ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1412.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1412/2012 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2012 o dovolání podaném obviněnou M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 8 To 160/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 293/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 T 293/2011-256, byla obviněná M. S. uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na tom skutkovém základě, že „dne 8. 10. 2010 v P. v prodejně G. na S. ulici při žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 14.201,- Kč na koupi televizoru záměrně nepravdivě prohlásila, že pobírá důchod ve výši 8.300,- Kč a nemá jiné závazky a že úvěr vrátí ve 45 měsíčních splátkách po 592,- Kč, ačkoli věděla, že měla příjem pouze ve výši 5.086,- Kč, měla soudem stanovenou povinnost přispívat na výživu svých nezletilých dětí částkou 1.300,- Kč měsíčně a že splátky nebude schopna platit, na základě čehož s ní byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru a byl jí poskytnut úvěr ve výši 14.201,- Kč, který použila na nákup televizoru, čímž společnosti CETELEM ČR, a. s., se sídlem P., K. E., způsobila škodu ve výši 14.201,- Kč“. Za to byla podle §211 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí soud uložil povinnost zaplatit poškozené CETELEM ČR, a. s., se sídlem P., K. E., na náhradě škody částku 13.201,- Kč. Se zbytkem uplatněného nároku pak poškozenou společnost výrokem podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 8 To 160/2012, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 5. 2012 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná M. S. následně dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že skutek popsaný ve výroku odsuzujícího rozsudku nelze právně kvalifikovat jako přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, protože v něm nejsou uvedeny důležité skutečnosti, ze kterých by bylo možno beze všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto přečinu (zejména se zaměřením na příčetnost obviněné) a potřebný stupeň společenské škodlivosti činu. Připomněla, že ve věci byla důvodně přibrána znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z jejíhož posudku a následné výpovědi u hlavního líčení mj. vyplynulo, že v době páchání přečinu byly rozpoznávací schopnosti obviněné (dovolatelky) podstatně sníženy. Z toho lze dovodit, že v době činu nemohla ve všech souvislostech spolehlivě rozpoznat protiprávnost svého jednání, a proto nebylo možno ani učinit závěr o tom, že je trestně odpovědná za přečin úvěrového podvodu, jímž byla uznána vinnou. Vzhledem k okolnostem, za kterých se skutek stal, jakož i k osobě dovolatelky pak vznikají důvodné pochybnosti o stupni společenské škodlivosti skutku, který měl být správně kvalifikován jako přestupek, byť jinak formálně vykazuje všechny znaky výše uvedeného přečinu.
Proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky usnesením podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozhodl tak., že se zrušují jak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 8 To 160/2012, tak rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 T 293/2012, jakož i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a že se podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k argumentaci obviněné předeslal, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (resp. podle §265b odst. 1 písm. l / tr. ř. v jeho druhé alternativě za užití §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkumu správnosti jimi provedeného dokazování. Výchozím předpokladem uplatněného dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoliv nesprávnost v provádění důkazů, jejich hodnocení či vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku obviněné, státní zástupce je toho názoru, že byla zvolena správně. Obviněná sjednala úvěrovou smlouvu se společností CETELEM ČR, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 14.201,- Kč. Při sjednání smlouvy vědomě nadhodnotila svůj příjem a sdělila, že nemá žádné finanční závazky, a to v rozporu se skutečností, když se zavázala úvěr splácet, ač věděla, že tak nebude schopna činit. Byť ve vztahu k subjektu jako znaku skutkové podstaty trestného činu výrok rozsudku soudu prvního stupně skutečně neobsahuje výslovné uvedení neexistence negativních okolností, např. v podobě vyjádření nezjištění nepříčetnosti obviněné, v rámci odůvodnění rozhodnutí se soud danou problematikou s ohledem na její zdravotní stav zaobíral důsledně. S odkazem na závěr znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, konstatoval, že ani ovládací ani rozpoznávací schopnosti obviněné nebyly v době spáchání skutku vymizelé, když ovládací schopnosti byly sníženy nepodstatně a rozpoznávací byly sníženy asi na polovinu. Protože obviněná vnímala obsah poměrně jednoduché smlouvy, namítaná absence příčetnosti ji zjevně z pachatelství předmětného přečinu nevylučuje. K námitce nedostatku společenské škodlivosti činu státní zástupce uvedl, že přes omezení rozpoznávacích schopností obviněná zcela standardním způsobem naplnila všechny znaky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, jednala s úmyslem získat pro sebe peníze, byla si vědoma nepravdivosti jí uváděných informací při uzavírání úvěrové smlouvy a způsobila škodu přesahující částku 14.000,- Kč. Byl-li tak spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů fyzických a právnických osob. Za těchto okolností ani ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku právní kvalifikaci vyslovenou soudy nijak nevylučuje.
Vzhledem k tomu, že státní zástupce neměl pochybnosti o tom, že soudy obou stupňů posoudily jednání obviněné správně, uzavřel své vyjádření návrhem, aby Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněná M. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněné proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci , nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů . Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu, kterou dovolatelka ostatně ani nenamítla, v dané věci nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal její odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu , a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání rovněž odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění , a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněná svými námitkami naplnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně . Při posuzování jejich opodstatněnosti dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Předně je nutno uvést, že přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
Z učiněných skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedených v jeho odůvodnění vyplývá, že obviněná dne 8. 10. 2010 v prodejně G. ve S. ulici v P. zažádala o poskytnutí úvěru ve výši 14.201,- Kč na koupi televizoru, vedena snahou získat tímto způsobem finanční prostředky. Aby úvěr získala, zcela vědomě a záměrně uvedla, že výše jejího invalidního důchodu činí 8.300,- Kč měsíčně, ač jí byl vyplácen důchod pouze v částce 5.086,- Kč měsíčně, a současně prohlásila, že nemá jiné závazky, navzdory tomu, že jí byla soudem stanovena povinnost přispívat na výživu svých nezletilých dětí částkou 1.300,- Kč měsíčně. Přestože věděla, že úvěr nebude schopna splácet, zavázala se tak učinit řádně a včas ve 45 měsíčních splátkách po 592,- Kč. Na základě těchto mylných údajů s ní společnost CETELEM ČR, a. s., jako věřitel smlouvu o úvěru uzavřela a úvěr ve výši 14.201,- Kč jí poskytla. Tím jí současně vznikla škoda dosahující takřka trojnásobku škody nikoli nepatrné (§138 tr. zákoníku). Byť bylo u obviněné zjištěno snížení rozpoznávacích schopností v době činu cca na polovinu a nepodstatné snížení schopností ovládacích, soud po důsledně provedeném dokazování jak její výpovědí, tak znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a navazující výpovědí znalkyně MUDr. Aleny Novotné zjistil, že obviněná byla schopna vnímat a také vnímala obsah poměrně jednoduché smlouvy, kterou uzavírala, a především si byla dobře vědoma toho, že pro úspěch žádosti o úvěr musí jednak nadhodnotit svůj příjem a jednak zamlčet svoji vyživovací povinnost k dětem, tedy uvést údaje neodpovídající skutečnosti, což také učinila. Současně jí bylo zřejmé, že v budoucnu bude muset úvěr splácet, což vyjma částky celkem 1000,- Kč neučinila.
Za daných skutkových okolností tak soudy obou stupňů správně dospěly k závěru, že obviněnou (dovolatelku) lze v posuzovaném případě považovat za trestně odpovědnou a že všechny znaky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku naplnila jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní. Její jednání se současně zřetelně vymyká z roviny správního práva (přestupky proti majetku) a užití trestního práva jako prostředku ultima ratio bylo v daném případě zcela namístě. Obecně platná zásada subsidiarity trestní represe, výslovně vyjádřená v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, sice vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, avšak na straně druhé ji nelze zjednodušeně vykládat tak, že pokud pachatel bezezbytku naplní všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, potažmo úmyslným jednáním a při vědomí všech rozhodných okolností , vylučuje jeho trestní odpovědnost za trestný čin skutečnost, že u něj byly v době spáchání činu částečně sníženy rozpoznávací či ovládací schopnosti, a že je proto namístě ho postihnout toliko sankcí správní. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 4) pak vyplývá, že soud při výměře trestu vzal v úvahu také to, že obviněná spáchala trestný čin (zde přečin) ve stavu snížené příčetnosti.
Protože dovolání obviněné M. S. bylo opřeno o námitky, které jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněné, nelze mu přiznat opodstatnění ani z hlediska dalšího uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by předcházející řízení bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler