ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.423.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 423/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2003 dovolání podané obviněným J. C., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 9 To 10/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 25/92, a rozhodl takto:
Dovolání J. C. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 1 T 25/92, byl obviněný J. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákona účinného v době vyhlášení rozsudku a byl odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 2 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 2. 1995 č.j. 4 T 18/95-82, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Součástí rozsudku je i rozhodnutí soudu týkající se náhrady škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené pod bodem 1/ výroku odsuzujícího rozsudku, že obvinění J. C. a J. R. společně se zemřelým V. J., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, v přesně nezjištěné době z 2. na 3. 10. 1991 v Ž., po vyhnutí zajišťovacího háčku v I. poschodí místního zámku, v němž byla umístěna pobočka Státního oblastního archivu L., vnikli do prostoru tohoto archivu, odkud odcizili celkem 16 ks historických atlasů a souborů map světa vydaných v letech 1650 – 1852, sborník rytin měst z r. 1695 a dvě blahopřejné ozdobné adresy z roku 1905, vše v celkové hodnotě 5.006.000,- Kč, rovněž odcizili nejméně 18 ks sádrových odlitků pečetí bez hodnoty, vše ke škodě Ministerstva vnitra ČR, ke škodě archiváře PhDr. E. M. odcizili starší kufr s jeho osobními věcmi v přesně nezjištěné hodnotě, obžalovaní M. K. a M. R. v přesně nezjištěné době po odcizení výše popsaných archiválií převzali od obžalovaného J. R. nejméně 10 ks atlasů a přesně nezjištěný počet jednotlivých map a tisků, ač věděli, že tyto věci pocházejí z trestné činnosti, a prodali je v Rakouské republice nejméně za 480.000 rakouských šilinků, z nichž každý pro sebe získal nejméně 80.000 rakouských šilinků.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali J. C. a J. R. odvolání, kterým se zabýval dne 3. 4. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 9 To 10/02 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu ohledně obou obžalovaných zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu ohledně J. C. znovu sám rozhodl tak, že při stejném popisu skutku jej uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a uložil mu podle §247 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu uloženém mu trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 2. 1995 č. j. 4 T 18/95, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Součástí rozsudku Vrchního soudu v Praze je i rozhodnutí týkající se náhrady škody.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný J. C. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá jak výrok o vině, tak výrok o trestu odsuzujícího rozsudku. Dovolání sice neobsahuje výslovný odkaz na některé z konkrétních ustanovení §265b tr. řádu, nicméně z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný uplatňuje jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení žalovaného skutku, a to jak ze stránky hmotně právní, tak i ze stránky procesní. K tomu připomíná některé své argumenty již dříve uplatněné v rámci obhajoby a konstatuje, že celé přípravné řízení, hlavní líčení a posléze i rozsudek jsou protkány dohady, úvahami, náznaky nepřímých důkazů a případně měněných výpovědí spoluobžalovaných. Proti němu samotnému však žádný důkaz neexistuje a existovat nemůže, protože se jednání kladeného mu za vinu nedopustil. Vytýkané vady neodstranil ani odvolací soud, a proto se s jeho rozhodnutím dovolatel nemůže ztotožnit. I údajně způsobená škoda se mu zdá příliš vysoká. V souvislosti s výrokem o trestu dovolatel namítá i příliš dlouhou dobu trvání trestního řízení a vyslovuje názor, že i kdyby byl skutečně vinen, byla i tak výměra trestu příliš vysoká s ohledem na to, že skutek se měl stát v době před více než 10 lety. Podle jeho názoru za tuto dobu poklesla společenská nebezpečnost konkrétního jednání natolik, že skutek měl být hodnocen jinak než podle §247 odst. 3 tr. zákona. Upozorňuje v této otázce rovněž na Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod i na soudní praxi České republiky a vyslovuje názor, že s ohledem na ně bylo jeho odsouzení pro majetkový trestný čin, i kdyby jej spáchal, po době přesahující 10 let, nepřípustné. K tomu připomíná, že nenese žádnou vinu na tom, že orgány činné v trestním řízení potřebovaly takto dlouhou dobu k vynesení rozsudku. Z tohoto pohledu a s ohledem na své tvrzení, že se předmětného jednání nedopustil, tedy považuje trestní řízení proti němu za nezákonné.
V petitu svého dovolání tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině i o trestu a aby věc vrátil k novému rozhodnutí a projednání a aby také bylo ve smyslu §265l odst. 4 tr. řádu rozhodnuto o vazbě.
K podaném dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta především konstatuje, že pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není obsah dovolání s tímto dovolacím důvodem v souladu, neboť námitky dovolatele nesměřují k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž ke tvrzeným skutkovým vadám, které dle názoru obviněného měly spočívat na nezákonně pořízeném důkazu – pachové stopě a dále na nevěrohodné a tudíž nepravdivé výpovědi spoluobviněných. Protože charakter takových námitek se dotýká ryze skutkových zjištění soudu, nelze tuto část dovolání v rámci řízení o tomto mimořádném opravném prostředku přezkoumávat, neboť by se jednalo o nepřípustnou změnu skutkových zjištění ve smyslu odlišné definice skutku, než k jaké dospěly soudy obou stupňů na základě dvouinstančního řízení.
Pokud jde o námitky dovolatele týkající se nepřiměřeně dlouhé doby trvání trestního řízení, má státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že dovolatel se zřejmě domáhá posouzení jeho trestního stíhání jako nezákonného, resp. nepřípustného. Tento názor považuje za zjevně neopodstatněný, neboť jednak důvodem nepřípustnosti trestního stíhání na základě mezinárodní smlouvy může být jen takové její ustanovení, které výslovně ukládá za specifikovaných okolností trestní stíhání zastavit, jednak ze samotné délky trestního řízení a průtahů v něm na straně justičního aparátu nelze oprávněně dovozovat, že by stát v důsledku toho pozbyl právo v řízení pokračovat a rozhodnout.
Protože státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství považuje dovolání J. C. za zčásti podané z jiného důvodu než podle §265b tr. řádu a zčásti za zjevně neopodstatněné, navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování, námitky směřují proti provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů a jiné skutkové závěry, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů a ze svého vlastního posouzení vyvozuje závěr, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestné.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy údajně nesprávnému právnímu posouzení skutku, neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání v této části podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu. V této části podaného dovolání by proto připadal v úvahu postup dovolacího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
V části, týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, považuje Nejvyšší soud námitky dovolatele za zjevně neopodstatněné. S názorem obviněného, že s ohledem na délku trestního stíhání mělo být toto trestní stíhání zastaveno, se náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádal již Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí. Protože dovolatel vlastně opakuje svoji námitku již dříve uplatněnou v rámci obhajoby, postačí jej odkázat na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud pak jde o námitku obviněného, že délka trestního stíhání se měla promítnout alespoň do výroku o trestu, neboť za dobu trestního stíhání poklesla společenská nebezpečnost jeho jednání, Nejvyšší soud se s tímto názorem rovněž neztotožnil. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlížel jak ke konkrétnímu stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu ustanovení §3 odst. 4 tr. zákona, tak i pečlivě vážil všechna zákonná kriteria ustanovení §23 a 31 tr. zákona, rozhodná pro ukládání druhu a výše trestu. Výslovně také uvedl, že bral v úvahu i dobu, která uběhla od spáchání trestné činnosti. Protože tedy námitka obviněného v tomto směru nemá zákonnou oporu, je nutno na ni pohlížet jako na námitku zjevně neopodstatněnou.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání zčásti nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a zčásti jde o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného J. C. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. května 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h