ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.406.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 406/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2003 dovolání podané obviněným D. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 61 To 424/2001, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 169/2000, a rozhodl takto:
Dovolání D. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 2 T 169/2000, byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona č. 557/1991, za který byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 5. 8. 1997 v P. v pojišťovně G. nahlásil, že mu bylo v době od 30. 7. 1999 do 31. 7. 1999 odcizeno vozidlo Škoda Felicia GLX 1,9 D, ačkoli toto vozidlo již 4. 5. 1997 bylo převezeno přes Polsko do Běloruska, přičemž pojišťovnou bylo vyplaceno plnění ve výši 124.431,- Kč a majiteli předmětného vozidla, leasingové společnosti Š., s.r.o. vznikla škoda ve výši 220.900,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 11. 1. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 61 To 424/2001 podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona před novelou zák. č. 265/2001 Sb. a uložil mu podle §250 odst. 2 tr. zákona před novelou trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené G. pojišťovně a.s. se sídlem P., na náhradě škody částku 124.431,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že obviněný dne 5. 8. 1997 v P., v pojišťovně G. uplatnil pojistné plnění za krádež vozidla Škoda Felicia GLX 1, 9, ke které mělo údajně dojít v době od 30. 7. 1997 do 31. 7. 1997 v P. ačkoli toto vozidlo bylo již 4. 5. 1997 převezeno přes Polsko do Běloruska, kde bylo zaregistrováno, přičemž pojišťovnou bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 124. 431,-Kč a způsobil tak poškozené pojišťovně G. škodu ve výši 124. 431,- Kč.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání ze dne 22. 4. 2002. Nejvyšší soud České republiky svým přípisem ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 6 Tdo 764/2002 vrátil toto dovolání spolu se spisem Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s tím, že ze spisu bylo patrné, že ke dni předložení věci dovolacímu soudu nebyl rozsudek Městského soudu v Praze doručen obviněnému, a tedy nepočala běžet a ani proto nemohla uplynout lhůta pro podání dovolání. Dovolání bylo znovu předloženo Nejvyššímu soudu České republiky s tím, že spis byl doplněn o doklad Policie České republiky o doručení rozsudku obviněnému.
Obviněný ve svém dovolání napadá všechny výroky napadeného rozsudku a odvolává se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve zdůvodnění vyslovuje názor, že odvolací soud, a před ním i soud prvního stupně, nesprávně právně posoudil provedené důkazy, jako důkazy hodnotil materiály, které neměly být v trestním řízení použity a že řízení, které předcházelo vyhlášení napadeného rozsudku, trpělo vadami záležejícími v porušení práva obžalovaného na obhajobu a práv obhajoby vůbec. Tato svá tvrzení ve zdůvodnění dovolání podrobněji specifikuje a prezentuje vlastní názor na provádění důkazů a jejich hodnocení. Dále vytýká soudu, že nevyhověl důkazním návrhům obhajoby v tom směru, že orgány činnými v trestním řízení nebyly ověřeny údaje z listinných důkazů a dospívá k závěru, že na základě zhodnocení listinných důkazů dle jeho názoru nemohl žádný soud rozhodující ve věci učinit spravedlivý závěr o jeho vině. Závěr soudu je tedy dle jeho názoru nesprávný a vychází z nesprávného právního posouzení. Konstatuje rovněž, že nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení v průběhu přípravného řízení mu znemožnil řádně a účinně vést obhajobu, přičemž nezákonný postup spatřuje v tom, že opatřením vyšetřovatelky byla jeho obhájci odepřena možnost nahlédnout do vyšetřovacího spisu. V této souvislosti upozorňuje na to, že odvolací soud sice tuto skutečnost konstatoval, nicméně že se nepokusil zjistit, proč nebyla v této věci podaná stížnost na postup vyšetřovatelky přezkoumána státním zástupcem a spokojil se s konstatováním, že tyto skutečnosti ze spisového materiálu nejsou zřejmé. Tímto postupem bylo dle jeho názoru porušeno právo na obhajobu. Nezákonný postup pak spatřuje i v tom, že státní zástupce schválil postup vyšetřovatelky, a to bez toho, že by obhajobě sdělil důvody, které ho ke schválení nezákonného postupu vedly. V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil dle §265k odst. 1 tr. řádu a aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta především konstatuje, že z odůvodnění dovolání je zřejmé, že cestou uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel napadá hodnocení ve věci provedených důkazů a rovněž zákonnost pořízení některých důkazů a že jsou tedy v dovolání uplatněny pouze takové námitky, které obsahově použitému dovolacímu důvodu neodpovídají. Pokud jde o posouzení, zda zjištěný skutek byl správně posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyslovuje názor, že sice z popisu skutku z výroku napadeného rozsudku nevyplývá zcela jednoznačně naplnění zákonných znaků subjektivní stránky uvedeného trestného činu, tj. že obviněný věděl nebo musel vědět, že pojišťovnu uvádí v omyl a zamlčuje přitom podstatné skutečnosti, které jsou zásadní pro rozhodnutí o poskytnutí pojistného plnění, nicméně že z odůvodnění tohoto rozsudku je patrno, že k naplnění zákonných znaků subjektivní stránky nepochybně došlo. K tomu připomíná provedené důkazy, které tento závěr opravňují. Skutek byl tedy důkazně stabilizován do podoby, o níž není důvodných pochyb a právní hodnocení skutku v rozsudku odvolacího soudu odpovídá zákonu. Protože se námitky dovolatele neslučují s uplatněným dovolacím důvodem, podává státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství návrh, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky směřují proti opatřování, provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu a ze svého vlastního posouzení vyvozuje závěr, že jeho jednání bylo v souladu s právem. Tentýž závěr činí i pokud jde o způsob opatřování a provádění důkazů, kde – mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu – vyslovuje názor, že došlo k porušení práva na obhajobu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti zato, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. května 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h