ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.180.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 180/2016 -12
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 61 To 435/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 117/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 52 T 117/2012 , byl podle §283 písm. d) trestního řádu zamítnut návrh obviněného M. H. na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 117/2012.
O stížnosti obviněného proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 61 To 435/2015 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu . Obviněný poukázal na skutečnost, že se především nalézacímu soudu nepodařilo zajistit spolehlivý skutkový podklad pro své rozhodnutí, přičemž soud zamítl všechny důkazní návrhy obhajoby. Stížnostní soud se poté podle obviněného nevypořádal se všemi skutkovými podstatami trestného činu podle §273 odst. 1 trestního zákoníku a výpověď poškozené považoval za důvěryhodnou. V uvedeném spatřuje obviněný porušení rovnosti stran a práva na spravedlivý proces.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 61 To 53/2013, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 52 T 117/2012, a poté aby Městskému soudu v Praze podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci nebo aby sám podle §265m odst. 1 trestního řádu rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) nejprve zjišťoval, zda v této věci jsou splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé je podle §265a odst. 2 trestního řádu rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, usnesení o schválení narovnání, nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 trestního řádu pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze pokládat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Takto vyjádřený názor Nejvyššího soudu je v souladu s jeho konstantní judikaturou. Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení podle §283 trestního řádu nebo podle §284 trestního řádu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a trestního řádu, proto proti němu není přípustné dovolání, a to ani kdyby původní rozhodnutí, jehož se návrh na obnovu týkal, bylo rozhodnutím ve věci samé v uvedeném smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 438/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 36/2003).
S poukazem na výše uvedené Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání není přípustné, a proto jej podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 17. 2. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu