ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.460.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 460/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 dovolání obviněné B. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 8 To 243/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod č. j. 1 T 866/2005-410, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 8 To 243/2009, a to v části týkající se obviněné B. M.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 3. 2009, č. j. 1 T 866/2005-410 , byla obviněná B. M. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustila tím, že:
„s úmyslem získat peníze na hotovosti dne 14. 2. 2003 ve S. prostřednictvím zprostředkovatelky M. K. požádala o překlenovací úvěr ke smlouvě o stavebním spoření ze dne 1. 1. 2003, jíž měla uzavřenu s Wűstenrot – stavební spořitelnou, a. s. P., do žádosti, kterou podepsala uvedla svůj příjem ve výši 23.666,- Kč a k žádosti jako doklad pro zhodnocení své platební schopnosti předložila potvrzení o výši příjmů ze dne 7. 2. 2003, vystavené M. K., V., s nepravdivými údaji o jejím příjmu, a to, že její průměrný měsíční příjem bez přídavků na děti je ve výši 35.498,- Kč s pohyblivou složkou mzdy v průměru na jeden měsíc ve výši 11.832,- Kč, které po podepsání potvrzení M. K. sama vypsala těmito nepravdivými údaji, neboť pobírala pouze minimální mzdu ve výši 6.200,- Kč, po schválení žádosti dne 2. 4. 2003 podepsala s a. s. Wűstenrot – stavební spořitelnou P. smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření k výše uvedené smlouvě o stavebním spoření na poskytnutí překlenovacího úvěru do částky 250.000,- Kč, na základě těchto nepravdivých údajů úvěr získala a způsobila tak škodu a. s. Wűstenrot stavební spořitelna P., ve výši 250.000,- Kč.“
Za tento trestný čin byl obviněné podle §250b odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 8 To 243/2009, výrokem pod bodem II podle §256 tr. ř. toto odvolání jako nedůvodné zamítl. Současně rozhodl pod bodem I o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch spoluobviněného F. V.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu dovolání se namítá absence úmyslu obviněné způsobit škodu. Poukazuje se na existující záměr provádění stavebních prací, jakož i zajištění úvěru ručitelstvím, uzavřením životního pojištění s vinkulací pro úvěrovou banku a podmínky uzavřeného spoření. Podle obviněné soud dále přehlédl jednání spoluobviněného F. V., jehož se měl dopustit v úmyslu poškodit ji. Odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vytýká, že neobsahuje řádné odůvodnění.
Za nedostatek řízení považuje fakt, že svědkyně K. byla vyslýchána v nepřítomnosti obviněné, když na uvedený den nebyli ona ani její obhájce obesláni, což považuje za porušení jejího práva na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu pak vytýká, že se ztotožnil s odvoláním státní zástupkyně, aniž by svá tvrzení blíže odůvodnil.
V petitu svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil soudu první instance k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř .
V úvodu konstatuje, že dovolání obsahuje námitky, které uplatňovala obviněná již v odvolání a krajský soud se jimi zabýval. Subjektivní stránku jejího činu považuje za zřejmou již z popisu skutku v rozsudku. Z ní zřetelně vyplývá, že obviněná uvedla nepravdivé údaje o výši svého příjmu, aby dosáhla poskytnutí úvěru, její jednání směřovalo ke způsobení škody ve výši 250.000,- Kč. Účel úvěru přitom není relevantní, neboť nebyla stíhána pro trestný čin podle §250b odst. 2 tr. zák.
K námitce absence obviněné při výslechu svědkyně K. nejvyšší státní zástupkyně uvádí, že sice nespadá pod deklarovaný dovolací důvod, nicméně odvolací soud se k ní vyčerpávajícím způsobem vyjádřil na str. 3 svého rozhodnutí. Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnila obviněná B. M. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Námitka porušení práva na přítomnost obviněné u výslechu svědkyně K. sice není námitkou proti právnímu posouzení zjištěného skutku, jak to předpokládá ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně pod vlivem judikatury Ústavního soudu vykládá Nejvyšší soud tento dovolací důvod v některých výjimečných případech šířeji. Spadají sem i případy, kdy v řízení dojde k tak zásadnímu procesnímu pochybení, které znamená porušení některého z esenciálních principů spravedlivého procesu (fair trial) a má tak za následek zpochybnění správnosti skutkových zjištění i jejich právního posouzení. O takový případ však v posuzované věci nešlo, když, jak patrno z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 2. 2008 (viz č. l. 351), je zřejmé, že obviněná i její obhájce JUDr. Josef Červinka vzali na vědomí, že další hlavní líčení se bude konat dne 28. 5. 2008 s tím, že k němu již nebudou obesíláni. K tomuto hlavnímu líčení se však oba bez omluvy nedostavili (viz protokol o hlavním líčení č. l. 355). Tato námitka tedy byla zjevně nepodložená.
Naproti tomu námitky obviněné ve vztahu k absenci jejího úmyslného zavinění ve vztahu k jednání, kterým byla uznána vinnou, shledává Nejvyšší soud částečně důvodné .
Obviněná byla uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Jeho skutkovou podstatu měla naplnit tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a způsobila takovým činem škodu nikoli malou.
Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na odlišnou konstrukci základní a kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu dle §250b tr. zák.
Zdůrazňuje přitom, že k naplnění obou základních skutkových podstat obsažených v ust. §250b odst. 1, resp. 2 tr. zák. se způsobení škody nevyžaduje, když objektem trestného činu je zde zájem na ochraně poskytovatele úvěru a jeho práva rozhodnout o jeho udělení na podkladě jím požadovaných údajů.
V případě kvalifikované skutkové podstaty dle §250b odst. 3 pak přistupuje i ochrana jeho majetku, když jejím znakem je způsobení škody nikoli malé na cizím majetku. Škoda nikoli malá činí nejméně 25.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Za způsobenou škodu však nelze bez dalšího považovat částku, která byla úvěrem poskytnuta. Škoda ve smyslu §250b odst. 3 tr. zák. se bude rovnat prostředkům, které budou z úvěru poskytnutého za podmínek §250b odst. 1 tr. zák. čerpány a nebyly poté poskytovateli úvěru vráceny v souladu s úvěrovou smlouvou (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 312/2004).
Nejvyšší soud dále poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (II. ÚS 566/05), která vedla i ke změně judikatury Nejvyššího soudu (např. 6 Tdo 573/2009). Podle ní trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. mohl být spáchán jen za předpokladu, kdyby poskytnutý úvěr – třebaže dlužník od počátku neměl v úmyslu jej splácet – byl zajištěn takovou hodnotou zástavy, která nepostačovala k tomu, aby jejím prodejem byl úvěr splacen, a jestliže si byl této skutečnosti vědom. V případě, že taková zástava postačuje k okamžitému uspokojení poskytovatele úvěru jen zčásti, není důvodu, aby způsobená škoda nebyla o tuto částku snížena. Všechny tyto principy lze aplikovat i na kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 3 tr. zák.
V posuzované věci soudy uzavřely, že obviněná svým jednáním způsobila škodu ve výši rovnající se poskytnutému úvěru, tj. ve výši 250.000,- Kč. Z odůvodnění rozhodnutí okresního i krajského soudu ale není zřejmé, že by se zabývaly také okolnostmi, které mají ve smyslu shora uvedené judikatury vliv na stanovení výše způsobené škody, a to přesto, že tyto skutečnosti obviněná částečně namítala a z provedených důkazů jsou zřejmé.
V prvé řadě nechaly zcela stranou své pozornosti fakt, že obviněná sice jen dočasně, ale přece jen úvěr splácela. Z ústřižků z poštovních poukázek je zřejmé, že splatila celkem 6 splátek v celkové výši 27. 256,- Kč na účet poškozené stavební spořitelny (č. l. 68 - 69). Obviněná také poukazovala na další jištění úvěru v čl. IV Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření (č. l. 23), namítala, že úvěr zajišťovala zástavní smlouvou k nemovitosti, učitelstvím třetí osoby, povinnostním úvěrovým vkladem a převodem plnění životní pojistkou. Odvolací soud však k této části obhajoby, jak je alespoň zřejmé z písemného vyhotovení jeho usnesení, žádné stanovisko nezaujal, přestože zkoumání reálnosti plnění z těchto zajišťovacích institutů mohlo mít zásadní dopad na závěr o naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle §250b odst. 3 tr. zák.
Lze jen dovozovat, že určité pochybnosti o výši způsobené škody vedly okresní soud k tomu, že poškozenou společnost Wüstenrot - stavební spořitelnu, a. s., odkázal s nárokem na náhradu škody, který uplatnila ve výši 250.000,- Kč, podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud by výše škody uvedená ve výroku vině rozsudku byla jednoznačná, nic by nebránilo rozhodnutí o povinnosti obviněné ji uhradit dle §228 odst. 1 tr. ř.
IV.
Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně v části týkající se obviněné. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně pak Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na krajském soudu bude, aby svou pozornost zaměřil na skutečnosti zmíněné shora, které mají vliv na závěr o výši způsobené škody v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr