ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.367.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 367/2012 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2012 o dovolání podaném R. K. , roz. P., nar., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 8/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněná R. K. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 8/2011 ze dne 16. 9. 2011 byla dovolatelka uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když skutkový základ spočíval v tom, že „ dne 18. 6. 2010 kolem 21.30 hodin až 22.00 hodin v P., ulice K. čp., v koupelně v přízemí domu, po předchozím utajovaném těhotenství, bez jakékoliv přípravy na porod a příchod dítěte a bez opatření si základních věcí pro ošetření novorozence, když předběžný termín porodu, stanovený na 17. 6. 2010, znala, porodila do záchodové mísy dítě mužského pohlaví, vědoma si toho, že spadlo hlavou do výpustě naplněné vodou, v úmyslu jej usmrtit zde novorozence ponechala bez pomoci po přesně nezjištěnou dobu, když pouze odstřihla pupeční šňůru a poté dítě vytáhla za nohy ze záchodové mísy a po zjištění, že již nejeví známky života, zabalila jej do svého oblečení, v koupelně uklidila všechny známky proběhlého porodu, čímž porod utajila před v domě přítomným přítelem J. V., který nevěděl ani o její graviditě a nabízel jí pomoc z obavy o její zdravotní stav, zabalené tělo dítěte poté ukryla v úložném prostoru společné postele a dne 20. 6. 2010 ve večerních hodinách v obci V. čp., okr. N., na chalupě J. V. tělo dítěte tajně spálila v krbu, zbylé ostatky a popel zahrabala do kompostu na zahradě, kde byly nalezeny orgány policie. “ Za uvedený zvlášť závažný zločin byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí bylo uloženo ochranné psychiatrické léčení ambulantní formou.
V předmětné věci podala R. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil a to ve výroku o trestu. Následně podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za označené trestné činy uložil dovolatelce za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §40 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let a pro jeho výkon ji zařadil do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala R. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem stanovených náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že nebylo postaveno najisto zejména to, zda se dítě v rozhodné době narodilo živé, když tuto skutečnost nelze jednoznačně dovodit ani ze závěrů ve věci podaných znaleckých posudků a rovněž tak z výpovědí jednotlivých znalců před soudem. Poukázala i na to, že odvolacímu soudu předložila závěry „vyšetřovacího pokusu, který si nechala zpracovat“ s tím, že byla použita panenka s velikostí hlavy odpovídající hlavě novorozence a zjištěno, že ta nemohla být ponořena do předmětné záchodové mísy takovým způsobem, aby se novorozenec utopil. Dodala, že pokud se dítě nenarodilo mrtvé, tak jeho usmrcení muselo proběhnout jinak. Uvedeným zjištěním se však odvolací soud nezabýval a pouze převzal závěr soudu prvního stupně s tím, že mohlo dojít k zadušení dítěte v záchodové míse a tedy způsobem, který nemá oporu v provedeném dokazování. V této souvislosti poukázala i na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 864/11 ze dne 16. 6. 2011 s tím, že „v daném řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že spáchala skutek, který jí je v rozsudku kladen za vinu a jsou-li v daném případě pochybnosti o tom, zda se dítě narodilo živé, nelze je s ohledem na presumpci neviny vykládat v neprospěch obviněné“. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze a v souladu s §265k odst. 2 tr. ř. „zrušil i další ustanovení obsahově navazující na citovaný rozsudek“. Dále učinila alternativní návrh, aby poté Nejvyšší soud buď podle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze „nové projednání a rozhodnutí ve věci nebo podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a obviněnou zprostil obžaloby, neboť nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že trestný čin spáchala“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že dovolatelka poukázala na to, že nebyly objasněny a prokázány skutkové okolnosti, z nichž byl dovozován skutkový stav a na něj navazující právní kvalifikace. Dodala, že byť se takto snaží dosáhnout odlišného hodnocení důkazů, než jak učinily soudy, je možné i v dovolacím řízení přihlédnout k takovým námitkám a to tehdy, pokud to odůvodňuje kvalifikovaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V této souvislosti potom poukázala na to, že soudy své závěry o vině dovolatelky zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku vybudovaly na skutkovém zjištění, že porodila živé dítě, a to do záchodové mísy tak, že spadlo hlavou do výpustě naplněné vodou a v úmyslu jej usmrtit jej ponechala bez pomoci po přesně nezjištěnou dobu, když pouze odstřihla pupeční šňůru, dítě pak vytáhla ze záchodové mísy a po zjištění, že již nejeví známky života jej zabalila do svého oblečení, porod utajila a následně se mrtvého dítěte zbavila. Předmětem útoku tak mohlo být pouze živě narozené dítě, které po narození dýchá nebo projevuje jiné známky života. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tvrzení dovolatelky o tom, že dítě se narodilo mrtvé, bylo vyvráceno. V tomto směru vycházely ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, vypracovaného lékařskou fakultou UP O.. Takto dospěly k závěru, že dítě nemohlo být v těle matky mrtvé tak, jak to uváděla dovolatelka, když tvrdila, že několik dní necítila jeho pohyby. Pokud by totiž bylo dítě v těle matky mrtvé již několik dní, muselo by být při porodu macerované, což však dovolatelka neuvedla. Soudy vyloučily i to, že v době porodu došlo k udušení dítěte omotáním pupečníku kolem krku, což dovodily z výpovědi dovolatelky, která však o této variantě úmrtí nehovořila a naopak uvedla, že pupečník novorozenci po porodu odstřihla. Dále státní zástupkyně poukázala na další úvahy soudů spočívající v tom, že svědek V. nemusel slyšet po porodu dítěte žádný křik, neboť bezprostředně po porodu dítě křičet nezačne, neboť to trvá minimálně dvacet vteřin, stejně jako vyvrácení varianty (uváděné dovolatelkou), že dítě porodila do záchodové mísy a ihned jej vytáhla, když znalec potvrdil, že pokud by se tak stalo, podařilo by se jej zachránit, neboť novorozenec je disponován tím, aby vydržel bez kyslíku delší dobu než dospělý člověk a ve vodě by musel být několik minut, aby došlo k jeho úmrtí. Konečně soudy dovodily, že ani tvrzení dovolatelky o tom, že dítě mělo šedomodrou barvu a zdálo se jí, že nedýchá, neznamená, že by bylo mrtvé. K takto vedeným tvrzením soudů potom státní zástupkyně namítla, že tyto ze znaleckých posudků jednoznačně nevyplývají. K tomu uvedla, že dovolatelka se k usmrcení svého čerstvě narozeného dítěte nikdy nedoznala, přičemž vzhledem ke spálení jeho těla znalci uvedli, že se nelze jednoznačně vyjádřit, zda se takto jednalo o živě narozeného, životaschopného jedince. Znalec Doc. MUDr. Š., CSc. potom při výslechu připustil, že údajná modrošedá barva novorozence svědčí o udušení, přičemž ke změně barvy dochází téměř okamžitě a takové zbarvení mohlo svědčit o tom, že k jeho udušení došlo před porodem, v jeho průběhu či po něm. Vyloučil pouze to, že plod odumřel v těle matky v době vzdálenější od porodu. Státní zástupkyně tak má za to, že z takto učiněných skutkových zjištění (pořízených důkazů) nevyplynul jednoznačný závěr, že by dovolatelka porodila živé dítě, přičemž nebylo ani namístě odmítnout obviněnou navrhovaný důkaz v podobě vyšetřovacího pokusu, kterým mohlo být zjištěno, zda bylo reálné, aby se dítě udusilo jeho porodem do záchodové mísy. Dodala však, že ani poté, co by se neprokázal porod živého dítěte (což je vzhledem k jí popsaným okolnostem stěží prokazatelné), nelze mít za to, že by jednání dovolatelky bylo beztrestné. To proto, že i při respektování zásady in dubio pro reo by bylo namístě jednání dovolatelky posuzovat jako pokus trestného činu vraždy a sice jako tzv. pokus na nezpůsobilém předmětu útoku, přičemž pro otázku posouzení trestnosti takového jednání budou rozhodující obecná kriteria uplatňovaná při postihu pokusu na nezpůsobilých předmětech útoku a tedy především hledisko společenské škodlivosti. Dodala, že je možné dovodit i závěr o tom, že v důsledku sekundární psychotizace se u dovolatelky nerozvinul v průběhu těhotenství mateřský pud. V důsledku poruchy struktury osobnosti se u ní objevila emoční otupělost, vyhasnutí, absence pozitivních vztahů a primitivně egocentrické chování, což se promítá do vlastního sebedestruktivního chování, kdy není schopna vytvořit si a udržet funkční partnerství, nestýká se s rodiči a dětmi a je zcela osamělá. Své těhotenství proto brala jako překážku pro udržení jejího soužití s J. V., který nemohl být biologickým otcem dítěte. Proto také vytvořila legendu o zvětšování svého břicha a nakonec počítala zjevně s tím, že se dítěte zbaví ať už se narodí živé či mrtvé. Proto poté, co zjistila, že novorozenec má šedomodrou barvu, nezavázala mu ani pupeční šňůru, ani jej nezačala oživovat, nepřivolala žádnou pomoc, i když ji k tomu vázala ustanovení obsažená v zákoně o rodině, ze kterých plyne zvláštní povinnost rodičů pečovat o nezletilé dítě, a to bez ohledu na to, zda jde o jeho manželský či nemanželský původ. Státní zástupkyně takto odkázala na ustanovení §112 tr. zákoníku podle kterého se jednáním rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývá-li taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání a nebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen. Poukázala na to, že zřejmě zůstane neprůkazné, kdy dítě zemřelo, případně zda zemřelo v důsledku neposkytnutí pomoci matkou, přicházelo by tak v úvahu posoudit jednání dovolatelky jako tzv. pokus na nezpůsobilém předmětu útoku a v této souvislosti potom bude na soudech zvážit míru společenské škodlivosti takového jednání, a to i s ohledem na to, že předmětného skutku se dopustila v důsledku poruchy struktury osobnosti, která se u ní rozvinula po prodělání psychotického onemocnění. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a aby posledně jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, a to v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatelka namítla nesprávné hodnocení soudy učiněných skutkových zjištění s tím, že popsané jednání neodpovídá realitě, především v tom, že nebylo jednoznačně prokázáno to, že se dítě narodilo živé, když tato skutečnost se jeví pro posouzení věci jako klíčová. K tomu je namístě uvést, že za určitých okolností je možné i v rámci konaného dovolacího řízení přihlédnout ke skutkovým námitkám (jak je tomu i v posuzované věci), a to z hlediska zaručeného, ústavně daného práva, v daném případě práva na spravedlivý proces. To ovšem za stavu, kdy lze shledat extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a ve věci provedenými důkazy. Tak tomu je i v předmětné věci a tudíž podané dovolání bylo takto uplatněno nejenom právně relevantně, ale je i důvodné. To především proto, že neobstojí jednoznačné tvrzení soudů spočívající v tom, že dítě se nepochybně narodilo živé. Tomuto tvrzení totiž neodpovídají ve věci učiněná skutková zjištění a takto především podaný znalecký posudek vypracovaný lékařskou fakultou UP O., a to z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, když závěry z něj plynoucí neodpovídají závěrům, ke kterým dospěly soudy. Z uvedeného znaleckého posudku a také z výpovědi znalců před soudem totiž zřetelně plyne, že nevyloučili především to, že dítě se mohlo narodit mrtvé. To s tím, že se stávají případy (byť v minimální míře), že dítě zemře při porodu, resp. se v rámci porodu narodí jako mrtvé a tuto možnost nevyloučili ani v posuzovaném případě, a to i s ohledem na tvrzení uváděná dovolatelkou. Jak již řečeno, toto důležité skutkové zjištění soudy nevzaly v potaz a takto ani odpovídajícím způsobem nevysvětlily, proč závěrům znaleckého posudku a výpovědi znalců neuvěřily a přes uvedené potom dospěly k nepodloženému závěru spočívajícím v tom, že dítě se zcela určitě narodilo živé. Je třeba připomenout, že znalci pouze uvedli to, že nemohlo dojít k úmrtí plodu v těle matky v době, která byla od porodu vzdálená. Za daného stavu věci tak lze shledat, že v rozhodování soudů došlo k již zmíněnému extrémnímu nesouladu mezi učiněným skutkovými zjištěními a ve věci provedenými důkazy a v této souvislosti i s nesprávně přijatou právní kvalifikací předmětného skutku. Nelze ani přehlédnout návrh dovolatelky na provedení vyšetřovacího pokusu stran možného utopení dítěte, který byl odmítnut, a pokud dovolatelka v tomto směru předložila závěry z vyšetřovacího pokusu (jež si nechala zpracovat), tak z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu sice plyne, že ten o jeho existenci věděl, přesto však k němu nezaujal jakékoli stanovisko.
Nejvyšší soud proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání obviněnou R. K. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011 a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť zjištěné vady nebylo možné odstranit v zasedání veřejném.
Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který se po jejím zrušení bude povinen znovu zabývat v intencích tohoto rozhodnutí soudu dovolacího, a to v souladu s právním názorem v něm vysloveným (§265s odst. 1 tr. ř.). Půjde tak především o to, aby ve věci provedené důkazy vyhodnotil v souladu s jejich obsahem a především náležitě v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. ve svém (nově přijatém rozhodnutí) vysvětlil, jakými úvahami se při právním hodnocení učiněných skutkových zjištění řídil. Bude takto namístě se znovu podrobně zabývat především tím, zda dovolatelka porodila dítě mrtvé či živé a takto i tím, zda bezpečně věděla (či mohla vědět) a na základě jakých skutečností, že se dítě narodilo mrtvé. V uvedeném směru bude namístě znovu (k uvedenému) vyslechnout příslušné znalce, když soud také zaujme svůj postoj ke zmíněnému vyšetřovacímu pokusu nebo jej bude verifikovat. Teprve poté, vycházeje z takto doplněných skutkových zjištění, přistoupí i ke zvolení právní kvalifikace jednání dovolatelky. Nepřehlédne přitom ani úvahy státní zástupkyně obsažené v jejím vyjádření stran tzv. pokusu na nezpůsobilém předmětu útoku z hlediska v teorii uváděných tzv. nepravých omisivních trestných činů a bude se také detailně psychickou stránkou osoby dovolatelky i s ohledem na dosud stanovené závěry příslušného znaleckého posudku, ze kterého plyne popsaná porucha struktury její osobnosti.
Podle §265 l odst.4 tr. ř. vykonává-li se na obviněné trest odnětí svobody uložený jí původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V důsledku zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu pozbylo napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze právní moci a tedy i vykonatelnosti, což znamená, že za těchto okolností ve výkonu uloženého trestu odnětí svobody již nelze v této fázi řízení pokračovat. Zároveň však z rejstříku trestu vyplývá, že obviněná má vykonat ještě nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, který jí byl uložen (přeměnou trestu odnětí svobody podmíněně odloženého) usnesením Okresního soudu Pardubice sp. zn. 1 T 65/2010 ze dne 15. 2. 2011. Za daného stavu proto vykoná uvedený trest, do kterého bude převedena, a z uvedeného tak plyne, že její (případné) vzetí do vazby nepřichází v úvahu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka