ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.399.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 399/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2002 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 6 To 72/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 T 143/2001, a rozhodl podle §265k odst. 1, §265l odst. 1 tr. řádu takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 6 To 72/2002, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 3 T 143/2001 se z r u š u j í. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2002 byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., protože dne 23. 4. 2001 kolem 22.30 hodin řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 120L, SPZ OCC 48-76, po silnici III. třídy č. 44314 km 5,6 v katastru obce H. ve směru od H. V., kdy vlivem podnapilosti nezvládl řízení vozidla a s vozidlem havaroval vpravo mimo vozovku, kde narazil do kamenů lemujících okraj vozovky, v důsledku čehož poškozený spolujezdec M. B., utrpěl roztříštěnou zlomeninu pravého bérce nad hlezenným kloubem s posunem úlomků a tržnou ránu na bérci včetně odlomení vnitřního kotníku, otřes mozku lehkého stupně, a tato zranění si vyžádala hospitalizaci včetně operace, kdy léčení poškozeného dosud trvalo, a následnou zkouškou metodou plynové chromatografie včetně zpětného propočtu bylo zjištěno, že obviněný měl v době dopravní nehody nejméně 1, 85 g/kg ethylalkoholu v krvi.
Za to byl odsouzen podle §201 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roky. Současně mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 roky. Dále bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej odvoláním napadli jednak státní zástupce v neprospěch obviněného a jednak poškozený M. B. O podaných řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání dne 15. 4. 2002 usnesením sp. zn. 6 To 72/2002 tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného J. K., které opřela o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je toho názoru, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pokud bylo jednání obviněného posouzeno toliko jako trestný čin podle §201 písm. d) tr. zák. Tato právní kvalifikace je v rozporu s popisem skutku ve výroku o vině soudu I. stupně. Podle tohoto výroku, který má plnou oporu v provedeném dokazování, utrpěl poškozený M. B. v příčinné souvislosti s jednáním obviněného zranění pravé dolní končetiny, které nepochybně mělo charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Nepoužití právní kvalifikace podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. soudem prvního stupně s poukazem na spoluzavinění poškozeného M. B. (v kritické době rovněž podnapilý, nepřipoutaný bezpečnostním pasem) považuje dovolatel za nesprávné. Skutek popsaný ve výroku rozsudku měl být v souladu s právem kvalifikován nejen jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., ale též jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
V petitu podaného dovolání proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obě citovaná rozhodnutí zrušil, podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil obviněný prostřednictvím své obhájkyně. Je přesvědčen, že obě rozhodnutí jsou správná a odpovídají zákonu. Navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podle §265j tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zjišťoval, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. a) tr. ř./ a bylo podáno ve lhůtě a u příslušného soudu podle §265e odst. 1, 2 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Aniž by Nejvyšší soud ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu přezkoumával úplnost dokazování a hodnocení důkazů soudem prvního event. druhého stupně, při posuzování důvodnosti podaného dovolání vycházel z konečného skutkového zjištění obou soudů. Shledal, že skutek popsaný ve výroku rozsudku se nekryje s užitou právní kvalifikací podle §201 písm. d) tr. zák., neboť obviněný J. K. dle zjištění soudu nejenže řídil osobní automobil a vlivem podnapilosti (1,85 g/kg ethylalkoholu v krvi) s vozidlem havaroval, ale v příčinné souvislosti s tímto jednáním utrpěl poškozený M. B. popsaná zranění pravé dolní končetiny, která bezpochyby vykazují charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Takto zjištěný skutek měl být proto právně posouzen nejen podle §201 písm. d) tr. zák., ale i jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podané dovolání lze tedy považovat za důvodné.
Nejvyšší soud se neztotožnil s postupem soudu prvního stupně, když nepoužití právní kvalifikace podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. odůvodnil spoluzaviněním poškozeného M. B., které mělo spočívat v tom, že v kritické době byl rovněž ve stavu těžké opilosti a po nastoupení do vozidla se nepřipoutal bezpečnostním pasem. Pokud by poškozený nebyl v podnapilém stavu a byl připoután, pak by téměř s určitostí /s odkazem na příslušný znalecký posudek/ neutrpěl tak závažná poranění. Za této situace podle názoru nalézacího soudu bylo nutno postupovat ve prospěch obviněného a přičíst mu vinu toliko za prosté ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a protože je jednočinný souběh tohoto trestného činu a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. vyloučen, právně posoudit jednání obviněného pouze dle posledně uvedeného zákonného ustanovení.
Soud prvního stupně, ale i soud odvolací, pokud se s jeho názorem ztotožnil, zaměnil otázku příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného J. K. a nastalým následkem (účinkem) v podobě těžké újmy na zdraví poškozeného M. B. s otázkou posouzení konkrétního stupně společenské nebezpečnosti jednání obviněného (§3 odst. 4 tr. zák.) v důsledku možného podílu poškozeného na následku - vzniku těžké újmy na zdraví.
Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem je dána tehdy, pokud by bez zaviněného jednání pachatele škodlivý následek nenastal. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistupuje další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává skutečností, bez níž by ke vzniku následku nebylo došlo. K přerušení příčinné souvislosti by došlo jedině tehdy, pokud by nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele. V projednávané věci základní příčinou vzniku těžké újmy na zdraví poškozeného M. B. nebyla skutečnost, že sám poškozený byl v podnapilém stavu a nebyl při jízdě připoután bezpečnostním pasem, ale to, že obviněný J. K. řídil motorové vozidlo v silně podnapilém stavu a s tímto havaroval. Určitá míra spoluzavinění poškozeného na způsobeném následku (účinku) proto nemůže být důvodem k tomu, aby obviněnému nemohla být přičítána odpovědnost za vzniklou těžkou újmu na zdraví. Tato otázka může vést toliko k úvahám o stupni společenské nebezpečnosti jednání obviněného v souvislosti s kriterii rozhodnými pro ukládání trestu (§23 a §31 tr. zák.).
Nejvyšší soud proto v projednávané věci dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, když jednání obviněného J. K. nebylo právně posouzeno nejen jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., ale též jako trestný ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Vzhledem k těmto uvedeným skutečnostem shledal Nejvyšší soud podané dovolání důvodným a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 6 To 72/2002, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 3 T 143/2001. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na obě rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Po zrušení obou napadených rozhodnutí se tak věc vrací do procesního stadia po podání obžaloby. Úkolem Okresního soudu v Olomouci bude věc projednat a učinit v ní zákonu odpovídající rozhodnutí, přičemž soud bude vázán právním názorem, vysloveným v tomto rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych