ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.404.2009.2
sp. zn. 3 Tdo 404/2009-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2008, sp. zn. 3 To 838/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 112/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 15 T 112/2007, byl obviněný J. K. uznán vinným pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2) jednak trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jednak trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák., pod bodem 4) trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a konečně pod bodem 5) výroku trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák.
Za skutky pod body 1) až 4) mu byl podle §215 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 15 T 93/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Za skutek pod bodem 5) rozsudku byl odsouzen podle §213 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. rovněž zařazen do věznice s ostrahou.
Naproti tomu byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby ze skutku popsaného pod bodem 3) obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. 5 ZT 79/2007, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a podle §226 písm. b) tr. ř. ze skutku popsaného pod bodem 6) téže obžaloby, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák.
Pokud jde o skutková zjištění, která byla podkladem výroku o vině tohoto rozsudku, cituje Nejvyšší soud doslovně pouze ta, která měla souvislost s námitkami uplatněnými dovolatelem, tj. bod 2 výroku o vině.
Podle něj se obviněný trestných činů týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že
„ v blíže nezjištěné době od počátku roku 2006 do 28. 12. 2006 na různých místech v O., zejména pak v O. – P., na ul. S., v bytě obývaném společně s družkou B. J. a nezletilou dcerou, zle nakládal s družkou B. J., kterou psychicky ponižoval a slovně zesměšňoval, nutil ji, aby se do ničeho nepletla a byla zticha, a když se proti tomuto ohradila, začal ji polévat studenou vodou z hrníčku, chytil ji za ruku a přes její odpor ji odvlekl do koupelny, kde ji sprchoval ve studené vodě se slovy, že sprchu potřebuje, aby se vzpamatovala, přičemž toto činil i v přítomnosti dalších osob, dále ji opakovaně násilím odvlekl do koupelny a v této zamkl vždy na dobu asi jedné hodiny s tím, že ji má uklidit nebo že má vyprat špinavé prádlo, přičemž ještě předtím, než ji v koupelně zamkl, tuto v několika případech vystříkal dezinfekčním prostředkem Savo, v noci ji budil s tím, že si má jít sednout na židli do kuchyně, že jí chce něco vysvětlit, ale že má být zticha, jinak za každé pronesené slovo dostane od něj facku, a když uvedla, že mlčet nebude, tak ji udeřil otevřenou dlaní do tváře, kdy ze strachu z dalšího napadání již dále seděla a mlčela, dále ji nutil k tomu, aby opustila byt, který uzamkl zevnitř, a do bytu ji několik hodin nechtěl pustit, opakovaně jí bral klíče od bytu, z něhož následně odešel a ji tam na několik hodin zamkl, nutil ji, aby byla přítomna tomu, jak vyrábí drogu pervitin, a aby se sama výrobu naučila, a když odmítla, tak jí vyhrožoval, že sdělí jejím rodičům a sociálnímu odboru příslušného úřadu, že vyrábí a užívá pervitin a že jí z toho důvodu vezmou dceru, kterou má ve své péči, v jednom případě poté, co si odmítla dobrovolně aplikovat pervitin pomocí injekční stříkačky, ji povalil na zem, sedl si na ni a koleny ji znehybnil ruce a pervitin jí násilím aplikoval pomocí injekční stříkačky přímo do žíly, opakovaně jí vyhrožoval zabitím a ublížením na zdraví, fackoval ji, a to zejména kdykoliv projevila vůli od něj odejít nebo poté, co učinila oznámení na Policii ČR, kdy v jednom případě, a to dne 17. 4. 2006 kolem 20:15 hodin ji v jejím bytě slovně a poté i fyzicky napadl tak, že do ní začal strkat, přičemž jednou ji strčil tak silně, že ztratila rovnováhu, spadla na ledničku a následně upadla na zem, a v době, kdy ležela na zemi, tak do ní nejméně ve třech případech kopl bosou nohou do oblasti ledvin a do oblasti nohou, čímž jí způsobil poranění, a to oděrky na hlavě, zhmoždění zad, kolene a hlavy, kterážto poranění si vyžádala lékařské ošetření s následnou dobou léčení do dvou týdnů, kdy intenzita jednání obžalovaného se v průběhu uvedené doby zvyšovala, v důsledku čehož se jmenovaná z bytu odstěhovala a dne 8. 2. 2007 se psychicky zhroutila, jelikož prožité události u jmenované vyvolaly posttraumatickou stresovou poruchu, která se chronifikuje do přetrvávajících změn osobnosti, kdy z psychologického hlediska se jedná o velmi silně rozvinutý syndrom týrané osoby, naplňující všechny kvality syndromu týrané osoby na vysoké úrovni, a z psychiatrického hlediska se jedná o závažnou újmu na zdraví s předpokladem trvalých následků s tím, že do budoucna podle znalce nelze vyloučit rozvoj fenoménů až psychotických kvalit, kterážto zjištěná posttraumatická stresová porucha si vyžádala hospitalizaci na Psychiatrickém oddělení ve Fakultní nemocnici O. - P. v době od 8. 2. 2007 do 28. 2. 2008 (správně 28. 2. 2007) a následnou psychiatrickou ambulantní léčbu, která trvá dosud.“
Proti tomuto rozsudku podal odvolání jednak obviněný, a to jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu, a dále okresní státní zástupce a to v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, který mu byl uložen.
O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 12. 2008, sp. zn. 3 To 838/2008 . Zatímco odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, z podnětu odvolání státního zástupce pak podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu za skutky pod body 1) až 4) a za podmínek §259 odst. 3, 4 tr. ř. obviněnému nově uložil za tyto skutky podle §215a odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále mu podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil trest propadnutí razítka firmy K. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 15 T 93/2006, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , a to jednak z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na nesprávném hmotně právním posouzení, a dále z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Dovolatel současně uvedl, že si je vědom, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možný přezkum skutkových zjištění, nýbrž je nutno vycházet ze skutkových zjištění soudů prvého a druhého stupně. Při respektování této skutečnosti však napadá výrok o vině pod bodem 2 rozsudku okresního soudu, kde bylo podle jeho mínění jeho jednání nesprávně kvalifikováno současně jako jednak trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě podle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., jednak jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Podle dovolatele však jeho jednání mělo být posouzeno toliko dle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., tj. že se činu dopustil „zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách“, což již zcela vystihuje posouzení skutku s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Soudům nižších stupňů dále vytýká, že se nezabývaly jeho námitkami o předčasnosti vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a speciální klinické psychologie, kde znalci podle jeho přesvědčení vycházeli z neúplných informací.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž by odstranil shora uvedené vady, kterými bylo předchozí řízení zatíženo.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil a posléze jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. do data neveřejného zasedání písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným J. K. svým obsahem skutečně naplňují některý z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., neboť to je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, jak to ostatně konstatoval i sám dovolatel, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Mezi tento druh námitek spadala námitka dovolatele tvrdící, že soudy vyšly ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a speciální psychologie, ačkoli tyto byly nedostatečně podložené a tudíž i předčasné. Tato námitka nebrojí proti právnímu posouzení skutku, jak to dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, ale proti aplikaci procesních ustanovení – konkrétně proti aplikaci ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř. upravujících rozsah dokazování a způsob hodnocení provedených důkazů. Touto námitkou, která nenaplňovala deklarovaný ani jiný dovolací důvod, tedy nemohla být založena přezkumná povinnost dovolacího soudu. Nicméně nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že jde o námitku, kterou se zabýval již soud prvého stupně, doplnil uvedený znalecký posudek zkoumající duševní stav poškozené včetně následků, které jednání obviněného na její duševní zdraví mělo, přičemž dospěl k závěru, že další doplňování posudku je nadbytečné a vedlo by mimo jiné i k prohloubení tzv. sekundární viktimizace poškozené (blíže viz str. 20 rozsudku). S tím se ztotožnil i krajský soud (viz str. 7 jeho rozsudku) a jejich stanovisko považuje za správné a v souladu se zákonem rovněž i Nejvyšší soud.
Vedle této námitky však dovolatel relevantně naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou, že skutek, jímž byl uznán vinným pod bodem 2 rozsudku okresního soudu, bylo namístě posoudit pouze jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215 odst. 1, 2 písm, a), b) tr. zák., a nikoliv současně i jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.
Podle závěrů soudů se obviněný trestného činu podle §215 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. dopustil tím, že týral osobu blízkou žijící s ním ve společně obývaném bytě, spáchal uvedený čin zvlášť surovým způsobem a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu.
Trestného činu podle §222 odst. 1 tr. zák. se pak podle závěru soudů dopustil tím, že jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví.
Z námitek dovolatele, které již blíže nespecifikoval, lze vyrozumět, že nebrojí proti právnímu závěru, že následek vyvolaný jeho jednáním u poškozené by neměl znaky těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 tr. zák., nýbrž proti jednočinnému souběhu obou shora uvedených skutkových podstat.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval, že okresní i krajský soud sice shodně uzavřely, že posttraumatická stresová porucha, chronifikovaná do přetrvávajících změn osobnosti, kterou poškozená v důsledku jednání obviněného trpí, představuje těžkou újmu na zdraví, aniž by však výslovně specifikovaly, o který typ těžké újmy z alternativ vypočtených v ust. §89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák. se jedná. Z odůvodnění rozsudku na str. 24 je ovšem zřejmé, že šlo o delší dobu trvající poruchu zdraví dle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák ., když se zde uvádí: …u poškozené vyvolal syndrom týrané osoby na vysoké úrovni s předpokladem trvalých následků, s rozvojem fenoménů až psychotických kvalit, což si vyžádalo hospitalizaci poškozená na psychiatrickém oddělení a následnou psychiatrickou ambulantní léčbu, jíž se podrobuje i v době konání hlavních líčení (tj. více než rok a půl po spáchání činu). Plyne to i z výroku rozsudku okresního soudu, který uvádí, …v důsledku čehož se jmenovaná dne 8. 2. 2007 psychicky zhroutila, jelikož prožité události vyvolaly posttraumatickou stresovou poruchu, která se chronifikuje do přetrvávajících změn osobnosti , ...jedná se o velmi silně rozvinutý syndrom týrané osobnosti a z psychiatrického hlediska se jedná o závažnou újmu na zdraví s předpokladem trvalých následků s tím, že do budoucna nelze vyloučit rozvoj fenoménů až psychotických kvalit, kterýžto psychotická porucha si vyžádala hospitalizaci na psychiatrickém oddělení v době od 8. 2. 2007 do 28. 2. 2008 (správně 28. 2. 2007) a následnou psychiatrickou léčbu, která trvá dosud .
V souladu s ust. §3 odst. 1 tr. zák. je každý skutek na místě posoudit podle všech ustanovení zvláštní části trestního zákona, která na něj dopadají, aby tak byla náležitě vystižena povaha a stupeň nebezpečnosti pachatelova jednání pro společnost (srov. č. 25/1964 Sb. rozh. tr.). To neplatí v případě tzv. zdánlivého souběhu, kdy skutek sice formálně vykazuje znaky více skutkových podstat trestných činů, avšak přesto je vyloučen.
V souladu s naukou a respektovanou judikaturou je jednočinný souběh vyloučen v případech
a) poměru speciality sbíhajících se trestných činů
b) subsidiarity sbíhajících se trestných činů
c) tzv. faktické konzumpce
ad a)
v poměru speciality jsou ustanovení určená k ochraně týchž zájmů, kde speciální ustanovení zvlášť postihuje určitý druh útoků proti týmž individuálním zájmům, aby byla vystižena zvláštní povaha a stupeň nebezpečnosti takových útoků pro společnost,
ad b)
v poměru subsidiarity jsou rovněž ustanovení určená k ochraně týchž zájmů, kde účelem subsidiárního ustanovení je pouze doplnit v témže směru ochranu, kterou poskytuje ustanovení primární.
Z porovnání skutkových podstat uvedených v §215a odst. 1, 2 a), b) tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. je zřejmé, že se nejedná ani o jeden ze dvou shora uvedených případů. Zatímco objektem trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě či domě podle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. je zájem společnosti na ochraně osob před tzv. „domácím násilím“, přičemž jeho znaky budou naplněny bez ohledu na to, zda povede k nějakému následku na zdraví poškozeného, objektem trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. je lidské zdraví, tj. normální funkce lidského těla, přičemž předpokladem naplnění znaků uvedené skutkové podstaty je právě následek na zdraví poškozeného. Nutno přitom mít na zřeteli i fakt, že znak skutkové podstaty §215a odst. 2 písm. a) tr. zák. týrání zvlášť surovým způsobem se vztahuje k objektivní stránce skutkové podstaty, tj. ke způsobu zlého nakládání pachatele s poškozenou osobou, nemá však žádnou bezprostřední vazbu na způsobený následek, který je možno vystihnout právě prostřednictvím skutkové podstaty podle §222 odst. 1 tr. zák.
V této souvislosti je však nutno položit si také otázku, zda se nejedná o třetí zmíněný případ, kdy je jednočinný souběh vyloučen, a sice tzv. faktickou konzumpcí.
ad c)
faktická konzumpce je chápána jako případ, kdy jeden trestný čin je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem nebo málo významným produktem základního trestného činu.
O faktické konzumpci by bylo možno uvažovat v situaci, kdy by šlo o souběh trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215 odst. 1, 2 písm. a) b) tr. zák. s trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kde by méně závažný následek na zdraví poškozené osoby bylo skutečně možno považovat za podružný v porovnání s následkem způsobeným trestným činem podle §215a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. (srov. přiměřeně č. 18/1963 Sb. rozh. tr.). V případě, že však následek na zdraví poškozeného vykazuje znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 tr. zák. a jde tedy o trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., se již o případ faktické konzumpce nejedná (srov. přiměřeně č. 11/1984, str. 84-85 Sb. rozh. tr.). Podporu pro takový závěr lze nalézt i ve srovnání trestních sazeb obou uvedených skutkových podstat, které jsou zcela shodné – činí dvě až osm let odnětí svobody, takže z nich lze usuzovat na obdobnou typovou nebezpečnost obou trestných činů pro společnost.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů odmítl dovolání podané obviněným J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné . Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr