355 tr. ř. totiž nepatří mezi rozhodnutí taxativně uvedená v §265a odst. 2 tr. ř., proti nimž lze dovolání podat. Nejedná se o usnesení, jímž by bylo uloženo ochranné opatření. Dovolání proti němu tak nelze považovat za přípustné.
Proto státní zástupce uzavřel své vyjádření návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné než navrhované rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z. D. je (obecně) podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno ve dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a obsahuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je nutno uvést, že dovolání bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, a bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek , který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 tr. ř.), která patří do okruhu uvedeného v §265a odst. 2 tr. ř. Jelikož ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí , která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.
Jak již bylo uvedeno výše, Městský soud v Brně svým usnesením ze dne 5. 6. 2014, č. j. 0 Dt 7/2013, Z. D. žádné ochranné opatření (§98 tr. zákoníku) neukládal , nýbrž k jeho žádosti podle §355 tr. ř. rozhodoval toliko o navrhované přeměně již uloženého ochranného opatření. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2014, č. j. 4 To 243/2014, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti dovolatele proti tomuto usnesení a vůči němuž dovolání směřuje, tudíž nelze považovat za rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. Dovolání obviněného proti němu tudíž není přípustné (k tomu srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2014 /trestní/).
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání Z. D. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler