ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.25.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 25/2012 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2012 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. 55 To 89/2011 ze dne 16. 9. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 109/2010, takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. 55 To 89/2011 ze dne 16. 9. 2011 a rozsudek Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 109/2010 ze dne 20. 1. 2011.
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na část zrušeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 109/2010 ze dne 20. 1. 2011 byl obviněný M. M. podle §226 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Skutkově šlo o to, že obviněný M. M. nejméně v době od 7. 2. 2006 do 9. 1. 2007 v obci D., okr. O., kde jako podnikatel - fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona pod firmou M. M., provozoval restauraci M. a společenský sál, evidované jako odběrná místa odebíral elektrickou energii s vědomím, že na měřících zařízeních (elektroměrech) byly odstraněny úřední značky a současně došlo k násilnému přetočení jejich číselníků, aby tyto vykazovaly nižší spotřebu, fakturaci nižšího množství elektrické energie, než bylo v jeho podniku skutečně spotřebováno, bez výhrad akceptoval a podepsal s poškozeným uznání dluhu a dohodu o náhradě dluhu ve výši 1.205.212,- Kč a tímto jednáním způsobil obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., přímou škodu v celkové výši nejméně 91.263,47,- Kč.
O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal okresní státní zástupce v Olomouci rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením sp. zn. 55 To 89/2011 ze dne 16. 9. 2011 tak, že podle §256 tr. ř. takto podané odvolání zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce České republiky (dále jen nejvyšší státní zástupce) dovolání, a to jako osoba k takovému postupu oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku poukázal na to, že soud prvního stupně považoval formální znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (jak byla podána obžaloba) za naplněné a důvodem vydání zprošťujícího rozsudku se tak staly okolnosti hodnocené při posouzení materiální stránky označeného trestného činu. Odvolací soud se s rozhodnutím nalézacího soudu shodl s uvedením důvodů, na základě kterých popsané jednání obviněného nepovažoval za dostatečně společensky nebezpečné. V tomto směru poukázal zejména na nepříznivé následky, které pro život obviněného znamená řešení neoprávněného odběru elektrické energie, poukázal dále na to, že poškozená obchodní společnost uplatnila svůj nárok v civilním řízení u rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který také vydal rozhodčí nález, kterým uložil obviněnému zaplatit společnosti ČEZ Distribuce, a. s., částku 1.202.212,- Kč s příslušenstvím, když uvedený rozhodčí nález nabyl právní moci dne 17. 7. 2007. Uvedl také, že obviněnému byla stanovena nejen povinnost uhradit příslušnou částku, ale i úroky z prodlení z ní plynoucí s tím, že uvedený rozhodčí nález byl podkladem pro exekuční řízení na majetek obviněného, což mělo vliv na utlumení jeho podnikatelských aktivit. Odvolací soud také poukázal na to, že poškozená společnost podala příslušné trestní oznámení až pod uplynutí 18 měsíců od zmíněného rozhodčího nálezu a dále uvedl, že projednávaná věc svou povahou a způsobem provedení nezapadá do rámce podvodů, ve kterých pachatel jedná od počátku promyšleně, aktivně a iniciativně v úmyslu se obohatit na úkor jiného s tím, že nelze dospět k závěru, že obviněný jednal sofistikovaně. Poukázal i na to, že nebyla identifikována osoba, která přímo prováděla neoprávněné zásahy do příslušných elektroměrů a uzavírá odvoláním se na zásadu subsidiarity trestní represe s tím, že následky, které obviněný nese, jsou z hlediska ochrany společenských hodnot dostatečné. K uvedenému potom nejvyšší státní zástupce namítl, že takto vedenou argumentaci při hodnocení společenské nebezpečnosti jednání obviněného, včetně úvah o aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, akceptovat nelze. Úvahy o nízké míře společenské nebezpečnosti jednání obviněného (jeho nepatrném stupni) nejsou dostatečně důvodné, neboť okolnosti hodnocené soudy jako ty, které snižují společenskou nebezpečnost, takové důsledky nevykazují, a to i při aplikování zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio z ní plynoucí. Dodal, že i s ohledem na stávající judikaturu musí z hlediska materiálně právního takové zakázané jednání představovat dostatečně závažnou hrozbu pro společnost jako celek a jeho jednotlivé znaky musí být také jednoznačně stanoveny zákonem. Z hlediska procesně právního pak musí být jednoznačně zjištěno a prokázáno, že se takové jednání objektivně stalo, že představuje skutečně závažnou hrozbu pro společnost jako celek a že odsouzená osoba je skutečně tou, která takové jednání spáchala nebo se na něm podílela. Trestní právo se uplatňuje tehdy, pokud došlo k porušení práva soukromého a současně k naplnění objektivního znaku legální definice trestného činu. V posuzované věci je přitom zřejmé, že čin obviněného vybočil z rámce běžných soukromoprávních vztahů, protože se dotkl zájmů jiných osob chráněných trestním zákonem (především poškozené obchodní společnosti), takže bylo nezbytné reagovat na něj prostředky trestní represe. Přitom ani pojetí trestního práva jako ultima ratio, na který v podstatě soudy poukázaly, nevylučuje zjištění, že byl spáchán trestný čin. Poukázal i na znění §1 tr. zák., dle kterého trestní zákon chrání také soukromé zájmy fyzických a právnických osob, a to i takové, kterým poskytují ochranu rovněž jiná právní odvětví. Přitom trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. byl zjevně naplněn neoprávněným odběrem elektrické energie zaviněným jednáním obviněného, kdy jeho jednání zjevně vybočilo z rámce soukromoprávních vztahů, neboť obviněný neodebíral energii v souladu s uzavřeným smluvním vztahem (dohodnutým způsobem), ale tak, že dohodnuté nerespektoval a věděl, že signalizuje nesprávné údaje o množství odebrané energie. Přitom okolnosti uváděné soudem v rámci spáchaného skutku nemají takový vliv na hodnocení jeho stupně společenské nebezpečnosti, jaký v něm spatřují oba soudy, když ty mohou hrát pouze úlohu v rámci úvah o trestu či adhezním řízení. Zásadní roli nelze spatřovat ani v tom, že poškozená společnost podala trestní oznámení v delším časovém odstupu od spáchání skutku ani otázka náhrady škody (její vyřešení) a ani to, že její výše převyšuje částku kladenou obviněnému za vinu. Ve prospěch obviněného nelze přičítat ani to, že se svým protiprávním jednáním dostal do složité finanční situace v důsledku aktivního jednání poškozené společnosti, která se domáhá svých práv. Přitom způsob provedení činu v předmětné věci převyšuje typový stupeň společenské nebezpečnosti majetkových trestných činů, a to jak s ohledem na způsob, dobu páchání i rozsah vzniklé škody, která výrazně převyšuje částku 500.000,- Kč, když míra zavinění i pohnutka obviněného se jeví jako standardní. Za těchto okolností potom nelze stupeň společenské nebezpečnosti označit za nepatrný. Je tak třeba dovodit, že skutek popsaný ve výroku o vině z citovaného rozsudku soudu prvního stupně je namístě právně kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když obviněný mohl při svém jednání důvodně předpokládat, že jde o jednání trestné, když jeho podstatou bylo úmyslné protiprávní jednání, které zásadním způsobem vybočilo z rámce civilních vztahů a stalo se natolik společensky nebezpečným, že bylo třeba na něj reagovat již prostředky trestního práva. S ohledem na uvedené proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ad 1) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. zrušil citované usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Olomouci, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad 2) podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí a ad 3) v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil obviněný M. M., že v podaném dovolání nejsou uvedeny argumenty, které by mohly zvrátit rozhodnutí přijatá soudy. Poukázal na to, že oba soudy správně vycházely z principu subsidiarity trestní represe s tím, že trestně právní řešení představuje krajní prostředek pro využití a interpretaci trestně právních norem. Z hlediska uvedeného potom soudy správně dospěly k závěru, že v daném případě absentuje míra společenské škodlivosti pro to, aby jednání obviněného bylo možné právně kvalifikovat jako trestný čin, když správně přihlédly k osobnosti obviněného, který nebyl dosud trestán, otázka tvrzené (způsobené) škody byla vyřešena u rozhodčího soudu a přihlédl i k době, kdy k danému jednání došlo, když celá záležitost vedla k tomu, že byl nucen výrazným způsobem omezit své podnikání. Uzavřel s tím, že oba soudy náležitě vyhodnotily všechny rozhodné skutečnosti, napadená rozhodnutí jsou správná, a proto navrhl, aby takto podané dovolání bylo odmítnuto.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
V projednávané věci dovolatel zásadně namítl nesprávné právní posouzení popsaného skutku z hlediska zjištění, zda v jeho spáchání lze spatřovat trestný čin, jinými slovy, zda jeho spácháním byla naplněna i potřebná materiální stránka a zda tedy předmětný skutek je do té míry pro společnost nebezpečný, že je namístě jej právně kvalifikovat již jako trestný čin. Takto vznesená námitka byla uplatněna nejenom právně relevantně, ale je i důvodná v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto i dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. l ) v jeho druhé alternativě. Především je namístě poukázat na učiněná (nesporná a úplná) skutková zjištění, ze kterých nepochybně plyne, že formálně právní znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. byly shledány naplněnými, jak uvedly i soudy. Současně však lze souhlasit s tvrzením dovolatele, že závěry obou soudů stran absence jeho materiální stránky akceptovat nelze. Z učiněných skutkových zjištění totiž zjevně plyne, že obviněný zaviněným jednáním neoprávněně odebíral elektrickou energii, a to po dobu takřka jednoho roku v množství, které převýšilo částku 500.000,- Kč, přičemž současně není rozhodující, jakým způsobem došlo k samotné technické úpravě elektroměrů, když podstatným zůstává, že obviněný dobře věděl, že svým (popsaným) jednáním působí označené společnosti škodu. Je sice pravdou, že v právním státě je nutno chápat trestní represi jako prostředek ultima ratio a že tedy ochrana právních statků má být uplatňována prvořadě prostředky práva občanského, obchodního či správního s tím, že teprve tehdy, kdy tato ztrácí svou účinnost a kde je to z hlediska naplnění všech znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu namístě, uplatnit trestní odpovědnost. Uvedené je přitom nezbytné vždy s ohledem na každý jednotlivý případ podrobně zkoumat, a to především z hlediska ochrany základních celospolečenských hodnot, tedy pečlivě zjišťovat, zda a do jaké míry je posuzované jednání pro společnost a jí vyznávané hodnoty nebezpečné. V předmětné věci nepochybně došlo jednáním obviněného nejenom k porušení práva soukromého, když obviněný neodebíral energii v souladu s uzavřeným smluvním vztahem, který výrazně porušil, ale jeho jednáním došlo i k naplnění všech znaků skutkové podstaty označeného trestného činu. Skutečnost, že poškozená obchodní společnost uplatnila svůj nárok v civilním řízení u rozhodčího soudu a ten vydal rozhodčí nález, kterým zavázal obviněného k náhradě způsobené škody (včetně úroků z prodlení) a tento rozhodčí nález byl podkladem pro exekuční řízení na majetek obviněného, což vedlo k utlumení jeho podnikatelských aktivit, nepředstavuje okolnosti, za kterých by bylo namístě aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe se závěrem, že následky, které obviněný takto nese, jsou z hlediska ochrany společenských hodnot dostatečné. Takto zvažované okolnosti mohou mít svůj význam toliko v rámci úvah o trestu, případně v adhezním řízení. Stejně tak není podstatné, že trestní oznámení poškozená společnost podala s určitým časovým odstupem. Za daného stavu věci lze naopak souhlasit s dovolatelem v tom, že způsob provedení činu (skutku) převyšuje typový stupeň společenské nebezpečnosti objektivní stránky majetkových trestných činů s ohledem na jeho způsob, dobu páchání i rozsah způsobené škody, když obvyklou je i míra zavinění a pohnutka obviněného. Lze tak uzavřít, že s ohledem na uvedené bude namístě předmětný skutek právně kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle příslušného ustanovení trestního zákona s ohledem na přesně zjištěnou výši škody, ať už v jeho základní nebo kvalifikované skutkové podstatě. To proto, že obviněný jednal zjevně protiprávně způsobem, který zřetelně vybočil z rámce běžných civilních vztahů, přičemž jeho jednání bylo natolik společensky nebezpečné, že bylo namístě aplikovat již normy trestněprávní.
Protože Nejvyšší soud takto shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. citované usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Olomouci a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Okresní soud v Olomouci bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést případné doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka