ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1444.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1444/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2014 o dovolání, které podala obviněná S. H. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 10 To 208/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 26/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné S. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 1 T 26/2014 , byla obviněná S. H. uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku dopustila jednáním spočívajícím v tom, že „ obžalovaná A. Š. dne 20. 01. 2014 v době od 14:50 hodin do 15:00 hodin, po předchozí domluvě s obžalovanou S. M., v ulici H. v N., v prodejně s dětským zbožím, odcizila volně odložený mobilní telefon značky HTC 8S, se SIM kartou v hodnotě 3.500 Kč, a dále dětské hračky a dětské dudlíky různých značek v hodnotě 2.898 Kč, přičemž v souladu s domluvou obžalovaná S. M. v době odcizení mobilního telefonu a hraček zabavila prodavačku a odvedla její pozornost od obžalované A. Š., která této situace využila k odcizení věcí, čímž způsobily poškozené T. V. celkovou škodu ve výši 6.398 Kč, a tohoto jednání se obě obžalované dopustily přesto, že byly trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 8T 164/2013, pravomocným vůči A. Š. dne 16. 11. 2013 a vůči S. M. dne 22. 11. 2013, pro přečin krádeže dle §205 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku odsouzeny každá k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců se zkušební dobou podmíněného odkladu výkonu trestu v délce 1 roku a 6 měsíců “.
Za to byla obviněná odsouzena podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená T. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudkem dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné A. Š. v T.
Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 1 T 26/2014, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě odvolání, a to v neprospěch obviněné S. H. a obviněné A. Š.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 10 To 208/2014 , a to tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1) písm. e), odst. 2) tr. ř. ohledně obviněné S. H., roz. M., v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3) tr. ř. v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že se obviněná odsuzuje za přečin krádeže podle §205 odst. 1) písm. a), odst. 2) tr. zákoníku, ohledně níž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen, podle §205 odst. 2) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3) tr. zákoníku zařazena do věznice s dohledem.
Odvolání státního zástupce ohledně obviněné A. Š. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 10 To 208/2014, podala obviněná S. H. dovolání (č. l . 143 – 145), v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
Obviněná uvedla, že zásadní pochybení odvolacího soudu spatřuje v porušení postupu soudu při udílení výše trestu, konkrétně v jeho naprosto nepřiměřené přísnosti, kdy namítá nesprávnou aplikaci §55 odst. 2 tr. zákoníku. Namítá, že se soud nezabýval dostatečně otázkou, zda opravdu by k nápravě nepostačilo uložení jiného trestu. Zejména zcela opominul polehčující okolnosti dle ustanovení §41 tr. zákoníku. Obviněná způsobila nižší škodu, kteroužto dobrovolně nahradila a trestného činu upřímně lituje. Soud také zcela opominul rodinou situaci obviněné, kdy tato je matkou tří nezletilých dětí a v současné době se podrobuje sérii zákroků, které mají vyústit v umělé oplodnění.
Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 10 To 208/2014, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám ve věci rozhodl rozsudkem. Současně učinila návrh, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon rozhodnutí.
Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněné a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 10 To 208/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a jeho výkonu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou S. H. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z obsahu dovolání obviněné je zřejmé, že její námitka výše uvedeným požadavkům na hmotně právní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá a není tak způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněná svou námitkou o nemožnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku. Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný, jak to obviněný namítá s poukazem na porušení ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku. Námitky obviněné směřující proti nepodmíněnosti uloženého trestu odnětí svobody nejsou dovolacím důvodem.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že obviněné byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Obviněné hrozil trest odnětí svobody v rozmezí jednoho až pěti let nebo peněžitý trest, neboť byla za trestný čin krádeže v posledních třech letech opakovaně odsouzena nebo potrestána. Odvolací soud odůvodnil zcela dostačujícím způsobem, na podkladě jakých skutečností dospěl k závěru, že nalézacím soudem uložený trest obecně prospěšných prací není v projednávané věci ve vztahu k obviněné S. H. dostačující. Poukázal zejména na to, že obviněná se uvedeného jednání dopustila opakovaně, za což byla v minulosti, patrně bez náležité výchovné odezvy, pravomocně potrestána sankcemi, které stejně jako nalézacím soudem uložený trest obecně prospěšných prací nebyly spojeny s přímým odnětím svobody. Navíc se v rámci trestné činnosti dopouští v podstatě totožného jednání, kdy odcizuje zboží v obchodech, zejména drogeriích, a vždy se jedná o zboží zcela zbytné (str. 3 až 4 napadeného rozsudku). Odvolací soud si v této souvislosti také neopomněl vyžádat předmětné spisové materiály. Taktéž poukázal na promyšlenost jejího jednání v součinnosti s druhou obviněnou A. Š. Odvolací soud obviněné uložil „ byť krátkodobý, avšak nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců; výjimečně ji zařadil pro jeho výkon do věznice s nejmírnějším režimem podle §56 odst. 3 tr. zákoníku“, s tím, že u obviněné „byly naplněny podmínky uložení takového druhu trestu i z hlediska §55 odst. 2 tr. zákoníku. Obžalovaná si snad až v podmínkách výkonu tohoto sedmiměsíčního trestu uvědomí, že nemůže pokračovat v páchání tohoto druhu rozšířené majetkové trestné činnosti “ (str. 4 napadeného rozsudku). Pokud má obviněná za to, že je trest s ohledem na její rodinnou situaci přísný, pak nelze než uvést, že obviněná se uvedeného trestného jednání dopustila vědomě, kdy si s ohledem na předchozí odsouzení musela být vědoma, že opakováním trestné činnosti riskuje trest odnětí svobody, a tedy i odloučení od rodiny.
Vzhledem ke skutečnosti, že předseda senátu soudu prvního stupně nepodal návrh na odklad výkonu trestu podle §265h odst. 3 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl, jak výše uvedeno, nerozhodoval o takto vzneseném návrhu, a to ani ve smyslu §265o tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata