ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.30.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 30/2018-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 6 To 24/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 T 1/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 80 T 1/2012, byl obviněný M. B. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Za to byl podle §240 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování jako fyzická osoba, a dále funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, a to i na základě zmocnění či jiné smlouvy o zastupování, na dobu deseti let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších osmnácti obviněných.
O odvolání obviněného, spoluobviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 6 To 24/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 7. 2017 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Obviněný namítl, že soud druhého stupně porušil jeho právo na obhajobu. Ačkoliv se jednalo o důvod nutné obhajoby, fakticky neměl ve veřejném zasedání o odvolání před soudem druhého stupně obhájce, kterého si zvolil, a namísto toho byl zastoupen obhájcem ustanoveným, který ovšem již podle platné právní úpravy v trestním řádu a rozhodovací činnosti obecných soudů nevykonával práva a povinnosti ustanoveného obhájce, a to od okamžiku, kdy obviněný dne 19. 7. 2017 doložil orgánům činným v trestním řízení, že v důsledku realizace §33 odst. 1 trestního řádu či §37 odst. 1 trestního řádu došlo ke zvolení obhájce.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2017, č. j. 6 To 24/2017-19571, a podle §265l odst. 1 trestního řádu vrátil věc odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně podle §265o odst. 1 trestního řádu požádal o přiznání odkladného účinku tomuto mimořádnému opravnému prostředku.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že nepovažuje dovolací námitky obviněného za důvodné. Dovolatel totiž podle státního zástupce při svých výkladech zcela pomíjí §37 odst. 2 trestního řádu. Převzetí obhajoby oznámil nově zvolený obhájce odvolacímu soudu až den před konáním veřejného zasedání. V tu dobu již nemohl být obhájce k veřejnému zasedání řádně předvolán ve lhůtě podle §233 odst. 2 trestního řádu. Důvody vyloučení obhájce z obhajování jsou uvedeny v §35 odst. 2 trestního řádu a §37a odst. 1 písm. a), b) trestního řádu, přičemž mezi ně nepatří nespokojenost obviněného s kvalitou obhajoby zvoleným obhájcem. Odvolací soud tak byl podle státního zástupce oprávněn konat veřejné zasedání bez účasti nově zvoleného obhájce. Státní zástupce dále poukázal na to, že obviněný si nového obhájce zvolil již dne 5. 6. 2017, tj. ještě předtím, než mělo dojít k údajné roztržce mezi ním a ustanoveným obhájce. Nový obhájce tak soud informoval o svém zvolení až cca šest týdnů po udělení plné moci, údajně proto, že bez „pokynu jednat“ nechtěl do věci zasahovat.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný M. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Tato situace je důvodem dovolání bez ohledu na skutečnost, z jakého důvodu uvedeného v §36 trestního řádu nebo v §42 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže musel mít obviněný v řízení obhájce, popřípadě zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů. Námitka obviněného, že ve veřejném zasedání o odvolání před soudem druhého stupně neměl obhájce, kterého si zvolil, a namísto toho byl zastoupen obhájcem ustanoveným, který ovšem již podle platné právní úpravy v trestním řádu a rozhodovací činnosti obecných soudů nevykonával práva a povinnosti ustanoveného obhájce, je sice z hlediska uplatněného dovolacího důvodu relevantní, vzhledem k okolnostem projednávané věci však není opodstatněná.
Obviněný byl v řízení zastoupen ustanoveným obhájcem Mgr. et Mgr. Markem Škrobánkem. Na den 20. 7. 2017 bylo odvolacím soudem nařízeno veřejné zasedání o odvolání. Dne 19. 7. 2017 v odpoledních hodinách oznámil telefonicky odvolacímu soudu obhájce Mgr. Lubor Tichý, že dne 5. 6. 2017 mu obviněný udělil plnou moc k zastupování a že žádá o odročení veřejného zasedání. Současně omluvil svou neúčast u veřejného zasedání kolizí s jiným soudním řízením, v němž má vypovídat jako svědek. Oznámení o převzetí zastoupení oznámil zvolený obhájce soudu až v této době proto, že obviněný mu udělil plnou moc k zastupování „bez pokynu jednat“, a proto nechtěl do věci dříve zasahovat. Obviněný jako důvod změny obhájce uvedl, že mezi ním a ustanoveným obhájcem došlo k narušení potřebné důvěry. Odvolací soud neshledal žádný důvod [srov. §35 odst. 2, 3 trestního řádu, §37a odst. 1 písm. a), b) trestního řádu] pro vyloučení ustanoveného obhájce z obhajování obviněného. Současně považoval uvedené kroky vedoucí ke změně obhájce za čistě účelové, vedené snahou mařit průběh trestního řízení a oddálit rozhodnutí ve věci. Pokud totiž důvodem změny obhájce měla být ztráta důvěry v ustanoveného obhájce, ke které došlo podle vyjádření obviněného až v průběhu setkání, během kterého se obviněný dozvěděl datum konání veřejného zasedání o odvolání, jednalo se o tvrzení vnitřně rozporné, jelikož udělení plné moci zvolenému obhájci popsanému setkání časově značně předchází. Odvolací soud proto konal veřejné zasedání o odvolání za přítomnosti původního ustanovené obhájce. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu na str. 45 až 48.
Na danou situaci plně dopadá úprava §37 odst. 2 trestního řádu, podle které si může obviněný místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 12. 10. 2007, sp. zn. 11 Tdo 970/2007, judikoval, že pokud obviněný ve věci, v níž je dán některý z důvodů nutné obhajoby, v den konání veřejného zasedání sdělil odvolacímu soudu, že vypověděl plnou moc svému zvolenému obhájci, jenž se však k veřejnému zasedání dostavil a pokračoval v jeho obhajobě, přičemž u něj ani nebyl shledán žádný důvod pro jeho vyloučení z obhajování obviněného, pak s ohledem na §37 odst. 2 trestního řádu postup odvolacího soudu, který za této situace pokračoval ve veřejném zasedání za přítomnosti tohoto obhájce, nijak neporušuje právo obviněného na obhajobu, a nezakládá tak důvod k dovolání předpokládaný §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Za této situace je stejný závěr namístě i v případě, jde-li o obhájce ustanoveného.
Tyto závěry lze plně aplikovat na nyní projednávaný případ. Rovněž zde neexistovaly žádné důvody, pro něž by byl ustanovený obhájce z obhajování vyloučen, ustanovený obhájce byl přítomen veřejnému zasedání a obviněného obhajoval, a současně změna obhájce byla odvolacímu soudu oznámena v takové době před konáním již nařízeného veřejného zasedání, kdy obhájce již nemohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě podle §233 odst. 2 trestního řádu. Postup odvolacího soudu proto nemohl založit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 14. 2. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu