ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.217.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 217/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. března 2009 o dovolání obviněného J. G., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 9 To 358/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 50/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 3 T 50/2008, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se tohoto trestného činu dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce srpna 2007 do 22. 1. 2008, kdy byl zadržen, v hotelu R., ul. V. Ú., se zabýval prodejem drogy – heroinu, a to zejména v P. u P. F. a v P. v objektu hotelu R., přičemž heroin, který je uveden v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako látka omamná, prodal konkrétně přinejmenším takto: - v přesně nezjištěnou dobu od měsíce srpna 2007 a dne 22. 1. 2008 v P.,u P. F. prodal nejméně třináct dávek heroinu odpovídajících potřebě běžného konzumenta T. G. za částky 200 - 300,- Kč za jednu dávku a dvě dávky mu poskytl zdarma a dne 22. 1. 2008 kolem 22:40 hod. v P. převzal od T. G. částku 400,- Kč za jednu dávku drogy heroin, avšak k předání drogy již nedošlo, neboť obžalovaný byl při této transakci zadržen Policií ČR,
- dne 22. 1. 2008 v P., na pokoji č. v 15. patře hotelu R. poskytl zdarma nezjištěné množství drogy heroinu odpovídající potřebě běžného konzumenta R. D.,
- v přesně nezjištěnou dobu od prosince 2007 prodal v P., u P. F. a v P. v hotelu R. 2x denně heroin v psaníčku o objemu 0,5 g M. S. za částku 500,- Kč za jednu dávku, celkem takto minimálně 45 psaníček,
- od přesně nezjištěné doby do 22. 1. 2008 v P., v pokoji v 15. patře hotelu R. v ulici V. Ú. č. a při sobě přechovával v psaníčkách i jinak hnědou sypkou látku o celkovém množství 51,208 g odpovídající 6,846 g diacetylmorfinu base, určenou jako heroin, resp. diacetylmorfin, též pro distribuci dalším osobám, přičemž diacetylmorfin je jako omamná látka uveden v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb.,
a tohoto jednání se dopustil navzdory tomu, že byl dne 6. 2. 2007 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání 4 let uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 14 T 113/2001, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2003, sp. zn. 7 To 458/2002, za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Za to mu byl podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 13.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 5 měsíců podle §54 odst. 3 tr. zák. Konečně podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí – digitálních vah, 42,24 gramu hnědé práškovité hmoty obsahující diacetylmorfin a 5 kusů mobilních telefonů blíže specifikovaných ve výroku.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch též obvodní státní zástupce. Zatímco odvolání státního zástupce bylo Městským soudem v Praze podle §256 tr. ř. zamítnuto, k odvolání obviněného městský soud rozsudkem ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 9 To 358/2008, rozsudek obvodního soudu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák.
Toho se dle zjištění městského soudu dopustil tím, že
nejméně od měsíce srpna 2007 do 22. 1. 2008, kdy byl zadržen, v hotelu R. v P., ul. V. Ú., se zabýval prodejem heroinu, a to zejména v P. u P. F. a v P. v objektu hotelu R., konkrétně minimálně tak, že
- od srpna 2007 do 22. 1. 2008 v P., u P. F. prodal nejméně dvě dávky heroinu každou za 300,- Kč T. G. a jednou mu poskytl dávku zdarma, a to vždy v množství odpovídající potřebě běžného konzumenta, a dne 22. 1. 2008 kolem 22:40 hod. v P., v hotelu R. převzal od T. G. částku 400,- Kč za jednu dávku heroinu, avšak k předání drogy již nedošlo, neboť obžalovaný byl při této transakci zadržen policií,
- dne 22. 1. 2008 v P., hotelu R. poskytl zdarma nezjištěné množství heroinu odpovídající potřebě běžného konzumenta R. D.,
- v přesně nezjištěnou dobu od prosince 2007 prodal na H. n. v Praze, v P., u P. F. a v P. v hotelu R. 2x denně heroin v psaníčku o objemu 0,5 g M. S., za částku 500,- Kč za jednu dávku, celkem takto minimálně 45 psaníček,
- od přesně nezjištěné doby do 22. 1. 2008 v P., v hotelu R. při sobě přechovával v psaníčkách i jinak hnědou sypkou látku o celkovém množství 51,208 g odpovídající 6,846 g diacetylmorfinu base, určenou jako heroin též pro distribuci dalším osobám, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl dne 17. 1. 2007 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 4 let uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 14 T 113/2001, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2003, sp. zn. 7 To 458/2002, za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Za to mu byl uložen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání devíti let, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. a podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. trest propadnutí věci ve zcela shodném rozsahu jako v rozsudku prvého stupně.
II.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovoláním brojil proti všem výrokům napadeného rozsudku.
V úvodu svého dovolání soudům vytkl, že nerespektovaly zásadu „in dubio pro reo“. Podle obviněného zjištěný skutkový stav neodpovídal právní kvalifikaci podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle jeho přesvědčení z provedených důkazů nevyplývá, že by došlo ke spáchání činu ve větším rozsahu a dále že by se činu dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista. Soudy měly údajně pochybit v tom, že své závěry založily na výpovědích svědků T. G. a M. S., ačkoliv podle obviněného z nich vycházet nelze. V obou případech bylo totiž dle názoru obviněného porušeno jeho právo na obhajobu, jehož součástí je účast obhájce při výslechu svědků anebo alespoň možnost jeho účasti.
Dovolatel poukazuje na to, že odvolací soud konstatoval, že výslech svědka T. G. z přípravného řízení nebyl proveden způsobem odpovídající zákonu a proto z něj nelze vycházet. Obdobně by to podle mínění dovolatele mělo platit i o výslechu svědka M. S., o jehož konání nebyl obhájce řádně a včas vyrozuměn. Předešlý obhájce obviněného Mgr. M. E. informoval současného obhájce, že dne 31. 3. 2008 se mají podle telefonické domluvy s policejném orgánem konat od 9:00 hodin výslechy dvou svědků. Obhájce Mgr. J. V. se zúčastnil výslechu prvního z nich – svědkyně Č. v době od 9:34 do 10:17 hod., výslechu druhého svědka H. v době od 10:34 hod. se již nezúčastnil, neboť jej obhajoba nerozporuje. Až na místě mu bylo oznámeno, že se bude konat i výslech třetího svědka S., kterého se již nemohl účastnit s ohledem na svůj pracovní program. O konání tohoto výslechu nebyl dle jeho názoru vyrozuměn řádně a včas, účast u něj mu byla objektivně znemožněna, takže z tohoto výslechu nelze vycházet.
Dovolatel dále zpochybňuje, že by trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spáchal ve větším rozsahu ve smyslu odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení. Připouští, že drogu užíval, opatřil si jí ve větším rozsahu, avšak učinil tak pouze pro svou osobní potřebu a z důvodu výhodné nabídky ke koupi.
Obdobně pod vlivem svých předchozích odsouzení, z nichž se poučil, prodával drogu pouze v dávce běžné pro konzumenta, avšak nikoli v tak velkém rozsahu, jak mu je kladeno za vinu.
Dále namítá, že vhledem k délce doby, která uběhla od posledního odsouzení, od kterého uplynulo pět let, nebyly splněny podmínky, aby byl posuzován jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Chybí totiž materiální podmínka pro tuto právní kvalifikaci.
Podle obviněného měl být uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů pouze podle §187 odst. 1 tr. zák., v krajním případě podle §187 odst. 2 tr. zák., avšak s uložením trestu v polovině zákonné trestní sazby.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek městského soudu i rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do data neveřejného zasedání k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které svým obsahem naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný však deklarovaný dovolací důvod relevantně naplnil hned dvěma námitkami. Jednak tvrdil, že zjištěný skutek nevykazuje znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť nebyl naplněn znak spáchání činu ve větším rozsahu, jednak podle jeho názoru nebyly splněny podmínky, aby byl kvalifikován jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. s ohledem na délku doby, která uplynula od jeho předchozího odsouzení.
Nejvyšší soud zaujal k těmto námitkám následující stanovisko:
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se obviněný J. G. podle rozsudku městského soudu dopustil tím, že neoprávněně prodal, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou látku a tento čin spáchal ve větším rozsahu.
Podle skutkových zjištění městského soudu obviněný opakovaně prodával, v několika případech i daroval různým osobám látku identifikovanou jako heroin, který je veden jako omamná látka v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.
Pokud jde o rozsah této činnosti, ustanovení §187 odst. 1 obsahuje několik alternativ nedovolené dispozice s omamnou látkou, z nichž obviněný naplnil svým jednáním tři – prodal, jinému jinak opatřil a pro jiného přechovával.
Obviněný sice namítal, že 51,208 g heroinu, které byly zajištěny v jeho pokoji v hotelu R., nebyly určeny pro jiné osoby, nýbrž k jeho vlastní spotřebě, neboť se vzhledem k nabídce drogy za výhodnou cenu předzásobil. Oba soudy se touto částí obhajoby obviněného důkladně zabývaly a dospěly k závěru, že byla vyvrácena. Poukázaly přitom především na to, že v pokoji užívaném obviněným byly nalezeny rovněž digitální váhy používané k vážení drogy a dále, že část drogy byla již navážena na jednotlivé dávky a zabalena v tzv. psaníčkách, tedy v balení používaném k prodeji jednotlivým odběratelům. I Nejvyšší soud má za to, že tato argumentace obhajobu obviněného přesvědčivě vyvrací.
Pokud jde o rozsah, který je rozhodný pro případné posouzení jednání pachatele podle odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení, je namístě dílčí množství, která byla pachatelem prodána, darována či pro jiného přechovávána, pro stanovení celkového rozsahu sčítat.
Při závěru o naplnění znaku „ve větším rozsahu“ se v souladu se všeobecně respektovanou judikaturou vychází primárně z množství omamné látky, přihlíží se přitom i k jejímu druhu a kvalitě (koncentraci). Podpůrně, zejména v případech, kdy přesné množství nebylo možno zjistit, lze zohlednit i další faktory, jako jsou doba páchání činu, počet osob, kterým pachatel drogu opatřil, atd. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005 publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. trest.)
Zjištěné množství heroinu v posuzovaném případě několikanásobně přesáhlo množství 50 běžných dávek, které je orientačně stanoveno pro naplnění znaku ve větším rozsahu pokynem obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000 Sbírky pokynů obecné povahy NSZ, jenž se stal základem i pro soudní judikaturu. Právě tento počet dávek obviněný dle zjištění městského soudu prodal nebo daroval, když navíc u něj bylo zajištěno dalších 51 gramů určených k distribuci. Znaku ve větším rozsahu odpovídá i doba několika měsíců, po kterou se trestné činnosti dopouštěl. Zjevně tedy nešlo o činnost jednorázovou či přechodnou, ta byla navíc přerušena až zásahem policejních orgánů, přičemž všechny okolnosti naznačují, že obviněný disponoval větším počtem klientů než byli ti, kteří byli ztotožněni.
Liché byly i námitky dovolatele, že soudy při stanovení znaku ve větším rozsahu vyšly z výpovědí svědků T. G. a M. S., které byly v hlavním líčení přečteny k důkazu podle §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, ačkoli o jejich konání v přípravném řízení nebyl obhájce obviněného řádně a včas vyrozuměn.
V případě výpovědi svědka T. G. městský soud tuto námitku akceptoval a na rozdíl od obvodního soudu z této výpovědi nevycházel (viz str. 6 odůvodnění jeho rozsudku). Množství dávek prodaných, resp. darovaných tomuto svědkovi městský soud oproti závěrům obvodního soudu zredukoval, neboť je stanovil výhradně na podkladě doznání obviněného. V případě výpovědi svědka M. S. však městský soud námitku obviněného neakceptoval a z výpovědi tohoto svědka vycházel.
K této námitce Nejvyšší soud především uvádí, že tato se míjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. deklarovaným v dovolání obviněného J. G. Tuto by bylo namístě uplatňovat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Při striktním výkladu koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku přezkumná povinnost Nejvyššího soudu nebyla v tomto případě dána, Nejvyšší soud však, vědom si možného zásadního dopadu uplatněné námitky na správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí, se touto námitkou i nad rámec své přezkumné povinnosti zabýval. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejvýznamnější práva garantovaná jak mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána – viz čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, tak vnitrostátními ústavními předpisy – viz čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Podle §33 odst. 1 tr. ř. má obviněný mimo jiné právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich. Má rovněž právo zvolit si obhájce a žádat, aby se tento účastnil i jiných úkonů přípravného řízení. K tomu je obhájce oprávněn i dle §41 odst. 2 tr. ř.
Podle §165 odst. 2 tr. ř. je obhájce již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Mezi ty patří mimo jiné neodkladné a neopakovatelné úkony ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. včetně výslechu svědků. Oznámí-li obhájce, že se chce takového úkonu zúčastnit, je policejní orgán povinen mu včas dobu a místo konání úkonu, jakož i totožnost svědka sdělit (§165 odst. 3 tr. ř.) – a to osobně, písemně nebo telefonicky, aby mu vytvořil podmínky pro řádný výkon obhajoby (srovnej přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 209/2000).
V projednávaném případě stála proti sobě dvě tvrzení. Podle protokolu o výslechu svědka M. S. ze dne 31. 3. 2008 sepsaného komisařem Policie ČR, Obvodního ředitelství P., se tento konal se souhlasem obhájce Mgr. J. V. bez jeho přítomnosti (viz č. l. 71 spisu). Tomu oponovalo tvrzení uvedené v dovolání, že o konání tohoto výslechu byl obhájce informován až dne 31. 3. 2008 ráno před konáním prvých dvou výslechů, které mu byly oznámeny řádně a včas. V dovolání se nezmiňuje, že by obhájce po oznámení o konání tohoto úkonu sdělil policejnímu orgánu, že nesouhlasí, aby proběhl v jeho nepřítomnosti.
S touto námitkou obviněný (přesněji jeho obhájce) poprvé vystoupil až před odvolacím soudem, který se jí zabýval a z toho, že se obhájce téhož dne účastnil výslechu svědkyně Č. dovodil, že byl vyrozuměn řádně a včas i o výslechu svědka M. S., který následoval, avšak obhájce vědomě nevyužil možnosti se ho účastnit (blíže viz str. 6 odůvodnění rozsudku městského soudu).
Nejvyšší soud se se stanoviskem Městského soudu v Praze k této námitce ztotožnil a k jeho argumentaci ještě dodává následující: V odůvodnění dovolání se připouští, že obhájce měl být informován předešlým obhájcem, který mu obhajobu předával, o plánovaném výslechu dvou svědků na den 31. 3. 2008 od 9:00 hod. V této době nebylo z ničeho zřejmé, jak dlouho tyto výslechy budou trvat, to ostatně odviselo až od jejich konkrétního průběhu. Lze jen těžko akceptovat, že obhájce se nemohl „z pracovních důvodů“ jak sám uvádí v dovolání, účastnit výslechu druhého ze svědků – svědka H., který začínal v 10:34 hod., s čímž však vyslovil souhlas, a bránilo mu to v účasti u výslechu svědka M. S., který započal téhož dne v 11:08 hod. a skončil v 11:27 hod. Bylo zjevně na obhájci, aby si na účast u plánovaných výslechů rezervoval odpovídající čas anebo v případě nevyhnutelné kolize s jiným programem za sebe zajistil substituci. Toto řešení se jeví schůdným tím spíše, že tak učinil pro výslechy konané následujícího dne 1. 4. 2008, pro které udělil substituční plnou moc advokátní koncipientce jeho advokátní kanceláře Mgr. J. B. (viz č. l. 14 spisu). Pro správnost závěru městského soudu, že obhájce Mgr. V. netrval na své účasti u výslechu svědka M. S. svědčí i fakt, že údajnou nesprávnost protokolu konstatujícího jeho souhlas nenamítl v rámci záznamu o prostudování spisu ze dne 15. 4. 2008 (viz č. l. 150), který by k tomu měl sloužit především. Nejvyšší soud proto shodně s Městským soudem konstatuje, že na podkladě ničím nepodloženého tvrzení obviněného (resp. jeho obhájce) nelze činit závěr o zkrácení práva na obhajobu obviněného. Zákonné podmínky pro čtení protokolu o výslechu svědka M. S. v hlavním líčení podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., za situace, kdy se stal prokazatelně nezvěstným, byly tedy splněny a z jeho obsahu proto bylo možno vycházet jako z regulérního důkazu. Závěr Městského soudů v Praze o spáchání činu popsaného v ust. §187 odst. 1 tr. zák. ve značném rozsahu proto Nejvyšší soud shledává rovněž dostatečně podložený a v souladu se zákonem.
Neopodstatněnou pak shledal Nejvyšší soud i další námitku dovolatele, podle níž vzhledem k době, která uplynula od jeho posledního odsouzení, nebyla splěna materiální podmínka pro jeho posouzení jako zvlášť nebezpečného recividisty podle §41 odst. 1 tr. zák., což mělo zásadní dopad na výši trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.
Podle §41 odst. 1 tr. zák. pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, považuje se za zvlášť nebezpečného recividistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k době, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Pokud obviněný poukazoval na to, že naposledy byl odsouzen 3. 1. 2003 a že tedy do spáchání nyní posuzované trestné činnosti uběhla doba pěti let, zcela pominul fakt, že až do ledna 2007 vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn. To znamená, že podle zjištění soudů se od srpna 2007, tedy po necelých osmi měsících od podmíněného propuštění z výkonu trestu, kde strávil přes 4 roky, opětovně začal dopouštět závažné úmyslné trestné činnosti zcela stejného charakteru. Pokud tedy soudy z této skutečnosti dovodily, že předchozí odsouzení nemělo na obviněného nejmenší výchovný dopad a je tudíž namístě uložení trestu s převažujícími prvky trestní represe, jak to předpokládá §41 odst. 1 tr. zák., jeví se takový závěr zcela opodstatněný a v souladu se zákonem.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného J. G. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr