ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1647.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1647/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 dovolání obviněného T. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 3 To 105/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 3/2005, a rozhodl takto:
Dovolání T. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 40 T 3/2005, byl obviněný T. M. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zákona k §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákona, za který byl podle §219 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění T. M., T. K. a Š. S. po předchozí vzájemné domluvě dne 27. 5. 2004 v přesně nezjištěné době od 02.25 do 02.55 hodin v B., na ul. N., na místní komunikaci u kotelny orientačního čísla, v úmyslu zmocnit se jeho osobního automobilu zn. Škoda Octavia, a získat další jeho osobní věci a finanční prostředky, na základě předchozí dohody učiněné z iniciativy obžalovaného T. M. , fyzicky napadli P. B., bytem B., N., a to tím způsobem, že Š. S. hlídal, zatímco obžalovaný T. K. přistoupil k poškozenému P. B. a požádal ho o cigaretu, přičemž v tomto okamžiku jej T. M. zezadu kopnul do zad, načež P. B. upadl na zem a T. K. i T. M. jej každý nejméně 5x kopnuli nohou, přičemž jejich kopy směřovaly převážně do obličeje. Následně T. M. poté odešel z místa činu pro železnou tyč, se kterou se vzápětí vrátil, a v úmyslu poškozeného usmrtit jej nejméně dvakrát udeřil do hlavy, a když se poškozený přestal hýbat, T. M. a T. K. ho prohledali, přičemž mu odcizili klíče od vozidla, černou kabelu přes rameno, peněženku s nezjištěnou finanční hotovostí a následně se za pomoci odcizených klíčů zmocnili jeho osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, červené barvy v hodnotě nejméně 261.500,- Kč, s kterým z místa činu odjeli, tak, že jej řídil obžalovaný T. M. a obžalovaní T. K. a Š. S. ve vozidle rovněž seděli; tímto jednáním způsobili poškozenému P. B. těžké poranění lebky a mozku, kdy se jednalo o zlomeniny klenby lební, zlomeniny spodiny lební, spolu se zlomeninou pyramidy – části spánkové kosti, vícečetné zlomeniny obličejového skeletu a zhmoždění mozku v krajině spánkové a temenní vpravo a v krajině týlní vlevo, kdy toto poranění jej bezprostředně ohrožovalo na životě a poranění přežil pouze díky vysoce odborné a intenzivní lékařské péči na specializovaném pracovišti; v důsledku těchto zranění pak byl poškozenému P. B., s účinností od 15. 1. 2005, přiznán plný invalidní důchod zvýšený pro částečnou bezmocnost.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali T. M. a Š. S. odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2005 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 105/2005 podle §256 tr. řádu obě odvolání zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný T. M. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí řádného opravného prostředku s výslovným odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v předchozím řízení byl dle jeho názoru naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítá především nedodržení povinností dle §2 odst. 5 tr. řádu. Tvrdí, že odvolací soud nedostatečným způsobem reagoval na skutečnosti obsažené v odvolání obviněného, zejména na požadavek doplnění důkazů, přičemž připomíná, že obviněný se k činu nikdy nepřiznal a že jako usvědčující důkazy posloužily především výpovědi obou ostatních odsouzených, které však obsahují četné rozpory, a i jinak se jeví jako značně nevěrohodné.
V převážné části odůvodnění svého dovolání se pak obviněný věnuje jednotlivým skutkovým okolnostem, přičemž uvádí svůj pohled na ně, resp. vysvětluje, proč dle jeho názoru měly být provedené důkazy hodnoceny jinak, než jak učinil soud.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, popřípadě též vadné řízení mu předcházející, nebo aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na to, že dovolací argumentace svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu a je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností; z tohoto důvodu navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel uplatňuje tento dovolací důvod pro druhou z uvedených variant tohoto dovolacího důvodu, tedy z toho důvodu, že v předcházejícím řízení shledává naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, což v dovolání přímo uvádí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, zejména proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení provedených důkazů při zjišťování skutkového stavu.
Nejvyšší soud považuje za potřebné nejprve uvést, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat.
Námitky dovolatele svým charakterem tedy neodpovídají jak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a ve vazbě na to ani druhému z použitých dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu), ale ani žádnému z jiných zákonných dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud je dále toho názoru, že musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Z výše uvedených důvodů se ani Nejvyšší soud podrobněji nezabýval poněkud nejasným petitem podaného dovolání.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného T. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h