ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.188.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 188/2012 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 o dovolání podaném MUDr. E. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 101/2011 ze dne 17. 10. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 4/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 45 T 4/2011 ze dne 14. 7. 2011 byl dovolatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. j) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán nevýrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, ve výroku citovaného rozhodnutí přesně označené. Bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal MUDr. E. B. (stejně jako příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 101/2011 ze dne 17. 10. 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalovaného částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody týkající se poškozeného J. M. Následně podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný povinen zaplatit na náhradě škody poškozenému J. M. částku ve výši 14.000,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. potom odvolání státního zástupce zamítl, když jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal MUDr. E. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se v jeho případě jedná o extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. V této souvislosti uvedl, že si ani není vědom toho, že do bytu poškozené přišel a již vůbec ne v úmyslu jiného usmrtit, a to ani z důvodů uvedených soudy. Soudy popsané jednání se vymyká jeho osobnostnímu profilu, nic si ze skutkového děje nepamatuje, což přikládá manifestaci vlastní duševní poruchy, kdy u něj muselo dojít buď k vymizení nebo alespoň k podstatnému snížení schopnosti rozumové či určovací, případně obou. Vzniknou-li přitom pochybnosti o příčetnosti pachatele, je nezbytné její existenci zkoumat, a to vždy pouze ve vztahu ke konkrétnímu činu, k jeho povaze, kdy pachatel sice může rozpoznat nebezpečnost činu a ovládat své jednání, avšak u jiného činu mohou tyto schopnosti scházet. V obecném rozsahu potom poukázal na rysy duševní poruchy z hlediska schopností chápat význam činu pro společnost a ovládat své jednání, stejně jako na rys duševní poruchy dlouhotrvající či přechodné, včetně tzv. stavu zmenšené příčetnosti či silné rozrušení. V předmětné věci potom zastává názor, že citované rozsudky obou soudů neobsahují potřebné (vyčerpávající) úvahy a nezpochybnitelné závěry, byť jsou odvozeny ze znaleckého posudku podaného MUDr. S., který na všechny jím uvedené námitky nereaguje, respektive se jimi dopodrobna nezabývá. Její zjištění tak mají spíše obecně platný charakter a má tedy za to, že stěžejní otázka, kterou je řádné vyhodnocení stavu pachatele v okamžiku páchání trestné činnosti, nebyla dosud vyčerpávajícím způsobem zodpovězena. Mělo tak být učiněno za důsledného respektování všech poznatků zjištěných z veškeré zdravotní dokumentace dovolatel stejně jako z komplexu jeho vyjádření, která činil ve všech stádiích trestního řízení ve vztahu k soudům i znalcům. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, „jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející“ a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že za nevyřešenou pokládá dovolatel otázku způsobilosti být pachatelem označeného trestného činu s ohledem na vlastní duševní schopnosti či vlivu dalších stavů, které by mohly nepříznivě ovlivnit intelektuální nebo volní složku jeho jednání. Státní zástupkyně poukázala na to, že této otázce byla soudy věnována zvýšená pozornost a v této souvislosti poukázala na (ve věci vyhotovené) soudně znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychiatrie-specializace klinická psychologie a také na výslech obou znalkyň před soudem. S ohledem na jednoznačné závěry označených znalkyň, které se podrobně zabývaly osobou dovolatele, nepochybily soudy, pokud dovolatele shledaly trestně právně odpovědným za své jednání a tedy zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde (souladně i vyjádření dovolatele), současně se však nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že nebylo bezpečně a jednoznačně prokázáno, že jednání kladeného mu za vinu v okamžiku páchání trestné činnosti se dopustil jako příčetný a tedy za své jednání plně odpovědný. V tomto směru potom namítl, že nebyly důsledně respektovány všechny poznatky zjištěné z jeho zdravotní dokumentace i ty, které plynou z komplexu jeho vyjádření, učiněných ve všech stádiích trestního řízení. Takto lze mít za to, že jde z hlediska úvah dovolatele o námitku stran absence subjektivní stránky označeného trestného činu (jeho zavinění) a tedy o námitku uplatněnou právně relevantně, současně však vznesenou zjevně neopodstatněně. V uvedeném směru totiž oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto správně poukázaly především na závěry ve věci podaných znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, podaných znalkyněmi MUDr. Z. S. a PhDr. H. K., doplněných i znaleckým posudkem RNDR. M. S., PhD., týkajícího se toxikologického vyšetření vzorků poškozené i dovolatele. Z uvedených znaleckých posudků, doplněných i výpovědí znalkyň před soudem potom zjevně plyne, že vycházely z potřebné zdravotnické dokumentace dovolatele, včetně jeho předchozích hospitalizací a diagnostik jeho duševního stavu. Pokud soudy s ohledem na uvedené akceptovaly závěry uvedených znalkyň spočívající v tom, že dovolatel netrpěl a netrpí poruchou či chorobou, která by měla kvalifikovaný charakter a jeho rozpoznávací a ovládací schopnost tak byla zachována, nelze než s takovým závěrem souhlasit. Nelze přitom ani přehlédnout jistou racionalitu a systematičnost jednání dovolatele v kritické době, spočívající v uváděné pohybové koordinaci v podobě otevření bytu klíčem, jeho prohledání, setrvání určitou dobu v bytě, který po svém odchodu také uzamkl. K jeho snaze popsaným jednáním získat majetkový prospěch pak soudy poukázaly na svědectví V. M., K. H. i další označené důkazy zjevně prokazující výraznou finanční nedostatečnost dovolatele. S ohledem na uvedené (a již zmíněná učiněná skutková zjištění) je tak namístě uzavřít, že dovolatel jednal popsaným způsobem v přímém úmyslu a jako plně příčetný, když netrpěl duševní poruchou v době spáchání činu, mohl rozpoznat jeho protiprávnost a přitom své jednání ovládat. Ani další námitky dovolatele (již výlučně skutkového charakteru) pak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci prováděného dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů, když i námitka stran absence jeho zavinění za daného stavu věci neobstojí. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Nezbývá než poukázat na to, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného potom zjevně plyne, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou jednak zjevně neopodstatněné, jednak směřují pouze do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka