ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.345.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 345/2014 -26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2014 o dovolání R. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 7 To 234/2013 ze dne 5. 9. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 161/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 3 T 161/2010 ze dne 25. 3. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s tím, že jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců, ve které mu bylo uloženo omezení spočívající v zákazu bezdůvodně osobně, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, písemně a jakýmkoliv dalším způsobem kontaktovat poškozenou M. P. Současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal R. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 7 To 234/2013 ze dne 5. 9. 2013 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal R. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek pro který byl odsouzen nelze podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl shledán vinným. Dodal, že zákonem vyžadovaný korespondenční kontakt musí být extrémně četný a musí vzbudit v poškozeném důvodnou obavu (v dané věci) o jeho zdraví. Na roveň vyhledávání osobní blízkosti přitom zákonodárce klade vytrvalé kontaktování písemné, které musí být ve vztahu k vyhledávání osobního kontaktu umocňující z hlediska zákonem stanovené vytrvalosti. Přitom má za to, že jím uskutečněný písemný kontakt této úrovně nedosáhl, když se jednalo o šestnáct e-mailů a šest dopisů. Přitom nešlo o texty výhrůžné, ani agresivní a jako takové nemohly v poškozené vzbudit důvodné obavy o její zdraví. Soudy přitom nesprávně dovodily, že takto u poškozené vyvolal obavu z posttraumatického stresového syndromu, což poškozená netvrdila a nebyla schopna ani formulovat žádnou konkrétní obavu, ale pouze to, že byla takto stresována, když odvolací soud uvedl, že poškozená měla obavy z toho, kdy a co jí napíše v budoucnu. Obavy o zdraví tak nevyjádřila a jeho (popsané) jednání tak sice mohlo být nepříjemné či velmi obtěžující, nikoli však trestné. To i z hlediska principu ultima ratio, když poškozené nic nebránilo v tom, aby se tvrzenému jednání dovolatele bránila civilní žalobou, a to buď žalobou zápůrčí, nebo žalobou na ochranu osobnosti. Takový postup by plně postačoval k uplatnění tvrzené odpovědnosti dovolatele a k ochraně práv poškozené do budoucna. Soudy takto nedovodily dostatečně společenskou škodlivost jeho jednání až na úroveň trestného činu. To, že poškozená trpí (dle znaleckého posudku) v důsledku jeho (popsaného) jednání posttraumatickou stresovou poruchou považuje za nepodložené, a tedy (v tomto směru) jde o extrémní rozpor s provedenými důkazy. Poukázal i na to, že se poškozená mohla jeho jednání vyhnout vykonáním příslušné operace (zahrnutí jeho adresy do tzv. spam listu) na svém PC. Zmíněný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry spatřuje dovolatel v tom, že soud ze znaleckého posudku PhDr. Koláčkové a MUDr. Skřontové dovodil, že jeho popsané jednání je v příčinné souvislosti s údajnou posttraumatickou stresovou poruchou poškozené a také závěr soudů, že se domáhal kontaktu s poškozenou. Soudy také nehodnotily důkaz fotografiemi mobilního telefonu i výpovědi svědků J. K., V. K., M. V. Uvedl, že psal e-maily, ve kterých se dotazoval, co se stalo s penězi utrženými za prodej bytu, a ty byly reakcí na urážlivé, vulgární i výhrůžné SMS zprávy zaslané mu z telefonu tehdejšího partnera poškozené, což soudy nevzaly v potaz. K závěrům zmíněného znaleckého posudku uvedl, že v jeho rámci znalkyně nijak nerozlišují jeho jednání od jednání předchozích, počínaje rokem 2008, kdy se s poškozenou rozešel, byť soudy konstatovaly, že takové (popsané) jednání je trestné až od 1. 1. 2010. Poškozená přitom kontaktovala psycholožku v březnu 2009. S ohledem na uvedené byl nesprávně přijat i adhezní výrok o náhradě škody. Konečně poukázal, že popsaným jednáním neusiloval o kontakt s poškozenou, ale o vysvětlení, proč je neprávem označován za zloděje. S ohledem na uvedené proto žádá o zrušení (citovaného) usnesení Krajského soudu v Ostravě a zrušení s ním spojeného (citovaného) rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dál jen státní zástupkyně), která poukázala na to, že se vznesenými námitkami (uplatněnými již od samého počátku trestního řízení) zabývaly oba soudy. Poukázala na rozhodnutí odvolacího soudu, který uvedl, že jednotlivé ataky na poškozenou byly provedeným dokazováním jednotlivými svědky a dalšími důkazy shledány za prokázané. Zmínila i znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie (potvrzené i výpověďmi příslušných znalkyň před soudem), ze kterých vyplynulo, že popsané jednání dovolatele v podobě intenzity pronásledování a obtěžování poškozené trvalo delší dobu a mělo za následek, že u poškozené se vyvinula posttraumatická stresová porucha. Soudy potom správně dovodily, že je na dovolatele nutné působit již prostředky trestního práva, protože ani předcházející žádosti poškozené (v jednom případě i prostřednictvím advokátky) směřující k tomu, aby zanechal sledování, vyhledávání či kontaktování poškozené, nevedly v tomto směru ke změně jeho chování. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že označeného trestného činu se nedopustil, protože popsaným způsobem si nepočínal dlouhodobě (vytrvale), nemohl vzbudit v poškozené obavy o její zdraví, jeho (popsané) jednání je zbytečně kriminalizováno, když šlo vše vyřešit cestou civilního práva (jím uvedenými žalobami) a konečně existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a závěry soudů. Takto vznesené námitky byly uplatněny právně relevantně, jsou však současně zjevně neopodstatněné.
K námitce dlouhodobosti popsaného pronásledování poškozené je namístě uvést, že po dobu takřka tří měsíců poslal nejméně ve čtrnácti případech poškozené e-mailové zprávy, nejméně ve dvou případech poslal hanlivé zprávy stran poškozené na adresu spolupracovníků a konečně nejméně v šesti případech jí psal obdobné dopisy, které vkládal do její poštovní schránky či jako otevřenou poštu do schránky jejího zaměstnavatele, či je ukládal za stěrače jejího auta. Uvedený počet zpráv i doba, po kterou si tak počínal, je již nepochybně dlouhodobým (soustavným) pronásledováním, a to i bez ohledu na to, že obdobným způsobem si počínal již v době předchozí, tedy před 1. 1. 2010 (stran trestnosti takového jednání) a bez ohledu na jeho tvrzení, že poškozená by mohla příslušnou operací na svém PC takovému jednání snadno zabránit. Uvedené skutečnosti potom zjevně plynou z učiněných skutkových zjištění založených na věrohodné výpovědi poškozené i svědka M. P., Ing. M. M. a A. K., stejně jako z pořízených a soudy citovaných listinných důkazů, když soud také zaujal příslušné stanovisko k výpovědím dalších (označených) svědků a zabýval se takto charakterem jejich tvrzení. To, že jeho jednání zasáhlo zdravotní stav poškozené a vyvolalo její obavy o své zdraví, pak zřetelně plyne z (ve věci) podaných znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, v jejichž rámci příslušné soudní znalkyně jednoznačně uvedly, že v důsledku jednání dovolatele se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, pro kterou se léčí, když ji trápí pocity nejistoty a strachu. Stran námitky, že jednání dovolatele bylo zbytečně kriminalizováno, je nutno poukázat znovu na již uvedené, tedy to, že jeho (popsané) jednání bylo dlouhodobé, agresivní a bez ohledu na postoj poškozené a nelze takto dospět k závěru, že neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty.
Konečně v namítaném směru jeho námitky nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů, a to i v tom směru, že jeho (popsané) jednání nemohlo vyvolat zmíněné problémy týkající se zdraví poškozené. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka